Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 18

28.08.2009 (16:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4448×

17. HISTORIE

Nikdo:

Bella i Edward šťastní leželi na měkkém koberci, přikrytí jednou dečkou a oba byli v objetí toho druhého.

Hej Bello, tak tenhle byl nejlepší.

Drž hubu, snažím se si to vychutnat.

Vychutnávej si to, já se jen nad tím budu rozplývat.

Ne! Vypadni mi z hlavy!

Zapomeň. Ty si ale umíš vybrat. Na to, že byl panic, byl mnohem, mnohem lepší než ti frajírci. A ta kláda…

Mlč! Zmiz!

Ten výbuch vášně…Bello, přiznej si to, Edward válí…

Proč mě nenecháš na pokoji a kazíš mi tuhle chvíli

Jen ti ji prohlubuju

Kazíš!

Prohlubuju!

Kazíš!

No dobře, tak ti ji kazím, ale já si ho nemůžu vynachválit…

Hmm..

Přesouváme se teda na romantiku? Tohle byl totiž nejlepší sex, který jsi kdy měla.

Prosím, vypadni.

Vrněly jsme, nebo se mi to zdálo?

Prosím…

No jo! No jo, už mizím…

Bella si povzdechla, že už jí konečně zmizel z hlavy druhý hlas a přitiskla se ještě víc k Edwardovi.

,,Miluju tě.‘‘ Zašeptala a políbila na krk.

,,Já tebe taky…‘‘ Přivinul si ji blíž k sobě a ještě chvíli takhle leželi.

,,Myslíš, že si moje matka všimla toho, že nejsem doma?‘‘

,,Ne…‘‘ Povzdechl si a postavil. Došel až k závěsům a zase je rozhrnul. Vrátil se k Belle a vzal do náruče i s dekou.

,,Edwarde! Co to děláš?!‘‘ Zapištěla skoro a hned se ho chytila jako klíště.

,,Neboj.‘‘ Uchochtl se a s ní se posadil před prosklenou stěnu a kolébal v náruči. Bella si přitáhla dečku a pokusila se jí přikrýt i Edwarda. ,,Co vyvádíš?‘‘

,,Obmotávám tě dekou.‘‘

,,Aha…počkej.‘‘ Zašeptal něžně a lehce ji nadzvedl. Ovinul kolem sebe i jí deku a zase si ji posadil na klín.

,,Ten měsíc je krásný…‘‘ Zašeptala po chvíli a potěšeně se na Edwarda podívala.

,,Ty jsi krásnější.‘‘ Políbil ji na špičku nosu a začal broukat. Měsíční záře dopadala na její obličej a krásně si pohrávala s jejími rysy. Zdokonalovala je. Dveře tiše vrzly a Edward si toho nevšiml, dokud mu nedopadla něčí ruka na rameno.

,Blahopřeju brácho.‘ Uchichtl se a posadil vedle něj.

,,Už jsem se lekl, že jsi Emmett s foťákem.‘‘

,Ne, ten mu Esme zabavila, ale mám takový dojem, že taky si hraje s rámečkem…‘ Jasper se podíval na Bellu v jeho náruči

. ,Je vážně půvabná.‘

,,Myslíš, že jí to hodně vyděsí? To, čím jsme…‘‘

,Ona to neví?!‘

Zavrtěl hlavou.

,Možná je to tak i lepší…‘

,,Nechci…nechci ji tím vystrašit…‘‘

,Uvidíme, Alice nějak záhadně mlčí…‘

,,Slyšel jsem ty myšlenky…modely na nové přehlídce.‘‘

,Hm…‘

,,Mimochodem, kdy jste se vrátili?‘‘

,No, mám takový dojem, že to bylo, co naposledy vykřikla…‘ Jazz se potutleně ušklíbl. ,Ty emoce byly fakt nářez…‘

,,Kdy?‘‘

,No… už deset minut předtím, než jsem tě varoval… myslel jsem, že je to jen chvilkový, ale ono se to zvyšovalo… no… Alice si to taky užila…Bella mě tím nakazila, takže teď to Alice rozdýchává v pokoji.‘

,,Dobře, nemusíš mi to taky ukazovat.‘‘

,Nechal jsem se unést.‘

,,Nikdy jsem netušil…jak jsem byl…prázdný bez ní…‘‘

,Proto jsi všem dělal starosti. Být nejstarším panicem na světě… no…naštěstí už to máš za sebou.‘

,,Vy s Emmettem jste stejní.‘‘ Zasmál se tiše Edward aby nevzbudil Bellu. ,,Vždycky upřímní.‘‘

,Co? Stejně mi čteš myšlenky.‘

Edward si povzdechl.

,Tak já vás tu nechám…‘

*** Poblíž jezera Loch Katherine ve Skotsku***

,,Ještě jednou Lauro!‘‘

,,Už nemůžu!‘‘ Visela na kusu skály a pod ní vlny bouřlivě bily o skály. Vítr jí čechral vlasy a chtěl ji strhnout dolů. Sářiny oči měly barvu mlhy. Celé byly odporné a strašidelné. Stála na skáli s roztaženými pažemi a Santiago bolestivě prosil Lauru, aby bojovala dál. Kdyby se cokoliv stalo, okamžitě, kdyby ona zemřela, on by šel za ní. Všichni to moc dobře věděli.

,,Lásko! Prosím!‘‘ Křičel a lehl si na zem, natahujíc paže k ní a snažíc se zachytit její malou ručku posetou škrábanci a puchýři z tréningu.

Najednou se celá situace změnila.

Lauřiny oči potemněly. Místo krásné blankytně modré tam byly nebezpečné…fialové… Vycenila zuby na vyděšeného Santiaga a vyhoupla se ladně nahoru. Tomu se na tváři objevil úsměv. ,

,Zvládla jsi to…‘‘ Sára rychle zamrkala a zavrtěla hlavou, aby se uvolnila.

,,Přeměna je dokončena.‘‘ Usmála se na vysokého muže okolo pětadvaceti s hnědými vlasy a čokoládovými očima.

,,Perfektně.‘‘ Usmál se a jeho ruce mu vystřelily ke krku a sňal z něho zlatý přívěšek. Došel k malé blondýnce, která se láskyplně dívala na svého anděla a pak stočila pohled k velitelovi.

,,Blahopřeju Lauro, vítej mezi námi.‘‘

,,Děkuju.‘‘ Zašeptala a její oči které právě získaly stejnou barvu jako všech okolo se zaleskly v matném slunečním světle. Muž ji zapnul okolo krku zlatý přívěšek, který už nikdy nebude moct sundat. Laura si ho lehce promnula, zatímco už všichni pomalu odcházeli.

,,Nemáš hlad srdíčko?‘‘

,,Ehm…ano.‘‘ Skousla si spodní ret a otočila okolo sebe. Byli na vrcholku jedné z mnoha hor tady a vítr přestal foukat.

,,Celkem by mě zajímalo, jestli umím taky něco.‘‘ Zamumlala zatímco si všichni stoupli k vrcholku a koukali do propasti pod nimi.

,,Uvidíme, to ještě zjistíme, ale už si potřebuješ odpočinout. Sice už jsi nesmrtelná, ale stále potřebuješ spát.‘‘

,,Takže počkej, Sára umí ovládat vítr, ty led…je to tak?‘‘

,,Ano.‘‘

,,Co umí ostatní?‘‘

,,No, všichni ostatní jsou silní, talentovaní, ale žádné takové schopnosti nemají. Jen náš velitel ano. Ovládá temnotu. Všechny zlé věci, které můžeš cítit…on je taky cítí, přebírá, může umocnit, ale taky tě jimi zabít, pokud jsi člověk.‘‘

,,Nikdy jsem ale neslyšela jeho jméno, jak se jmenuje?‘‘

,,To ví jen Sára a Martin…oni jsou něco jako jeho pravá ruka…‘‘

,,Proč je takový?‘‘

,,Jaký?‘‘ Opatrně se na ni otočil.

,,No takový…chladný, nepřístupný… nahání mi strach.‘‘

,,Nedávno mu zabili neteř… našli ji roztrhanou kdesi v Americe…‘‘

,,On měl rodinu?‘‘

,,Ano…no jeho sestra byla stejná jako on. Zabili ji ale při jedné…no při něčem a on dal tu malou jedné ženě o které věděl, že se o ni postarají. Víš, po nějaké době si k nám ti, co jsou vyvolení najdou cestu. Všimla sis toho malýho znamínka na rameni, co vypadá jako spirála? Něco podobného máme všichni. Rodíme se s tím, ale člověk si toho většinou nevšimne. Mimochodem, jak se ti líbí vylepšený zrak?‘‘

,,Je to úchvatné, vidět i tu nejmenší skulinku. Vidím tam v dálce i turisty, jak se pokouší vylézt na tu horu. Vidím i tu hnědovlasou holčičku s bloklým krkem a taky tu, co se dusí a kamarádky jí pomáhají, aby se nadechla. Vypadá to na nějakou školu. Nevím, všechno je takové…zostřené…‘‘

,,Vrátila ses… my všichni…‘‘

,,Co se stalo?‘‘

,,No… je to hodně dávno, co nás jedna královská rodina upírů vyhladila… byli spolčeni s vlkodlaky a zůstalo jen pár jedinců… náš vůdce a jeho sestra… Stihli se schovat do těhle lesů a zamaskovali svoje pachy. Po nějaké době se přestali skrývat a postavili ten hrad, kde teď žijeme. Holýma rukama! Nepředstavitelné.

Všechny ostatní to při té bitvě pozabilo, ale jejich potomci přežili… naši věděli, že proti dvoum silným druhům nemáme šanci a tak svoje děti dali do siročinců a rodin, aby nezemřeli. Po staletí nebyl nikdo tak naštvaný…nikdo nebyl natolik vyděšený, aby hledal svou podstatu, dokud se Martin nerozzuřil na svou nevěrnou ženu. V amoku zabil jejího přítele a pak utíkal… utíkal a nezastavoval, dokud neexplodoval vztekem a bolestí stejně jako ty a nevrátil se ke svým kořenům.

Vůdce i jeho sestra ho hned poznali. Poznali potomka Heleniny nejlepší kamarádky- Chelsie. Helena je ta sestra…

Postupně jsme se tak přidávali všichni.

Jednou nás ale napadla skupina upírů. Helena seděla vedle kolébky s malou dívenkou- její dceruškou. Všichni kromě Heleny spali a ona je šla zlikvidovat sama, ale to neměla dělat. Zabili ji.

Vůdce byl na dně…trucoval s nikým nemluvil a před osmnácti lety se párkrát na nějakou dobu vypařil… bylo to divné…

No a od té doby je zamlklý a přemýšlí…‘‘ Dokončil dlouhý příběh Santiago a Laura se mu stulila v náruči.

,,Pokud budeš ty, budu i já…‘‘ Zašeptala a přitiskla svoje teď už krvavé rty na jeho…

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 18: