Po velice, opakuji velice dlouhé době (za což se velice omlouvám a argumentuji to nedostatkem času :)) přidávám nový dílek. Dík patří RenesmeCullen a Kimbely, které mě k tomu dokopaly (ač si to pořád nechci přiznat :D). Tenhle dílek jsem spáchala já a dopsala ho RenesmeCullen :). Příjemné počtení. Anie240
28.06.2010 (10:45) • Anie240 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1962×
9.kapitola
Pohled Edwarda:
Od našeho příjezdu mi dělá potíže nějaká malá holka, co páchne jak zmoklý pes. Isabella Swan... Pěkné jméno, znělo tak čistě a nevinně. K ní se ale nehodilo, údajně chodí se zdejším vlkodlakem a rovnou Alfou všech těch štěňat. Ta si uměla vybrat místo, je mezi nimi asi dost oblíbená, prostě vlkodlačí královnička. Ne že by sama byla vlkodlak, asi je jen načuchlá od ostatních čoklů, ale...
No nic, zpět k věci. Poslední týden prožívám nefalšované peklo a Satan pověřil snad jednoho z nejkrásnějších ďáblů! Bella (tak jí všichni říkají) mně i mojí rodině dělá jen samé naschvály. Doufám, že ji to už přestane bavit, jinak se opravdu zblázním – i když nám tak ukazuje, že se o nás trochu zajímá.
Pohled Belly:
„Proč jsi stále tak nepříjemná a děláš mi naschvály?“ zeptala se mě ta smradlavá pijavice.
„Bavím se,“ odsekla jsem mu.
„Určitě máš i jiné důvody, ale nebyla jsi dvakrát nadšena, když se pomstila Alice, počkej, až se bude chtít pomstít Emmett, nejspíš to nepřežiješ.“
„Já se o sebe dokážu postarat sama,“ sykla jsem směrem k němu.
„Nemyslím si, budeš potřebovat na ochranu svého přítele, pokud v tomhle budeš pokračovat, ve dne i v noci.“ To spíš Jacob bude potřebovat ochranu.
„Co takhle začít od znova? Jsem Edward.“ Zajímalo by mě co má za lubem.
„Bella,“ řekla jsem odtažitě a potřásla si s jeho smradlavou rukou.
Bohudík jsme se už pomalu přibližovali k rezervaci, takže tenhle rozhovor nebude pokračovat dlouho. Nesnáším pijavice a ještě víc nesnáším vtíravé pijavice. Zastavil těsně před hranicí a otočil ke mně hlavu. Periferním viděním jsem zahlédla z okýnka za Edwardem, jak se v lese něco černého mihlo a tak jsem se tam podívala. Stál tam velký černý vlk. Sam Uley.
„Bohužel už náš rozhovor zatím asi skončil. Co takhle v něm pokračovat dneska odpoledne v kavárně?“ Cože?! Už jsem chtěla něco odseknout, když jsem zahlédla Sama, jak kroutí hlavou. Co si ten blbeček myslí?! Já s tou pijavicí nikam nepůjdu! Je pravda, že já jsem tu vlastně jen kvůli smlouvě a mohla bych od něj získat cenné informace, ale... NE! Nikdy!
„Ne, něco už mám domluvené s přítelem,“ zamručela jsem a slovo přítel jsem zdůraznila.
„Prosím, on to nezjistí,“ udělal na mě psí oči, ty já umím lépe.
„Myslíš? Má špehy všude,“ zasmála jsem se a Edward se otočil. Viděl Sama, jak cení zuby, jenže to nebylo na něj, ale na mě, nebyl spokojen. Bude mi to vyčítat a žalovat radě, nikdo mě ale zatím nepodrží. Povzdychla jsem si.
„Dobře. V kolik a kde?“ A já si myslela, že když jsem Alfa vlkodlak, nikdo mě nebude do ničeho nutit.
„V pět tě vyzvednu tady u hranice?“ zeptal se a vykouzlil úsměv alá Brad Pitt.
„Kde to je?“ zeptala jsem se hloupě.
„Vsadím se, že ti to tvůj přítel ukáže.“
„Vsadím se, že ti můj přítel něco udělá, jestli se potom o něco pokusíš,“ usmála jsem se na něj, udělala bych mu něco sama.
„Měl bych se bát?“ zeptal se.
„Samozřejmě.“
„Budu to mít na vědomí.“
„Fajn. Tak v pět a vážně se o nic nemůžeš pokoušet, uvidí to.“ Doufám, že to Sam slyšel, pokud ne! Stejně mu to připomenu, musím se nechat sledovat, aby si myslel, že je to od Jacoba smečka. Je moje a Sama nejspíš zabiju. Podívala jsem se do lesa, postával někde blízko domu.
„Zatím.“ Rozloučil se.
Vylezla jsem z auta a mířila si to k černému vlkovi. Musela jsem vypadat hodně naštvaně, protože Sam jenom hlasitě polkl a zakňučel. Blížila jsem se k němu a on se vyvalil na záda, jako štěně, když dává najevo svou podřízenost. Když si všiml, že mu to nepomůže, rozběhl se pryč.
„Jen počkej!“ křikla jsem na něj a šla hlouběji do lesa, abych se mohla přeměnit a pijavice mě při tom neviděla.
Nebyl vidět ani můj dům a tam jsem si za skoku nechala projet po těle sálavé teplo. Dopadla jsem na všechny čtyři. Chvíli jsem jen tak vyklusávala a hledala myšlenky Sama, kroužil mi kolem domu. Vydala jsem se za ním.
„Hele Bells, no tak neber si to tak,“ řekl, když jsem se po něm ohnala.
„Jak neber si to! Víš co jsi způsobil? Ty ten smrad nemusíš dýchat a dělat ze sebe nevinného člověka.“
„Heh, nemyslím si, že si o tobě myslí, že jsi nevinná.“
„Buď zticha,“ zavrčela jsem a Sam sklapl.
„Měla by ses jít připravit,“ popích mě škodolibě Paul.
„Same, klidně ho i zabij, jo ? Místo něho přijde náhrada Jacob, takže ho tu nepotřebujem,“ zasmála jsem se a Sam mi v myšlenkách zasalutoval. V lese se ozvalo Paulovo zavytí a potom veselý klučičí štěkot. Ti mají lehký život.
« RenesmeCullen , Anie240 »
Autor: Anie240 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Queen of Werewolfs- 9. kapitola:
prosííím pokračuj v psaní
pokračuj
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!