Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebecca Black - 19. kapitola

11.05.2011 (19:15) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 3135×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Co mi tajíte???

V tu chvíli mi jazyk zdřevěněl. Neuměla jsem tohle říkat. A i když jsem k němu cítila tak strašně moc, nedokázala jsem si přiznat, že ho opravdu miluju. Láska pro mě bylo něco, co jsem nikdy neměla poznat.

„Nemusíš nic říkat,“ zašeptal, když ode mě neslyšel odpověď. A mně to bylo najednou líto. On mi řekl, co ke mně cítí, a já nebyla schopná dát mu to taky nějak najevo.

„Moc mi na tobě záleží,“ pověděla jsem mu do očí a doufala, že v tom pozná to, co jsem chtěla říct. „Víc, než na každém jiném.“

„Já vím,“ usmál se.

Přitáhl si mě ještě blíž k sobě a pohladil mě po paži. Noc ubíhala, ale já se nechtěla vzdát téhle chvíle. Téhle klidné chvíle, kdy jsem se konečně cítila v bezpečí.

„Řekneš mi něco?“ zkusila jsem po chvíli.

„A co?“ optal se zvědavě.

„Kdo byli Carlisle a Esmé?“ nevydržela jsem. „Nikdy se o nich nemluví, ale byla jsem v jejich pokoji. Viděla jsem fotky.“

„Moc toho nevím,“ šeptal svým hlubokým hlasem. „Snad jen to, že se obětovali pro tvou rodinu, aby nezůstala v sídle krvelačných upírů.“

„Takže žijí?“

„Podle všeho ano.“

„Vrátí se někdy?“ ptala jsem se dál. Byla to vážně ironie. Já jsem se ptala na svou rodinu svého kluka.

„Možná,“ odpověděl a zíral do stropu.

„Co o tom víš?“ vyzvídala jsem, protože mi bylo jasné, že přede mnou něco zamlčel.

„O tomhle s tebou vážně nesmím mluvit,“ zavrtěl hlavou.

„Proč ne?“

„Ryan dal příkaz alfa samce,“ vysvětlil mi.

„Proč o tom nesmím vědět? Co se tam stalo?“

„Bex, já bych ti to všechno řekl, ale nesmím. Tvoje rodina si to přeje takhle.“

„To tak není fér,“ postěžovala jsem si. „Ale počkej, až s váma budu ve smečce, to už mi pak nebudeš moct nic tajit.“

„Mnohdy by to bylo jednodušší,“ zamumlal tichounce.

Nepitvala jsem se dál ve smyslu té věty, jen jsem se ještě víc přitiskla k jeho tělu a spokojeně jsem vrněla. Jenomže i když jsem tak moc nechtěla usnout, nepovedlo se. Moje oči už se po pár mrknutích nedokázaly zvednout a později odešel ke spánku i můj mozek a celé vědomí.

Nepamatuji se, jestli se mi něco zdálo. Ráno jsem se probudila s pocitem, že jsem se konečně pořádně vyspala. Ještě trochu rozespale jsem se protáhla a pak pomalu otevřela oči. Matt vedle mě neležel. Zvedla jsem se na loktech a přejela pokoj pohledem. Seděl u stolu skloněný nad učebnicí a v prstech mával tužkou.

„Dobré ráno,“ otočil se na mě se zářícím úsměvem a moje tváře se samovolně roztáhly.

„Mmm, dobré,“ odpověděla jsem mu a vylezla jsem z pelíšku, abych se u něj ohřála. Vzal mě na klín a spojil své ruce na mých zádech. Měl nečekaně dobrou náladu. „Tady se někdo vyspal dorůžova,“ poznamenala jsem.

„Myslíš sebe, ospalče?“ zasmál se. Podívala jsem se na budík vedle postele; bylo teprve jedenáct. To je na člověka jako já slušný výkon.

„Myslela jsem tebe, ty troubo,“ zašklebila jsem se a dala jsem mu pusu na tvář.

„No jo, spalo se mi hezky,“ obdaroval mě svým kouzelným úsměvem a moje ráno dostalo příjemný sladký nádech.

Pohladila jsem ho po ruce, kterou mě objímal. Zbožňovala jsem jeho velké teplé ruce. I když byly drsné, přesto se mě jimi dokázal dotýkat tak lehce a něžně, až mě to udivovalo. V téhle skvělé ranní náladě jsem se od něj vůbec nemohla odtrhnout. Líbilo by se mi jen tak sedět v jeho náruči, usmívat se na něj a nic víc.

„Tak co budeme dneska dělat?“ přerušila jsem po dlouhé době ticho.

Matt nás otočil směrem ke stolu. „Musím se učit. Maturita, víš?“

„To dneska nebudou žádný něžnosti?“ zamračila jsem se, ale Mattova tvář nabrala úžas. Zatvářil se, jako by na vlastní oči viděl osmý div světa.

„Ale budou,“ mrknul na mě mlsně a pak mě hladově políbil.

Matt se celé dopoledne poctivě učil. Faktem bylo, že poslední dobou školu i kamarády kvůli mně zanedbával, takže jsem neměla tak špatné svědomí, když se konečně vzdělával. Ale i tak jsem ho chtěla mít jen pro sebe.

Učení se mu nakonec protáhlo, tak jsem ho zanechala samotného a zavolala jsem Alice, aby mě vyzvedla. Matt se u nás staví buď večer, nebo se uvidíme až zítra ve škole.

Doma bylo dneska neobvykle rušno. Celá rodina se sešla v Jiskřivém sídle a horlivě o něčem diskutovala. Vmísila jsem se do jejich kroužku a podívala se na papíry, které ležely na stole.

„Vy někam jedete?“ zeptala jsem se zmateně, když jsem viděla nabídku různých hotelů.

„Ty jedeš taky,“ oznámil mi táta.

„Co?“ nechápala jsem.

„No plánujeme dovolenou. Ve hře je Evropa nebo Austrálie,“ obeznámila mě se situací Andie.

„Proč ne třeba Jižní Amerika? To je nejblíž,“ pokrčila jsem rameny.

Brácha Luke, který stál vedle mě, ztuhl v sochu. Pak nervózně vzhlédl k Edwardovi. Andie a Alex se k jejich podezřelým pohledům připojili.

„Co je?“ divila jsem se dál.

„V Jižní Americe už jsme byli,“ opáčila Rose.

„Ale já ne,“ namítla jsem.

„Tak třeba jindy?“ pousmál se Emmett, ale choval se trochu divně.

„Fajn,“ kývla jsem stále nechápavě. „A může jet Matt se mnou?“

Ryan se hlasitě zasmál. Nevraživě jsem se po něm podívala. „Mlč a radši si hledej svůj protějšek,“ vyjela jsem na něj trochu zbytečně.

„Ale no tak, Bex, nemusíš být hned tak hrubá,“ klidnil mě Alex. „Matt samozřejmě jet může. Rádi ho tam uvidíme.“

Nepatrně jsem kývla hlavou a nechala jsem je tam samotné. Hřejivé sídlo bylo celé prázdné, a tak jsem si dole zapnula televizi a projela pár kanálů.

„Na co se to díváš?“ ozvalo se za mnou a já sebou jako obvykle polekaně škubla.

„Emmette, prosím, mohl bys s tímhle přestat?“ otočila jsem se na něj.

„S čím?“ zasmál se a už za mnou nestál. Když jsem se otočila zpět k televizi, najednou se objevil přímo přede mnou a já znovu málem vyskočila z kůže.

„Přestaň!“ bouchla jsem do něj a hned jsem si ruku zkontrolovala, protože po ráně do kusu kamene jsem si mohla ruku pochroumat. Snad to bylo v pořádku.

„Tohle mě nikdy nepřestane bavit,“ hulákal.

Vyplázla jsem na něj jazyk a on propadl ještě ve vetší smích.

„Ty, Emme, vem mě někam pryč,“ poprosila jsem ho.

V tu chvíli už mě bral na záda a svým upířím tryskem pádil bůhvíkam. Ta rychlost mě bavila, ale nemohla jsem si teď zvyknout na tu Emmovu studenou kůži. Pořád jsem s Mattem, který mě stále zahřívá, takže jsem si na jeho teplíčko zvykla. Na zimu jsem teď náchylnější než kdy dřív.

Emm zastavil u malého jezírka a posadil mě na plochý kámen na jeho břehu. Pak skočil do vody a skrčil nohy tak, aby co nejvíce vody stříklo až na mě. Pak se se smíchem vynořil a začal cákat. Střídavě hlavu schovával pod hladinu a zůstával tam tak dlouho, že jsem vždycky přemýšlela, co pod tou vodou dělá.

Emmett vyskočil z vody, ve vzduchu udělal salto a dopadl vedle mě. Zatřepal hlavou a spousta ledových kapiček přistála na mém oblečení. Zanadávala jsem, ale on přede mne natáhl ruku a ukázal mi zářivý bílý kamínek, co asi našel pod vodou. Vzala jsem ho do ruky a protočila mezi prsty. Házel jemné odlesky.

„Ten je krásnej, díky,“ zakřenila jsem se.

„Pro tebe všechno,“ pokývl hlavou, jako by chtěl říct, že nic není problém.

„Všechno?“ využila jsem situace.

„Jasně.“ Věděla jsem, že mi na to skočí.

„Slibuješ?“ chtěla jsem si to pojistit.

„No jasně.“

„Tak mi řekni, kde jsou Carlisle a Esmé? A proč nemůžeme jet do Jižní Ameriky?“ vybafla jsem hned na něj.

Emm zaklonil hlavu a protočil oči. „Tohle ne, Bex. Víš moc dobře, že tohle nemáš vědět.“

„Proč? Proč mi to všichni tajíte? Jsem si jistá, že Ryan i Joshua ví všechno. Tak proč ne já?“ vyštěkla jsem na něj.

„Je to tak bezpečnější,“ klidnil mě.

„Pro koho?“

„Pro tebe, samozřejmě,“ usmál se jemně.

„Já ale nemám strach!“ křikla jsem.

Emm se zasmál. „Já vím. Právě proto.“

Naštvaně jsem se na něj podívala, ale to mu úsměv ještě roztáhlo. Chtěl mě pohladit po tváři, ale já před jeho dotekem uhnula. Nedělal si z toho hlavu, vzal mě do náruče a běžel se mnou domů.

Setmělo se. V domě teď bylo živo, ale já jsem neměla na společnost náladu. Vrtalo mi hlavou, co je to v naší rodině za tajemství. O něco přece jít musí a moje bezpečnost to nebude. Pravděpodobně to ani nesouvisí s Volturiovými, ale Matt přece říkal, že Esmé a Carlisle zůstali v sídle krvelačných upírů. Pokud nešlo o Volturiovy, pak musí existovat ještě jiná skupina mocných upírů. Možná ještě mocnějších? To by vysvětlovalo, proč mi o tom nechtěli říct. Ale k čemu to všechno vede? To byla klíčová otázka.

Zaplula jsem do postele dřív, než jsem byla zvyklá. Brzy se mi oči zavřely a já usnula.

Přišlo mi to jako pět minut, když jsem se probudila. Unaveně jsem se vyškrábala z postele, abych si uvědomila, že je dneska pondělí a já zase musím do školy. Jediná pozitivní věc na tomhle zjištění byla, že budu aspoň chvíli s Mattem.

Jesse na mě jako obvykle dorážel, abych s ním někam zašla, ale dnes jsem ho naprosto nemilosrdně poslala do háje. Kdy už konečně pochopí, že já už s ním nebudu?

S Mattem jsme se potkali na obědě a vášnivě jsme se před ostatními přivítali. Ať se klidně rozjedou další pomluvy, mně je to jedno. Jen ať všichni závidí.

Po obědě jsme spolu vyrazili do lesa. Matt mě vedl za ruku někam do hloubi, ale já jsem dávala pramálo pozor na cestu. Rentgenovala jsem ho očima a užívala si ten pocit vzájemné blízkosti. U jednoho velkého smrku zastavil, rozkryl jeho větve a protáhl mě malou dírou za neproniknutelnou bariéru. Přímo přede mnou se rozprostřela malá lesní studánka. I když jsem nebyla žádný milovník přírody, tohle místo se mi líbilo.

Matt se posadil do mechu, opřel se zády o kmen buku, který se tady vzal bůhví odkud vzhledem k tomu, že celý les byl jehličnatý. Stáhl mě k sobě, až jsem měkce dopadla do jeho otevřené náruče. Prohlédla jsem si to místo pozorněji: malá studánka o průměru okolo metru byla celá obklopená hustým porostem, takže se na tohle bohem políbené místo nemohl nikdo dostat. Snad jen ptáci mohli tu nádheru vidět z výšky. Zem byla pokryta mechem různých odstínů zelené, což vypadalo jako ta nejjemnější peřina. V odlesku průzračné vody se zračila blankytná obloha.

A tu dokonalost završil on – ten jediný, který našel klíč k mému srdci. Otočila jsem se na něj a zlehka jsem políbila jeho rty. Ani na okamžik nezaváhal, přitáhl si mě blíž k sobě a s citem mě líbal. Přetočila jsem se v jeho náruči a netrpělivě jsem ho hladila po tváři. Sevřel mě ve svém medvědím objetí tak těsně, jak jsem si jen přála.

Zabloudila jsem rukama k jeho pasu a vyhrnula jsem mu tričko. Ochotně si ho sundal a pak si mě zpět přitáhl na svou nahou teplou hruď. Prsty jsem zkoumala jeho pevné břicho a prsa pokrytá tou nejhebčí pokožkou. Nebyl na něm jediný kousek chybičky, vše na něm bylo nádherné.

Zrychlila jsem náš polibek a cítila, jak jeho vzrušení vzrostlo. Zarýval mi prsty do kůže, ale mně to nevadilo. Ale ať se bránil, jak se bránil, nemohl odolat a svlékl moje tričko. Jeho ruce hned hladily mou obnaženou pokožku. V místech, kde se mě dotkl, jsem pak ještě dobrou chvíli cítila jeho plamenný dotek.

Dychtivě jsem ho líbala na rtech, na krku a ramenou. Pak jsem se odtrhla a on přejel svou obrovskou rukou od mého krku, mezi prsy až na břicho.

Toužebně jsem zavzdychala. „Ach, Matte.“

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Tak co, dostane Becca konečně to, co nejvíc chce - tedy Matta? A jak bude probíhat její další pátrání po zmizelé rodině?

Malilinko mě zklamal počet komentářů u minulých dvou dílů, tak si říkám, jestli je to tím, že je povídka čím dál horší, nebo čím. Aspoň mám nad čím přemýšlet :D

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebecca Black - 19. kapitola: