Belliny rodiče(Joshuu Uleye a její mámu) zabil upír. Jako dvouletá se tak dostala do rodiny Blackových. Ale co se nestane... V den svých patnáctých narozenin se naštve tak, že prostě vybouchne... Těším se na komentáře a moc děkuji KaculceB, za její pomoc. :)
05.06.2010 (16:45) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6422×
Prolog:
„Isabello Marie Blacková!“ okřikl mě stýček Billy.
Narodila jsem se do rodiny Joshuy Uleyho, jako dcera jedné z Quileutských rodin. Jelikož ale můj otec i matka zemřeli při útoku upíra, vzal si mě do rodiny Billy Black.
Právě teď jsem se hádala se svým bratříčkem Jacobem.
Vyrůstala jsem obklopená legendami a bájnými stvůrami po boku mého staršího brášky Jacoba. Nikdy jsem nevěřila legendám, dokud jsem nedosáhla věku patnácti let.
Přesně v den mých narozenin se stalo něco příšerného.
Naštvala jsem se, začala se třást a ještě předtím, než se to stalo, jsem slyšela Billyho na mě zakřičet. Najednou jsem byla vlk a zaútočila jsem na svého milovaného brášku, který se taky přeměnil, aby mě uklidnil a vysvětlil, co se to se mnou děje.
Neslyšela jsem jen jeho, slyšela jsem i jiné hlasy, hlasy ostatních. Jejich myšlenky byly přátelské a uklidňující.
Tiše jsem se třásla na palouku hluboko v lese u pláže, když mi všechno vysvětlovali. Stáli kolem mě v kruhu a snažili se mě utišit. Všechny jsem je znala. Byly starší než já.
Byla tam Leah, Embry, Quil a samozřejmě Jake.
Zpočátku jsem jim nerozuměla. Byla jsem vyděšená a nešťastná. Ale pak jsem pochopila, že vše je pravda. Všechny legendy a mýty. Teď jsem mohla stát po boku své rodiny a ochraňovat náš kmen. Mohla jsem pomstít své rodiče. Vstala jsem, oklepala ze sebe jehličí a otřela se čumákem o Jaka. Poprvé jsem se prohlédla ve své nové podobě. Byla jsem uchvácena sametově bílým kožichem, který se vlnil v dlouhých chlupech až k zemi.
Budeme tě muset ostříhat. Zasmál se Embry štěkavě.
Vycenila jsem na něj zuby. Vzdát se svých dlouhých hnědých vlasů? Nikdy!
Já se jich taky musela vzdát. Nebo snad chceš běhat po lesích takhle? Ozvala se Leah.
Ne, to nechci. Odpověděla jsem nakvašeně. Jak to tak vypadalo, musím se jich vzdát.
Tiše jsem si vrčela o hloupých chlupech.
Co takhle se proběhnout Bell? Je to neuvěřitelném zážitek. Jak jednou začneš, už nebudeš chtít přestat. Šťouchl do mě Quil.
V jeho vzpomínkách jsem cítila ten vítr. Chtěla jsem to zažít.
Dáme si závod. Lea se protáhla.
Nějak jsem pochopila z myšlenek ostatních, že Lea je nejrychlejší. Chtěla jsem zjistit, jak rychlá jsem já.
Proč ne? Zasmála jsem se.
Prohraješ! Zavrčela a vyrazila kupředu.
Zhoupla jsem se na tlapách a vyrazila za ní.
Opatrně holky! Zavyl Jacob nešťastně.
No tak, kámo, nech je ať si užívají života. Pokáral ho Embry a klusem se vydal za námi.
Byla jsem o kousek za Leou. V běhu mi překážely mé chlupy. Nakonec jsem ale stejně vyhrála. O jednu délku jsem rychleji doběhla na nějakou louku, kterou jsem viděla v jejích myšlenkách.
Vyhrála jsem, vyhrála! Smála jsem se a poskakovala kolem ní.
Zlostně se po mně ohnala tesáky. Příště vyhraju já! Zavrčela a sedla si na zadek.
Po chvíli doběhli kluci. Těšily mě jejich pochvalné myšlenky.
A pak začali vyprávět příběh, vyprávěli mi o smlouvě uzavřené se žlutookými upíry, o naší historii, o tom, jak my pokračujeme v legendách. I o otisku a jiných vlčích záležitostech.
Vadilo mi to čtení myšlenek, ale všechna pro, mají i svá proti. Musela jsem se spokojit s tím, co mám. Se svou novou vlčí rodinou, se svou novou podobou a se svými novými vlastnostmi.
Dokážu se srovnat se vším, když při mně bude stát má rodina. I s životem vlkodlaka.
O tři roky později.
Byla jsem daleko za naším územím. Už přes tři měsíce se neobjevil žádný upír a tak jsme hledali i daleko za hranicemi. Tento týden jsem hledala já. Na hlídce jsme byli vždy dva. Dnes jsem to byla já a Lea. Cítila jsem její přítomnost a viděla jejíma očima lesy domova. Běhala v širokých kruzích kolem rezervace.
Už jsem dva dny nejedla a tak jsem měla velký hlad. Věděla jsem velmi dobře, že až k Jacobově Emily to nevydržím a tak jsem se vydala ke stádu srnek, které jsem cítila v okolí. Tiše jsem se plížila po lesní mýtině v trávě. Svou kořist jsem našla rychle. Starý nemocný srnec by stejně brzy zemřel. Vyběhla jsem a zakousla se mu do hrdla. Jediným škubnutím jsem mu zlomila vaz. Stádo se vydalo na útěk, ale já si ho už nevšímala. Sklonila jsem se nad srncem a pustila se do jídla.
Těšila jsem se domů, na rodinu, na Jaka…
Po jídle jsem se rychle rozklusala k domovu.
„Čau, Jaku!“ pozdravila jsem ho, když jsem přišla domů.
„Nazdar, sestřičko,“ odpověděl mi. Věděl, že tohle oslovení nesnáším, ale vždycky to musel udělat. Můj milovaný nevlastní bráška. Jeho táta se mě ujal, když moje rodiče zabil upír, odporná pijavice! Byla jsem Billymu hrozně vděčná za to, že mi otevřel svou rodinu a já mohla být Blacková.
„Vrrr,“ zavrčela jsem na něj. Zasmál se.
Uraženě jsem se odvrátila a pospíchala do pokojíčku. Hlídku budu mít sama dneska v noci, takže se musím prospat…
Ještě jsem slyšela Jakův smích, když jsem zavírala dveře.
Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Quileutka Bella - prolog:
Pěkné.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!