4. kapitolka je na světě. V téhle se Tyler rozhodne.
22.05.2010 (08:00) • MetlosCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1023×
4. kapitolka - Rozhodnutí
Tyler:
Při té představě se mi musel zkřivit obličej bolestí. Ale zase na druhou stranu, je větší šance, že se dostanu domů živý, ale kdo by mi pak tohle všechno uvěřil.
Myslel jsem rozumem a taky trochu srdcem a rozhodl se. A navíc, probudila se ve mě ta část malého kluka, co má rád zbraně a střílečky.
Posadil jsem se a Jasper na mě kouknul teďka těma svýma… černýma očima? Počkat, neměl je tak náhodou zlaté? Nechal jsem to radši být. Nechtěl jsem, aby si o mě myslel, bůh ví co. Asi už mám halucinace. Však, kdy jsem naposledy jedl nebo pil.
„Jdu toho,“ řekl jsem nakonec.
„Si připravený, zabíjet nepřátele, vidět krev, slyšet bolestný křik a střílet?“ Jasper si sedl. Rozzářil se jako sluníčko. Přikývl jsem.
„Tak fajn!“ zvedl se a šel ke dveřím. Zůstal jsem sedět na posteli. Jasper se zastavil u dveří a pohlédl na mě se smutným výrazem. Nechápal jsem ho.
„Že já ti to říkal. Ty sis to rozmyslel co?“ Díval jsem se na něho s nechápavým výrazem.
„Tak jdeš nebo ne?“ ptal se mě a já ho konečně pochopil a vystartoval k němu.
„Zde, kapitáne!“ dal jsem ruku k čelu a postavil se do pozoru, jak se to vždycky dělá. Choval jsem se jako voják, ale tvářit jsem se musel teďka jako pako.
Jasperovi se na tváři usadil úsměv a pak zase ztvrdl.
„Poručíku, sežente si na sebe nějaké jiné hadry a za 5 minut ať stojíte před budovou číslo 5! Pohov,“ přistoupil na mou hru.
Švihl jsem rukou dolů a uvolnil se.
„Oblečení a ostatní serepetičky, najdete v budově číslo 4. A makejte, už máte jenom 4 minuty!“ Rozběhl jsem se do budovy číslo 4.
Cestou se na mě všichni koukal. Fakt jako na nějaké pako a málem jsem se srazil s nějakým vojákem, který zrovna vylézal z pokoje. Doběhl jsem tam celý udýchaný a byla tam nějaká paní. Asi nějaká uklízečka, co prala nebo co. Všimla si mě a přicupitala ke mně.
„Co potřebujete?“ optala se.
„Jsem tady nový a mám nařízeno, abyste mi dala nějaké základní věci. Jako oblečení a tak,“ řekl jsem ještě stále zadýchaně.
Usmála se na mě a vešla do nějakých dveří.
Poklepával jsem nervózně nohou, protože jsem neměl tolik času. Ještě jedou jsem si promyslel, co dělám a dostal jsem se ke stejnému konci. Chci se stát vojákem
Práskly dveře a já jsem se trhnutím hlavy podíval tím směrem.
Byla to ta uklízečka a byla zpět.
„Takže, tady máte oblečení, batoh, nůž a zápalky," podala mi to a culila se jako měsíček na hnoji.
„Díky," ze slušnosti jsem to řekl.
Běžel jsem zpátky do pokoje, abych se mohl převléct. A myslím, že mi už vyprchal čas. Snad se nic nestane. Rychle jsem si obléknul maskáčový oblek, pod to bílé tričko, černé boty, černé ponožky, na záda si vzal batoh, ale v tom sem nic neměl, protože jsem tam neměl, co dát a do ruky jsem si vzal helmu a tryskem vyběhl před hangár.
Jasper už tam netrpělivě čekal i s kapitánem Pricem. Zastavil jsem před něma, postavil se do pozoru a dal ruku před čelo.
„Jsem zde," řekl jsem.
„Takže pane Hawkinsi, teď se podrobíte výcviku pod vedením tady pana Jaspera Hale a doufám, že mi nebude muset sdělovat špatné výsledky a ať vás, co nejdříve můžeme poslat do akce, ať si taky zkusíte, co je to boj na život a na smrt. Pohov!" zavelel a já fakt ještě rozmýšlel, jestli jsem si vybral správně. Byl jsem nervózní a to jako na povel dočista zmizelo a usadila se ve mě dobrá nálada. Tohle jsem nepochopil.
„Takže pane Hale, máte ho na starost. Podrobte ho výcvikem a chci vidět dobré výsledky za týden!" dal mu rozkaz a odkráčel do auta, na kterém byli vojáci a odjížděli. Asi na nějakou misi.
„Tak pojď. Jelikož ses trošku proběhl, dám ti na vybranou. Chceš začít střílet nebo si dát něco na kondičku?" zeptal se mě a bylo vidět, že působí mile a vůbec se mi nechtělo věřit, co tak milý člověk dělá ve válce.
„Střílet!" vykřikl jsem a radoval se jako malé dítě, co dostalo první plastovou zbraň a má pocit, že všechny může postřílet.
Zakručelo mi v břiše a měl jsem taky pořádnou žízeň. Nechtěl jsem se teďka zdržovat jídlem a stejně, Jasper to nemohl slyšet. Šel kousek přede mnou.
Zastavil se a počkal, až ho dojdu.
„Měl by ses nejprve najíst a potom tě budu učit názvy zbraní, jak se nabíjejí, jaké do nich patří náboje apod.," usmál se na mě a my jsme mířili do budovy, kde byla nejspíš kuchyň.
Ksakru jak to, že mě slyšel? Pokládal jsem si tuhle otázku
Prosím o komenty :D.
Autor: MetlosCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Remember me x Twilight saga 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!