Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Renesmé na střední - 4. Tak to je moc!

No tak to tu je! Musím se vám přiznat, byla to fuška! Snažila jsem se to napsat hned po příletu, takže místo spaní a to je co říct! Renesmé se jen tak nedá a pokud jde o spravedlnost, tak to už vůbec, ale v průběhu času poznáte sami. Tak doufám, že se bude líbit, a že vás nezklamu! Krásné čtení!
Vaše katyloveEd =o*

Vešli jsme do učebny, kde na dvojčata už čekala malá hnědovláska, dlouze se s nimi objala a pak mě s ní seznámili. Jmenovala se Suzi taková třetí část dvojčat, taky mě hnedka vzala jako za kamarádku a skoro jako sestru? Byly tak milé! Šli jsme se posadit do zadní části třídy, kde byli dvě volné lavice. Dvojčata si sedla před nás a já seděla vedle Suzi. Už když jsme vešli do třídy, tak mě zvláštně zaujal podivný hlouček lidí v předposlední lavici, na druhé straně od nás.

 „Em, Suzi?" šeptla jsem opatrně a koukala jenom na ni. Aby nebylo nic poznat.

„Ano?" Myslím, že Suzi věděla, co myslím, ale raději se zeptala. Opatrně jsem se natočila k hloučku kluků a té holky z fyziky?

„Co má být jako tohle?" nevěděla jsem, jak se jí mám zeptat. Před námi seděla dvojčata a zaslechla. Obě dvě se naklonily blíž a pomáhaly Suzi s vysvětlováním.

„To je, taková, Adrianina sekta?" odpověděla Suzi.

„Em, parta?" přidala se Mery.

„Gang?" dodala Megie.

Já je jen stále nechápavě sledovala. Jak to dělají? Oni jsou snad nějak propojený, nebo se tak dlouho znají? To pro mě bude asi záhadou.

Jen jsem přikývla a čekala, co z nich vypadne dál. Z toho najednou začalo nehorázné řinčení a já si uvědomila, že to je na hodinu, ale učitel nikde. Najednou se hlouček porozcházel a sedal do svých lavic. Jedna dívka, ta co předpokládám, byla uprostřed hloučku a myslím, že to taky byla Adrian si stoupla na lavici a roztáhla ruce.

„Lidi, klid! Ta zase přijde pozdě, než najde ty svý brejle a krámy, kterým se říkaj pomůcky," uklidňovala žáky okolo sebe s posměšným úsměvem vůči učitelce. Pak koukla na mě a sjela si mě od zhora dolů, pak zastavila pohled u mého obličeje. A sakra, co po mně chce?! Musím říct, že bych s ní raději nic nechtěla mít, ani stou její „gardou"! Usmála se a otočila se celým tělem směrem ke mně.

„Hm...ty jsi nová, že jo?" zeptala se obezřetně. Jen jsem na ní po očku koukla a přikývla s úsměvem alá „a co má jako být!"

„Jo, Renesmé Cullenová," představila jsem se ji. Usmála se, tak zvláštně, že mi z toho trošku běhal mráz po zádech.

„Aha, já si říkala, že jsem tě tu neviděla, Brebesmé nebo jak se jmenuješ," ušklíbla se nad mým jménem. Pak se usmála a trošku natočila k ostatním, aby viděla jestli jim to tak taky připadá.

„A divím se, že se ještě neplazíš za mnou," zamumlala tichounce, ironicky a smutně Suzi. Úplně ji napodobila.

„No já jsem Adrian," povzdechla si. Jako kdyby pohrdala svou dokonalostí. Už chápu, co tím holky myslely, sice ne moc dokonale, ale jo vypadá na pěknou mrchu! Ta holka z fyziky na ní pohlédla a usmála.

„Jo, málem bych zapomněla. To je moje sestra, Victorie," znovu se usmála. Ta holka je divná! Vůbec jsem nechápala, co tím chce říct! Ale všichni kluci teď zírali na mě, místo ní. To jí asi deptalo. Podle toho jak vypadala, jsem ji odhadla na tu školní namyšlenou pipku, s klukem na každým prstě, kterou chce každej a dělá ze sebe královnu školy. Když nejsi její kamarádka, máš smůlu a už se nikde nechytíš. Podkopává nohy všem okolo a z ostatních holek dělá jenom nuly.

Ale ze mě ji jen tak neudělá! Když odtrhla pohled ode mě a od Victorie pohlédla na své obecenstvo, ale to nesledovalo ji, ale jenom a jenom mě. Sakra, proč já?! Modlila jsem se, ať se každou chvíli propadnu do země. Adrian na mě znovu pohlédla, ale teď s úctou.

„No musím uznat, že jsi docela hezká," přimhouřila oči. Pf! Si nějak věří! Už už se připravovala, že něco řekne, ale do učebny vstoupila učitelka s velkýma brýlema na nose a hned ji okřikla, co to proboha na té lavici vyvádí. Adrian seskočila dolů a s povzdechem sedla na židli.

„Tak co? Máš už o ní svůj obrázek?" Suzi se znechuceně usmála.

„Po tomhle? Ta holka neni normální!" Nebo se mi tak aspoň zdála.

Hodina uběhla rychle. Já, Suzi a dvojčata jsme šly pomoct učitelce s pomůckami, opravdu jí to šlo špatně pobrat. Když jsme odcházeli z kabinetu, sledovala jsem na papíře další hodinu a tu jsem naštěstí měla s Megie. Měli jsme dvouhodinovou výtvarku, uf, aspoň nějaký odpočinek.

Celé dvě hodiny jakoby uběhly, bez mrknutí oka. Výtvarku mám ráda a my dneska zrovna kreslily portréty, takže to byla pohoda. Akorát Megie byla celé dvě hodiny trochu nesvá, já ji chápu, chybí jí část jejího JÁ.

Když jsme vycházeli za třídy, Mery se Suzi už čekali před třídou výtvarky. Šly jsme směrem do jídelny a já se ohlédla, abych našla Jaka a rodinu, ale... Au! Co to?! O, ou... Narazila jsem do Adrian a shodila s ní téměř celou její gardu. Holky mi pomáhaly vstát.

„Pf! Co si to o sobě myslíš?! Ty náno! Ty snad nemáš oči ne?! To jsi úplně slepá?!" vypískávala na mě z plných plic, zatím co jí pomáhali vyškrábat se na nohy. Když jsem stála ani jsem si nevšimla, že jeden kluk z její gardy, hned vedle ní držel plechovku s limonádou, která skončila na jejím značkovém triku od Guessu. Ono to vlastně pomalu nebylo ani triko, byl to kus hadru s vykrojenými zády a obřím výstřihem.

„Ou! Ježiši, soráč holka! Já nechtěla!" snažila jsem se naladit ignorantku, abych jí dokázala, že pro mě je ona ta nula! Jak byla u mě blízko tak jsem si všimla, že... proboha! Ona na sobě toho make-upu, ale má! Vždyť je celá oranžová! Musela jsem zadržovat totální výbuch smíchu. Bohužel si toho všimla.

„Je tu něco k smíchu? Ty nešiko!" To se nezmohla na nic jiného? Ale když tohle řekla, hned jsem poznala, že holky si všimly toho samého jako já, také zadržovaly. Teď už jsme Adrian asi opravdu vytočily.

„Aha! Takže vy se mi budete smát? Vy dvojitý nuly plus jedna mega? A o tobě... si to ještě rozmyslím," koukla na mě s žhnoucíma očima, ale někde hluboko v nich byla kapka obdivu? Ta holka je opravdu cvok! A to ani nemluvím o tom, jak nazvala Suzi a dvojčata! Adrian se arogantně otočila a odkráčela směrem ke své skřínce. Já jen zírala a rychle vykřikla.

„Hele! Tak to je jako moc! Co si o sobě kruci myslíš?! Že jsi superstár?! Mně tak nepřipadáš! Tak laskavě přestaň urážet mí kamarádky, je ti to jasný!" vyprskala jsem ze sebe. Holky jenom obdivně civěly a vlastně celá jídelna? Najednou všechno ztichlo a já slyšela, jen jak moje rodina a Jacob zrovna přišli do jídelny. Ale najednou se Adrian úplně v klidu otočila a pohlédla ke konci chodby. Ale ne! Náš třídní Wojtek a podle toho druhého chlápka vedle něj, to byl Queletský ředitel školy. Wojtek na mě káravě, ale zároveň omluvně pohlédl.

„Slečno Cullenová?" oslovil mě ředitel. Táta, Jake zírali a máma ještě víc. Uklidnila jsem se.

„A - no?" Juj, první den.

„Mohla byste s námi, prosím jít do ředitelny?" zeptal se ředitel zdvořile a máchl rukou směrem k ředitelně.

„A - no, jistě, už letím," odkoktala jsem a šla směrem za ředitelem. Všichni mě zase sledovali. Ach! Vždyť ze mě musí být rajče! Tak jsem poslušně po boku ředitele odkráčela z jídelny, až k ředitelně.

3. kapitola - Shrnutí povídek - 5. kapitola

Autor: katyloveEd (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Renesmé na střední - 4. Tak to je moc!:

Přidat komentář:

Nick:

Text: