Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 2

12.08.2009 (21:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6555×

2. HOLKA S HRNCEM NA HLAVĚ

Edward:

Klekl jsem si k ní a zase si povzdychl a musel se usmát nad její marnou snahou.

Vzal jsem ten hrnec a opatrně ho zvedal.

,,Jsi v pořádku?‘‘ Zašeptal jsem a zpod něj na mě vykoukl krásný obličejík. Mladá dívka s čokoládovými očima, unavenou tváří a hnědými kadeřemi se na mě andělsky usmála.

,,Děkuju, nemohla jsem to vytáhnout.‘‘ Zasmála se a mě se snad i to netlukoucí srdce rozbušilo.

,,Není zač, nebolí tě hlava?‘‘

,,Ne, jen tam budu mít modřinu, ale jinak jsem v poho.‘‘ Začala se pomalu zvedat a zase se jí podlomila kolena. Rychle jsem ji zachytil, než dopadla na zem a její srdce se rozjelo šílenou rychlostí.

,,Ehm, díky…podruhé. Mimochodem jsem Bella.‘‘ Podala mi ruku a narovnala se.

,,Edward.‘‘ Zvedla jedno obočí, ale nic neříkala.

,,Tak…ještě jednou díky za záchranu…‘‘ Posbírala rychle věci a uklidila je na místo. Hodila tam i zástěru na úklid a já si všiml jejího oblečku.

Krátká sukýnka, černé tílko a kozačky. Tak tu by si Alice opravdu oblíbila. Každodenní oblíkání… Rychle si přes rameno přehodila koženou bundu a běžela.

,,Promiň Lindo, Jakeu, trochu jsem měla zase smůlu.‘‘

,,Další modřiny?‘‘

,,Tak nějak.‘‘

,,Pak ti to zamaskuju ať ti matinka nedá zaracha.‘‘ Usmála se bistrem se zase rozezněl zvonek, že někdo přišel.

,,Mikeu!‘‘ Vykřikla a běžela mu naproti. Celé to bolelo je sledovat, ale takový je život…existence… Byl tam vysoký kluk. S blonďatými vlasy, pečlivě nagelované nahoru, modrými kukadly a stále ještě dětským obličejíkem.

,,Čau kotě, jak ses měla?‘‘

,,Mám další modřinu.‘‘

,,Zase? Já to říkal, jsi moje rebelka.‘‘ Zasmál se a políbil na rty. Nevím proč, ale vadilo mi to. Rychle jsem se otočil a Alice na mě nechápavě zírala a pak na tu dívku stále v objetí frajera.

,,Jdem?‘‘

,,Jasně.‘‘ Povzdychla si a otočila.

,,Jakobe, dneska naše noční výlety vysvětluješ máti ty!‘‘

,,Jo, jasně…‘‘ Zabručel a se zrzkou se oba postavili.

,,Kde je Tom?‘‘

,,Má nějaký trable s Jill.‘‘

,,Aha.‘‘ Usmála se a pak se podívala na mě.

,,No, tak Edwarde, díky za záchranu.‘‘ Zamávala na mě a v objetí toho kluka vyšla ven.

,Přeskočilo ti?!‘ Zakřičela na mě panicky Alice.

,,Ne, jen jsem jí sundal z hlavy hrnec a pomohl na nohy.‘‘

,Já nemyslela tohle! Co to mělo znamenat?! Nikdy ses od líbajících lidí neodvracel! Ignoroval si je!‘

,,No, tak jsem to jednou nemohl ignorovat!‘‘ Zavrčel jsem na ni tiše a šel umýt to nádobí. Žlutá houbička-tedy dřív možná byla žlutá, ale teď byla celá odporná- byla mým nepřítelem, ale rychle jsem si s ní poradil a do minuty bylo všechno nádobí vydrhnuté a stejně jako celá kuchyň se všechno najednou lesklo čistotou.

,,Edwarde, už můžeš domů! Tak zase večer kluku!‘‘ Zakřičel na mě majitel a s povzdechem jsem za sebe hodil houbičku, mezitím co jsem šel.

Kolem mě projely dvě černé motorky a z jedné mi energicky někdo mával. A! To byla ta dívka z kuchyně…ta dívka s hrncem na hlavě.

Musel jsem se pousmát. Měla na hlavě tentokrát helmu, tiskla se ke klukovi před ní- Mike podle myšlenek…chudák, neví, co on je za kluka…

Nikdo:

,,Kam jedeme Mikeu?‘‘

,,Je sobota, takže nejdřív tě zavezeme domů a pak tě zase okolo jedenácté vyzvednu lásko.‘‘

,,Dobře.‘‘ Vítr jí čechral vlasy a pevně ho svírala kolem pasu. Dvě motorky se předháněly, jely šílenou rychlostí a to neměli na ně ani průkazy.

,,Už tam budeme.‘‘ Otočil se k ní Mike a skrz sklo helmy viděla jeho rozzářené oči. Motorka udělala smyk a ta, co byla hned vedle lehce zastavila. Bella ladně vyskočila z motorky a usmála se na svého šoféra.

,,Dík lásko.‘‘

,,Pro tebe všecko kotě.‘‘

,,Tak večer a nezapomeň si předem vymyslet, jaká diskotéka!‘‘ Zavýskla na něj a objala svého vysokého bratra kolem pasu. Oba se co nejrychleji rozběhli k vchodovým dveřím a zpod prázdných květináčů z pálené hlíny vytáhly dva pytle.

,,Ten černej je tvůj Bell.‘‘ Usmál se Jake a podal jí ho.

,,Dík.‘‘ Chytla ho zase za ruku a tahala k zahradám. Oba se schovali za keře a co nejrychleji oblekli a upravili. Během chvilky z nich byly úplně jiné osoby. Jakob si dal na noc černé sluneční brýle a Bella si naposledy projela kartáčem vlasy a vytáhla odličovací tampóny. Jakob jí chytil poslušně zrcátko, z kabelky vytáhl její parfém a zamaskoval pach cigaret a během chvilky byl silný make-up pryč a nahradil ho jemný, holčičí.

,,Jdeme?‘‘ Vyskočila. Bráška ji chytl kolem ramen a oba společně kráčeli k obrovské budově. Na poslední chvíli si upravil límeček a hrdě kráčeli k jídelně, kam by měla přesně za necelých deset minut a pět vteřin nakráčet jejich maminka. Oba se posadili ke stolu a znuděně čekali na snídani.

,,Ahoj Bello, Jaku, musím se rychle nasnídat, šofér už na mě čeká, musím na nehty.‘‘ Přiřítila se k nim jejich matka a rychle líbla na čelo.

,,Jak ses vyspinkala mami?‘‘

,,Jo, ušlo to, až na to, že venku furt byly nějací motorkáři. Ty děcka si nedaj pokoj.‘‘ Zavzdychala, do ruky si vzala rychle sendvič, který jí služka udělala a v elegantním oblečku slonovinové barvy s černým páskem běžela k limuzíně.

,,Jdeme si zdřímnout?‘‘

,,Jo a pak?‘‘

,,Pojedeme za Lindou a Mikem?‘‘ Nadzvedla obočí a koukala na Jakoba. Zamyšleně se podrbal na hlavě a zhluboka se nadechl.

,,Jasně!‘‘ S kruhama pod očima oba zamířili do svých pokojů a usnuli jako mimina. U hlavy jí zadrnčel budík. Bylo po osmé…večer.

,,Lííííín!‘‘ Zakřičela do domu a ve dveřích se objevila malá asiatka se smolnými černými vlasy.

,,Ano?‘‘ Měla šílenou angličtinu. Trhavou a s přízvukem číňanky.

,,Ať se Goméz připraví limuzínu, pojedeme s Jakobem za kamarády.‘‘ Zamručela a strhla si z hlavy polštář.

,,Vstávej zlato.‘‘ Zasmál se Jacob a sedl si k ní na postel.

,,Zapomeň.‘‘

,,Na, tohle tě probere.‘‘ Usmál se a podal jí malý koláček. Byl dobrý…snad s náplní rumu?

,,Co to je?‘‘

,,Kozlí koule.‘‘  Zvrátil se jí žaludek a okamžitě to vyplivla.

,,Cože?!‘‘

,,Dělám si srandu…byla to čokoláda s rumem.‘‘

,,Hajzle.‘‘

,,Tak vstávej pusinko.‘‘ Vytáhl ji z postele a dovedl až do koupelny.

,,Nechápu, jak můžeš být tak čilej.‘‘

,,Na mě nekoukej, začni se okamžitě opravovat, já zatím skočím pro nějaký obleček.‘‘

,,Chováš se jak buzík.‘‘

,,Díkes ségra.‘‘ Odfrkl si a zmizel. Otočila svůj zrak k zrcadlu.

,,Panebože!!!‘‘ Rozkřičela se po celém domě. Ty vlasy! Ty kruhy pod očima! Ta unavená tvář!

,,Už běžím!‘‘ Slyšela zuřivé dupání z Jakeova pokoje.

,,Si děláš srandu?! Takhle nikam nejdu!‘‘

,,Prosim tě! Tenhle rozhovor vedeme každý den!‘‘

,,Nikam nejdu! Nebudu ze sebe dělat stařenu!‘‘

,,Buď chvíli zticha, přestaň se vrtět, mračit a buď na chvíli socha! Sakra!‘‘ Zavrčel. Chytl ji za ramena a zatlačil na stoličku před zrcadlem. ,,Budeš krásná, jako vždy.‘‘ Usmál se a dal se do práce.

Edward:

,Edwarde! Okamžitě ten starej křáp ztlum!‘ Řval na mě Emmett v myšlenkách naštvaně a bušil do nakřáplých dveří. Příště si asi koupím ocelový, protože tohle není možný!

,,Zapomeň!‘‘

,Až půjde zase pracovat, tak to rozbiju.‘ Zasmál se a já taky- nenajde ho v mém pokoji, bude v jeho, ale to ho ani nenapadne tam hledat.

,,Já stejně dneska nejdu do práce.‘‘ Zasmál jsem se a poslal smsku majiteli. Emmett vyrazil dveře a ruce měl založené na prsou.

,,Jakto?! Se budeš ulejvat?!‘‘

,,Ne, dneska se chci podívat za Ronaldem.‘‘

,,Z Kanady?‘‘

,,Ne, už je asi půl roku majitelem diskotéky tady na kraji města.‘‘

,,Jdeš si zatrsat?‘‘ Zvedl jedno obočí nahoru.

,,Jen popovídat s někým jiným, než jste vy.‘‘ Založil ruce v bok.

,,Lháři. Hlavně to tam s babama a alkoholem nepřežeň. ‘‘

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 2: