Elle se u Cullenů narodila krásná a zdravá holčička Kaia. Avšak nic není podle plánů a Nessie s Jacobem vymysleli plán... Jaký? Jak do toho zapadá upíří vegetariánská i italská rodina?
26.02.2012 (21:00) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 2483×
Toto je povídka navazující na povídku jménem Chlupáček.
Stalo se...
Nenáviděný syn Jacoba a Nessie se sám protlouká životem. Až na střední potká svou lásku Ellu, se kterou je doopravdy šťastný, avšak nic netrvá věčně a on přichází o život. Až nad jeho studeným tělem si všichni uvědomí, jak zle se k němu chovali. Těhotná Ella jim nedokáže odpustit jejich činy...
Prolog
Minuta za minutou, hodina za hodinou… Jak čas plynul, mé bříško rostlo a s tím i nadšení z ještě nenarozeného potomka. Na pravidelné prohlídky jsem sice chodívala do nemocnice, ale můj doktor byl Carlisle Cullen – pradědeček Ailena. Neřešila jsem to. Moc se mnou nepokoušel mluvit, moc dobře věděl, že já mu neodpovím, když to není nutné.
„Je to moc brzy, moc brzy…“ Matka lítala po kuchyni sem a tam a tiše si šeptala poznámky na můj účet. Aspoň by mohla tak, abych to neslyšela…
„Tak co, Prcku, těšíš se, až budeme lítat po hřišti a honit se za mičudou?“ Táta se na mimčo těšil snad za všeho nejvíc. Pojmenoval ho Prcek, plánoval společné akce, které budou společně podnikat. Avšak mluvil jen o klukovi. Vždyť ti to mají ve světě lehčí…
1. kapitola
„Je to holčička,“ uslyšela jsem šepot doktora Cullena. I když jsem s touto upíří rodinou nechtěla mít nic společného, netušila jsem, jak moc bude mé a Ailenovo dítě nadpřirozené.
„H-holčička?“ vzlykla jsem radostně. „Chci ji vidět.“
Doktorova žena se ke mně přiblížila s malinkým uzlíčkem štěstí, který před chvilkou vyšel z mého lůna a nastavovala ho tak, abych ji mohla vidět ze všech stran. Nemohla jsem se na tu potvůrku, která křičela z plna hrda, vynadívat. Tak nádherná… Už teď se podobá svému otci. Sice neměla načernalý nosánek, ale špičky oušek. Nemohla jsem se dočkat chvilky, až ji poprvé sevřu v náruči.
„Maličká,“ zašeptala jsem a unaveně jsem k ní natáhla ruce.
„Jsi moc unavená, Ello. Odpočiň si, poté bude času dost.“ Doktorova slova mi zkazila náladu. Chtěla jsem ji hned. Kdybych nebyla tak vyčerpaná, vstala bych a vzala si ji sama.
„Odpočiň si!“ zopakoval přísněji a Esmé ji odvedla pryč. Doktorovi jsem neodpověděla, ani se nesnažila vstát. Rozhodla jsem se čas, který proležím v posteli, využít přemýšlením o jméně. Chtěla bych nějaké… originální. Jméno, které když vyslovím, aby se otočila jen má milovaná holčička a ne pomalu celé dětské hřiště.
Možná bych mohla zvolit nějaké indiánské. Ano… Ale jaké? Moc jich neznám. Jediné, které si pamatuju, je Kaia. Toto je jediné jméno, které mi utkvělo v paměti z jedné Ailenovi historky. Ano… Bude to moje malá Kaia.
Při vzpomínce na mou lásku mě píchlo u srdce. Celé to bylo moc čerstvé, strašně to bolelo. Výčitky, které jsem cítila, mě ne a ne opustit a tu událost jsem měla před očima. Stačilo by, abych nepřeběhla silnici. Nebo aspoň chvilka navíc, při které bych ho stihla varovat na přijíždějící auto. Nebo čas, abych se mohla vrhnout před něj.
Čím víc jsem pátrala po společných vzpomínkách, tím víc na mě padala únava. Nechala jsem oči, aby se zavřely a mysl, aby mě dovedla do říše snů.
***
„Dobré ráno.“ Slova, která mě přivítala téměř okamžitě po rozlepení víček. Přede mnou stála Alice s tácem plným jídla.
„Kde je Kaia?“ Neobtěžovala jsem se s pozdravem. Oni ke mně také nebyli vždy milí, tak proč bych měla já? Navíc to, že se posledních pár měsíců chovali v rámci možností přijatelně, z nich nedělá čestné a poctivé lidi… upíry.
„Spí… Přeci teď toho andílka nechceš budit, ne?“ Něco se mi na ní nelíbilo. Nevím, jestli to bylo
způsobeno tím, jak se mnou mluví, nebo zvláštností, až moc milým výrazem v obličeji.
„Ne…“ Nenechala mě domluvit.
„Tak vidíš. Najez se, odpočiň si… Tady máš nějakou knížku, ale dávej na ni bacha. Je Edwardova a neví, že jsem ti ji půjčila.“
„Už to ví!“ K mým uším dolehl Edwardův sametový hlas. Jeho poznámka mě pobavila. Pousmála jsem se nad ní, ale rozptýlení netrvalo dlouho. Copak miminko nepotřebuje nakrmit? Nepotřebuje svou mámu?
Oči se mi zaplnily slzami a mé srdce naplnil žal. Jako by nestačilo, že už nikdy nespatřím lásku mého života, ještě mi odpírají dceru.
„No tak, Ello. Clear uvidíš hned…“
„Kaia!“ vykřikla jsem naštvaně. Je upír a nedokáže si zapamatovat jedno jméno?!
„Promiň… Kaiu uvidíš hned, co se vzbudí. Zatím si čti, nebo spi.“ Na nic nečekala. Jen co domluvila, vyšla z místnosti a já zůstala opět sama.
Snad se brzy probudí, a tak prolomí samotu, která se začíná tvořit kolem mého srdce…
Tato kapitola je kratší. Nejdříve se do toho musím dostat, navíc toho o porodu moc nevím. :D
Jak se vám líbí úvod do nového a smutného příběhu? Opravdu vše půjde podle plánu?
Doufám, že jsem vás příliš nezklamala a najdu tu pár komentářů... Aspoň od těch, co prosili o pokračování...
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Pushinka - prolog + 1. kapitola:
Je to skvělý....jsem ráda že jsi udělala pokráčko :)))jsem zvědavá na další kapitolku :)))
Pokračování Chlupáčka! ^^ Tak tuhle povídku budu samozřejmě sledovat. Úžasný začátek a dokonalé jméno.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!