Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebecca Black - 23. kapitola

05.06.2011 (11:30) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 2967×

Už nikdy se takhle nebudu cítit

Všechno už najednou opravdu bylo dobré. Poslední dny jsem se vznášela v oblacích a důvodem toho všeho byl Matt. Byl pro mě vším. Málokdo nás teď viděl osamoceně, trávili jsme každou chvíli spolu. Na Jesse jsem od té doby nepromluvila a on se mi radši taky vyhýbal. Mnohem víc času jsme naopak byli s mou rodinou, která Matta bez výjimky milovala.

Zrovna dneska vyrážíme na rodinný baseballový zápas. Je to tradiční sport mé rodiny a Matt souhlasil, že si zkusí změřit své síly s upíry.

Čekali jsme na Edwarda a Bellu, kteří si jeli něco zařídit do Seattlu. Seděli jsme v obýváku, všichni připravení a oblečení pěkně po americku a přesně, jak se dalo čekat, kluci se začali předhánět, kdo bude lepší.

„Už se těším, jak vás rozdrtíme.“ Mnul si ruce Emm a sedl si na opěradlo sedačky vedle mě, aby mi prohrábl vlasy.

„Jo, aby to nedopadlo jako minule, když tě vyšplouchla Bella,“ zasmál se Alex a objal mou sestru Andie kolem pasu.

„Však jsem ji nechal vyhrát. Navíc teď budeme hrát v jednom týmu. A ukáže se, kdo je lepší: jestli upíři,“ hrozivě po ostatních hodil pohledem, „nebo vlkodlaci.“

„Vlkodlaci,“ řekli najednou Andie i Alex.

„A jakej je kurs?“ pokusila jsem se odlehčit atmosféru.

„Šest ku jedný na výhru upírů,“ zacinkala Alice a zářivě se na všechny usmála. Její prognóza většinu lidí spíš zachmuřila, ale naše tváře se rozjasnily, když dodala: „No i když... Nevím, nic nevidím.“

Joshua se zasmál a plácl si s Alicí pravačkou. Byli dokonale sehraný tým.

„Stejně vyhrajete,“ koukla jsem na tátu a ten na mě nenápadně mrknul.

„Bella a Edward tu budou za dvě minuty. Je čas vyrazit,“ oznámila nám Alice a všichni se zvedli.

Setkali jsme se s nimi před domem, vlkodlaci se přeměnili a vybělli i s upíry do lesa. Se mnou zůstal jen Matt ve své vlčí podobě a Emmett. Emm mě vysadil na Mattův hřbet, ujistil se, že se pořádně držím, a byl pryč.

Matt se pomalu rozeběhl a opatrně se mnou letěl lesem. Držela jsem se pevně jeho chlupů a tiskla jsem se k němu. Zastavil asi po patnácti minutách na plácku, kde už na nás všichni čekali. Lehl si na zem a já jsem z něj slezla. Hlava se mi ale najednou zamotala a pocítila jsem slabost v nohou. Dřív, než jsem sebou stihla švihnout, u mě byl Edward a podpíral mě, dokud jsem nebyla v pohodě.

Matt mezitím odběhl, aby se proměnil do své lidské podoby, a když se vrátil, ujal se mě místo Edwarda. Zasmála jsem se na něj a on jen pobaveně protočil oči.

Týmy se rozdělily následovně: první tým, sebevědomě nazvaný Nejrychlejší, se skládal z Belly, Edwarda, Emmetta, Rose, Alice, Jaspera a Joshuy. Druhý tým, se stejnou cílevědomostí pojmenovaný Vyhrajeme, čítal Andie, Alexe, Ryana, Lindsey, Matta, Luka a tátu. Já a máma jsme zůstaly nezařazené, měly jsme být nestranní pozorovatelé, i když to v mém případě nebylo moc možné. Zcela nepokrytě jsem fandila týmu Vyhrajeme.

Zápas začal. V ten moment jsem byla ztracená. Upíři se míhali po plácku tak rychle, že jsem je neviděla. Pozorovala jsem jen svoje polonahé sportovce. Drželi se statečně. Jednou už to vypadalo na homerun, ale pak se to zvrtlo a Edward to překazil.

Má rodina se míhala po mýtince ještě dobré dvě hodiny, zatímco já seděla uvelebená pod mohutnou sekvojí, která právě začala kvést. Už jsem se nesnažila zápas sledovat, pro mé pomalé lidské oči to bylo nemožné. Místo toho jsem přivřela oči a vypnula mozek. Netrvalo dlouho a má hlava se zaplnila obrazy Matta.

„Vstávej,“ ozvalo se mi vedle ucha.

Rychle jsem otevřela oči. Matt mě s úsměvem na tváři sledoval. Objala jsem ho kolem ramen a on mě v náruči zvedl ze země.

„Jak to dopadlo?“ zamžourala jsem očima.

„Prohráli jsme.“

„Tak se s nima nebudeme bavit,“ odvětila jsem a Matt se začal hlasitě smát. „Co je?“ nechápala jsem.

„Jsi tak roztomilá, když jsi unavená,“ usmál se a políbil mě na spánek.

„Unavená?“ vzchopila jsem se okamžitě. Teď, když jsem v jeho náruči, přece nemůžu být unavená. Seskočila jsem na zem a předvedla pár skoků, abych mu dokázala, že jsem plně při vědomí.

„Pojď sem, než si ublížíš,“ natáhl ke mně ruku a objal mě. Po chvilce dodal: „Emmett tě vezme domů.“

„Proč ne ty?“ zamračila jsem se.

„Musím se stavit doma,“ vysvětlil mi. „Přijedu na večeři, dobře?“

„A zůstaneš pak?“

Matt kývl a uličnicky na mě mrkl.

„Tak se mi brzy vrať,“ usmála jsem se na něj a zapískala jsem na prsty.

Emmett se vedle mě objevil za čtyři vteřiny, hodil si mě na záda, plácl si s Mattem a utíkal se mnou domů. Byl v mimořádně dobré náladě a potichu si pobrukoval něco ve smyslu: „vyhráli jsme, vyhráli, jupí jupí jej“. V duchu jsem se tomu smála, ale nerozhodilo mě to. Matt bude dnes se mnou a to je hlavní.

V obýváku už bylo zase plno. Ve středu dění byla Lily a Olivia, které spolu oblékaly panenky pod rukou tety Alice. Kolem nich se shromáždili Edward, Bella, Jasper, táta a máma. Všichni se výborně bavili a musela jsem přiznat, že i já jsem od nich nemohla odtrhnout oči. Alice, která nutila holky, aby oblékly panenky do nejnovějších oblečků, holky, které se roztomile vztekaly, a panenky navlečené do lesklých legín a roztrhaných bund, to byl pohled k nezaplacení.

Když se k nim však na zem posadil Emm a začal komentovat jejich modely, mohla jsem se potrhat smíchy. Neunikly mi jeho dvojsmyslné narážky na to, s kterou by si nezačal a proč. Bella po něm pobouřeně hodila nejbližší vázu, kterou bez problémů chytil a mrsknul po ní zpátky.

Cítila jsem se doma dobře a uvolněně jako nikdy. Zalíbila se mi ta rodinná atmosféra. Bella s Edwardem se před chvílí odebrali do kuchyně, aby začali chystat večeři. Rozhodla jsem se, že jim dneska pomůžu. Nachytala jsem je, jak se na lince líbají, a chtěla jsem se rychle zdekovat, když mě ale Edward zastavil slovy: „Nikam nechoď, Bex, už budem hodní.“ Bella se zachichotala, pak mi hodila zástěru a odstrčila Edwarda od plotny.

Vaření s nimi jsem si užila. Teprve teď jsem si všimla, že jsou vážně dobří společníci. Edward není takový suchar, jako jsem si vždycky myslela, a Bella ho měla dokonale na háku. Když jsme pak servírovali jídlo, jako na zavolanou se objevil Matt.

„Novej ohoz?“ zeptal se a poukázal na mou zašpiněnou zástěru, sotva potlačuje smích.

„Vtipné,“ odvětila jsem se škubajícími koutky, rychle jsem zástěru rozvázala a odhodila pryč.

Na přivítanou jsem dostala sladkou pusu, pak mě Matt pustil, sedl si ke stolu a v nestřeženém okamžiku mě strhl na svůj klín. Pustil se do jídla – tedy v momentech, kdy se mu podařilo dostat jídlo do pusy, v čemž jsem mu ustavičně bránila. Když už pak neměl trpělivost, jednou rukou mě objal a držel mě tak dlouho, než dojedl zbytek taliře.

Po večeři jsme se kolektivně posadili k televizi. Nevinná hádka o tom, na co se budeme dívat, se samozřejmě udála. Nejhlasitější byly projevy Emmetta a Lily. Nakonec se rozhodlo podle Lily, protože Emm už stejně všechny pořady viděl a znal je nazpaměť. Lily a Olivia seděly nalepené nosem k obrazovce – dávali zrovna nějaký animák, který si nemohly nechat ujít. Bylo to příjemné odreagování strávené v Mattově náruči.

Okolo desáté večer jsme se konečně ztratili do mého pokoje. Oba jsme se usmívali a naše polibky byly úžasně lehké a něžné. Přesunuli jsme se na postel. Matt se protáhl.

„Bolí tě něco?“ zeptala jsem se.

„Jen trochu záda,“ zamlel sebou v posteli, ale usmál se na mě.

„Tak ukaž,“ sundala jsem mu tričko a otočila ho na břicho.

Sedla jsem si mu na záda a začala jsem ho jemně masírovat. Od krku, přes ramena, lopatky až na jeho bedra. Spokojeně pode mnou vrněl. Moje prsty uvolňovaly jeho ztuhlé svaly, klouzaly po jeho hebké pokožce a občas trochu přitlačily, aby odstranily jeho bolesti.

Když už jsem cítila, že jeho záda povolila, shýbla jsem se k nim a rty jsem přejela po jeho kůži. Nad náhlou změnou techniky příjemně zavrněl a něžně se usmál. Hladila jsem ho a přitom jsem jeho záda zasypávala drobnými polibky.

Ještě chvíli jsem líbala jeho mužná záda, pak jsem se přesunula na jeho krk a nakonec jsem mu dala pusu na tvář. Nadzvedl se na loktech, měkce mě ze sebe svalil a stáhl pod sebe. Přisál se na mě svými rty a lehce mě líbal. Nevím proč, v tu chvíli jsem se musela začít smát.

„Co je?“ odtrhl se ode mě a nechápavě se mi díval do očí.

„Jsem šťastná,“ roztáhla jsem úsměv od jednoho ucha k druhýmu a pohladila jsem ho po tváři.

Matt se na mě taky usmál a pak uchopil pramínek mých vlasů mezi prsty.

„Chtěl bych, abys byla šťastná navěky,“ zašeptal.

„Toho není tak těžké docílit,“ usmála jsem se a vtiskla jsem mu polibek. Matt jen povytáhl obočí. Pokrčila jsem rameny a vysvětlila mu: „Stačí, abych byla s tebou.“

„To zní krásně,“ odpověděl a vrátil se k mým rtům.

Zajela jsem mu rukou do vlasů a přitahovala si ho blíž k sobě. Hladil mě po bocích a bříšku, zatímco já sotva popadala dech. Srdce mi tlouklo a dech se mi zrychloval.

Jeho ruka uchopila cíp mého trička a začala ho sunout nahoru. Přitom mě svými drsnými prsty hladil po břichu, až tričko vyhrnul přes moje prsa a přetáhl mi ho přes hlavu. Rychle jsem našla jeho rty a spojila je s těmi mými v láskyplném polibku.

Matt pokračoval v polibcích na můj krk a dekolt, přičemž jeho ruka bloudila k mému bříšku a níž. Rozepnul knoflík mých kalhot a začal mi je stahovat. Jeho polibky na mých prsou mě vzrušovaly; se zavřenýma očima jsem ho hladila ve vlasech.

Rukou jsem ho pohladila po paži. Svaly měl napnuté, kůži na nich hladkou a vláčnou, což mě nutilo k dalším dotekům. Přetočili jsme se. Ležel teď pode mnou a s doutnajícím pohledem mě sledoval. Dál jsem se dotýkala jeho nahého těla, nemohla jsem si pomoct, bylo dokonalé. Sklonila jsem se k němu a velmi pomalu jsem ho políbila. Nezůstal pozadu, přizpůsoboval se mi a držel se mnou tempo.

V srdci mi zažehl plamen. Moje láska k němu byla tak silná a já jsem nevěděla, jak ji dát najevo. Chtěla jsem mu jen udělat dobře, nejvíc ze všeho jsem v tu chvíli chtěla, aby byl šťastný on. Zlíbala jsem mu hruď, ruce a vypracované břicho a pak jsem mu pomohla i z kalhot. To už byl ale zase nade mnou.

Tiskl mě k sobě tak pevně, až jsem nemohla dýchat, ale tak moc se mi to líbilo, že jsem si toho nevšímala. Být v jeho moci, to bylo jediné, po čem jsem toužila. Naše břicha na sobě byla nalepená, horkost jeho kůže přecházela do mě. Jeho ruka zabloudila na má záda, pak našla zapínání mé podprsenky a jedním hbitým pohybem ji rozepl. Ten nepotřebný kus mého oblečení odletěl bůhvíkam. Upřel oči na mé poprsí a pak se mu začal věnovat.

Obtočila jsem nohy kolem jeho pánve a přitáhla si ho tak ještě blíž k sobě. Naše citlivá místa se o sebe otřela a mnou projela vlna vzrušení. Ta se ještě zvětšila, když mě Matt pohladil po vnitřní straně stehen. Z úst mi unikl slastný vzdech.

Rozmazloval mě dráždivými polibky po celém těle, ale tomu nejcitlivějšímu se pořád vyhýbal. Občas o něj jakoby náhodou zavadil, což mě přivádělo k šílenství. Když to udělal i tentokrát, zavrčela jsem.

Vzhlédl ke mně a vášnivě povytáhl jeden koutek nahoru. Nesmál se mi, byl to spíš signál k tomu, že už mě přestane trápit. A taky jo. Pomalu ze mě svlékl i ten poslední kus oblečení. Párkrát mě tam dole políbil, pak si strhl trenky, pohladil mě po tváři a zatímco se mi díval do očí, vnikl do mě. U srdce jsem cítila podivný pocit. Pak se mi rozbušilo. Matt mě něžně políbil a pak začal přirážet. Hladila jsem ho všude, kam jsem dosáhla, a nakonec jedna moje ruka skončila v jeho obrovské ruce. Položil mi ji vedle hlavy a držel ji tam. Tempo se zrychlovalo a s ním i bušení mého srdce. Tiché steny mi samovolně unikaly z úst. Cítila jsem, že už jsem jen kousek od vytouženého vrcholu. Dýchala jsem velmi rychle a mělce. Matt se začal třást. Okamžitě se na mě přisál svými rty a o vteřinu později tak zdusil můj výbuch ve vášnivém polibku. Moje rty nebyly schopné normálně fungovat, zmítala jsem se v milostné křeči.

Horká ruka mi odhrnula pramen zpocených vlasů z čela. Otevřela jsem oči a stále udýchaná jsem se setkala s jeho pohledem. Dýchal stejně ukvapeně jako já, ale podařilo se mu na mě zářivě usmát.

„Miluju tě,“ zašeptal pak a unaveně mě políbil.

Matt se ode mě opatrně odtrhl, lehl si na záda a já se stočila u jeho boku. Přehodila jsem si přes něj nohu a ruku jsem si položila na jeho hruď.

„Taky tě miluju,“ vydechla jsem spokojeně. Všechny moje pocity se ke mně vrátily a celou mě zaplnily. Byla jsem nekonečně šťastná. Tulila jsem se k milovanému klukovi, který mi právě dal to nejkrásnější, co kdy mohl. „Jsem ten nejšťastnější člověk na světě a za to vděčím tobě. Už nikdy se takhle nebudu cítit. Přísahám.“

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Bex konečně dostala to, co chtěla. Bude jí to ale stačit? Jak se jejich vztah vyvine, když už není o co stát?

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebecca Black - 23. kapitola: