Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Renesméiny pocity trošku jinak II

DSS


Renesméiny pocity trošku jinak IITak protože se vám první díl líbil, napsala jsem i druhý. Snažila jsem se trochu pohnout s dějem, protože už jsem i vymyslela zápletku, ale opět je to spíš pocitovka:D Píšu to tak, jak bych to vnímala já... no nic, už to nebudu zdržovat - pěkné počtení a napište mi váš názor, díky...

Vběhla jsem rychle do garáže. Už jsem chtěla zmizet. Dokázala jsem si celkam jasně představit, co Alice viděla. Rozhodně jsem o tom ale nechtěla přemýšlet. Minimálně ne před tátou. Bože, tady člověk opravdu n emá žádné soukromí. Nestačí, že nám všem táta vidí do hlavy, což znamená že ví vše o mém soukromém životě. Bylo vážně příšerný, když si člověk nemohl ani v klidu popřemýšlet. Jistě, ale to nebylo všechno - Alice která vidí do budoucnosti. Pokud se jednalo o normální věci, bylo mi to fuk. Ale když přesně viděla, co budu dělat se svím klukem... A jako by to nestačilo, Jasper poznal všechny moje emoce. Fakt úplně bezvadné. Takže jak jsem říkala, soukromý nulové.
Nasedla jsem do svého stříbrného BMW autíčka. Milovala jsem sportovní auta, z čehož měl radost táta. Tohle bylo můj dárek k sedmým narozeninám. Momentálně mi ale bylo naprosto jedno, v čem to vlastně jedu. Těšila jsem se, že si venku konečně popřemýšlím.
Na silnici, dost daleko od našeho domu jsem si zauvažovala. Co asi Alice viděla? Podle toho jak se tvářila... Ale vždyť Lucase znám ani ne týden, miluju ho, ale rozhodně jsem neplánovala - alespoň zatím - s ním něco mít. A líbali jsme se spolu už několikrát, z toho by Alice tak nadšená nebyla. Nebo jsem si to možná jen špatně vysvětlila. No nic, asi se nechám překvapit. Co jiného mi vlastně zbývá?
Zaparkovala jsem před parkem, kde jsme měli sraz. Rozhlédla jsem se, ale nikde ho neviděla. Povytáhla jsem obočí. Zkusila jsem, jestli ho neucítím. Nic. Trošku mě to překvapilo, protože to byl vždycky on, kdo čekal. No nic, asi si sednu na lavičku a budu čekat.
Chvilku jsem nedělala nic, prostě jsem jen tak koukala do tmy kolem mě. Tma pro mě nebyla překážkou, viděla jsem v ní sice hůř než upíři, ale zároveň mnohem líp než jakýkoliv člověk. No jo, ty moje zvláštnosti. Kolikrát jsem si přála, abych byla normální upírka? Možná by mi pak dal Jacob pokoj. Zajímala by mě, jestli by ten jeho otisk obstál i tohle. No, škoda že asni nebudu mít možnost to vyzkoušet. Z úvah mě vyrušilo něčí pokřikování.
Rozhlédla jsem se. Pár metrů od mé lavičky stál hlouček nějakých kluků a trousili směrem ke mě nechutné poznámky.
S radostí bych jim ukázala, že jsem mnohem silnější než oni, ale z toho by doma asi radost neměli.
Koukla jsem na hodinky. Lucas měl už půl hodiny zpoždění. Trochu jsem se urazila. Přece na něho nebudu čekat. Ale cítila jsem i smutek. Měla jsem ho hodně ráda a mrzelo mě, že nepřišel. Navíc jsem mu nemohla ani zavolat, protože jsem telefon nechala doma. Tak nic, asi se prostě vrátím domů.
Vstala jsem a nevšímala jsem si pokřikování. Došla jsem ke svému autu. Vlezla jsem si na sedadlo, zabouchla dveře a nastartovala. Vyjela jsem z parkoviště.
Domů? přemýšlela jsem. To asi ne. Nechtělo se mi vysvětlovat, proč nejsem venku s Lucasem. I když asi budou vědět, že nepřišel. Alice to už určitě viděla. Ale i tak, u nás bude určitě Jacob a já neměla náladu poslouchat ty jeho pitomý keci. Nejhorší bylo, že jsem zároveň ani neměla sílu ho vyhodit - ne kvůli němu, ale protože jsem věděla, že ho má máma taky ráda. Tak jsem raději skoro každý večer sama někam zmizela. Vzápětí mě napadla úžasná myšlenka - zajedu si do Forks! Do našeho bývalého domova, kdy jsem se narodila. Už jsem se nemohla dočkat. Přestože jsem měla ráda svůj současný domov, milovala jsem naši vilku ve Forks. Po tvářích se mi skutálelo pár tichých slz. Jedu domů. Věděla jsem, že ta jednou budeme zase bydlet, ale až tak za sto padesát let. V úvahách mi cesta utekla rychleji, než bych považovala za možné. Nad hlavou mi právě vycházelo slunce, když jsem minula ceduly ,,Vítejte ve Forks!"

 

 

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/renesmeiny-pocity-trosku-jinak/ - 1. Kapitola

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/renesmeiny-pocity-trosku-jinak-iii/ - 3. Kapitola

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/renesmeiny-pocity-trosku-jinak-iv/ - 4. Kapitola

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/renesmeiny-pocity-trosku-jinak-v/ - 5. Kapitola

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/renesmeiny-pocity-trosku-jinak-vi/ - 6. Kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Renesméiny pocity trošku jinak II:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!