Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rány minulosti - 27. kapitola

01.08.2012 (18:15) • mmonik • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 3100×

Pohled Edward

Byl jsem ze všeho strašně nervózní. Jenže Belle nebylo vůbec dobře. Tak jsem se snažil nedávat na sobě nic znát. Nechtěl jsem jí přidělávat starosti. Od té doby, co se nervově zhroutila na jejím firemním večírku, nevypadá vůbec dobře. Neustále je unavená, rychle se vyčerpá a nebudu mluvit o jídle. Nejdřív se šíleně nají, až bych řekl, že se musela přejíst, a v zápětí to všechno vyhodí.

Vidím na ní, jak je vyčerpaná a nezdravě bílá. Celá ta věc s tím psychopatem na ní zanechala stopy, i když se snaží namluvit si, že to tak není. Snažil jsem se jí domluvit, aby vyhledala odbornou pomoc. Se mnou o tom mluvit nechce, dokonce ani s Aidenem. Já si myslím, že by o tom ale mluvit měla. Jak jinak, neposlechla mě.

Proto jsem se domluvil s našima, že přiletíme na Vánoce do Forks. Aby změnila prostředí. A měl jsem pravdu. Po menších komplikacích, které nás zastihly v letadle, jsem ji zase viděl uvolněnou a klidnou. A to když jsme byli na návštěvě u Charlieho.

Když jsem jí řekl, že bychom měli odjet raději hned, vzhledem k tomu, co viděla Alice, tak strávila celý víkend v kuchyni. Pekla, vařila a šílela. Myslím, že chtěla zahnat myšlenky na to, co se stane. Letělo nám to až v pondělí, a tak měla dost času.

Letadlo. Opět jí bylo zle a já se cítil strašně, že jí nemůžu pomoct. Bojím se. Strašně se bojím, že se něco stane a já u toho nebudu. Netuším, proč už Alice nevidí její budoucnost. Přesně jsem věděl, co se bude dít hned po tom, co jsme si opět sedli na naše místa. Nic jsem jí na to neřekl. Vážně nevím, jak jí mám vysvětlit, že to není tak jednoduché, a navíc, že nedokážu vystavit lásku svojí existence takovému mučení.

V jednom má ale pravdu. Nemůžu ji pořád hlídat. Nemůžu u ní být každou minutu. A podle Aliciiny vize to vypadá, že o ni přijdu. Jestli se jí něco stane, tak si to nikdy neodpustím. Co neodpustím, nebudu schopný dál žít. Jenže co si vybrat, nechat ji naživu s tím, že o ni možná jednoho dne přijdu, nebo se seberu a dokážu ji změnit?

„Tati?“ oslovil jsem ho potichu, zatímco jsme běželi lesem na lov.

„Synu?“

„Potřebuju s tebou mluvit,“ začal jsem. Podíval se před nás.

„Jděte napřed, dohoníme vás,“ zavolal na mé bratry a zpomalil. Zastavili jsme a já počkal, než budou kluci dostatečně daleko. Chtěl jsem mít opravdu soukromí.

„Co se děje, Edwarde?“ Bylo mu jasné, že je to vážné.

„Alice nevidí její budoucnost. Nevím, jestli ji dokážeme ochránit, protože ani nevíme, co jí hrozí,“ začal jsem a otec mě chlácholivě poplácal po rameni.

„Vím, mluvíme o tom, co se to stalo.“

„Nevím, co mám dělat.“

„Edwarde,“ přerušil mě.

„Nedokážu bez ní žít,“ dopověděl jsem s očima upřenýma na mého otce.

„Vím, chlapče,“ ujistil mě.

„Ale důležité je to, co chce Bella,“ dodal a já se bolestivě podíval na zem.

„Bella chce, abych ji přeměnil,“ řekl jsem mu pravdu.

„Pak je to tedy jasné. Musíš ji přeměnit,“ odsouhlasil mi.

„Jenže,“ začal jsem a posadil se na nedaleký pařez. „Já si nejsem jistý.“

„Jak to myslíš, Edwarde?“

„Kdyby se tohle stalo před tou nehodou, asi bych tolik neváhal. Jenže teď, teď je to jiné. Mám pocit, že to chce jen proto, aby se jí už nikdy nic nestalo. Bojím se, abych o ni nepřišel,“ vysvětlil jsem své nejhlubší obavy.

„Jakože Bella to chce jen proto, aby byla nezranitelná?“ Nevěřícně se na mě koukal, až jsem se zastyděl, že jsem takovej blb! Jak si tohle vlastně vůbec můžu myslet?!

„Tomu nevěřím. Bella tě miluje. A věřím, že to chce především proto, abyste mohli být spolu. Bez obav, beze strachu.“

„Máš pravdu, jsem idiot!“ Praštil jsem se do čela a chtěl se propadnout pod zem.

„Nejsi,“ usmál se a posadil se vedle mě.

„Víš, jen prostě nechápu, proč si mě nevezme,“ vydal jsem ze sebe a kroutil při tom hlavou.

„Možná proto, že momentálně na ni někde čeká smrt a nikdo neví kde,“ podal mi logické vysvětlení a mě spadl kámen ze srdce.

„Proč mě to nenapadlo?“ usmál jsem se a šťouchnul do něj.

„Protože jsi zamilovaný?“ smál se a postavil se.

„Díky, tati.“ Objal jsem ho a byl rád, že jsme sem nakonec opravdu přijeli. Bella je důvod mé existence, ale svoji rodinu taky miluju nadevšechno.

Rychle jsme vyrazili na cestu, aby na nás taky nějaké to zvíře zbylo.

…

Dorazili jsme domů nad ránem. Bella ještě spala. Šel jsem rovnou za ní, abych ji zkontroloval. Bylo to zbytečné. Alice u ní seděla a hladila ji po zádech.

Moc jsem to nepochopil. Tázavě jsem se na ni podíval a ona lehce jako vánek vstala a vyvedla nás z pokoje.

„Četla jsem jí, jenže když usnula, tak mi přišlo, že jí stoupla teplota. I Esmé říkala, že to není normální lidská teplota. A tak jsem u ní zůstala a průběžně ji chladila,“ vysvětlila mi důvod, proč jsem našel svou sestru, jak hladí po zádech mou lásku.

„Díky.“ Pomalu jsem otevřel dveře.

„Edwarde?“ zavolala na mě, než jsem stačil vstoupit. Otočil jsem se na ni.

„Bella se nám nelíbí. Měla by si zajít k doktorovi. Tohle už opravdu není normální.“ Kývnul jsem na ni. Měla o ni strach a chtěla nám pomoct.

„Pokusím se ji -“ Nechal jsem to vyznít do ztracena. Nebylo potřeba nic dodávat, Alice sama nejlíp ví, jak je Bella tvrdohlavá. Otevřel jsem dveře a chtěl vstoupit.

„Edwarde?“ Otočil jsem se a mávnul na ni rukou. Už jsem chtěl být u ní a zkontrolovat jí teplotu.

„Promiň mi to,“ vzlykla a já se k ní rychle přesunul. Objal jsem ji a pevně ji stisknul.

„Nemůžeš za to.“

„Nezlob se,“ vzlykala a já ji pevně tisknul k sobě.

„Pšššt! To nic. Vyřešíme to. Je to dobrý, Alice,“ těšil jsem ji. V duchu se mi strašně omlouvala, že nevidí, co se stane. Že mi nemůže víc poradit nebo pomoct. Nemohla za to a bylo mi líto, že si myslí, že nám tím způsobuje bolest.

„Bolest?! To ne ty, Alice! Možná jsi nás tím zachránila!“ vysvětloval jsem jí a chlácholil ji. Po chvilce se uklidnila a šla do obýváku za ostatními. Jasper stál celou tu dobu u schodů a čekal, až bude moct převzít roli utěšovatele.

Potichu jsem na potřetí vstoupil do mého pokoje a došel k posteli. Bella ležela celá odkrytá a hluboce oddechovala. Evidentně sebou dost vrtěla. Přilehl jsem si k ní a cítil její horečku. Rychle jsem ji začal tišit a hladit ji jemně po zádech, tak jak to dělala moje sestra. Skoro hned se uklidnila a opět začala v klidu spát. Nevěděl jsem, co to s ní je, ale byl jsem z toho vyděšený.

Bylo už hodně hodin a už se mi delší dobu zdálo, že se její teplota stabilizovala, tak jsem ji nechal v klidu spát a šel za našima do obýváku.

Emmett seděl v křesle a koukal na záznam včerejšího zápasu. Rosalie seděla na opěrátku jeho křesla, cuchala mu vlasy a koukala před sebe. Alice byla s Esmé v kuchyni a připravovala horu jídla pro Bellu a Jasper seděl na sedačce a čekal, co se bude dít. Jako první totiž viděl můj výraz.

„Chtěl bych s vámi něco probrat,“ začal jsem opatrně. Všichni se na chvilku zastavili a podívali se na mě. Carlisle přišel ze své pracovny a Esmé si stoupla k němu. Alice si přisedla k Jasperovi.

Sklopil jsem zrak a snažil se najít ta správná slova.

„Všichni víte, že Bellu miluji. A určitě všichni víte, co se na nás blíží. Dlouho jsem přemýšlel, co je správné. Dlouho jsem přemýšlel, jestli na to, co chci udělat, mám právo. Nakonec jsem ale pochopil, že právě ta láska mi to právo dává. Díky Alice víme, že se něco stane. Něco, co mi Bellu vezme. A já vím, že udělám všechno proto, abych Bellu ochránil. Nedovolím, aby mi ji někdo nebo něco vzalo. Od vás chci slyšet, jestli budete mou družku akceptovat,“ vyslovil jsem sebejistě, i když ve mně byla malá dušička. Chtěl jsem říct manželku, jenže Bella si mě momentálně vzít nechce. Takže jsem to taktně vynechal.

Rosalie kývla. Alice se usmála, jako to umí jen ona. Jasper přikývl. Esmé mě objala. Emmett zaprotestoval, že se bude Belly možná trochu bát. Jako upíří agentka prý bude dokonalá. Nad tím jsem se usmál.

„Rodina stojí za tebou, synu,“ řekl Carlisle a chytil mě otcovsky za rameno.

I když jsem to nepotřeboval, zhluboka jsem se nadechl. Dal jsem ruce v bok. Alice přitančila a vlepila mi polibek na tvář. Emmett do mě provokativně strčil. Připadal jsem si, jako bych snad dokázal něco neskutečného a ne, že hodlám zbavit života jednu dokonalou bytost.

Uslyšel jsem bosé cupitání ze schodů a usmál jsem se. Otočil jsem se a uviděl Bellu. Měla na sobě bavlněné, volnější tričko v tělové barvě a bavlněné kraťásky. Všichni jsme němě stáli a koukali na ni. Něco bylo jinak.

Vlasy jí volně spadaly až k prsům. Měla je lehce zvlněné. Linuly se podél jejího obličeje, který byl dokonalý. Jasná pleť, která měla olivový nádech. Bez jediné rýhy či nedostatku. Oči jí zářily a já jen stál a nemohl se na ni přestat dívat.

Byla neuvěřitelně krásná. Že je krásná jsem věděl od začátku, ale to, co teď stálo přede mnou, byla sexy bohyně v nočním úboru. Jak jsme na ni všichni zírali, nahrnula se jí krev do tváří. Nervózně si skousla spodní ret a tím se moje pozornost převedla na její rty. Červené rty, které dokreslily její obličej, byly k zulíbání.

Svým vzhledem neupoutala jen mě, ale zřejmě i celou mou rodinu. O tom svědčilo to naprosté ticho, které se rozprostřelo domem.

Otočila se směrem do kuchyně a nasála vůni, která se z ní linula. Na jejích rtech se objevil lehký úsměv. Pomalu se rozešla směrem do kuchyně. Potichu jsem pozoroval její chůzi. Ladné pohyby boků, na které navazovaly její krásné, rovné, dlouhé nohy. Našlapovala lehce a já hltal každý její krok.

Postavila se k ledničce a nakoukla do ní. Vyndala z ní láhev s džusem a pořádně se napila. Sledoval jsem její pohyby, které byly diametrálně jiné, než na které jsem byl zvyklý. Nechápal jsem, co se to děje. I mě napadlo, že jsem možná ještě v nějakém transu z lovu. Až teď jsem si všiml, že lehce přibrala. Možná to jí přidalo na dokonalosti. Přidalo jí to na kráse. Všichni jsme stáli a beze slova ji stále pozorovali.

Rosalie jedovatě proběhlo hlavou, že takhle přece nevypadá člověk, který měl celou noc vysokou horečku.

Byl jsem pyšný na to, že tohle je moje přítelkyně, že tohle je moje láska. Pak otevřela pusu a veškeré omámení, které mnou momentálně lomcovalo, že bych ji popadl a teď hned a tady si ji vzal, okamžitě přešlo.

„Žádná přeměna se konat nebude,“ vyslovila zčista jasna. Otevřel jsem pusu a zíral na ni. Cože?!

Autor: mmonik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rány minulosti - 27. kapitola: