Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Renesmé je můj život 14. kapitola

28.08.2010 (10:30) • eElis • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3579×

14. KAPITOLA

Bella

Stála jsem mezi dveřmi a pozorovala Edwarda. Ležel na posteli. Oči měl zavřený, vlasy měl jako vždy rozcuchaný. Byl dokonalý, vypadal jako bůh. V tu chvíli jsem nevěděla, co mám dělat. Tak moc jsem chtěla jít k němu a políbit ho, ale měla jsem strach, že mě odmítne.

Po chvíli ke mně přišla Renesmé a popostrčila mě dovnitř pokoje. Usmála se na mě a naznačila mi, ať jdu za ním. Tím mi dodala odvahu.

Pomalu krok po kroku jsem přistupovala k posteli. Klekla jsem si vedle postele.

„Edwarde,“ zašeptala jsem potichu a pohladila ho po tváři. Rychle otevřel oči a posadil se.

„Bello,“ vykřiknul šťastně. Chytil mě do náruče a točil se se mnou.

„Ty ses vrátila,“ opakoval pořád dokola, jako kdyby tomu nemohl uvěřit. Oba dva jsme se smáli. Po chvíli mě postavil na zem a nepatrně se ode mě odtáhnul. Prohlížel si mě, asi mu pořád nedocházelo, že jsem opravdu zde.

„Edwarde, já…“ Položil prst na mé rty a tím mě přerušil. Zakroutil hlavou, abych nic neříkala.

Díval se mi do očí a já se v tom jeho pohledu utápěla. Chtěla jsem se mu omluvit, ale nešlo to. Nemohla jsem nic říct, protože můj mozek přestal se mnou spolupracovat. Jediné, co dokázal vnímat, byl Edwardův prst položený na mých rtech.

Sundal prst z mého rtu a začal se pomalu přibližovat k mému obličeji. Jednou rukou mě držel okolo pasu a tou druhou jel přes páteř k mému zátylku. Nepatrně jsem se zachvěla, všimnul si toho a usmál se na mě tím svým pokřiveným úsměvem.

Přitáhnul si mě blíž a spojil naše rty. V jeho polibku byla cítit všechna ta bolest, kterou jsem mu způsobila, když jsem odešla, ale i obava. Obava z toho jestli se někdy vrátím. I já jsem vložila do toho polibku všechnu tu bolest z našeho odloučení a obavu. Obavu z toho jestli mi to odpustí. A nakonec jsem z jeho polibků cítila jen tu neskonalou lásku, kterou ke mně cítí.

Jeho rty opustily ty mé, zavrčela jsem. Pousmál se a opřel své čelo o to mé. Hypnotizoval mě pohledem.

„Bello, prosím, slib mi, že už nikdy neodejdeš. Že už mě nikdy neopustíš. Byly to pro mě ty nejhorší dny v celé mé existenci. Prosím, slib mi to. Miluji Tě. Vždy jsem Tě miloval celým svým kamenným srdcem a navždy budu. Mé srdce patří jen a jen Tobě.“

„Edwarde, omlouvám se, že jsem odešla, ale musela jsem. I když jsem za to na jednu stranu ráda, protože jsem se dozvěděla, jak moc mě miluješ a jak moc pro tebe znamenám. Slibuji Ti, že už nikdy nikam bez tebe nepůjdu. Miluji Tě a navždy budu. Jen s tebou chci prožít zbytek mé dlouhé věčnosti.“

Nic už jsme neříkali, protože moje rty uvěznil v polibku. Vzal mě do náruče a položil mě na postel. Uvnitř mého těla plápol plamínek, který s každým jeho polibkem a dotekem sílil. Během nepatrného okamžiku už to nebyl jen plamínek, ale plamen, který spaloval mé tělo. Byl to plamen touhy, který jsem cítila v každém kousku mého těla.

Už mi nestačily pouze jeho polibky a letmé doteky. Chtěla jsem víc. Chtěla jsem ho cítit všude… cítit jeho nahé tělo na tom svém.

Přetočila jsem se na něj. Pomalu jsem začala rozepínat jeho košili, která zahalovala jeho nádhernou hruď. Ani jeden z nás nikam nespěchal, chtěli jsme si tento okamžik vychutnat. Rozepínal jsem mu košili knoflík po knoflíku a pokaždé, když jsem odhalila kousek jeho nahé hrudi, tak jsem ho tam políbila. Když jsem rozepnula i poslední knoflík a políbila na jeho vypracované bříško už nevydržel nečinně ležet a posadil se.

Opatrně chytil lem mého svetru a i s tričkem, přetáhnul přes hlavu, podprsenku jen jednoduše roztrhnul. Naléhavě se přisál na moje rty a postupně zlíbal každý centimetr mé odhalené pokožky. Jeho ruce a rty laskaly moje tělo a tím mě přiváděl k šílenství. Dychtivě jsem se vrhla na jeho rty. Celé mé tělo toužilo po tom jediném. Po Edwardovi, protože každý jeho dotek a polibek ve mně vzbuzoval ještě větší touhu, která mě naprosto ovládla.

Už jsem nechtěla na nic čekat, potřebovala jsem ho cítit i ve své nitru. Dlaně jsem položila na jeho ramena a zatlačila. Tím jsem ho donutila zase si lehnout. Nepatrně jsem se nadzvedla, abych mohla z něj strhnout kalhoty a boxerkami. Edward pochopil mé úmysly a rychle vyměnil naše pozice. Jeho tělo uvěznilo to moje.

„Edwarde, prosím…“ zasténala jsem potichu.

Nadzvednul se, aby mě mohl zbavit i toho zbytku oblečení, které bránilo spojit naše těla. Využila jsem té chvíle a i já jsem z něho strhla kalhoty s boxerky. Toužebně jsem očekávala na ten okamžik, kdy spojí naše těla, ale on neustále pokračoval v laskání mého těla. Touhou jsem se zalykala.

„Edwarde, prosím, netrap mě…“ zasténala jsem.

Konečně vyslyšel mé prosby. Naše těla se spojila v jedno. Souhra našich těl byla nepopsatelná symfonie. Pokojem se nesly naše zrychlené dechy a milostné steny. Po chvíli této dokonalosti jsem dostoupala až na vrchol. Vznášela jsem se v nebesích a vychutnávala jsem si zbytky mého orgasmu.

Hlavu jsem měla položenou na Edwardově hrudi a užívala jsem si tyto nádherné okamžiky. Od mého příjezdu jsem byla jen s Edwardem a neustále se milovali. Nevím, jak dlouho to bylo, co jsem přijela, ale ta touha po Edwardovi byla pořád stejně intenzivní jako na začátku. Ozvalo se zaklepání na dveře. Hned jsem poznala, že je to Renesmé, protože jedině ona takhle klepala.

„Pojď dál, holčičko,“ vyzvala jsem ji.

„Mami, nerada vás ruším, ale Alice opravdu už šílí. Máte se do půl hodiny připravit, pojede se na vánoční nákupy. Opravdu se moc omlouvám, kdyby to záleželo na mně, tak vás neruším,“ omlouvala se mi Renesmé.

„To je v pořádku, Renesmé. Jak je to vůbec dlouho, co jsem přijela? Za jak dlouho budou Vánoce?“

„No, přijela jsi před týdnem a Vánoce jsou už za čtyři dny.“

„Cože?“ zhrozila jsem se. Vůbec mi nepřišlo, že jsme tu byli s Edwardem už týden zavření. A ještě ke všemu jsou za čtyři dny Vánoce a já nemám pro nikoho dárek.

„Jo, a zítra odlétáme do Volterry,“ dodala ještě Renesmé.

Chtěla jsem vstát, ale Edward mě stáhnul zpátky k němu do postele a začal mě líbat.

„Edwarde, musíme vstát,“ řekla jsem mu mezi polibky a snažila jsem se mu vytrhnout.

„Hmmm, ale mě se vůbec nechce. Co kdybychom si to trošku ještě protáhli?“

„Ne, to nejde. Jsme tu už týden zavřený a já si ani ještě pořádně nepromluvila s Renesmé. A hlavně za pár dní jsou Vánoce a já nemám pro nikoho žádný dárek. Takže honem vstávej,“ řekla jsem mu a rychle jsem se mu vytrhla. Vběhla jsem do koupelny, kde jsem se zamknula, i když to pro Edwarda nebyla žádná překážka, kdyby chtěl, mohl klidně ty dveře vyrazit.

Rychle jsem se vysprchovala a vyfénovala vlasy. Vešla jsem do pokoje a měla jsem na sobě jen obmotaný ručník, protože jsem si sebou nevzala žádné oblečení. Edward ležel na posteli. Jakmile mě uviděl, zčernaly mu oči touhou. Usmála jsem se a vběhla do šatny, kde jsem hledala něco na sebe.

Vzala jsem si černé džíny s bílou košilí a na to tmavě modrý svetr s véčkovým výstřihem. Z koupelny jsem slyšela tekoucí vodu, takže Edward byl ve sprše.

„Počkám na tebe dole,“ řekla jsem směrem ke koupelně. A šla jsem dolů do obýváku, kde seděl Alec s Renesmé.

Než jsem stihla sejít i ten poslední schod. Do obýváku vtrhla Alice a řítila se směrem ke mně.

„Bello, ani nevíš, jak jsem moc ráda, že jsi se vrátila,“ říkala mi, když mě drtila ve svém objetí.

„To já taky, Alice.“

Po chvíli smlouvání mě nakonec Alice pustila a já se mohla přivítat i s ostatníma. Všichni byli moc rádi, že jsem se vrátila a že jsem Edwardovi odpustila. Emmett si samozřejmě nemohl odpustit pár poznámek na mojí osobu.

Edward

Právě jsme mířili do Seattlu na vánoční nákupy. Bella jela se mnou v autě a držela mě za ruku. Pořád jsem tomu nemohl uvěřit. Kdybych byl člověkem, myslel bych si, že to je ten nejnádhernější sen, ale protože jsem upírem, tak to není sen, ale skutečnost.

Je to už týden, co se Bella vrátila. V ten moment, kdy jsem ucítil dotek na tváři a uslyšel její hlas, zaplavila mě vlna euforie. Byl jsem tím nejšťastnějším upírem na světě. Po celou tu dobu, co byla pryč, jsem měl strach. Strach ze setkání s ní, ale jakmile byla u mě, můj strach zmizel a já byl opojen štěstím.

A ve chvíli, kdy se naše rty spojily, mé srdce plesalo, protože opět našlo svou druhou polovinu, která mu tolik chyběla. Konečně jsem byl celistvý. Všechna ta prázdnota a bolest, která pustošila moje srdce, byla pryč. Nedokázal jsem vnímat okolní svět. Byl jsem opojen láskou a štěstím zároveň. Byl jsem jako feťák, který si právě šlehnul. Bella je mou drogou, které se nedokážu nikdy nabažit.

A ten týden, co jsem strávili v milostném opojení byl dokonalý, vynikající, skvostný, jedinečný, fenomenální, výjimečný, neobyčejný,… a tak bych mohl klidně pokračovat celou věčnost. Nevím, které synonymum by přesně dokázalo, vystihnout tu krásnu těch chvil.

Už jen to, že mě drží za ruku, ve mně vzbuzuje neskutečnou touhu. Nejradši bych to otočil a jel někam, kde by nás nikdo nenašel a nikdo nás nerušil. Z mých myšlenek mě probudil až telefon.

„Edwarde, ani na to nemysli. Měli jste na to celý týden, takže teď to tu chvíli vydržíš a počkáš si do večera. A jestli nebudeš za 3 minuty parkovat v tom obchoďáku, tak si mě nepřej,“ vrčela na mě Alice do telefonu. Podíval jsem se na Bellu, která se usmívala. Povzdechl jsem si a raději jsem svou pozornost věnoval řízení.

Zaparkoval jsem vedle Alecova auta. Vystoupil jsem a otevřel jsem Belle dveře. Bella ještě nestačila vystoupit a Alice už dávala pokyny.

„Nejdříve se rozdělíme na páry a nakoupíme dárky pro ostatní z rodiny. Za tři hodiny se tu sejdeme. Pak budete mít tak hodinu na to, abyste vybrali dárky pro svou polovičku. A na závěr půjdeme všichni společně a doplníme si šatník. Máte někdo nějaký námitky či dotazy?“ ptala se nás Alice nevinným hláskem a přitom každého z nás sjížděla pohledem, abychom si případné námitky raději rozmysleli.

Bella

Po instrukcích, které jsme obdrželi od Alice, jsme se s Edwardem v ruku v ruce vydali k výtahu. Ještě, než se stačil výtah rozjet, Edward okupoval mé rty.

„Nechci nic říkat, ale pokud vím, tak Alice říkala, že máme vybrat vánoční dárky a ne si to tu rozdat ve výtahu,“ řekl nám Emmett a lámal se přitom v pase. Ale mi si ho nevšímali a dál pokračovali v naší činnosti. Alice mě doslova vyrvala z Edwardovi náruče. Zavrčela jsem na ni.

„Nechte si to na večer. Máme málo času, takže nakupte ty dárky. Jo, a nebojte budu vás hlídat,“ řekla nám a významně si poklepala na spánky. Kdybych dokázala nějak tu její schopnost zablokovat, tak to by bylo fajn. Konečně by nás nemohla sledovat na každém kroku a my bychom měli s Edwardem klid.

Po dvou hodinách jsme měli dárky nakoupeny a zbytek objednáme přes internet. Odnesli jsme všechny tašky do auta. Opřela jsem se o kapotu a významně se podívala na Edwarda. Edward hned pochopil a vrhnul se na mé rty. Jen jsem si přála, aby se odněkud nepřihnala Alice a neukončila tak naši chvilku. Vychutnávala jsem si náš polibek, který přestával být nevinný.

„Bello, Edwarde,“ z dálky k nám doléhal Alicin hlas.

„Ježiši, Alice, můžeš nás nechat chvíli na pokoji. Všechno, co jsme chtěli, už jsme koupili.“ Ani jsem to nestačila doříct a Alice mi visela na krku.

„Měla jsem o vás takový strach. Viděla jsem, jak nesete tašky do auta a pak jenom tmu. Myslela jsem, že se vám něco stalo,“ říkala Alice a skočila Edwardovi okolo krku.

„Alice, jak vidíš, tak nám nic není. Mohla bys, prosím tě, mě pustit a nechala nás chvilku o samotě?“ řekl jí Edward. To už tu byl i zbytek rodiny. Raději jsem nic neříkala. Pouze jsem se usmívala, protože mi došlo, že jsem zablokovala Alicin dar, ale nejsem si vědoma jak. Alice mě sjela pohledem a došlo jí to.

„Bello, tys mi zablokovala můj dar. To už víckrát nedělej, ani nevíš, jak moc jsem se o vás bála,“ křičela na mě Alice.

„Jak?“ ptal se mě Carlisle a všichni na mě koukali.

„Nevím, prostě jsem jen chtěla, aby nás Alice neviděla,“ odpověděla jsem mu.

Alice využila toho, že jsme tam byli všichni, a protože i ostatní měli už vše potřebné nakoupené. Alice rozhodla, že teď každý půjde a vybere dárek pro svoji polovičku.

„Bello, nemohla by jsi udělat, aby Alice neviděla, co jí koupím. Rád bych ji alespoň jednou překvapil,“ prosil mě Jasper šeptem.

„Zkusím to, ale nic neslibuji,“ odpověděla jsem mu a na chvíli jsem se soustředila.

„Bello, jak to že nevidím Jaspera,“ ptala se mě Alice. Jasper se začal usmívat, protože to znamenalo, že jsem to udělala správně.

„Jasper mě o to poprosil. A aspoň tě jednou překvapí.“

Na Alice bylo poznat, že ji štve, že nic nevidí. Pořád mi opakovala, že si připadá jako slepá. A prosila mě, abych Jaspera odblokovala.

„Alice, co je na tom tak špatného? Chce tě jen překvapit a jestli budeš pořád do mě hučet, tak zablokuju i ostatní,“ řekla jsem jí.

Alice už raději mlčela. Chytla mě za ruku a táhla pryč z garáží, kde jsme zůstaly už jen my dvě, protože ostatní už odešli. Všimla jsem si Renesmé, jak něco vybírá ve zlatnictví. Šla jsem se podívat, co to Alecovi vybírá. Vybrala mu nádherný medailonek z bílého zlata ve tvaru srdce, kde nechala vyrýt i věnování.

Mezitím, co se Renesmé domlouvala s prodavačem na znění toho věnování, jsem se rozhlížela kolem. Všimnula jsem si nádherného náramku z bílého zlata. Ano, byl naprosto dokonalý. Chvíli jsem přemýšlela, co bych tam mohla nechat vyrýt. Nakonec jsem se rozhodla pro:

Jsi láska a štěstí mé věčnosti.

Prodavač mi řekl, že za tři hodiny to bude hotovo. S Renesmé jsme se vrátily zpátky k autům, abychom počkaly na ostatní a povídaly si.

Tanya

Moje letadlo právě přistávalo v Moskvě. Prohledala jsem celou Jižní a Severní Ameriku a Michaela jsem pořád nenašla, ale já se nevzdávám. Najdu ho a jsem si jistá, že mi rád pomůže uskutečnit mojí pomstu, protože ani Michael neměl Volturiovy v lásce. Kvůli nim zemřela jeho družka a věřím, že i on se jim bude chtít s radostí pomstít.

13. kapitola x Shrnutí x 15. kapitola

Takže jestli jste si mysleli, že jsem zapomněla na Tanyu, tak vás musím zklamat. Jen jsem ji nechala chvíli v klid. V této kapitolce jsem ji jen opět připomněla, ale za chvíli dá o sobě znát. Tanya pomalu začne vystrkovat růžky a ukáže, že i ona může být nebezpečná. Chtěla bych poděkovat všem, kteří my zanechali komentík u mé předchozí kapitolky. Opravdu si cením jakéhokoliv komentíku. Vaše komentíky jsou pro mě dopingem, které mě nutí dál a dál psát. A já jen doufám, že i tato kapitola se vám bude líbit a vy my tu nějaký zanecháte. Budu ráda i za kritiku.

Autor: eElis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Renesmé je můj život 14. kapitola: