Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 45

29.09.2009 (18:30) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3919×

45. ALICE ALIAS KVALIFIKOVANÁ PORODNÍ BÁBA

Bella:

,,Alice!‘‘ Zařvala jsem a trhnutím otevřela oči. Vytekla plodová voda! Během chvilky jsem neležela už v posteli, ale na lůžku.

,,Bello! Nesmíš zavřít oči! Rozumíš?!‘‘ Roztřeseně jsem přikývla, když jsem se bolestí prohla v zádech a zakřičela.

,,Ne!!!‘‘ Řvala jsem a Alice během pár vteřin stála vedle mě s lékařským oblekem, nebo ho měla celou dobu? Bolest mi pulzovala tělem.

,,Dýchej, Bello! Zhluboka!‘‘ Její oči změnily okamžitě barvu na nepropustně černou.

,,Alice! To bolí!‘‘

,,Ne! Bello! Nemluv, jen nezavírej oči!‘‘ Křičela na mě. Byla snad stokrát nervóznější než já. V hlavě se mi mihaly pesimestické obrázky. Já…. Celá v krvi a mrtvé dítě.

,,Bello! Přestaň! Nevzdávej to! Dýchej! Nezapomínej dýchat! Vím, že to musí bolet, ale ty to zvládneš!‘‘ Zaslechla jsem Alici.

,,Do-‘‘ Zasekla jsem se ve stejnou chvíli, co ze mě Alice strhla všechno oblečení. Hned mě obalila do prostěradla.

,,Dýchej! Na tři se zhluboka nadechneš a zatlačíš! Rozumíš?!‘‘ Přikývla jsem a cítila jsem, jak mi kapičky potu stékají po tváři.

Pokrčila mi nohy a ještě víc je roztáhla. Bolestivě jsem zavrčela. Nikdo mi neříkal nic o takové bolesti!

Nikdo mi neříkal, že bych se radši předtím nechala spálit na popel, zadupat do země, rozbít na kousíčky, roztrhat vlky, prošpicovat nožem, polít kyselinou, nechat se zboxovat prvotřídním boxérem, přejet vlakem, tankem, přetrpět světoznámé nákupy s Alicí, rozmáznout silou Emmetta, ponížit krásou Rose, pokárat mateřskou Esme, nechat Jazze, aby si hrál s mými emocemi a umilovat se s Edwardem k smrti.

Další ostrá bolest mi projela tělem a ve mně to křuplo.

,,Dva…tří!‘‘ Křičela Alice a mozek mi vydal rozkaz. TLAČ! Svaly se mi napnuly, bolest se zvýrazňovala a z mých rtů unikal křik. Křik tak bolestný, že Alice zatnula zuby.

,,Bello! Tohle mi nedělej! Zatlač víc!‘‘ Zavrtěla jsem hlavou a Alice se objevila vedle mé hlavy. Sundala si pásek ze džín a kůži mi strčila mezi zuby.

Intinktivně jsem se do toho materiálu zakousla a sladká pachuť kůže mi brázdila ústy. Zase se vrátila k mým nohám a ruce mi opřela o kolena.

,,Zatlač! TÉĎ!‘‘ Zatnula jsem zuby, prsty zaryla do lehátka a celá se tím náporem třásla, zvedala se do sedu. ,,Jo! Ještě!‘‘ Výskala Alice a všimla jsem si malého nápisu na jejím oblečku. Hlásal do světa.

,Alice Cullenová, kvalifikovaná porodní bába‘ Panebože!

Bolest byla neúprocná. Trhala mě na kusy.

,,Bello! Je tu hlavička! Dělej! Zatlač! Pořádně!‘‘ Křičela na mě a já se připravovala na dalš í várku bolesti.

,,SAKRA! EDWARDE!‘‘ Křičela Alice a já se nezmohla na nic víc, než na ubohý, bolestný křik. V hrdle mi totálně vyschlo, hlasivky byly zničené, před očima krvavé mžitky a v hlavě mi pumpoval adrenalin s mučením.

,,EDWARDEEEE!!!‘‘Zařvala jsem a Alice poskočila. Cítila jsem, jak se drobné tělíčko protlačuje mým nitrem ven. Tolik to bolelo! Vnitřně mě to trhalo. Pachuť krve mě lechtala na jazyku.

,,Je to holka!‘‘ Zavýskla Alice, ale něco nebylo v pořádku, cítila jsem to.

,,Panebože…‘‘ Vydechla a moje myšlenky se potvrdily.

,,Bello, Bello, poslouchej mě! Poslouchej! Musíš ještě jednou! Musíš to vydržet, slyšíš?!‘‘ Vrčela na mě, ale v očích jsem jí viděla strach. Pod sebou jsem cítila horkou louži krve. ,,Pomoc!‘‘ Křičela Alice.

To ne. Srdce se mi freneticky rozbušilo, ale pak se seklo.

,,Ne! Ne! Bello! Tohle mi nedělej! Já to nevydržím!‘‘ Prosila Alice. Ztrácela jsem vědomí. ,,To ne! Bello!‘‘ Křičela a najednou jsem zaslechla další dívčí hlas…můj vnitřní.

,Tak to ne! Nezabiješ to druhé! To ne!‘ Chtěla jsem namítat, ale nešlo to. A ta druhá taky ztrácela vědomí se mnou.

Poslední, co jsem slyšela, byly roztříštěné dveře.

Edward:

Slyšel jsem výkřik.

A pak další a další.

,,EDWARDEEEE!!!‘‘ Ne! Už jsem veděl přesně, co se děje. Panebože! Proč jsem nic neslyšel dřív?! Ten křik mě dokonale zmrazil, moje netlukoucí srdce bylo těžké jako kámen. Musím to stihnout! Musím! Byl jsem už skoro u domu. Aliciny myšlenky byly celé přeplněné strachem.

,,Pomoc!‘‘ Křičela Alice.

Slyšel jsem, jak se Bellino srdce rozjelo a pak najednou seklo. TO NE!

,,Ne! Ne! Bello! Tohle mi nedělej! Já to nevydržím!‘‘ Prosila moje sestra. V myšlenkách jsem viděl, jak Bella ztrácí vědomí. Upocené kaštanové vlasy měla přilepené k obličeji, který byl mrtvolně bledý až sinalý. Ne! Nesmíš to vzdát lásko!

,,To ne! Bello!‘‘ Zakřičela naposledy Alice a hned nato jsem vyrazil dveře.

,,Edwarde! Je to holka, ale nic! Nic u ní nevidím! Má ještě jedno! Já to nevydržím!‘‘ Křičela na mě, obličej zkroucený do bolestné grimasy. V jedné paži svírala zkrvavené dítě a vzlykala lámanými vzlyky bez slz.

,,Běž! Najdi Carlislea!‘‘ Přiskočil jsem k Belle. Byl to jeden z nejstrašlivějších pohledů na mou milovanou osobu. Cítil jsem, jak se mi oči vrací do tmavých odstínů. Bella nereagovala!

,,Bello! Lásko! To ne!‘‘ Prosil jsem, odhrnul jsem prostěradlo a rychle vydezinfikoval břicho. ,,Promiň.‘‘ Zašeptal jsem nesmyslně a ve stejnou chvíli se z jejích úst vyhrnula krev.

Dítě i Bella se dusí! Skalpel se mi v ruce zaleskl a sotva jsem ho přiložil k břichu vyhrnula se odtaď proud krve. Scvakl jsem zuby. Musím to z ní dostat dřív, než se stane cokoliv horšího!

Z jejího nitra jsem vytáhl krví obalené dítě… chlapec…Neschopen udělat cokoliv jsem na to stvoření zíral. Stejně jako ono na mě, než začalo křičet.

,,Edwarde!‘‘ Carlisle stál hned vedle mě. ,,Dobrá práce synu, uhni.‘‘Snažil se mě odstrčit, ale nepovedlo se mu to. Hned jsem mu do rukou dal dítě.

,,Postarej se o něj, já to zvládnu!‘‘ Zavrčel jsem a sebral mu kufřík.

Bella:

Temnota byla neústupná, pohlcující. Slyšela jsem křik, slyšela jsem vrčení, ale nic neviděla. Bodejď. Srdce mi netluče… bože?! Jak dlouho?! A jakto, že ještě vnímám?! To né! To není dobrý!

,,Bello! PROSÍM! TY MUSÍŠ PŘEŽÍT!‘‘ Byl to Edwardův sametový hlas. Tolik jsem toužila mu odpovědět, ale nešlo to… nemohla jsem. Cítila jsem, jak mi jeho prsty chytají kůži na břiše a jak jehla probodává určitá místa, aby je mohla sešít zpátky.

Můj impuls by byl…zvednutí žaludku, ale já asi měla žaludek venku. Nebo jsem ho porodila. Čím se tu zaobírám? Pachuť krve mi brouzdala po ústech, chlad, který se šířil od konečků prstů jsem cítila až nemožně.

POMOC! Chěla jsem vykřičet do světa, ale bylo to nemožné. Netušila jsem doteď jaká je smrt poklidná. Po tolika bolesti jsem dospěla k jistému konci. Ke konci, kam se jednou určitě někdo dobere.

,,Ne! Bello! Ty nesmíš umřít!‘‘ Křičel na mě Edward, ale věděla jsem, že se jen snaží uklidnit sebe. Snaží se uklidnit, aby nezačal řvát do světa, do krutého světa…aby se nesnažil vykřičet svou bolest. Měla jsem nějaké sekající se myšlenky. Bylo to až prapodivné, dokud mě neobklopila tma ještě neprostupnější, než v jaké jsem doteď byla…

,Sbohem Edwarde… pokud je tohle naposledy, miluju tě….‘ Snažila jsem se, aby tuhle poslední myšlenku slyšel… Zalápal po dechu a jeho paže se zastavily. Slyšel to.

Konec…konec…mého….mého života…existence….

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 45: