Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Queen of werewolfs - 8.kapitola

14.04.2010 (18:00) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2506×

Na okraji lesa jsem se rychle přeměnila a věci schovala za strom. Proměnění byli všichni a každý běžel jen nedaleko od sut, kde byl sám Seth a jeho myšlenky jednoznačně ukazovali, že se bojí. Leah byla ze všech nejblíž. Samozřejmě ta nejrychlejší a ta, která nedá dopustit na svou smečku a rodinu. Nedej bože, když jste obojí z kombinace.

Z její mysli jsem viděla, jak přeskočila vysoký strom, bratra a rovnou začala vrčet na toho upíra. Ani nezvedla zrak aby mi ukázala kdo to je. Mrcha.

,Leah, přestaň! Máme smlouvu,´ zavrčela jsem na ní a ona na mě v mysli zasyčela.

Hned byla ale seřvána myšlenkami kluků. Chudák. Doběhla jsem jako poslední. To není fér, že jsou všichni rychlejší!

,Same, proměň se.´

,Bello, ale ty jsi alfa,´odporoval.

,Hele, pokud mi chceš dopřát ještě pár hodin v tajnosti, tak se prostě proměníš a odeženeš pryč tu vystrašenou Alici, je ti to jasný?´ zavrčela jsem a v tu chvíli jsem děkovala, že mezi mnou a Samem stojí ještě tři vlci, jinak bych se asi do něj pustila.

,Dobře, dobře,' brblal, ale odběhl za strom a proměnil se.

„Hafan,“ zasyčela Alice a já na ni zavrčela.

„Alice, neurážej,“ řekl z klidem Sam.

„Jak víš moje jméno, to snad předpovídáš budoucnost, čokle?“ zasyčela na něj a přiblížila se k němu. Vysloužila si tak nemilé vrčení od Leah.

„Stáhni si toho bodyguarda,“ vyjekla a ustoupila dozadu. Moc si teda nepolepšila, hlídal ji Paul a toho nebylo radno si nechávat za zády už i jen ve vlkodlačí kůži.

„Ne, ale máme svého tajného agenta,“ zasmál se Sam.

„Ta Isabell! Já to věděla, od začátku se mi na ní něco nezdálo… ale necítím tady jejího vlkodlaka, kdepak je?“ Nenávistně jsem na ní zavrčela a ona se na mne otočila a lehce se zasmála.

„Těší mě Jacobe,“ řekla mile, ale já jsem jí to nežrala, „ je vidět, Bellu sis teda vycvičil jako poslušného pejska, co?“ zamrkala na mě.

Cože?! Štvala jsem to, smlouva ne smlouva. Začala jsem zuřivě cvakat zubama. Ještě něco řekne o mně, nebo Jacobovi, roztrhám ji na kousky!

„Ale tak se nečerti, Jacobe, vždyť to myslím dobře. Vážně ti muselo dát práci najít nějakou puťku, která by to vykonala, no nemyslíš?“

Vyjela jsem po ní a ta hnusná pijavice nestačila ani uhnout. Kousla jsem jí a bylo mi to jedno.  Přes les se začal ozývat její křik a taky trhání její kůže. Bolelo mě celé tělo a to proto, že smečka se mě snažila odtrhnout. Brali mě zubama, Sam mě tahal za ocas, všechno jen abych pustila… nehodlala jsem to udělat.

Najednou se na louce objevil i Jasper a hned mi Alici vyrval. Začala jsem na něj vrčet a chtěla po něm skočit, jenže mě zavalili vlčí těla. Vrčela jsem, ale asi to nebylo slyšet. Když mi docházel kyslík konečně se ode mě odvalili.

„Držte si ho na uzdě,“ kývl směrem ke mně Jasper. Jen jsem si odfrka.

Bylo jasné, že za chvíli odejdou, a tak jsem utekla. Musela jsem si běžet pro oblečení a jít se podívat na moje autíčko, které mi ta kráva poničila. Ach jo, a já si myslela, že horší člověk ,než Natasha být snad nemůže, ale Alice byla asi její upírské dvojče.

„Do prdele! Ne! To si ze mě děláte kozy!“ řvala jsem na celé parkoviště a bylo mi jedno, že mě všichni slyší.

Přes moje autíčko se táhla jedno dost hluboká rýha od klíče… teda od  nehtů. Byla tam ještě i rudá barva. Preumatiky byli proděravené a to všechny čtyři. Raději jsem se nedívala ani pod kapotu. Měla jsem nekalé tušení.

Alice s Jasperem se právě vrátili a když mě Alice uviděla samolibně se usmála. To mě naštvalo ještě víc. Otočila a mířila jsem si to k ní. Cítila jsem, jak se klepu ale bylo mi to jedno. Klidně ji i na místě zabiju!  Došla jsem k nim a podívala se dolů na Alici. Nebylo jí zrovna příjemné, že jí převyšuji a to o hodně.

„Ty malá mrcho! Co si o sobě myslíš, že mi takhle můžeš zničit auto? To si myslíš? Tohle se ti nevyplatí!“

„Já jsem mrcha? A co to sekundový lepidlo v mým lesku?“ vykřikla a já jsem zaúpěla.

„Kvůli pitomýmu lesku mi zničíš auto? Já tě asi zabiju!“

„O to už se pokusil tvůj přítel,“ zavrčel na mě Jasper.

„Řekni mu, ať se klidní.“

„Ty řekni tady tomuhle skřetovi, ať není drzej a ať mě neuráží,“ křikla jsem na něj, a pak se otočila na Alici a zabodla do ní prst, „ Už nikdy se mi nepleť do cesty. Mě, Jacobovi, smečce… Jestli tě jen jednou zahlídnu v lese poblíž našeho území, věř, že tě zabiju.“

„Ty, holčičko?“ zasmála se, „od svýho kluka jsi pochitila divný manévry. Ty nejsi pro mě nebezpečí, ty by ses mě měla bát!“ zavrčela na mě.

Začala jsem se silně třást a Alice se lekla. Jo, zapomněla jsem. Když jsem vlkodlak, mění se mi i oči. Super teď to ví, aspoň to bude brát vážně.

„Já si legraci nedělám,“ zavrčela jsem nenávistně a Alice se zavrtala do Jasperova obětí. Začala opravdu vzlykat, nebo se mi to jen zdálo?

Došla jsem znovu ke svému autu. Vážně super… to ho asi budu muset domů dotlačit a koupit si nové, nebo ho dotlačit do La Push k Jacobovi. Vážně super. Vůbec nebudu nápadná. Projdu jen celým Forks a potom až na konec rezervace, auto potáhnu před sebou, nebo za sebou... Fajn to si lidé budou říkat jen, že mám hodně energie.

 Za mnou si někdo odkašlal a já se otočila. Za mnou stál Cullen.

„Chceš si do toho auta ještě kopnout, nebo vyrvat dveře?“ zavrčela jsem a jemu začali cukat koutky.

„Ne, chci se ti omluvit za sestru a nabídnout ti odvoz a odtah tvého auta k tobě.“

„Ke mně nesmíš.“

„Tak jen nejdál, co to jde,“ usmál se a začal zavazovat provaz okolo blatníku.

Povzdechla jsem si a nasedla k Edwardovi do auta. S úsměvem si přisedl a pomalu se rozjel. Bože byl jak hlemýžď. Co chvíli se na mě podíval a mě to nebylo dvakrát příjemné. Ale asi si stále myslel že jsem člověk… no dlouho si to myslet nebudeš Cullene.

« RenesmeCullen , Anie240 »

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Queen of werewolfs - 8.kapitola: