Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Remember me x Twilight saga 8. kapitolka

26.06.2010 (18:15) • MetlosCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 960×

8. kapitolka

Jasper:

Zavolal jsem ještě do jedné nelegální firmy a nechal pro nás udělat doklady.

Jel jsem dlouho. V Evropské unii jsi nepotřeboval doklady. Naštěstí nás ani nikdo nezastavil.

Projel jsem hranice Norska.

Dojel jsem na předměstí Osla a šel si vyzvednout doklady.

Poté jsem pokračoval v cestě. Dojel jsem úplně na sever Norska a zastavil před vilkou. Patřila naší rodině. Tehdy tam bydleli Carlisle, Esme, Emmet, Rose, Alice a já.

Klíč byl ukryt na místě, o kterém věděla jen naše rodina a díky naší paměti jsem si to pamatoval.

Odemknul jsem dveře a zevnitř otevřel garáž.

Vjel jsem tam s autem a zaparkoval.

Vytáhl jsem Tylera z auta a dal ho do obýváku na sedačku. Zrychloval se mu puls. Přeměna je u konce.

Měl bych si ještě promyslet, jak mu to říct. Jak mu to vysvětlit. Přemýšlel jsem a odbil poslední úder jeho srdce.

Otevřel oči a upíří rychlostí se posadil.

Jak mu to mám říct? Ptal jsem se sám sebe.

„Co mi máš říct,“ zeptal se mě a tím řekl moji předchozí myšlenku.

„Já nic ale neřekl,“ řekl jsem mu.

„To je možné, ale řval si na mě,“ řekl mi. Sakra, co to s ním je?

„Co se mnou je?“ On říká moje myšlenky? Zkusím to ještě jednou.

„Tylere?“ zeptal jsem se ho v myšlenkách a on okamžitě zareagoval.

„Tak řekneš mi konečně, co se to se mnou děje?“ řekl mi.

„Jo, promiň. Já nevím jak ti to říct. Řeknu ti to prostě všechno na rovinu a pak si rozmysli, co chceš dělat.“ Přikývl.

„Takže, Tylere, jsi upír, tak jako já. Já jsem tě na něho proměnil. Upír se živí buď lidskou nebo zvířecí krví. Já se živím zvířecí. Jako upír jsi nesmrtelný. Ale existují způsoby, jak zabít upíra, ale ty ti teď vysvětlovat nebudu. Zdokonalil se ti čich, sluch a zrak. Jsi rychlejší, silnější a mnoho dalšího. Na slunci neshoříš a neplatí na nás kůl do srdce ani česnek ani jiné blbosti,“ tohle všechno jsem mu řekl v myšlenkách.

Projevila se jeho schopnost, že čte myšlenky, protože vzápětí řekl.

„Takže já se můžu živit lidskou nebo zvířecí krví? Tak to si vybírám tu zvířecí. Sice bych ty teroristy vysál všechny, ale prostě chci zvířecí, ale nevím proč. Asi proto, že ji piješ taky,“ řekl.

„A někteří mají zvláštní dary a já ho mám a ty si ho projevil taky,“ řekl jsem mu a hned radši doplnil.

„Já dokážu ovlivňovat emoce, ale taky je dokážu cítit. A u tebe se projevilo to, že umíš číst myšlenky, protože to, že jsi upír a že se můžeš živit tou nebo onou krví jsem ti řekl v myšlenkách,“ Tyler z toho byl úplně mimo.

„Měli by jsme si zajít na lov. Určitě tě pálí v krku,“ řekl jsem mu opět v myšlenkách a automaticky se na něm poškrábal a na sucho polkl.

Vyběhl jsem z domu. Nadechl se a zjistil, že poblíž není žádný člověk.

Tyler ke mně pomalu přišel.

„Já nevím, jak se to dělá?“ řekl Tyler.

„Nadechni se a nech se vést svými instinkty,“ vysvětlil jsem mu prostě.

Nadechl se a ihned se rozběhl za svou kořistí. Běžel jsem pro jistotu za ním.

Puma se ani neohlédla a Tyler se do ní zakousnul.

Jakmile z ní vysál poslední kapičku, otočil se na mě.

„Opravdu se chceš živit zvířecí krví? Po lidské jsi silnější,“ řekl jsem, i když nerad a doufal, že se bude živit zvířecí krví.

Najednou mi tolik chyběla Alice. Ve válce jsem na tyhle věci měl neměl čas myslet.

„Kdo je Alice?“ Že já jsem na to před ním myslel. Úplně jsem zapomněl, že umí číst myšlenky.

„No, moje manželka.“ Tyler vypadal, že toho chce vědět více. Sedl jsem si a Tyler naproti mně.

„Narodil jsem se roku 1843. Šel jsem do války. Potkal jsem potom nějaké ženy a ty mě proměnily. To bylo v roce 1863. Bojoval jsem a živil se lidskou krví. Potom jsem našel Alici. Věděla vše dopředu, protože umí předpovídat budoucnost. Přidali jsme se tedy k vegetariánské rodince. Carlisleovi, jeho manželce Esmé a dětem Emmett a Rose. Samozřejmě, že nejsou pravé. Emmett a Rose jsou manželé. Žili jsme s nimi, ale já jsem se prostě musel vrátit do války. Chybělo mi to. Odešel jsem od nich a sloužil jsem tam asi dva roky a zbytek znáš,“ zkrátil jsem mu mou minulost. Nechtělo se mi to všechno povídat do detailu.

„Nezapomeň, že umím číst myšlenky. A mně to takhle stačilo. Taky jsem našel holku. Byli jsme úplně šťastní, až na pár zvratů. Jinak mám otce, kterého zajímá jen práce, mamku a 13-ti letou sestru Caroline. Měl jsem taky bratra Michaela, ale ten spáchal sebevraždu kvůli otci. No, nevím, jestli to byla sebevražda, protože jeho tělo se nikdy nenašlo,“ řekl mi pro změnu ten jeho příběh.

Chvíli jsme si ještě povídali a pak jsme šli domů. Cestou jsem ucítil lidský pach. Tyler jako by to necítil a běžel normálně dál. Ta paní byla na dohled. Chtěl jsem Tylera zastavit, ale byl moc rychlý. To co udělal mě ale překvapilo. Oběhnul ji aby ho náhodou neviděla a běžel dále domů.

„Proč ses na ni nevrhl?“ zeptal jsem se ho za domem. Je sice pěkné, že se chce živit lidskou krví, ale takhle by se přece nemohl ovládnout.

„Měl bych? Nevoněla po fialkách,“ řekl mi a asi u něho objevil další schopnost.

„Převlékni se do něčeho, co najdeš v domě. Čekám tě v autě.“ Běžel do domu a já do garáže. Slyšel jsem jak se obléká a pak ho viděl na sedadle spolujezdce.

Jeli jsme do obchodního centra. Jeli jsme asi hodinu. Zajel jsem do podzemní garáže a vystoupil stejně jako Tyler. Všude bylo celkem dost lidí a Tyler dělal jakože je necítí.

Šli jsme tedy nakoupit. Nakoupili jsme si plno oblečení. Po dlouhé době jsem si vybral něco sám. Většinou mi oblečení vybírala Alice. Tyler šel ještě do obchodu s hudbou, zatímco jsem ještě platil kartou.  Šel jsem za Tylerem, který stál za komplexem bicích.

„Vždycky jsem takové chtěl, že ti to nebude vadit?“ udělal na mě psí oči. Mně nezbývalo než kývnout. Vybral si ještě Cédéčka s metallovými a rockovými skupinami. Tyler ještě přibral elektrickou kytaru. On si chce založit skupinu nebo co. Koupil jsem mu vše, co chtěl. Odcházeli jsme s několika krabicemi. Nasoukali jsme to všechno do auta. Byl už večer a my se vraceli domů. Tentokrát řídil Tyler.

Cesta nám zabrala mnohem méně času.

Doma jsem začal všechno vykládat a Tyler už se nemohl dočkat, až si zahraje na bicí nebo elektrickou kytaru.

Hned to všechno nainstaloval a když se poprvé setkala palička s bubnem, lekl jsem se a upustil vše, co jsem měl v rukách. Ještě že bydlíme tak daleko od lidské civilizace.

Tyler si pustil do Hi-fi věže Metallicu - Battery a poslouchal, zatímco jsem donesl poslední věci do šatny, dal jsem je tam a ustříhal lístky. Tyler doposlouchal písničku a začal hrát na bubny dokonalou kopii.

Přidal jsem se s elektrickou kytarou.

Znělo to lépe.

Pustili jsme další písničku. Tentokrát Metallica – One.

Poslechli jsme si ji a vyměnili si pozice. Začali jsme hrát. Asi věděl, že se budeme nudit tak vymyslel tuhle zábavu.

Tahle písnička byla asi 7 minutová. Hráli jsme tak hlasitě, že jsme neslyšeli přijíždějící auta.

Najednou mě někdo z toho svrhl, takže už hrál jen Tyler a začal k tomu zpívat.

Sedl si na pohovku a hrál dál. Ta písnička se dostala do nejrychlejší a nejdrsnější fáze. Tyler ji chtěl dohrát až dokonce a pak se přivítat s onou osobou.

Při letu na zem ze židle jsem zavřel oči a měl je pořád zavřené.

Tak jsem je otevřel a uviděl Alici. Ihned jsem se vrhnul na její rty. Tyler začal hrát novou píseň což byla Metallica – Nothing Else Matters. Byl to takový ploužák. Byla asi 1 minutová předehra pak začal zpívat.

„So close no matter how far…“ zpíval Tyler.

Začal jsem se soustředit na Aliciny rty a na nic jiného.

Tyler:

Hrál jsem píseň Nothing Else Matters zatímco se Alice líbala s Jasperem. Oba mysleli pouze na líbání. Slyšel jsem přibližující se kroky. Nechtěl jsem zrušit tuhle rodinnou idylku, tak jsem zadními dveřmi vyběhl s kytarou ven. Zastavil jsem se u řeky. Sedl jsem si na její břeh. Lehnul jsem si do trávy a pozoroval smutně řeku.

Chtěl jsem jít za Ally, ale co by si o mně myslela. Určitě si myslí, že jsem mrtvý. Měl jsem být mrtvý. Musím se prostě naučit bez ní žít. A dalo by se říct, že mi chybí více má sestra Caroline. V podstatě jsem ji nahrazoval tatínka. Chodil jsem s ní ze školy i do školy. Chodil jsem na její výstavy. Poslouchal jsem ji se zájmem. Naopak ona mi volala, když jsme měli něco rodinného a já na to zapomněl.

Ležel jsem tam a koukal na řeku. Byla ještě noc.

Měl bych odejít. Není to moje rodina. Akorát bych tam překážel. No co, uvidím, co řeknou.

Vstal jsem tedy. Ucítil jsem pumu. Odložil jsem kytaru abych ji neponičil a vrhl jsem se na ni. Její krev byla tak sladká a teplá. Vysál jsem ji úplně do poslední kapičky.

Vzal jsem kytaru do ruky, protože jsem byl celý od krve a po celém tričku se mi táhne od pumy dlouhý šrám.

Slyšel jsem, jak se všichni o něčem baví. Šel jsem zadními dveřmi. Vešel jsem do obýváku a pohled mi zůstal na jedné osobě.

„Všichni si o tobě myslíme, že si několik let mrtvý a ty si klidně žiješ jako upír. Ty si neviděl pohledy mámy a Caroline. Já jsem se o ni celou tu dobu staral,“ řekl jsem to svému bráchovi Michaelovi, o kterém si všichni mysleli, že je mrtvý, asi až moc tvrdě. Bodejť že se jeho tělo nikdy nenašlo. A on si tady sedí vedle nějaké holky. Díkybohu se mi podařilo vypnout čtení myšlenek z nějakého mně neznámého důvodu.

Zavřel jsem se v pokoji a vlezl do koupelny. Ani jsem se nestihl podívat na všechny osoby.

Vlezl jsem v oblečení do sprchy a sedl si pod ní. Dal jsem nohy k sobě a rukama si je přitáhl.

Proč chci vidět bratra a pak ho nakonec jenom seřvu. Poslední dobou jsem úplně mimo. Nejdříve se dám k vojsku, pak mě zastřelí, Jasper přemění na upíra, čtu myšlenky, nevoní mi člověk, koupím si bicí a elektrickou kytaru a dorazím to tím, že seřvu bráchu, kterého bych ze srdce obejmul.

Vyšel jsem ze sprchy, kapalo ze mě a vlezl jsem do pokoje. Na mé posteli ležel Michael a líbal se tam s tou holkou.

Všiml si mě.

„Sory, brácha, já nevěděl, že je to tvůj pokoj. My půjdeme jinam,“ řekl brácha.

„Víš, co bude nejlepší? Když odsud vypadnu. Nejsem upír ani jeden den a všechno je nanic,“ odešel jsem z pokoje a všichni se koukali ze dveří.

Přejel jsem po všech pohledech a běžel dolů. Vyběhl jsem z domu. Běžel jsem rychle a nezastavoval se. Někdo za mnou běžel, ale v myšlenkách měl jen moje záda, které vidí před sebou.

Doběhl jsem k řece a skočil do ní.

Předem díky za komenty, jestli se vám to líbilo nebo ne. :D

Autor: MetlosCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Remember me x Twilight saga 8. kapitolka: