Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebecca Black - 24. kapitola

11.06.2011 (08:30) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 2764×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

To jako vážně? Bomba!

Matt mě k sobě pevněji přivinul, políbil mě do vlasů a otočil hlavu ke mně. Tvářil se tak nějak vážně. Zamilovaně jsem se na něj usmála; trochu koutky povytáhl nahoru, ale ne tak, abych si myslela, že je stejně šťastný jako já.

„Copak, miláčku?“ ždouchla jsem do něj lehce.

Nadechl se k odpovědi, ale pak jen naprázdno pusu zavřel. Ještě jednou jsem se pokusila zlepšit jeho podivnou náladu, ale těžko říct, jestli se mi to podařilo. Zívl, zavřel oči a brzy usnul. Já jen pár minut po něm.

Probudilo mě, až když jeho horká náruč zmizela.

„Utíkáš bez rozloučení?“ zamručela jsem ze spánku, když jsem ho viděla, jak sbírá své oblečení ze země.

„Dneska mám zápas. Nechtěl jsem tě zbytečně budit,“ odpověděl a mírně se usmál.

„A jo, ten zápas,“ docvaklo mi pomalu. Dnes jsem na něj nemohla jít, bylu už jsem dávno dohodnutá s rodinou na jiné akci. „Stejně jsi mě měl vzbudit.“

„Nezlob se.“

„Ale já se přece nezlobím. Tak mi pojď dát aspoň pusu,“ nabádala jsem ho.

Jen s džínami došel k mé posteli a krátce se dotkl mých rtů. Byl pryč dřív, než jsem se stihla pořádně probrat.

„Uvidíme se v pondělí,“ houkl na mě, když odcházel z mého pokoje.

„Zavolej, jak jste dopadli! Držím palce!“ křikla jsem za ním.

Unaveně jsem se zhroutila zpět do postele a s úsměvem na rtech jsem zavřela oči a vzpomínala na včerejší noc. Bylo to tak dokonalé, nádherné a perfektní. Nikdy v životě jsem nic podobného nezažila a věděla jsem proč. Protože tohle bylo z lásky. Protože tu se mnou byl ten pravý.

Ještě jsem na chvíli usnula a pak jsem se přesunula do obýváku k ostatním. Nikdo nic nekomentoval, za což jsem byla ráda. Hned po snídani jsme nasedli do aut a vyrazili jsme na sever. Musela jsem jet s Edwardem, Bellou, Alicí, Jasperem a mámou na návštěvu k nějakým jejich známým... upírům.

V Denali byli všichni docela přívětiví. Krásná blondýnka Tanya se ihned přivítala s Edwardem, na což Bella zareagovala tichým vrčením. Tanya se po ní pobaveně podívala, pak propletla svoje prsty s jiným upírem, který se mi představil jako Carlos. Máma se bez rozmyšlení vrhla na tmavovlasou upírku Carmen. Alice se pozdravila s další blondýnkou Kate, zatímco Jasper si potřásl rukou s jejím druhem Garettem. Poslední z Denalijských, příjemný tmavovlasý muž, nás pozval dovnitř.

„Tvůj předpoklad je správný,“ řekl tento muž a Edward jen kývl.

Posadili jsme se do obýváku a všichni si začali povídat. Seděla jsem vedle Edwarda, který se na mě po chvíli otočil.

„Becco, tohle je Eleazar,“ představil mi toho muže a já jen nesměle kývla. „Má dar. Dokáže poznat talenty ostatních.“

Pokrčila jsem rameny. Nechápala jsem, proč mi to říká.

„Protože u tebe cítí dar,“ vysvětlil mi Edward a já jen vyvalila oči. Já? Dar? Jaký dar bych asi já mohla mít?

V momentě, kdy Edward tu větu vyslovil, všichni k nám otočili pozornost. S otazníky v očích jsme hleděli na Eleazara. Ten však upřel svůj pohled na mě a upřesnil: „Jedná se o velmi nebezpečnou útočnou zbraň. Rebecca dokáže přivést kohokoli do bezvědomí.“

„Cože?“ zalapala jsem po dechu. Kdybych měla takový dar, používala bych ho alespoň pětkrát denně. „Ale jak?“

„To nevím,“ odvětil Eleazar. „Zkus se zamyslet, jestli už jsi ho někdy nevědomky nepoužila.“

Ponořila jsem se do myšlenek. Už jsem někdy někoho poslala do bezvědomí? Vracela jsem se svým životem pomalu zpět, den po dni, jak jsem si dokázala vzpomenout. A pak mi na mysli vytanula vzpomínka z mého pokoje. Já, Matt a rádio. Přehrála jsem si tu scénu v hlavě.

„Funguje to na dotek,“ vydedukoval nakonec Edward způsob použití mého daru na základě mé vzpomínky.

„Ale vždyť nám nikomu neublížila, když se nás dotkla,“ namítla máma.

„Třeba to funguje tak jako na začátku se mnou,“ nadhodila Bella.

„Myslíš jen v případech, když se naštve?“ doplnila ji Kate.

Bella kývla. „Moc dobře si vzpomínám, jak jsem měla chuť utrhnout ti hlavu, když jsi se přibližovala k Nessii.“

Kate se zachichotala.

„Pojďme to vyzkoušet,“ vyzval nás Jasper a všichni se začali zvedat.

„Ty – zvedej se,“ ukázala na mě Alice a hnala mě ven na terasu.

„Ale co mám dělat?“ ptala jsem se nechápavě.

„Nemusíš dělat nic,“ snažila se mě uklidnit máma.

Ostatní si chvíli povídali a pak Alice strnula. Zorničky měla rozostřené. Jasper ji zatahal za ruku. „Alice, co vidíš?“

„Matt,“ hlesla a pak se všichni podívali na mě.

„Co je s Mattem?“ vyjela jsem panicky. Edward sklopil oči. „Edwarde! Tak co je s ním?“

„Potkal svou bývalou. Líbá ji,“ zašeptal mi do očí.

„Ne!“ vykřikla jsem. „Tomu nevěřím!“

„Bohužel, Becco, je to tak,“ potvrdila Alice.

To není pravda. Matt mě miluje. Nepodvedl by mě kvůli bývalé, pomyslela jsem si, přesto jsem si vzpomněla na fotku neznámé blondýnky v jeho pokoji.

„Jo, to je ona,“ řekl mi Edward. „Pěkná, že? Nedivím se, že jí Matt neodolal.“

„Ne!“ popírala jsem to dál, i když jsem věděla, že není úniku.

Edward ke mně přistoupil blíž. „Nechtěj vědět, jak to bude pokračovat.“

„Nebude to pokračovat!“ křikla jsem mu do tváře. Nesmí!

Úpěnlivě se mi díval do očí. „Bude se jí dotýkat,“ řekl svým sametovým hlasem a položil ruce na moje boky. „Přesně takhle.“

„Přestaň!“

Edward se mi vysmíval do tváře a dál se mě držel. Zuřivě jsem do něj strčila, chtěla jsem mu ukázat, že tohle si ke mně nebude dovolovat. Ani to s ním nehnulo. Soustředila jsem se na svou sílu a ještě jednou jsem do něj drkla. V ten moment se jeho tělo svezlo na zem.

„Edwarde!“ vykřikla zoufale Bella a vmžiku byla u něj a skláněla se nad jeho bezvládným tělem.

Pomalu jsem se vzpamatovávala z toho šoku. Eleazar mě objal kolem ramen, ale i jeho jsem instinktivně zneškodnila svým talentem.

Na zemi ležela dvě nehybná těla. Jasper se ke mně blížil s rukama nataženýma před sebe v obranném gestu. „Nechci ti ublížit, Becco,“ ujistil mě a souvisle s tím mě zalila vlna klidu. Přestala jsem se bránit a uvolnila jsem se.

Za pár minut se Edward probral, trochu se oklepal a políbil Bellu na čelo. Pak se zvedl i Eleazar.

„Byla to docela šlupka,“ konstatoval Eleazar a Edward přikývl. „Moc šikovná vlastnost.“

Nevnímala jsem dál, co říkají. Myslela jsem na Matta. Na to, jak mě podvedl.

„Becco?“ oslovil mě Edward.

„Nech mě,“ odsekla jsem naštvaně.

„Matt tě nepodvedl.“

„Co?“

„Matt tě nepodvedl,“ zopakoval mi Edward. „Alice nic neviděla. Chtěli jsme tě jen vyprovokovat, abychom otestovali tvůj dar.“

„Ale Alice-“

„Nemůžu ho vidět. Zapomnělas? Je to vlkodlak,“ přerušila mě Alice a usmála se na mě.

„Ušili jste na mě boudu,“ otočila jsem se k nim zády.

„Becco, omlouváme se. Ale tohle bylo moc důležité,“ promluvila máma. Všechna moje zloba byla pryč.

„A tohle taky není fér, to ovlivňování emocí!“ nařkla jsem Jaspera.

„Promiň,“ usmál se na mě Jasper.

„Becco, je nezbytné, aby ses naučila svůj dar ovládat. Chce to cvik. Mně to na začátku taky nešlo, ale musíme na tom pracovat,“ naléhala na mě Bella.

„Dobře,“ resignovala jsem.

Eleazar mi začal dávat instrukce, co mám dělat. Snažila jsem se, ale výsledek nebyl příliš uspokojivý. Trénovali jsme celé odpoledne. Bylo to velmi náročné, ale podařilo se mi párkrát někoho znešknodnit.

„Soustřeď se,“ káral mě Jasper, když jsem se snažila omámit jeho.

„Už nemůžu,“ kníkla jsem unaveně.

„Potřebuje si odpočinout,“ kývl Edward a konečně mě nechali být.

Zdrželi jsme se u Denaliových ještě pár hodin, ale z toho si nic nepamatuju. Vzbudila jsem se až druhý den ráno u sebe v posteli. Bylo teprve pět ráno. Škola začíná až za tři hodiny, takže si můžu ještě chvíli pospat.

Nakonec jsem samozřejmě zaspala. Přiběhla jsem do hodiny s dvaceti minutovým zpožděním. O přestávce jsem hledala Matta, ale marně. Místo toho jsem se srazila s cizím klukem a při pádu se mi jaksi vyhrnula sukně, takže se všichni mohli pokochat mými černými krajkovými kalhotkami. Normálně bych to přešla s úsměvem, ale od té doby, co jsem byla Mattova, jsem na tuhle stránku své osobnosti nějak zapomněla.

Čekala jsem na Matta před školou, protože měl dneska delší vyučování jak já, jenomže místo Matta jsem se dočkala Jesse. Chtěla jsem se otočit a zmizet, ale bohužel si mě všimnul. Poslední dobou jsme byli na jehly. Jesse se nikdy nedokázal smířit s tím, že jsem si místo něj vybrala Matta, když jsem pořád tvrdila, že vztah nechci. A teď se mě snaží všemožně přesvědčit, proč je lepší než Matt.

Začala jsem si v hlavě broukat písničku, abych přehlušila slova, které na mě určitě Jesse sešle.

„Čau Becco,“ pozdravil mě a já jen koukala k lesu. Když jsem neodpověděla, pokračoval: „Nechceš dneska někam zajít? Nebo svézt?“

Prudce jsem se na něj otočila. „Nechtěla.“ Po odmlce jsem dodala: „A víš proč? Čekám na Matta.“

„Vážně? Ten už ale odešel,“ řekl s pokrčením ramen a já jen vyvalila oči.

„Odešel?“

„Jo, viděl jsem ho jít pryč,“ přitakal a mně se hlava zaplnila myšlenkami. Proč by mi nedal aspoň vědět? Nebo zapomněl? Začala jsem se prohrabávat kabelkou a vytáhla jsem mobil, abych to zkontrolovala. Žádná zpráva ani zmeškaný hovor. To bylo divné. Kdyby se něco přihodilo, určitě by mi dal vědět.

„Tak chceš hodit domů?“ dožadoval se odpovědi.

„Ne, dík, půjdu pěšky,“ odmítla jsem ho a zamířila jsem k lesu. Už cestou jsem vytáčela jeho číslo. Nedostupný. To snad ne! Co s ním jenom je?

Dorazila jsem domů a zeptala jsem se táty: „Nebyl tady Matt?“

„Ne, nebyl,“ odpověděl a dál se cpal jídlem.

Nervózně jsem vyběhla do patra a zaťukala na dveře Ryanova pokoje. Slyšela jsem odtamtud chichotání, ale bylo mi to jedno. Podupávala jsem si nohou.

„Dále,“ ozval se Ryan.

Vtrhla jsem dovnitř. Seděl na posteli a objímal se s Shannon. Bylo mi jedno, že je nevhodné, že je v tuhle chvíli ruším.

„Matt je na... venku?“ málem jsem to prokecla.

„Ehm,“ ošil sebou. „Matt odjel.“

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Becca je z toho všeho trochu nervní. Má k tomu vlastně důvod? To se dozvíme v další kapitole.

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebecca Black - 24. kapitola: