Ahojky, tak vám sem dávám můj další příběh. Je to zatím takový ten seznamovací začátek, tak se z něj prosím nepolekejte! Malinko jsem zapřemýšlela o budoucnosti, jak to bude mít Renesmé těžké a jaké problémy ji čekají. I když má ten nejlepší život jaký si může přát. Je to z pohledu Renesmé, která je tam jako pěkně šílená puberťačka. Asi jsem to nabrala taky ze svých zkušeností. Renesmé prostě jenom rychle dospívá a doufá, že už na určitém věku zůstane. Takže tam můžete čekat jakékoliv překvápka ze školy. Doufám, že se bude líbit a pořádně mi to zkritizujte. Prosím! Také potřebuji vědět jestli mám pokračovat dál. katyloveEd =o** Děkuju! Krásné čtení! Ps:Moc děkuju Pajam!
21.04.2010 (18:30) • katyloveEd • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2232×
Prolog - Renesmé
Jmenuji se Renesmé Cullenová, ale to asi už všichni víte. Uplynuly necelé 4 roky a je ze mě šílená šestnáctka. Za rok mi bude osmnáct a na tom věku bych už asi měla i zůstat. Říká to taťka a strýček Carlisle. Byla bych ráda, kdybych na něm mohla zůstat, o moc starší už ani být nechci. Jak už jsem řekla, je mi šestnáct a měla bych začít chodit na střední, sice jsem na základku nechodila ale celá rodina mě učila a díky svým schopnostem jsem taky mimořádně chytrá. Také jsem na základku nechodila z důvodu, že jsem rychle rostla a lidem by byla o hodně zvláštní tahle změna. Proto jsme to jednoduše ignorovali.
Na střední už půjdu, protože by mě neměly čekat takové změny. Lidi si na to budou muset holt zvyknout, že jsem vyspělejší. Ovšem poslední dobou, co mám nastoupit do školy v Queletské rezervaci. Jo, to jsem vám neřekla, mám trošku takovou tu puberťáckou sklerózu.
No, má se to takhle, z jedné strany je to, protože Jacob chce být se mnou, né, že by mi to vadilo ale někdy to malinko přehání, ale je to můj Jacob, takže, co s tím naděláte. Za druhé protože moje rodina, už chodila do školy ve Forks a kdyby se tam po 4 rocích znovu ukázali učitelům by to bylo divný. Tak jsme udělali dohodu s vlky, že Cullenovi mohou chodit po dobu tří let k nim na střední. Jo jdeme tam od druháku. Musím říct, že to bude docela dost hustý, protože, když mají chodit upíři a vlci na stejnou školu. Čuchat ty smrady navzájem, asi jim to moc nebude příjemné, ale myslím si, že už za sebou mají léta cviku tak to snad zvládnou. Trošku se stydím, protože je to všechno kvůli mně.
Zpátky k tomu, že mám nastoupit do školy. No prostě jsem nervózní, protože tam nemohu říkat taťkovi, tati a mamce, mami. Musím jim prostě říkat jménem, to mě trošku přihání do rozpaků, vždyť to bude tak divný a ve všech složkách budou jako mí nevlastní sourozenci. Tohle to je jediná nevýhoda na tomto životě. Nikdo ze školy nikdy nebude vědět, že mám tak skvělé rodiče a že jsou jenom a jenom mí! Ale to nejsou všechny důvody...
1. Kapitola - Přípravy
„Alice?" zavolala jsem na svou skvělou tetu (která je spíše jako moje sestra nebo nejlepší kamarádka). Nevím proč, ale já ji prostě žeru!
„Ano? Co pak Nessie?" přitančila ke mně. Samozřejmě, jak jinak ,znovu zářila tím svým nepopsatelným, roztomilým půvabem.
„Ehm, no víš zítra velký den. No a já prostě nevím, co si vzít na sebe!" nahodila jsem dramatický výraz. Alice se usmála svým uličnickým úsměvem a popadla mě za ruku. Trošku jsem se zachichotala, když mě táhla přes chodbu a tam stál strýček Carlisle s taťkou. Oba dva totiž otáčeli hlavu za námy, když jsme procházely. Jako, kdyby si to domluvili! Taťka si to samozřejmě přečetl v mých myšlenkách a hned za mnou volal, s úsměvem.
„Tady není nic k smíchu, mladá dámo!" pak se otočil zpátky ke strýčkovi a pokračoval v konverzaci. My jsme zatím stále procházeli chodbou, po schodech a zastavili jsme se až před dveřmi Alicinýho pokoje.
„Hmm, dobře je 11:00. Máme nějakou šanci přemluvit tvou matku, aby ti dovolila jít se mnou na nákupy nebo aspoň, aby ona šla s námy?" prohlásila a čekala až přijde mamka. Samozřejmě mamka přišla a už mi i nesla mou koženou bundu, do rockového stylu. Alice se samolibně usmála a řekla:
„Bello, vždyť můžeš jít s náma!" Mamka se na ni zakřenila a podala mi bundu.
„Zlatíčko, dobře se bav a vyber si něco hezkého! Alice ,jestli si myslíš, že potřebuji nový šatník, je to jenom na tobě!" Mamka se na Alici usmála a šla dál dolů. Alice na mě jedním okem vlítla a sjela si mě od zhora dolu. Pak se otočila a dala hlavu na stranu.
„Ach! To si musela zdědit po mě!" řekla dojatě! Já se usmála a mezi tím už mě Alice znovu táhla dolů. Rosalie seděla dole na gauči a zaujatě četla nějakou knížku.
„Nessie, počkej jenom vteřinku. Skočím si vyměnit kabelku," usmála se a už byla pryč.
„Em, Rose? Co to čteš?" Rosalie na mě pohlédla s úsměvem.
„No víš, sice miluji klasiku, ale tahle knížka mě zaujala. Uviděla jsem ji v prvním regálu v knihovně, a tak jsem to zkusila," pokrčila rameny a našpulila pusu.
„Jmenuje se Stmívání říkají ji Twilight sága. Mám v pokoji všechny díly, zamilovala jsem si je! Taky jsem našla jednu parodii Sajrajt šlágr, jak vtipné!" usmála se pro sebe.
„Líbí se mi to hlavně také, protože vidíš jaký pohled má ta autorka na upíry. Je to velmi zajímavé," znovu se usmála a v tom tu už byla Alice celá v jiném outfitu. Co jsem mohla čekat. Usmála jsem se pro sebe. Ona má na to dokonalý talent!
„Takže jsem tu, můžeme vyrazit! Jo, Rosalie, pojedeš s námy?" Rosalie kývla, že ne a pak znovu zabořila hlavu do knížky. Alice mě znovu zase popadla za ruku a letěla se mnou do garáže. Jen co jsem usedla do jejího žlutého porshe, už jsme jely.
Vrátily jsme se domů okolo sedmé a musím říct, že závidím upírům. Oni se prostě nikdy neunaví! Já jsem oproti Alici měla velice směšnou sumu tašek a to nemluvím o síle. U dveří na mě už čekal Jacob. Hned jak mě uviděl. Tak se vrhl ke mně a vzal mi tašky z rukou. Takže jsem mohla pomoct Alici.
Vešly jsme dovnitř a skoro všichni byli v obývacím pokoji. Většinou koukali na televizi až na mamku a taťku ti na sebe stále zamilovaně hleděli. No jo, svým způsobem jsou to stále puberťáci. Když nás uslyšeli rychle se otočili a dělali jakoby nic. Myslím si, že kdyby se mamka mohla červenat, tak je rudá jak rajče! To je jedna z mála věcí, které jsem zdědila po ní! Když vešla do místnosti Alice, všichni zírali a už, už se snažili nenápadně odcházet.
„Nikdo nikam nepůjde!" vyhrožovala. Trošku to vypadalo jako, kdyby je všechny spalovala pohledem. Opatrně kývli.
„No, Alice, víš je už docela pozdě a já jsem dost unavená. Nemohla bys mi nejdříve pomoct s mým oblečením?" Alice na mě pohlédla a přikývla. Švihla pohledem k Jacobovi.
„Moc děkuju za pomoc, Jacu! No já už půjdu, tak pa a ráno se uvidíme!" zařehtala jsem se. Nemohla jsem jinak. Jacob mi podal tašky a usmál se. Pak odcházel a ještě mával. Alice mě od něj musela odtrhnout. Když odešel uvědomila jsem si, že jsem vlastně všechny zachránila. Já si Alici zabavím na pěkně dlouho, takže se už jenom můžeme ponořit do svých světů módy!
Autor: katyloveEd (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Renesmé na střední - Prolog + 1. Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!