Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebecca Black - 22. kapitola

29.05.2011 (13:30) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 2828×

Otočila jsem se a nechala jsem Matta stát naprosto rozhozeného před školou. Nikam jsem nemířila, jen jsem šla přímo za nosem a nechávala jsem svoje myšlenky, aby mě opanovaly.

Co jsi to sakra udělala, Rebecco? Bušilo mi v hlavě. Vidělas ten jeho výraz? Jak jsi mu tohle mohla říct? Jak jsi ho mohla srovnávat s Jessem?

Nejhorší na tom všem bylo, že moje hlava říkala pravdu. Jak jsem mu mohla takhle ublížit? Proč pořád utíkám před tím, co se se mnou děje? Je přece nadmíru jasné, že jsem žárlila. To byl ten pocit, který sevřel moje srdce, když jsem ho viděla s Amber. Ale to přece nebyl důvod, abych na něj byla tak jedovatá. Vždyť on měl pravdu. Já jsem byla ta, která to zvrtala.

Čím víc jsem si přiznávala, že je to všechno moje vina, tím víc jsem si chtěla nafackovat a taky jsem se víc bála... Co když už mi teď neodpustí? Co když jsem ho ranila tak, že se to už nemůže zahojit?

Potřebovala jsem znát odpovědi na svoje otázky. Vydala jsem se zpět k tělocvičně, kde už se mezitím zápas rozběhl. Zůstala jsem stát venku a poslouchala jsem hluk, který z tělocvičny vycházel. Naši prohrávali.

Sedla jsem si do trávy a napínala jsem uši, aby mi nic neuniklo. Další koš. A další. Sedmdesát dva ku dvaceti čtyřem. To už nemůžeme vyrovnat, ani kdyby se nad námi smilovali všichni svatí. Poraženecky jsem si schovala hlavu do dlaní. Za to můžu taky já! To já jsem Matta tak rozhodila svými falešnými řečmi.

Ozval se poslední tón, který ohlásil konec zápasu. Slyšela jsem slabé skandování protihráčů, ale jinak bylo ticho. A pak se začali z tělocvičny hrnout první lidi. Se svěšenými hlavami odcházeli domů.

Nemohla jsem tu zůstat. Běžela jsem pryč, daleko odtud. A pak mě nohy zanesly před Mattův dům. Zafuněla jsem. Svezla jsem se na schody a vložila si hlavu mezi kolena. Musím se dát dohromady.

Večerní vzduch mi trochu pročistil hlavu a já se krapet zklidnila. Všude už byla tma a ta mi nedělala dobře. Začala jsem vzpomínat na dobu před pár týdny, kdy jsem v téhle tmě šla pěšky domů...

Ponořila jsem se do hrůzných vzpomínek, a tak jsem sebou škubla, když jsem uslyšela Mattův lehce zastřený hluboký hlas. „Co tady děláš?“

Zvedla jsem k němu oči a nemohla jsem si nevšimnout toho chladu a odměřenosti v jeho očích.

„Prohráli jste,“ poznamenala jsem smutně bez jakékoli návaznosti na jeho otázku.

„Přišla ses mi vysmát?“ zeptal se lhostejně a hodil svou tašku na zem.

„Ne,“ zašeptala jsem, jako bych se bránila před jeho nezájmem. „Přišla jsem, protože...“ Proč jsem vlastně přišla? Co jsem mu chtěla říct? „Já vlastně nevím.“ Zabodla jsem oči do země a zvedla jsem se, abych odešla.

Prošla jsem kolem něj a on nic neřekl. Slyšela jsem, jak se vydal ke dveřím a zlomeně jsem se na něj otočila. „Přišla jsem, abych se omluvila!“ vykřikla jsem.

Matt se pomalu otočil na mě. „Omluvila?“ opakoval po mně nevěřícně. Nechápal, že jsem něčeho takového schopná. Já to o sobě taky nevěděla.

„Je mi to tak líto! Chovala jsem se jako sobecká mrcha. Vlastně se tak chovám pořád. Přestřelila jsem. Nemyslela jsem vážně to, co jsem řekla,“ vypadlo ze mě.

„Ale řekla jsi to,“ namítl unaveně.

„Odpust mi to, prosím,“ prosila jsem a sama jsem se divila, co všechno jsem pro jeho lásku schopná udělat.

„Nemůžu,“ zašeptal. „To Jesse je z nás dvou ten dokonalý, ten by ti to určitě odpustil.“

Samozřejmě že mi vracel moje slova. Ztratila jsem jeho lásku. Navždycky, protože jsem si jí dost nevážila. Ale nemohla jsem to vzdát bez boje. „Prosím!“ zvolala jsem bolestně.

Ale on byl jako z kamene. Moje zoufalost ho zanechávala klidným. Jak daleko jsem kvůli němu byla ochotná zajít? Jak moc jsem se dokázala ponížit?

„Proč?“ vydechl. „Proč stojíš o moje odpuštění?“

Zakroutila jsem hlavou. Nevěděla jsem.

„Proč stojíš před klukem, kterého nenávidíš? Proč se namáháš před někým, kdo o tebe nestojí? O koho nestojíš ty? Proč jsi sem chodila? Proč tohle všechno děláš? Proč jsi mi dávala naděje, že patříš mně, když jsi přitom celou dobu chtěla jiného? Proč jsi mě -“ spustil na mě vodopád svých slov, pod jejichž náporem jsem klesla na kolena.

„Přestaň!“ přerušila jsem ho. Do očí se mi hnaly slzy a stavidla bolesti se mi povolila. Těžce jsem dýchala, musela jsem se opřít rukama o zem. Chtěla jsem si dýchací cesty uvolnit, a tak jsem si začala drásat hrudník. Zarývala jsem si nehty do kůže a rvala jsem ji pryč. Necítila jsem bolest, naopak to pomáhalo.

Chvíli nic neříkal, jen se kochal mým utrpením. Ano, Rebecca Blacková před ním klečí na kolenou.

„Proč jsi to udělala?“ začal zase znova, ale já ho nenechala pokračovat.

„Protože tě miluju!“ vyjekla jsem hystericky a konečně jsem cítila pálivou bolest na hrudníku. Za nehty jsem měla svou kůži a z některých míst mi tekla krev. Sjela jsem na lokty a spíš pro sebe jsem zašeptala: „Miluju tě.“

Dívala jsem se na zemi pod sebou, která byla kvůli slzám rozmazaná. Moje srdce bilo jako splašené. A pak se jeho horké prsty dotkly mé ulepené tváře. Odhrnuly mi vlasy z obličeje a donutily mě vzhlédnout.

Bojácně jsem pohlédla do jeho měděně hnědých očí, ve kterých se zračila něžnost a překvapení. Přerývavě jsem dýchala a točila se mi hlava. Pak se se mnou zatočil svět a víc si nepamatuju.

Když jsem začala nabírat vědomí, cítila jsem se strašně unavená. Tvář mi omývala vlažná voda. Zamrkala jsem a otevřela jsem oči.

Ležela jsem v posteli a Matt se nade mnou skláněl. To on mi vlhkým hadříkem přejížděl po čele. Setkala jsem se s jeho pohledem.

„Už je dobře,“ zašeptal ke mně.

Ale co to znamená? Že jsem v pořádku? Nebo že mi odpustil? „Patříme k sobě?“

„Tak jako dva kousky skládačky,“ odpověděl mi tiše.

„Děkuju,“ řekla jsem a zavřela jsem těžká víčka.

Usnula jsem a ve snu jako bych viděla celou scénu naší hádky ještě jednou. Ale tentokrát mi neodpustil. Smál se mojí bolesti a ještě víc mě ponižoval. Zpoceně jsem se probudila. Byla ještě noc. Matt ležel na posteli vedle mě a objímal mě. Spal.

„Jsi jako paprsek slunce, který vysvitne po staletích tmy,“ zašeptala jsem k jeho spícímu obličeji. „Jsi nejvzácnější drahokam. Jsi všechno, o čem jsem vždy snila.“

Matt se trochu pousmál, ale asi pořád spal. Zato já jsem byla úplně při smyslech. Cítila jsem plamen, který se zažehl v mém srdci. Plamen, který hořel jenom pro něj a který nikdy nezhasne. Taková byla moje láska. Vášnivá, planoucí a věčná.

Pohladila jsem ho po tváři. Dotkla jsem se jeho krku a pak jeho paží. Jeho pokožka pro mě byla jako magnet. Přitáhla jsem se blíž k němu – chtěla jsem cítit tu horkost vycházející z jeho těla. Nakonec jsem neodolala a otřela jsem se rty o jeho krk. Chtěla jsem ho laskat a zahrnovat láskou, kterou si zasloužil.

Bála jsem se, abych ho nevzbudila, i když jsem si na druhou stranu nepřála nic jiného. Položila jsem hlavu do jeho důlku pod krkem a nos jsem přiložila k jeho kůži. Vdechovala jsem jeho dřevitou vůni. Ta mě nakonec uspala.

Když jsem se pak vzbudila, bylo už ráno. Na tváři mě pošimraly sluneční paprsky a já jsem si vmžiku uvědomila, že to počasí jako by vystihlo moje ráno. Usmála jsem se a zvedla se. Matt ale v pokoji nebyl a to mi moji náladu hned zhoršilo.

„Matte?“ volala jsem ho, ale můj hlas jen zaskřípal.

„Tady jsem,“ ozvalo se za pár vteřin ve dveřích a Matt přišel ke mně s tácem jídla v ruce.

Sedl si vedle mě na postel a podal mi tác s jídlem. Vzala jsem si ho od něj a položila ho na noční stolek. Jídlo mě v tu chvíli nezajímalo. Přehodila jsem přes něj nohu a sedla si na jeho klín. Zadívala jsem se mu do očí a srdce se mi rozbušilo. Matt opatrně položil ruce na moje boky a přitom mi mlčky hleděl do očí.

Pořád jsem se cítila provinile. Bála jsem se k němu naklonit a políbit ho, protože mě mohl odmítnout. A pak jako by mou tichou výzvu vyslyšel. Pohladil mě po tváři, zajel mi pod vlasy na krk a přitáhl si mě k sobě.

Frekvence srdce se mi zdvojnásobila. Zavřel oči a velmi opatrně se dotkl mých rtů. Z jeho doteku mě zamrazilo. Začal mě jemně líbat a já jsem se ochotně jeho pomalému tempu přizpůsobila, protože to by naprosto dokonalé. Po pár polibcích jsem svoje ruce přesunula na jeho krk a přitáhla jsem se k němu blíž. Bylo to tak jiné. Jako by tohle byl náš první opravdový polibek. Vůbec nešlo o chtíč, ale o lásku a porozumění.

Když už jsem cítila, že je opravdu můj, že jsem ho neztratila, namáčkla jsem se úplně na něj a zajela jsem mu rukou do vlasů. Zpevnil svoje objetí a uvěznil mě ve své náruči. Začal své polibky trochu zrychlovat, ale dal si na nich pořádně záležet. Pohladil mě po vlasech a držel si svou převahu. Kupodivu se mi to líbilo, být ta submisivní.

Srdce mi běželo ostošest, ale nemohla jsem přestat. Přála jsem si, aby tahle chvíle trvala navždy. Mattova vášeň mě přiváděla k šílenství. Jazykem mi prozkoumal ústa, párkrát si pohrál s mým jazykem a v tom nejlepším přestal. Pomalu se ode mě odtrhl.

Otevřela jsem oči a našla jsem ty jeho. Nedokázala jsem jeho pohled rozluštit, ale doufala jsem, že znamená spokojenost.

„Matte,“ oslovila jsem ho tiše chraplavým hlasem.

Matt trochu povytáhl koutky nahoru a pak mi přiložil prst na rty, abych mlčela. Nechtěl, abych kazila tu krásnou chvíli slovy.

Stále jsem mu hleděla do očí. Našla jsem jeho ruce a vložila ty svoje do těch jeho. Pak jsem naše spojené ruce zvedla a políbila jsem hřbet jeho ruky. S něžností v očích můj počin sledoval. Pustil moji jednu ruku, aby mě mohl pohladit po tváři. Přejel prstem po mých lícních kostech a sjel na moje rty. Zavrněla jsem blahem.

Takhle jsme se vydrželi mazlit ještě další půlhodinu. Pak mi zakručelo v břiše a Matt veškeré něžnosti ukončil, podal mi tác a přes můj nesouhlas mě donutil se najíst.

„Dojdu se umýt,“ řekla jsem později a Matt kývl.

Odešla jsem do koupelny a zavřela za sebou dveře. Svlékla jsem si zbytek oblečení, co na mě Matt nechal, a pak jsem se zděšeně podívala do zrcadla. Moje hruď byla celá zarudlá. Jasně byly vidět rudé škrábance, které křižovaly můj dekolt jako běžky čerstvý sníh. Na několika místech byla zaschlá krev. Vypadala jsem, jako kdyby do mě někdo právě zkoušel vyrýt mřížku.

Zapnula jsem sprchu a vlezla jsem pod ní. Hruď mě pálila jak desinfekce a já to nedokázala snést, aniž bych sténala. Po pár minutách moje kůže znecitlivěla, takže jsem se mohla v klidu osprchovat. Vydrhla jsem zbytek těla, vypnula jsem sprchu a otřela se ručníkem. Oblékla jsem si spodní prádlo, zabalila se do ručníku a vrátila jsem se do pokoje.

Matt se otočil na židli a usmál se na mě. Hned jsem přišla k němu a sedla jsem si mu na klín. Objal mě a zabořil nos do mých vlasů, ze kterých musel cítit svůj šampon.

„Krásně voníš,“ zašeptal.

„Jako ty,“ zasmála jsem se a políbila jsem ho.

Nenechal mě ten polibek ukončit, naopak mě s vášnivostí laskal. Odhrnul mi ručník z ramen a chtěl mě líbat níž, ale já si rychle vrátila ručník na původní místo. Styděla jsem se za svoje poranění, které jsem si bezděčně způsobila. Nechtěla jsem, aby se musel dívat na mé znetvořené tělo.

Matt zjihl. Pohladil mě po tváři a znovu se pokusil mi ručník stáhnout. Držela jsem jeho cípy pěstmi.

„Neboj se,“ chlácholil mě tiše.

„Nechci, abys to viděl,“ zašeptala jsem.

„Viděl jsem už horší věci, Bex. A není na tobě místo, které by se mi nelíbilo,“ přemlouval mě.

„Ne...“ zasténala jsem, ale to už mi ručník povolil.

Dotekem lehkým jako vánek přejel po mém dekoltu. Jeho ruka mě pálila. Pak mě zaklonil a přisál svoje rty na mou zohavenou kůži. Jeho horké rty rozohňovaly mé zranění a já krčila oči, abych to strašlivé pálení zakryla.

„Všechno už bude dobré,“ špitl, když se od mé hrudi odtrhl.

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Opravdu to Matt a Becca zvládnou tak jednodušše? Nebo se jim opět něco postaví do cesty?

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebecca Black - 22. kapitola: