Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rande naslepo - 12. kapitola

23.05.2012 (16:15) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 3641×

Co teď? Do háje! Proč jsem mu jenom dovolila, aby mě políbil? Mohla jsem si myslet, že mu tohle nebude stačit.

Na jednu stranu jsem se s ním přes to všechno chtěla milovat, ale můj mozek mi to rázně zatrhl. V hlavě se mi objevovala jedna a tatáž věta: Nesmíš mu to dovolit, jde mu jen o to a až mu to dáš, opustí tě.

Nechtěla jsem si to přiznat, ale můj mozek měl pravdu. Nesměla jsem Edwardovi dovolit, aby si mě vzal, i kdybych to sama chtěla sebevíc. Mírně jsem ho od sebe odstrčila a omluvně se na něj usmála.

„Udělal jsem něco špatně?“ zeptal se. Vlasy měl mírně rozcuchané od mých rukou, kterýma jsem je prohrabávala.

„Jdeš na mě moc rychle,“ plácla jsem první, co mi přišlo na jazyk. Asi jsem mu nejdřív měla říct, že nedělá špatně nic a až potom mu povědět, že je to na mě moc rychlé. Tvářil se, jako bych mu vlepila facku.

Vždyť jsem nic tak hrozného neřekla, jenom čistou pravdu, ne?

Kousek ode mě odstoupil, což mě zamrzelo. Nechtěla jsem, aby byl smutný nebo cokoliv jiného. Rychle jsem k němu přistoupila a objala ho kolem pasu.

„Nechci to moc uspěchat,“ zašeptala jsem a hlavou se mu otřela o krk. Ucítila jsem na sobě jeho ruce a mírně se pousmála. Zvláštní, jak rychle se člověk dokáže zamilovat a usmířit. Ano, teď jsem to už nepopírala, byla jsem do Edwarda zamilovaná a na všechny věci, co mi udělal, jsem zapomněla, nebo se o to alespoň snažila, jelikož jsem ještě pořád měla zlomenou ruku.

„Všechno ok?“ zeptala jsem se a zvedla hlavu vzhůru, abych se podívala Edwardovi do obličeje. Místo odpovědi mě políbil na rty a že to byl opravdu vášnivý polibek.

Vesele jsem se na něj usmála a on mi úsměv opětoval. Nikdy jsem se necítila šťastnější než v téhle chvíli.

„Jsem unavená, nejspíš si půjdu lehnout, nevadí?“ zeptala jsem se ho a on zavrtěl hlavou. Lehce jsem ho pohladila po tváři a odešla do svého pokoje, který měl i svoji vlastní koupelnu se záchodem. Svlékla jsem se a vlezla pod sprchu.

Malinko jsem se obávala, že by sem byl Edward schopen vlézt, ale nakonec jsem to zavrhla. Vždyť se ke mně choval tak hezky, proč by něco takového dělal?

Vyšla jsem ze sprchy a hodila na sebe bavlněné pyžamo a vlezla do postele, která byla tak příjemná, že jsem ihned usnula.

„Čau Bello.“ Uslyšela jsem za sebou. Ihned jsem se za tím hlasem otočila. Mezi dveřmi stál Edward a usmíval se na mě prohnaným úsměvem.

„Edwarde, děje se něco?“ zeptala jsem se. Byla jsem absolutně zmatená, tohle je skutečnost nebo jenom sen?

Nedokázala jsem to rozpoznat, všechno bylo tak jako ve skutečnosti. Dokonce i Edward byl stejný jako ve skutečnosti.

„Mělo by se něco dít?“ S těmito slovy se pomalými kroky vydal k mé posteli, kde jsem já ležela jenom v pyžamu. Nemohla jsem to odůvodnit, ale z tohohle Edwarda jsem měla větší strach než z toho skutečného.

„Co tu děláš?“ optala jsem se ho znovu a doufala, že se na okamžik zastaví. Začala jsem mít neodbytný pocit, že tohle bude obrovský malér.

„Volala jsi na mě,“ zašeptal a ulehl do postele. Vlezl si nade mě a přenesl svoji váhu na mě. Myslela jsem si, že se snad udusím, jak byl těžký.

„Nevolala,“ protestovala jsem. Vždyť jsem se probudila a on stál ve dveřích, nebo ne?

„To není pravda. Ve skutečnosti jsi vzhůru hrozně dlouho a něco tě nejspíš vylekalo, proto jsi na mě zavolala, ale už se nemusíš bát. Jsem u tebe, nic ti nehrozí.“ Zadíval se mi do očí.

„Ty mi čteš myšlenky?“ Byla jsem vyděšená, vždyť on odpověděl na mou otázku, kterou jsem si pokládala v hlavě. Panebože, ať jsem z téhle noční můry co nejdříve pryč.

„Tohle není sen,“ zase odpověděl na mou otázku, kterou jsem měla bezpečně uloženou v hlavě, a na tu, co jsem mu řekla, mi neodpověděl.

„Musí to být sen,“ zašeptala jsem a uhnula pohledem. Vzal mou bradu do dlaní a přinutil mě, abych se na něj podívala.

„Dnešní noc je jenom naše,“ zašeptal a políbil mě. Nemohla jsem to říct s jistotou, možná to byl jenom výplod mé fantazie, ale slyšela jsem jeho hlas, jak něco zašeptal. Něco jako „spíš moje".

Měla jsem sto chutí mu polibky oplácet, i když mě nadmíru děsil, ale nejdříve jsem musela zvážit vše, co by potom mohlo nastat, a pokud je toto opravdu realita, mohlo by to mít i důsledky. Nepřála jsem si, aby se se mnou miloval, vždyť jsem ho dneska už jednou odmítla.

„Nechci mít s tebou sex,“ zašeptal mezi polibky a přesunul se z mých rtů na krk.

„A co tedy chceš?“ zeptala jsem se ho. Malinko jsem se klepala, protože mě nesnesitelně děsilo, když mi vlezl do hlavy a něco si tam přečetl.

„Tohle.“ Zakousnul se mi do krku a rukou mi přikryl pusu, abych nemohla křičet, což mě stejně nezastavilo. Můj křik se rozlehl po celém pokoji, bytě a možná i po paneláku.

Probudila jsem se celá zpocená a se zaschlými slzami na tvářích. Musela jsem křičet jak ve snu, tak v realitě, protože se do pokoje přiřítil ospalý Edward, co měl na sobě jenom kraťasy.

Jakmile uviděl můj vystrašený výraz, doběhl k mé posteli a vzal mě do náruče. Z očí mi začaly padat další slzy, které jsem nedokázala zastavit. Rychle jsem se k Edwardovi přitulila a on mě ochranářsky objal.

Zavrtala jsem mu hlavu do hrudníku a zůstala s ním v tomhle objetí a tichu několik minut, než promluvil.

„Děje se něco?“ V hloubi duše jsem byla moc potěšená, že se o mě stará, a říkala si, že on není takový Edward jako ten ve snu. Tenhle by mě totiž nikdy nekousnul do krku.

„Že mě nikdy nekousneš?“ optala jsem se ho. Byl to černý humor, ale i přesto jsem cítila, jak Edward ztuhnul a přestal dýchat. „Edwarde?“ Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. Nehybně zíral na prázdnou zeď a mě nevnímal. Lehce jsem s ním zatřásla. Nic. Zkusila jsem to ještě jednou, tentokrát malinko drsněji. Zase nic.

„Ede!“ zakřičela jsem mu do ucha. Konečně se na mě podíval. V očích měl nehybný výraz? Co jsem, sakra, zase řekla?

„Jak jsi to myslela s tím, abych tě nekousnul?“ Měl chladný hlas a mluvil ke mně poněkud odměřeně.

„Zdál se mi sen,“ zašeptala jsem.

„Pověz mi o něm,“ zaprosil a já mu pověděla všechno, co se v tom snu odehrálo. Když jsem to dokončila, mohla jsem si spokojeně oddechnout, protože mi ze srdce spadl velký balvan.

Podívala jsem se na Edwarda, který mě zase nevnímal. Prostě zíral do zdi a přemýšlel. Chtěla jsem prohodit ještě nějaký černý vtip, i když ho ten první moc nerozesmál.

„Doufám, že ty neumíš číst myšlenky.“ Poslední pokus o záchranu přišel nazmar. Rychle se na mě otočil a málem mě svou hlavou praštil, jak ji ke mně přiblížil.

„Jistě, že ne,“ ušklíbl se na mě. Bláhově jsem si myslela, že už je všechno v pořádku. „Chceš, abych tady zůstal s tebou?“ Přikývla jsem a lehla si do postele. Musela jsem počkat, až pohodlně ulehne i on. Přitulila jsem se k němu a jednou rukou ho objala kolem pasu stejně jako on mě.

V takové poloze jsem usnula a probudila se až ráno.

***

Ráno bylo poněkud divné a chladné, jak venku, tak v bytě. Edward se ke mně choval odměřeně a bylo vidět, že celou noc nezamhouřil oči.

Začala jsem si v hlavě nadávat všemi výrazy, které jsem znala. Proč jsem mu jenom povídala o svém snu a řekla ty pitomé vtípky, které mi v tuhle chvíli vůbec vtipné nepřišly?

Když jsem vstala a oblékla se, abych tady netrajdala v pyžamu, vydala jsem se do kuchyně, která byla prázdná. Odešla jsem se podívat do obýváku, jestli tam není Edward, abych se zeptala, jestli si nedá kafe nebo něco jiného.

Vešla jsem tam, ale ten taky zel prázdnotou, takže mi nezbývalo nic jiného, než odejít k němu do ložnice.

Lehce jsem zaklepala na dveře a malinko je otevřela, abych mohla nakouknout do místnosti. Edward seděl na posteli a na nohou měl laptop.

„Dáš si kafe nebo čaj?“ zeptala jsem se. Jenom zavrtěl hlavou a ani se na mě nepodíval. Odešla jsem odtamtud a udělala si k snídani kafe a nasypala si do misky čokoládové kuličky a následně je polila mlékem; tohle byla moje každodenní snídaně.

V klidu jsem pojedla a vzpomínala na včerejší večer, který by byl tak dokonalý, kdybych se kvůli té noční můře nerozplakala a neříkala ty trapné věci.

Měla jsem teď sto chutí zavřít se do pokoje a v klidu se tam znovu rozplakat. Za posledních pár dní jsem tohle dělala tak často jako nikdy předtím.

Zazvonil mobil a vytrhl mě z mého přemýšlení. Měla jsem sto chutí to vzít, přestože to byl Edwardův mobil a ne můj. Zvonil asi pět minut bez přestávky, když jsem to už nevydržela a zakřičela na Edwarda, že mu zvoní telefon.

Nikdo mi neodpověděl, a tak jsem se opět vydala k němu do pokoje, který byl prázdný. Nikde jsem ani neviděla jeho laptop, na kterém nedávno byl. Přešla jsem k posteli a lépe si to tady prohlédla. Byl to útulný pokoj, co měl vlastní balkón a plno polic naplněných CD.

Byla jsem z toho Edwarda nešťastná, mohl mi tady nechat nějaký vzkaz, abych věděla, kdy se vrátí. Bylo to asi hloupé, ale měla jsem o něj strach, jelikož se choval opravdu divně.

Zatřepala jsem hlavou, abych vyhnala nesmyslné myšlenky z mého mozku, a odešla do obýváku, abych si zapnula televizi a na něco se mrkla.

Nějakým nedopatřením jsem ale zapnula video a na obrazovce se objevila krásná žena a Edward, kterého jsem nikdy neviděla. Byl tak usměvavý a takový jiný.

Byli na nějaké louce a vzájemně se honili. Bylo roztomilé se na to dívat, kdybych teď nebyla Edwardovou přítelkyní já.

„Debby, víš, že tě strašně miluji a nikdy nepřestanu?“ ozval se z televize Edwardův hlas.

„Tak to máme něco společné,“ zašeptala ta dívka – Debby. Měla krásný hlas, to se nedalo popřít, ale jinak nic extra. Tohle aspoň připadalo mně.

„Co to děláš?“ uslyšela jsem jeho hlas, který tentokrát nebyl z televize, ale z reality. Vyděšeně jsem se za ním otočila a spatřila v jeho očích obrovskou zlost.

„Chtěla jsem si pustit televizi, ale objevilo se tam tohle,“ zašeptala jsem a pokrčila rameny.

Přeběhl k televizi a CD vytáhl z DVD přehrávače. Ani se na mě nepodíval a odešel k sobě do pokoje. Uslyšela jsem, jak za sebou práskl dveřmi.

Nešťastně jsem si povzdechla, včera všechno vypadalo tak krásně a najednou je to pryč.

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rande naslepo - 12. kapitola: