Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rány minulosti - 32. kapitola

28.08.2012 (11:45) • mmonik • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 3104×

Stál jsem u Nessiiny postýlky a čekal, až se vzbudí. To ticho, které se ozývalo domem, bylo nesnesitelné. Jediný zvuk, který se nyní rozléhal domem, bylo její srdce.

Po chvilce se moje čekání vyplatilo a naše princezna otevřela očka. Hned jsem se pro ni natáhl a vyhoupl ji do svého náručí. Ukázala mi, že je velmi hladová, a tak naše první kroky mířily do kuchyně.

„Už se naše princezna vyhajala?“ ptala se nás Esmé, když jsme přicházeli do obýváku. Nessie ihned natáhla ručičky ke svojí babičce, protože Esmé byla značkou dobrého jídla.

Esmé si ji ode mě vzala a začala s krmením našeho otesánka. Došel jsem ke zbytku rodiny a přisedl si k nim. Sledovali pohádky, které viděli už tolikrát a stejně se jim znova a znova smáli.

Pozoroval jsem je a byl si jistý, že bych svou rodinu nikdy za nic nevyměnil. Podíval jsem se ke dveřím, ve kterých akorát přistála Bella. Vrátila se z lovu, na který pro jistotu chodila každou noc, když Nessie spinkala.

„Ahoj, zlatíčko,“ mluvila na ni tím nejsladším hlasem a natáhla k ní ruce. Nessie se okamžitě přesunula do jejího náručí a dožadovala se pozornosti od své maminky.

Vidět Bellu s naší dcerou byl pohled k nezaplacení. Nemohl jsem uvěřit, že jsou skutečné a že jsou jen moje. Érem se přemístily ke mně. Vzal jsem si Nessie na klín a ona začala zkoumat, co mám dnes na sobě. Především šňůrky z mé mikiny ji velmi zaujaly. Už dávno předehnala všechna batolata v jejím věku. Rostla nám před očima a tak jsme dělali všechno možné, abychom nepromeškali ani jeden jediný okamžik jejího růstu.

„Všechno v pořádku?“ zeptal jsem se Belly. Na souhlas mě políbila a já se opět věnoval Nessie.

…

Pohled na Nessie, která nebyla za záplavou hraček téměř vidět, se nedá popsat. Ale pohled na Emmetta, který jí ochotně s rozbalováním hraček pomáhal, byl k nezaplacení. Přestože jsme Štědrý večer nikdy neslavili, dnes jsme udělali výjimku.

První Vánoce, kdy je rodina pohromadě, jsme nemohli propásnout. Tedy podle mých sester. Ještě jsme jim neřekli, že se nehodláme do New Yorku vrátit. Myslel jsem, že to Alice ví, ale jestli to věděla, tak to dobře schovávala.

Esmé navařila hromadu dobrot jak pro Renesmé, tak pro Charlieho, který tady samozřejmě nechyběl. Rosalie celý večer pečlivě dokumentovala se zbrusu novým fotoaparátem. Všichni si rozbalovali dárky. Největší radost z toho měla Alice. Bella při rozbalení třináctého dárku už vzteky neviděla. Měla výčitky, že jim koupila jen ty cesty. A ke všemu jim je dala hned, jak jsme přijeli do Forks.

Jasper byl DJem a celý večer nás zasypával vánočními koledami. Když jsme ho žádali, aby to nedělal, tak se ho Carlisle zastal, že je pro Nessie podstatné, aby se už od začátku učila dodržovat lidské návyky. Tím nám vzal vítr z plachet a my tak byli odsouzeni už po páté poslouchat Rolničky, rolničky.

„Bella,“ zahlásila Alice, když na dalším dárku uviděla její jméno. Bella se na mě vyděšeně podívala a já vykouzlil něco jako usměv. V duchu jsem Alice litoval, protože Bella poslední hodinu vypadala, že někoho roztrhá. Ale to nehrozilo. Její sebeovládání by se dalo hodnotit jako její další dar. I když jsme všichni dobře věděli, že je to způsobené jejím mateřstvím. Ale nikdo jí nechtěl brát iluze.

„Ne!“ pronesla zvýšeným tónem. „Já už žádný další dárek nechci! Taky jsme vám dali jen jeden a ještě k tomu společný. Ale tenhle už je čtrnáctý. Ne, Alice, já to nechci,“ protestovala a blížila se směrem do kuchyně.

„Ale, Bello,“ zaprosila ji Alice, „já vím, že se ti to bude líbit,“ ujistila ji. Přinesla jí ho a Bella ho neochotně převzala.

„Tak dobře. Co kdybyste nám teď dali ten váš dárek?“ zaštěbetala moje vykutálená sestra a usadila se pod vánoční stromeček. To je ale dáreček, projelo mi jízlivě hlavou. Bella nechápavě koukala, ale mně bylo okamžitě jasné, na co naráží.

Stoupl jsem si a pomalu přešel k Belle. Chytil jsem ji okolo pasu a ona se na mě zvědavě dívala.

„Nechceš jim, Bello, říct, na čem jsme se dohodli?“ Konečně jí to došlo a ze široka se usmála. Chytila mě okolo pasu a podívala se na naši rodinu.

„S Edwardem jsme se rozhodli, že se do New Yorku vrátit nechceme,“ vysypala ze sebe rychlostí blesku. Hned potom následovalo Alicino zatleskání a rodinná objímačka.

„Jsem tak ráda, že zůstanete,“ šeptala Esmé a zalykala se. Charlie byl rád. Hodně rád, ale jeho postoj neohroženého policisty se projevil. Ani náznakem nedal najevo, že by se ho to nějak týkalo. Ale když objal Bellu, jeho tiché děkuji určitě nepřeslechla.

Nessie si rodinného rozruchu vůbec nevšimla. Byla kompletně ponořená do zkoumání hraček.

„Myslím, že jsi naším rozhodnutím někoho obdařila i víckrát,“ utrousil jsem jen tak mimochodem. Bella se na mě podívala a já jí hlavou naznačil, že Alice, Rose a má matka už v duchu plánují, jak se to tu přestaví. Opět.

Usmála se a objala mě okolo pasu.

„Miluji tě,“ vyšlo z jejích úst a já se usmál.

„Tak jako já tebe,“ pošeptala jsem a zabořil své rty do jejích.

Všichni jsme se opět usadili u stromečku a pokračovali v rozdávání dárků. Bella se uklidnila, že všechny přece jen obdarovala. Pozoroval jsem všechny ty šťastné tváře a v duchu děkoval, že můžu být jejich součástí.

Bella seděla vedle mě a měla položenou svou hlavu na mém rameni, když mi došlo, že v tom spěchu, který jsme poslední měsíc zažívali, jsem jí nestihl nic koupit.

„Bello, já... Nestihl jsem ti nic koupit. Nezlob se. Slibuji, že ti to vynahradím,“ šeptal jsem zahanbeně a přitom jí rychle políbil do vlasů. Jemně se usmála a podívala se na Nessie. Vzhledem k její povaze jsem očekával příval emocí a ultimátum, že Nessie neuvidím, dokud si to nevyžehlím. Ale to by nebyla moje Bella, aby mě opět nepřekvapila.

„Dal jsi mi Nessie, dal jsi mi rodinu. Co víc bys mi chtěl dávat?“ Upřela na mě pohled a já v jejích očích viděl všechnu tu lásku, kterou v sobě měla. Cítil jsem se kompletně šťastný. Nebyl nikdo, kdo by se mi mohl v té chvíli vyrovnat.

„Vlastně, ani já jsem ti nic nekoupila,“ dodala potichu a lehce se odtáhla. Usmála se a nervózně si projela vlasy.

„Ty a Nessie mi dáváte všechno, co potřebuji,“ pošeptal jsem jí s úsměvem na rtech. Podívala se mi do očí a zářivě se usmála. Určitě tam našla tolik lásky, kolik já našel v těch jejích. Spojil jsem naše rty a přál si, aby moje rodina zmizela. Chtěl jsem být jen s ní. Sám.

„Bella,“ zaječela Alice a já cítil, jak se Bellino tělo rozvibrovalo pod náporem vzteku.

„Ne!“ zakřičela a obratně si stoupla. „Ty!“ Hrozila prstem na Alice a v návalu vzteku se jí hrdlem dralo vrčení.

„O tomhle dárku nevím! Přísahám, Bello,“ bránila se má sestra a já se potichu usmál. Nessie koukala na svou mámu a pozorně ji sledovala. Emmett sáhl pro hračku, kterou Nessie akorát svírala v rukách. Chtěl jí to vzít. Podívala se na Emmettovu ruku na její hračce a pak na Emmetta. Z pusinky se jí začaly drát zvuky napodobující její mámu.

Všichni jsme se na ni zaměřili. Vrčela na Emmetta a ten s leknutím ucukl.

„Fajn, fajn, jak chceš,“ blekotal a zvedal ruce ve znaku příměří. Nessie se usmála a Emmett jí vlepil pusu na čelíčko.

„Ta se teda pomamila,“ pronesl a postavil se. Všichni jsme se tomu začali smát.

„No tak. Ty ho neotevřeš?“ vybídl jsem Bellu a ona si mě změřila pohledem. Vzala si ho a opět se posadila vedle mě.

Pomalu rozbalovala malou krabičku, která se pod tím papírem schovávala. Držela ji v ruce a přejela pohledem po všech členech rodiny.

Opatrně nadzvedla víčko a zadívala se na zásnubní prstýnek po mojí mamince. Zakroutila hlavou a zděšeně se na mě podívala. Poklekl jsem před ní na jedno koleno.

„Vezmeš si mě?“ pronesl jsem tím hrobovým tichem, které se v téhle chvíli rozléhalo celým domem. Dokonce ani Nessie si nebrblala pod nos. Všichni jsme čekali na její odpověď. Kmitala pohledem na mě, na prstýnek, na mě, na prstýnek.

„Ano,“ vyšlo z jejích úst a já nevěřil, že souhlasila. Skočila mi kolem krku a já ji pevně objal. Ulevilo se mi. Cítil jsem totiž, že tohle už bude navždy.

Tak doufám, že jste s touhle kapitolou spokojené. Už nás čeká polední kapitola, která bude obsahovat i epilog. Konec dobrý, všechno dobré, slibuji. :-)

Autor: mmonik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rány minulosti - 32. kapitola: