Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Renesmé na střední - 7. Něco není v pořádku...

18.08.2010 (19:00) • katyloveEd • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1699×

7. kapitola Něco není v pořádku...

„No tak holka! Dělej, mákni, pokud chceš na tu párty jít, tak zaprvé rozhodně ne v tomhle a za druhé musíš zavolat ještě holkám!“ usmála se a už jsme spolu běžely domů.

Když mě Alice dotáhla ke mně do pokoje, nechala mi chvilku na rychlý telefonát holkám a někam odskočila. Hned když jsem zamáčkla červené sluchátko, byla zpět. Byla vlastně už i celá převlečená na tu párty. V jejich vlasech se krásně a elegantně výjimala jemně tyrkysová mašlička. Oči měla lehounce namalované, i když nechápu proč, oni šminky nepotřebují! Její nádhernou postavu lemovaly šaty bez ramínek s volánkově krátkou sukní a boty? Boty ladily k šatům, zároveň i k mašli ve vlasech, krásné kotníkové – modré.

„Ach, Alice! Tobě to tak sluší!“ vydechla jsem. Ona se jen sladce usmála a hned ukázala na postel, kde měla připravené oblečení pro mě. Na posteli ležela volánková, modrá sukně s proužkovanou gumou v pase, která byla široká (naschvál) a se zlatými knoflíčky. K tomu mi přihodila tílko, tedy dvě tílka, jedno „pod“ a jedno „nad“. To „pod“ bylo bílé a to „nad“ bylo černé s krásnou malou kočičkou, která měla velké brýle a spoustu oblečení na sobě, takové stylové a decentní. Hrozně se mi to líbilo, proto jsem se na to okamžitě vrhla a oblékla.

Alice si mě chvilku měřila a pak, jakoby před ní stál sám Dior.

„Perfektní, zlato!“ usmívala se jako sluníčko. Popadla mě za ruku a s poskakujícími kroky vyvedla do obýváku. Všichni už byli připraveni, oblečeni, no v celé své kráse. Alice se mě pustila a odcupitala za Jasperem, já jsem šla k rodičům. Rozhlížela jsem se, ale Jacob nikde?

„Eh, Jake?“ zeptala jsem se rozpačitě. Mamka mě pohladila po ruce.

„Ještě hlídkuje, ale slíbil, že na tu párty přijde a že mu musíš ukázat tvoje nové autíčko,“ usmála se. Já jsem jen kývla a s nehorázným úsměvem vyslovila:

„Tak kdo chce svézt?“ řekla jsem a přitom mávala s klíčky ve vzduchu. Íp… Božínku já mám svoje auto? Á… Nemohu se uklidnit, teprve teď mi všechno začíná docházet. Edward na mě koukl a zasmál se mému radostnému výbuchu v mysli.

„Já, já, já…“ odkřikoval Emm. Musela jsem se ještě víc usmát, když se na něj všichni podívali. Je jasné, že by byl schopný zabrat celé auto. Nejlepší byla Rose, která ho doslova vraždila pohledem. Emmett se zajíkl a rychle změnil svoje výkřiky.

„Em, teda, my, my, my…“ snažil se to napravit. Znovu jsem se usmála. Pak do obýváku vešli Carlisle s Esme.

„Tak na co čekáte, děti?“ usmála se Esme. Všichni se jen zasmáli a už šli napřed, ale já jsem ještě rychle běžela obejmout Esme a Carlislea.

Když jsem vyběhla ven, uviděla jsem, jak Alice sedí na kufru mého autíčka jako ty bárbínky s plážovými auty. Musela jsem se usmát, jak byla ona dokonalá. Vedle ní, pozor také na kufru, si to lebedil Emmett. Pod nimi seděli Rosalie s Jasperem a vedle řidiče byl taťka, ale kde je mamka? Než jsem se stihla rozkoukat, tak jsem uviděla, jak mamka přijela s taťkovým Volvem, stahovala okénko.

„Mamí?“ zeptala jsem se. Ona se jen usmála.

„Nessie, musím jet i s Volvem, protože při zpáteční cestě, no nevím. Jak bychom se do toho tvého vešli,“ usmála se. Já jen přikývla, v tomhle měla pravdu.

„Ale příště jedeš se mnou, chci tě taky svést!“ řekla jsem. Mamka se znovu usmála a už na to šlápla, já jsem rychle naskočila za volant, koukla na všechny cestující a nastartovala.

„Takže, směr pláš v La Push?“ zeptala jsem se. Vím, ještě za dob, kdy jsem nebyla na světě, Cullenovi do La Push nemohli, ale je to stejný jako se školou, prostě nám to dovolili. Všichni přikývli a já vyrazila.

Jízda byla úžasná! A řekla bych až příliš krátká! Dorazili jsme na místo a já pyšně vystoupila a pak se vesele rozskákala. Alice mě chytla za ruce a vesele se ke mně přidala. Taťka se pak postavil vedle nás s Alicí a už měl po boku mamku. Uviděla jsem, jak se na mě hrdě dívá…  V podstatě všichni se na mě tak dívali. Musela jsem se uchechtnout.

 „Tak co, jdeme dolů?“ zeptal se netrpělivě Emmett. Otočili jsme se směrem od parkoviště dolů k pláži, kde byla jedna zastaralá opuštěná budova školy. Hned při pohledu bylo vidět, že to tam žije, nebo aspoň tak, jak je to dovolené. Všichni jsme kývli. Alice už zase zamířila k Jasperovi a já zůstala na ocet. Chvilku jsem se rozhlížela, ale Jacob nikde. Povzdechla jsem a nenápadně se přiblížila k Belle. Scházeli jsme pomalu schůdky na rovnou cestu pláže a já slyšela nepatrné prskání a skřípání jemného písku pod našimi chodidly. Už zdálky jsem uviděla holky, jak vyčkávají venku a hledají mě.  

„Nessie!“ zavolaly sborově a vrhly se mi naproti. Já jim běžela naproti taky a to je znám teprve jeden pouhý den!

 „Ahoj, holky!“ pozdravila jsem, když jsme k sobě doběhly. Všechny vykulily oči.

 „Ach, Ness!“ vydechla Mery.

 „Páni, tobě to zatraceně sluší!“ řekla nadšeně Megie.

„Jako zbytku tvé rodiny!“ vykoukla Mery a přátelsky zamávala na mou rodinu. Najednou jsme slyšely zadrhávaný veselý smích Suzi, která tam stála vedle nás a chytala za ramena. Všechny jsme se na ni tázavě podívaly.

„Ach, promiň, Ness. Opravdu ti to moc sluší! Já... Jenom jsem si představila, jak se bude za chvíli tvářit Adrian, až tě uvidí!“ zacukaly jí koutky.

„Adrian je tu taky?“ zeptala jsem se, samozřejmě je to hloupá otázka, jako kdyby ona, takovýhle typ holky tady mohl chybět, že?

„Jo,“ povzdechla si Megie.

„Samozřejmě i ta její sestra Victorie. Pamatuješ si na ni?“ zeptala se Suzi.

„Na tu? Ovšem, že pamatuju…“ ujistila jsem ji. Nevím, na obou těch sestrách mi něco nehrálo. Najednou jsem ucítila pohlazení po rameni.

„Em, neruším? Jenom, Nessie! Nechtěla bys nás s holkama seznámit?“ zeptala se nedočkavě Alice.

„Oh, jasně,“ usmála jsem se.

„Takže, holky, to je Alice, Jasper, Emmett, Rosalie, Edward a Bella,“ usmála jsem se.

„Rodinko, Suzi, Megie a Mery,“ znovu jsem se usmála. Všichni se navzájem pozdravili. Kolem nás prošel nějaký kluk, upřesněně měla bych říct upír.

„Ale, ale… Není tohleto Suzi Davis?“ zeptal se pohrdavě melodickým hlasem.

„Ehm a vy jste?“ zeptala jsem se drze na obranu Suzi.    

„Tebe neznám a vás taky ne? Hmmm… Jmenuju se Jordan Portr,“ řekl a sjel si nás očima. Moment, Portr?! Tak ty dvě sestry mají bratra upíra?! Nepatrně se ten úchylák přiblížil ke mně.

„Hele, couvej, příteli!“ zavrčel Edward. Musím se přiznat, že tenhle ten byl i na upíra dost slizký! Ohlídl se po taťkovi a pak koukl zase ke mně.

„Jméno mi asi nepovíš?“ zeptal se mě. Fuj!

„No, já myslím, že už ho určitě znáš, jestli se bavíš se svými sestřičkami,“ usmála jsem se na něj sladce. O krok odstoupil a změnil postoj.

„Aha, tak to jsi ty. Cullenová? Vy jste její rodina?“ zeptal se. Všichni tiše přikývli. Začalo se silně stmívat a světla kolem budovy rozsvěcet. Najednou jsem si všimla nepatrného pohybu u vchodu.

„Jordane! Zlato! Co tam děláš? Pojď za mnou!“ nakázal mu hlas Adrian. Zlato? Vždyť oni jsou sourozenci, ne? Zamával jí zpátky a kývl, na nás se otočil a usmál.

„Obě dvě nejsou moje sestry, jsem adoptovaný tak jako Adrian. Adrian je moje,“ usmál se a odcházel. Ještě stihl dodat:

„Popovídáme si příště, Davisová!“ Suzi se otřásla. Já jsem se rychle otočila na Edwarda a zadívala se mu do očí. Něco nehrálo, taťka byl zvláštní.

„Suzi, odkaď ho znáš?“ zeptala jsem se. Megie ji vzala za ruku. Suzi zavřela křečovitě oči, jako kdyby jí to působilo bolest.

„Promiň,“ šeptla jsem. Zhluboka se nadechla a pak je otevřela. „Ne, ne… Máš právo vědět, odkud ho znám,“ řekla.

„On chodil do školy, stejné třídy jako můj starší bratr Sebastian,“ ušklíbla se.

„Nevěděla jsem, že máš bratra,“ usmála jsem se na ni. Ona jen smutně vzhlédla a rychle mrštila očima do koutků.

„Měla jsem,“ řekla a hlas se jí třásl. Teď mě popadl hrozný pocit, nevěděla jsem, co mám říct, nic.

„On, on byl… zrovna ve třeťáku… tak jako já,“ řekla tiše, hlas se jí chvěl.

„Nemusíš mi to říkat,“ řekla jsem a vzala ji za druhou ruku, holky ji podepíraly a hladily po vlasech. Paličatě zakývala hlavou.

„Ne – e – e… Já, ch - chci,“ řekla se vzlyky. Zkrabatila jsem čelo, s holkami jsme ji odtáhly na blízkou lavičku, Rosalie, Emmet, Bella, Alice, šli do budovy. Zůstal tam s námi Edward a Jasper, aby mohl při nejhorším Suzi uklidnit.

„Dneska jsou to přesně tři roky od bratrovy vraždy? Nehody?“ ptala se zmateně. Jasper ji trochu uklidnil, takže už nevzlykala.  

„On byl přesně na téhle té párty… No, jak vidíš, pořádá se každý rok. Pamatuju si tu dobu, myslím, že jsem chodila do devítky, takže jsem bráchu mohla přemlouvat, jak jsem chtěla, ale sem mě stejně nevzal. Není to pro prcky ze základky…“ smutně se pousmála.

„Párty končila ve 12:00, on nepřišel domů,“ sevřela znovu křečovitě oči, jako kdyby to byl zlý sen. 

„Druhý den, kousek… kousek od budovy, na kraji lesa u jezera,“ zhluboka se nadechla. „Nalezli tělo, tělo mého bratra! Pamatuji si, když jsme ho museli identifikovat, byl, byl celí bílý, jeho tělo, jako kdyby ztratilo všechnu krev. Jako kdyby z něj někdo vysál život,“ řekla hrubě. Já jsem se podívala k zemi, bylo to hrozné a nejhorší je, když víte, kdo to udělal.

„Doktoři řekli, že utonul, ale já tomu doteď nevěřím,“ odfrkla a zadívala se do dálky k budově. Ale jak s tím vším vlastně souvisí Jordan? Jak by mohla vědět, že ho zabil on? A jestli to vůbec byl on? Mohl to být kdokoli, jakýkoli upír. Suzi vyčetla moji otázku z očí.

„Neměl mého bratra rád, Sebastian mě bránil, on mě chránil. Jordan si na mě vždy dělal zálusk a nejspíš mu přeskočilo. Jenomže Sebastian nebránil jenom mě, on bránil všechny, na které si dovoloval, teď má skvěle volnou cestu a jak to dopadlo? Z jejich třídy, bylo jich 35, se jich maturity dožilo 25, nikdo se nestěhoval,“ znovu se zamračila. Deset lidí? To není možné… Proč ho vlci nezabijí?! Nemohla jsem tomu přijít na kloub. Uslyšela jsem, jak si Suzi povzdechla a vstala.  

„No tak, Ness! Nebuď z toho tak vykolejená, je čas ukázat té rodince, co jim patří!“ řekla nenávistně. „Jednou se mi to nějak povede…“ dodala posmutněle. Vstala jsem a narovnala se. Tuhle hru hrajem spolu!

„Tak začneme hned tím, že to s Adrian a těmi jejími povedenými sourozenci ještě nějak rozjedeme!“ řekla jsem statečně. Mery a Meg se také narovnaly, každá se chytla za loket a mě popadla Suzi. S rozpačitými pohledy jsme vyrazily směrem k budově. Už se těším na Adrian a Victorii. Edward a Jasper šli tichounce za námi.