Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Řekni - chci tě! - 10. kapitola

04.05.2011 (21:45) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 9494×

„Nato, že se to stalo tak dávno,“ zašeptal a začal se ke mně sklánět. Pár centimetrů ode mě se zastavil. Dával mi na vybranou z toho vycouvat. Před očima mi proběhly obrazy z té první noci. Všechny moje potlačované city se vydraly na povrch. Touha, chtíč, láska, okouzlení, tohle všechno mnou proplouvalo. Chtěla jsem ho a pak…

Prásk. Bouchly venkovní dveře a v domě se rozezněl tátův hlas.

„Bello, jsem doma.“ S Edwardem jsme si povzdechli. Vymotala jsem se z jeho sevření a odešla do přízemí.

„Ahoj tati, cože jsi tady tak brzy?“ zeptala jsem se trošku podrážděně.

„Na stanici nám prasklo vodovodní potrubí, tak jsem dal všem volno.“ Vysvlékl si bundu a šel do kuchyně.

„Večeře ještě není hotová…“

„To nevadí, Bells. Edward je tady?“ optal se.

„Jo. Přišel mi pomoct vymalovat ten pokoj,“ odpověděla jsem.

„Nechceš mi snad tvrdit, že chceš malovat, že ne?“ propaloval mě pohledem. Jakmile se táta dozvěděl o mé nemoci, začal s přehnanou péčí. Na nákupy jezdil on. Mým jediným úkolem bylo napsat seznam potravin. Pak jsem neměla dělat nic namáhavého.

„No, chtěla,“ nevinně jsem se usmála.

„Isabello Marie Swanová, ty rozhodně malovat nebudeš. Místo toho uvař večeři a pak se třeba dívej na telku. Já to s Edwardem udělám,“ oznámil mi docela nasupeně a odkráčel do patra.

Táta s Edwardem mi vymalovali pokoj sytě žlutou barvou. Po dvou hodinách přišli dolů a Edward se s tichým ahoj rozloučil.

Druhý den ve škole jsem si zrovna dávala knížky do skříňky, když za mnou přišla Jessica.

„Ahoj Bello, chtěla jsem se tě na něco zeptat?“ Zářila štěstím.

„Na co?“

„No, víš… Edward mě pozval na rande, tak jsem chtěla vědět, jestli by ti nevadilo, kdybych s ním šla.“ Celý svět se zastavil. Edward. Rande. S Jessicou. Všechno se zhroutilo.

„Tak co? Vadilo by ti to?“ Byla neodbytná. Vadilo by mi to? Samozřejmě, že ano.

„Proč by mi to mělo vadit?“ vrátila jsem jí.

„No, jste nejlepší kamarádi a když bychom s Edwardem spolu chodili, tak je logický, že bychom spolu jezdili i do školy a ty nemáš auto…“

„Neboj, Jess. S tím si nedělej starost.“

„Díky,“ vypískla a objala mě. Pak odešla na hodinu. S obrovským vztekem jsem zabouchla dveře skříňky.

„Co ti ta skříňka udělala?“ ozvalo se pobaveně za mnou. Edward.

„Nic,“ řekla jsem příkře a bez toho, abych se na něj podívala, jsem se rozešla do třídy.

„Bello, počkej.“ Chytil mě za ruku a zastavil mě. Obešel mě a starostlivě se na mě podíval. „Co se děje?“

„Nic. Jen… mám jednu z těch svých depresí, co doprovází moji nemoc.“ Teď se mi RS hodila.

„Chceš si o tom promluvit?“

„Ne, díky. To zvládnu sama.“ Vyprostila jsem svou ruku a vešla do třídy. Sedla jsem si do lavice a přehrávala to, co se stalo před chvílí. Edward jde na rande s Jessicou. Bezva. A já nána jsem dopustila, abych se do něj opět zabouchla. Jsem blbá.

Seděli jsme v jídelně jako už tolikrát. Erik s Angelou procházeli učivo, které jsme brali v druháku. Jessica se neustále usmívala a Edward se nimral v jídle. Pak se k nám přidal Mike.

„Čaute, napadla mě jedna věc,“ upoutal si naši pozornost. „Za měsíc budeme mít po maturitě a pak se už moc neuvidíme, tak jsem si myslel, že bychom se mohli nějak rozloučit.“ Na každého se podíval. Bylo očividné, že s tím každý souhlasí. Já jejich nadšení nesdílela. Po dnešku bych nejradši už Jessicu a Edwarda nechtěla nikdy vidět.

„Mohli bychom jít do nějakého klubu,“ navrhl Erik.

„No, já spíš myslel, že bychom mohli vyrazit někam na celej víkend,“ vysvětlil Mike.

„Ale kam chceš jet?“ zeptala se Angela.

„S rodinou máme v Kanadě horskou chatu,“ řekl Edward. Všichni na něj vyvalili oči. Mně to už nepřišlo. Byla jsem u nich v domě a bylo mi hned jasné, že u nich peníze nejsou žádný problém.

„To by bylo skvělý,“ Jessica nadšeně souhlasila. Určitě si už představovala, jak se tam spolu s Edwardem od nás vytratí a budou si užívat jeden druhého.

„Jo, to by šlo. Myslíš, že by vašim vadilo, kdybychom tam jeli?“ zeptal se Mike. Edward ho přesvědčil, že by to problém opravdu nebyl.

„Tak co, souhlasíte?“ Mike nás všechny sjel pohledem. Všichni horlivě přikyvovali.

„Bello?“ Jejich oči se stočily mým směrem.

„Já nevím,“ snažila jsem se z toho vykroutit. Na tohle fakt nemám.

„Bello, no tak. Bude to sranda,“ Angela mě přesvědčovala.

„No, tak jo,“ rezignovala jsem. Přece jen to bude poslední šance, jak se se všemi rozloučit. Vždyť už je třeba v životě nikdy neuvidím.

Čas plynul neuvěřitelně rychle. Najednou tu byla maturita. Všichni jsme se klepali. Dokonce i já a to jsem si byla naprosto jistá, že všechno umím. Po maturitním týdnu, který trval jako celá věčnost, jsme si všichni oddychli. Zkouška dospělosti byla za námi a rozlučkový víkend před námi. Domluvili jsme se, že se sejdeme na školním parkovišti. Měli jsme jet Edwardovým Volvem a Erikovým Chryslerem.

Vystoupila jsem z tátova služebního auta a porozhlédla se kolem sebe. Nám, maturantům, skončila škola v květnu. Ostatní studenti seděli ve třídách a věnovali se výkladu. Všude bylo nezvyklé ticho, protože probíhalo vyučování. Je neuvěřitelné, jak rychle to uteklo. Před patnácti měsíci jsem překročila práh školy poprvé. Všichni si mě se zájmem prohlíželi a šuškali si mezi sebou. A teď už jsem prakticky absolventem Forkské střední. Táta mi vytáhl tašku s věcmi a položil ji na zem.

„Tak ahoj, Bello,“ rozloučil se. „A užij si to tam,“ objal mě. Gesto jsem mu oplatila.

„Už jeď do práce, tati. V neděli se vrátím,“ usmála jsem se na něj a pohledem ho tlačila do auta. Naposledy mi zamával a pak odjel.

Zanedlouho přijel Edward. Vystoupil z auta a mile se na mě usmál.

„Ahoj,“ pozdravil mě a sebral mou tašku, kterou dal do kufru Volva.

„Ahoj,“ řekla jsem potichu a opět se rozhlížela kolem sebe. Od toho dne, kdy mi Jessica oznámila, že jdou s Edwardem na rande, jsem s ním nebyla schopná normálně mluvit. Jediné, co mi vrtalo hlavou bylo to, jak to, že se s Jess ještě nedali dohromady. Do školy a ze školy mě stále vozil, tak jak to slíbil Charliemu, ale nemluvili jsme spolu. Je pravda, že ze začátku se Edward pokusil navázat jakýkoliv kontakt, ale po mém ignorování a příkrých odpovědích, se přestal snažit. Ten měsíc jsem se opět věnovala jen učení. Skončila odpoledne, které jsem trávila s partou. Středeční filmové večery taky vzaly za své.

Snažila jsem se Edwarda moc nevnímat, ale šlo to těžko. Na podzim se mi ho sice podařilo vyhnat z hlavy. Teď to bylo nemožné. I když jsem nechtěla, pokaždé když promluvil, jsem přestala poslouchat všechno ostatní a zaměřila jsem se jen na jeho hlas. Nechtěla jsem si to přiznat, ale milovala jsem ho. Jenže on randil s Jess. Navíc jsem se přimkla k pořekadlu, že co oči nevidí, to srdce nebolí. Už jenom pár dní a s Edwardem se nikdy neuvidíme. On půjde na Harvard a já na Darthmouth.

„Čau lidi,“ pozdravil nás Mike.

„Ahoj,“ odpověděl Edward. Já jen přikývla.

„Erik nejede. Jeho táta měl nehodu, takže…“ nedořekl větu, protože vzápětí se vynořila Angela. Opět jsme se pozdravili a čekali na posledního člena naší výpravy - Jessicu.

„No jo, ta aby nepřišla pozdě,“ brblala jsem si sama pro sebe, když v tom se objevila zpoza rohu. Ihned se k nám nahrnula a každého z nás na přivítanou objala, jako bychom se neviděli celou věčnost. Gesto jsem ji se skřípěním zubů opětovala a co nejrychleji se odtáhla. Pak začal boj o místa. Nehádala jsem se o místo spolujezdce. Rozhodně jsem nechtěla sedět vedle Edwarda. Nakonec Mike kapituloval a dal Jessice přednost. Posadil se za ni. Angela seděla uprostřed a já za Edwardem. Pokud jsem si myslela, že cesta uběhne rychle, mýlila jsem se.

Moc vám děkuji za komentáře u předchozí kapitoly. Příště už to začne. Edward se prostě nevzdává. Vím, že moc nerozumíte jeho chování, ale slibuji, že to v následujících kapitolách pochopíte. S Bellou si trošku zavzpomínají na jejich první noc...

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Řekni - chci tě! - 10. kapitola: