Takže toto je má úplně první povídka tak doufám, že se vám bude líbit. Edward opustí Bellu, která je těhotná, ale to ona neví. Odjíždí do Anglie, kde ji navštíví Volturiovi a dají jí nabídku. Toto je jen prolog, je krátký, další kapitoly budou delší, je to jen takový průřez toho, co se stalo.
01.07.2010 (15:00) • eElis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5667×
PROLOG
Vše to začalo v ten den, kdy mi Edward pověděl, že mě opouští, že odchází se svou rodinou a už nikoho z nich nespatřím. Byla to rána jako z čistého nebe, nebyla jsem schopná jakéhokoliv pohybu ani zvuku, jen sem cítila, jak se moje srdce rozpadá na plno malých střípků a pociťovala neskutečnou bolest v místě, kde jsem ho měla.
A tak začalo moje žití-nežití. Celé dny jsem jen bezvládně bloumala a vzpomínala na ty překrásné chvíle, které jsem s ním zažila - na první polibek, na jeho pokřivený úsměv, který tak miluji, na to, jak mi vyznával lásku a také na náš poslední společný víkend, který jsme spolu prožili. Už to je tři měsíce, co odešel, a já si konečně pomalu přiznávala, že už se nikdy nevrátí. V tu chvíli jsem si uvědomila jenom jedno, že nechci žít ve světě, kde už on není po mém boku. Vzala jsem si z koupelny žiletku a vydala se na naši louku, kde jsme strávili nejednu pěknou chvíli. Když jsem došla doprostředka louky, posadila jsem se a naposled se kolem rozhlídla. Pak jsem si vyndala z kapsy u košile žiletku a mé poslední myšlenky patřily Edwardovi. Poté jsem si ji přiložila k zápěstí a chtěla to skončit. Ucítila jsem nepatrný pohyb v mým břiše. Žiletka mi vypadla z ruky a já se instinktivně chytla za břicho. Chvíli se nic nedělo, ale nakonec jsem to ucítila. Rychle jsem si vytáhla tričko a já si všimla nepatrné vybouleniny.
„Jsem těhotná,“ vykřikla jsem a začala jsem se nahlas smát. Čekám Edwardovo dítě, tak aspoň část z něho u mě zůstala. A už v ten moment jsem si uvědomila, že to malé v sobě bezmezně miluji a tiše jsem k němu pronesla. Neboj, vše spolu zvládneme, maminka tě miluje.
Během cesty domů jsem si všechno rozmyslela. Bylo mi jasné, že zde zůstat nemůžu, jelikož jsem si byla jistá, že to malé nebude zcela normální lidské dítě, když je jeho otec upír. Rychle jsem přeběhla po schodech do pokoje a jen nejnutnější věci házela do cestovní tašky. Napsala jsem Charliemu vzkaz:
Tati,
promiň, ale musela jsem odsud odejít, všechno tu na mě padá. Neboj se o mě, budu v pořádku. Slibuji, že se jednou vrátím jen nevím kdy. Nehledej mě.
Miluji Tě
Bella
Dopis jsem položila na kuchyňskou linku a rychle vyběhla a nastoupila jsem si do mého náklaďáčku. Vyjela jsem směr Seattle letiště. Na letišti jsem si zakoupila letenku na první místo, které mě napadlo do Londýna. V Londýně jsem nasedla do autobusu a nechala se odvézt do jedné malé vesničky na kraji Londýna. Pronajala jsem si malý domek na konci vesnici.
Jak čas plynul, a bříško se zvětšovalo, jsem se začala obávat porodu, neměla jsem nikoho, kdo by mi s tím pomohl. V ten moment, co jsem nad tím přemýšlela, někdo zaklepal na dveře, nadskočila jsem. Vůbec jsem nevěděla, kdo by to mohl být, protože za mnou sem nikdo nechodí. Šla jsem otevřít, když jsem spatřila tváře mé návštěvy, zděsila jsem se. Stál tam Demetri, Felix a Alec s Jane. Nepatrně jsem ustoupila dozadu.
„Pozveš nás dál, Isabello?“ zeptal se mě Demetri.
Nepatrně jsem přikývla na souhlas a ještě o kousek ustoupila. Zavedla jsem je do obýváku a vyzvala je, aby se posadili. Určitá část mého mozku na mě křičela uteč, ale má druhá část mozku mi říkala: posaď se a vyslechni je. Teď se ujala slova Jane.
„Isabello, asi se divíš, že tu jsme. Neboj, my ti nechceme ublížit. Před týdnem si se nechala domu dovést taxíkem. Ten taxikář je upír a cítil z tebe, že jsi těhotná. Cítil, že to dítě v tobě není obyčejné lidské dítě, ale že určitá jeho část je upírská. Proto, jsme tady, abychom ti vyřídili Arovou nabídku. Nabízíte pomoc během porodu. Můžete potom u nás zůstat a přidat se k nám. Nemusíš se nás bát, opravdu ti nikdo z nás neublíží.“
Seděla jsem naproti nim neschopna jakékoliv reakce, tato nabídka mi vyrazila dech. Nechápala jsem to. Vždyť Volturiovi byli bezcitné a krvelačné bestie, to jsem opravdu od nich nikdy nečekala. Nevím proč, ale asi z toho šoku jsem souhlasila. A tak začal můj život ve Volteře.
Autor: eElis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Renesmé je můj život - prolog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!