Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Renesmé je můj život - 18. kapitola

09.10.2010 (20:45) • eElis • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3058×

18. KAPITOLA

Renesmé

V obou nohách jsem pociťovala palčivou bolest. Na lýtkách jsem měla fialové otisky Tanyiných dlaní. Před očima pořád vidím její úsměv, když mi drtila i kost v druhé noze a já opět bolestně vykřikla.

Podle toho, co jsem zaslechla z jejich rozhovoru, jsem už pochopila, proč Alice nic neviděla. Tanya si našla opravdu šikovné kumpány. Doufám, že se všichni brzy dozví, kdo za tím stojí a dostanou mě odsud, protože díky zlomeným nohám, které se už sice hojí, nemám moc šancí na útěk. A i kdybych je měla v pořádku, tak na mě Michael pořád působil svým darem. Auto najelo do výmolu, moje tělo nadskočilo a hlavou jsem se bouchla o stěnu. Začala se mi točit hlava a má mysl se pomalu nořila do neproniknutelné tmy.

Alec

Chvíli poté, co jsem se vrátil, Alice dostala vizi. Už víme, kdo za tím stojí. Tanya. Je víc než jasné, že Tanye musel někdo pomáhat. A až se mi dostanou do ruky, vychutnám si je. Budou mě prosit, abych je zabil rychle, ale já si budu hrát. Zaplatí mi za to, co udělali mojí Renesmé.

Když Alice řekla, co viděla ve své vizi, pohltil mě vztek. Dříve tu kolem domu stálo nespočet stromů, ale po mém zásahu tu zbyla jen holá louka s obrovskou hromadou kmenů. Chvíli mě nechali, ale pak zasáhl Jasper a uklidnil mě.

Každou chvíli má dorazit Aro s ostatními. Po cestě ještě vyzvedli Bellu s Edwardem, na ostrově nebyl signál, tak tam pro ně poslal Jane. Jak se teď podívám Belle a Edwardovi do očí? Slíbil jsem jim, že se Renesmé nic nestane. Bella mi věřila a já ji zklamal, ale nezklamal jsem jenom ji. Zklamal jsem všechny. Nechal jsem ji tu samotnou. Nechráněnou. Je to jenom moje vina. Hned jakmile se ozvala má žízeň, jsem měl přemýšlet, proč tomu tak je. Místo toho jsem se nechal ovládnout tím ohněm, jenž spaloval moje hrdlo a myslel pouze na ukojení mé žízně než na Renesméino bezpečí. Kvůli mně trpí.

„Alecu!“ roznesl se Bellin hlas domem. Naposledy jsem se nadechl Renesméiny vůně, která byla v našem pokoji a zamířil jsem do obýváku.

Bella

Cesta letadlem ubíhala pomalu. Ze začátku se mě Aro a ostatní pokoušeli uklidnit, ale jakmile poznali, že to nemá žádnou cenu, vzdali to. Takže zbytek letu probíhá v tichosti. Mé nitro bylo spalováno tíživými výčitky. Zatímco my jsme si s Edwardem užívali na ostrově, naše dcera někde trpěla. Nikdo neví, kde je, a jestli je v pořádku. Nevyčítala jsem to jen sobě, ale i Alecovi, který mi slíbil, že se jí nic nestane. Věřila jsem mu. Nechápala jsem, proč ji nechal samotnou, vždyť se od ní vzdaloval jen v případě, když ho Aro poslal na nějakou misi. A teď? Nechal ji samotnou, aby mohl ukojit svou žízeň. Něco mi na tom nesedělo, jen nevím, co to je. Proč s ní tedy nezůstal někdo jiný? Proč šli všichni?

Na letišti na nás čekal Carlisle s Jasperem.

„Už něco víte?“ ptala jsem se, aniž bych je pozdravila.

„Ano, něco málo jsme se dozvěděli, ale tady není vhodné místo. Pojďte, řekneme vám to v autě,“ řekl Carlisle a zamířil ven z letištní haly. Sedla jsem si Edwardovi na klín dozadu Carlisleova mercedesu, protože vedle něho si sedl ještě Aro a Caius. Zbytek naší výpravy jel mikrobusem, který Jasper pronajal. Marcus a část gardy zůstala ve Volteře, přece jen by bylo nerozumné, ji nechávat vyloženě opuštěnou.

„Co jste zjistili?“ ptal se Aro, jakmile za sebou zavřel dveře od auta.

„Podle Aliciny vize vím, že za tím stojí Tanya, ale není sama. Musí jí někdo pomáhat a ten, kdo jí pomáhá, musí mít nějaký dar. Nikde, a to nejen v okolí našeho domu, není cítit její či pach Renesmé. Nejvíce je ale zajímavé, že předtím než Renesmé unesla, jsme všichni byli žízniví, přestože jsme byli pár hodin po lovu. Jasper se domnívá, že jí pomáhají minimálně dva další upíři, ale nemůže to říct s jistotou. Volali jsem Eleazarovi, jestli náhodou něco neví o Tanye, ale nemají o ní žádné zprávy už od plesu.“ Jakmile z Carlisleových úst vyšlo Tanyino jméno, před očima se mi objevila rudá clona. Zavrčela jsem.

„Co Alice viděla? Je Renesmé v pořádku? Dá se určit podle té vize, kde je?“ chrlila jsem jednu otázku za druhou.

„Alice viděla Renesmé v nějaké dodávce, takže bohužel se nedá určit přibližně místo, kde se nachází. A taky…“ nedokončil větu, jelikož Edward zuřivě zavrčel.

„Edwarde, co se děje?“ ptala jsem se ho.

„Tanya chtěla vyzkoušet, jak moc se naše Renesmé podobá člověku. Zajímalo ji, jestli je stejně křehká jako člověk. Zlomila jí obě nohy,“ řekl Edward bolestně. Z mé hrudi se automaticky vydralo další vrčení, ale tentokrát bylo ještě zlostnější než předtím. Kdybych byla člověkem, vařila by se ve mně krev vztekem, který jsem cítila uvnitř.

Carlisle zaparkoval před domem. Rychle jsem opustila auto a vtrhla do domu.

„Alecu!“ zakřičela jsem hlasem plným vzteku. Pomalu scházel ze schodů, ani neměl odvahu, se mi podívat do obličeje. Svůj zrak upíral k zemi. Než se jeho noha stihla dotknout posledního schodu, chytla jsem ho pod krkem a mrskla s ním o zem. Měla jsem vztek a já ho musela nějak ze sebe vybít. Alec se nebránil, nechal sebou mlátit o zem, jako kdyby byl hadrovou panenkou. Ostatní mě sice chtěli od něho odtrhnout, ale já kolem nás roztáhla štít, takže neměli nejmenší šanci.

„To, že je teď ve spárech Tanyi, je jen tvoje chyba. Modli se, aby to přežila, protože jinak tě zničím,“ syčela jsem mezi zuby. Věděla jsem, že Alec Renesmé opravdu miluje a musí se hodně o ni bát, ale moji mysl zatemnil vztek, který mě naplnil ve chvíli, kdy jsem zjistila, že moji Renesmé někdo unesl.

„Bello, věř, že je mi to líto. Víš, že Renesmé je mým smyslem existence a jestli to opravdu nepřežije, sám tě poprosím, abys mě zničila, protože moje bytí na tomto světě, by už nedávalo žádný smysl,“ řekl mi Alec a poprvé od té chvíle, co jsem vstoupila do domu, se mi podíval do očí. Jeho oči byly plné výčitek, strachu a bolesti. V ten moment můj vztek na něj odezněl a já si uvědomila, že jsem jednala přehnaně.

„Alecu, promiň, moje reakce byla přehnaná. Vím, že trpíš stejně jako já,“ řekla jsem mu. A pustila ho. Jakmile jsem stáhla štít, přiskočil ke mně Edward a objal mě, Jane udělala to samé, ale u Aleca.

„Neomlouvej se. Reagoval bych stejně, být na tvém místě.“

Polovina obýváku byla zničená, nejen ve zdi, ale i na zemi bylo několik otisků Alecova těla a část vybavení pokoje byla rozlámaná.

„Esmé, omlouvám se,“ omluvila jsem se Esmé.

„To je v pořádku, Bello.“

„Asi bychom se měli domluvit, co podnikneme,“ řekl Aro a stoupl si doprostřed místnosti. Nejdříve se vyptával, co vše zatím Carlisle ví. Moc toho nebylo. Řekl mu to samé, co v autě. Potom nás Aro rozdělil do několika skupin, z nichž se každá měla vydat jiným směrem a prohledat každý centimetr plochy, jež mu byla přidělaná. Rozdělil nás po čtyřech. Sama jsem Arovi řekla, že chci být s Alecem a Jane. Měli jsme se vydat na jih. Sice je tam pro upíra nevyhovující podnebí, ale můj šestý smysl mi říkal, že jsme na správné cestě.

Alice dala každému tašku s oblečením pro Renesmé, protože dle její vize měla na sobě jen župan.

„Tanyu chci živou, ostatní klidně zničte, ale s ní si to chci vyřídit sama,“ řekla jsem, než se všichni vydali hledat Renesmé. Vraceli jsme se zpátky na letiště, abychom použili Arovo soukromé letadlo, a my se tak mohli rychleji dopravit do Belému, který leží v Brazílii a nachází se kousek od Amazonských pralesů.

Renesmé

Pomalu jsem přicházela k vědomí. Hlava mi třeštila, jako kdyby se mi měla rozskočit. Nohy mě pořád bolely, ale naštěstí už nebyla ta bolest tak palčivá. Díky tomu, že jsem byla před nedávnem na lovu, jsem se rychleji uzdravovala. Nevím, jak dlouho jsem byla mimo. Takže nemůžu ani odhadnout, kde se zhruba nacházíme. Cítila jsem, jak pomalu zastavujeme.

„Potřebuji na záchod. Mám žízeň a hlad,“ křikla jsem a čekala, jak na to Tanya zareaguje. Když se otevřely dveře dodávky, čekala jsem Tanyu, ale místo ní, tam byl David, jeho jméno jsem se dozvěděla z jejich rozhovorů. Otevřenými dveřmi dodávky ke mně pronikal měsíční svit. Takže jsem byla skoro celý den v limbu. Vešel ke mně dovnitř a hrubě mě chytil za paži, táhl mě ven. Odtáhl mě kus do lesa, kde mě postavil na nohy. Zavrávorala jsem a usykla bolestí.

„Tak dělej, a neopovažuj se utéct, stejně bychom tě chytili,“ řekl mi naprosto chladným hlasem. Ani se na mě nepodíval. Opatrně jsem udělala první krok, bolelo to, ale zatnula jsem čelist a kousek poodešla od něj, abych mohla vykonat svoji potřebu. Celou dobu jsem se snažila zahlédnout něco, co by mi mohlo napovědět, kde to jsem. Zaposlouchala jsem se do nočního ticha. Z dálky se ke mně nesl zvuk oceánu a všude okolo mě byly jedle a borovice.

„Mám ti pomoct? Dělej!“ křikl po mě David. Rychle jsem se zvedla a pomalu šourala k němu. Popadnul mě za paži a táhl zpátky k autu. Ještě, než zavřel dveře, hodil po mě lahev vody a bagetu. Čekala jsem, kdy se opět rozjedeme, ale pořád jsme stáli na místě. Asi po hodině jsme se opět rozjeli.

Tanya

Už mě unavovala ta jízda autem. Nemohla jsem se dočkat, až si budu moct pohrát s Renesmé. Když jsme byli kousek za Mexikými hranicemi, rozhodla jsem se, že tady to bude ideální. Zajeli jsme do lesnaté části Mexika, kde jsme zanechali Davida s Renesmé samotné. Davidovi jsem přikázala, ať se Renesmé nic nestane a my s Michaelem jsme se vydali najít vhodný objekt. Po půl hodině běhu jsme narazili na chatu, která dle vzhledu, nebyla už delší čas obydlena. Byly tu dva pokoje a malá kuchyň. Michael dostal za úkol zadělat okno z ložnice, přece jen, kdyby se pokusila o útěk, i když o tom zcela pochybuji, ale jistota je jistota a já se vydala nazpátek k autu.

Celou cestu zpátky k autu se mi v hlavě odvíjelo několik scénářů, jak bych ji mohla pomalu mučit. Její schopnost regenerace mě nejen překvapila, ale i potěšila, jelikož mám větší možnost si pohrát. Sice její kůže byla tvrdá, ale nebyla tak odolná jako ta naše. Přemýšlela jsem, jak asi může chutnat její krev, která nejen mě, ale i ostatní nelákala. Třeba bych mohla ochutnat. A s touto myšlenkou jsem dorazila k autu. Nasedla jsem do auta a ukazovala Davidovi, kudy má jet. Navedla jsem ho k chatě.

„Víš, co mě tak napadlo?“ ptala jsem se Renesmé, když jsem s ní hodila o zaprášenou postel v chatě.

„No, tak to opravdu nevím, co napadlo ten tvůj chorý mozek, i když pochybuji, že nějaký máš, protože kdybys ho měla, musí ti být jasné, že dřív nebo později mě najdou a tebe zničí,“ říkala a přitom se mi drze vysmívala do obličeje.

„Ty se mi nebudeš vysmívat! Ty ne! Asi tě budu muset naučit správnému chování. To je možné, že tě najdou, jen jde o to jestli budeš ještě žít,“ zasyčela jsem mezi zuby, když jsem její tělo přišpendlila k posteli, jež smrděla zatuchlinou. Její ruce jsem sevřela jednou dlaní nad hlavou, kterou jsem trošku natočila, abych měla lepší přístup ke krční tepně. Pomalu jsem se přibližovala a vychutnávala zvuk jejího srdce, které se dalo na zběsilý běh. Má strach. Chvíli jsem si ten okamžik užívala a pak se zakousla. Zakřičela a škubla sebou. Můj stisk zesílil, její zápěstí neuneslo tlak a zapraskalo. Z jejího hrdla vyšel další výkřik. Nedočkavě jsem polkla první doušek její krve, která mi vůbec nechutnala. Byl z ní cítit jed, který ji koloval v krvi a tím dokonale kazil tu lahodnou chuť lidské krve. I krev býložravce byla lahodnější než ta její. S nechutí jsem se odtrhla a otřela ústa.

Pustila jsem její ruce, které bezvládně ležely, tak jako ostatně i zbytek jejího těla. Do místnosti vpadl Michael.

„Co máš dál v plánu?“ ptal se mě a pohled upíral na její bezvládné tělo. Jeho pohled se zasekl na jejím krku, kde se skvěl otisk mých zubů.

„Jsi normální, Tanyo?  To ti nedošlo, že se teď může přeměnit v plnohodnotného upíra,“ vřčel na mě.

„Buď zticha. To jsem si taky uvědomila, ale pozdě. Než se stihne přeměnit, zničíme ji. A oni najdou jen její prach,“ zavrčela jsem na něj zpátky.

„Dobře, musíme ji hned zničit, protože pochybuji, že víš, jak dlouho bude ta její přeměna trvat,“ řekl mi Michael. Představa, že bych ji měla hned zničit mě štvala, protože jsem neměla pořádně šanci si s ní pohrát.

„Ne, ještě ji nezničíme. Chci vědět, jestli bude její přeměna stejně bolestivá jako to moje. Chci si vychutnat ty chvíle, kdy bude křičet bolestí,“ odpověděla jsem mu.

„Ne, musíme ji hned zničit,“ trval si na svém.

„Michaeli, jestli se ti to nelíbí, můžeš jít. Už tě nepotřebuji,“ odpověděla jsem mu.

„Dobře, ale David jde se mnou,“ řekl, aniž by se rozloučil, otočil se a vyběhl s Davidem z chaty.

Už dvě hodiny pozoruji její tělo. Pořád čekám na to, kdy se začne svíjet bolestmi a bude křičet, ale jen tu klidně leží. Vypadá jako když spí, jen se jí občas stáhne čelist a slabě usykne.

Alec

Belém se pomalu nořil do tmy, když naše letadlo přistálo. Ve chvíli, kdy jsme vystupovali z letadla, volala Alice, že dostala vizi. Tanya kupovala jídlo a pití pro Renesmé a dle značky u silnice se nachází poblíž Mexické hranice. Takže jsme se hned otočili a opět vzlétli. Mířili jsme na letiště do Guadalajary, která se nachází uprostřed Mexika a okolo se rozkládá ta lesnatá část Mexika. Už jen z vědomí, že je Renesmé stále naživu, mé tělo zaplavila obrovská vlna euforie.

17. kapitola x Shrnutí x 19. kapitola

Moc děkuji za vaše komentíky u předchozí kapitolky. :DD A co bude dál??? To sama ještě nevím. Tak se nechte překvapit, co ta moje hlava vymyslí. :DD

Vaše eElis

Autor: eElis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Renesmé je můj život - 18. kapitola: