Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Renesméiny pocity trošku jinak VII

Robertka a sedm Bellek


Renesméiny pocity trošku jinak VIIOmlouvám se že to tak dlouho trvalo, ale nějak mi nešlo psát... Opět moc děkuju za komentáře... A ráda si přečtu vaše další názory:)

Váhavě jsem scházela po schodech. Můj pohled na okamžik zabloudil k oknu. Překvapením jsem zamrkala. Ono se už stmívá? Vždyť když  jsem vstávala, ještě ani nesvítala. Zamyšleně jsem sledovala zapadající slunce, které na nezvykle jasné obloze kreslilo nádherné červánky. Hmmm. Musela jsem být u sebe v pokoji mnohem déle, než jsem se domnívala. Ale vlastně se ani nebylo čemu divit, měla jsem toho na přemýšlení víc než dost. A jediný výsledek, ke kterému jsem se dobrala, byl že mi za to všechno vlkodlaci zaplatí. Jo a ještě že se chci setkat se Sethem. Vlastně bych taky mohla navštívit Charlieho, když už jsem zase po dlouhé době ve Forks. Máma bude chtít jít určitě se mnou. Možná i táta s Jacobem. No, pořád to bude lepší než jít samotná, nikdy jsem moc nevěděla, o čem s ním mluvit. I když po tak dlouhé době odloučení společné téma snad najít dokážeme. Teda pokud vůbec dostanu možnost ho vidět. Možná že prostě přijdu dolů a někdo mi oznámí, že rovnou jedeme zase zpět domů. Pevně jsem však doufala, že se to nestane, protože u nás doma se mi zrovna dvakrát nelíbilo. Jenomže tady ve Forks taky nemůžeme zůstat, je to totiž teprve pět let od doby, co jsme se odtud odstěhovali. Ach jo. Stěhování byla jediná věc, která mi na našem životě vadila. Jenže koho by to neotravovalo? Zůstat  na jednom místě pár let a pak zase pryč. A takhle to dělat věčně. Naprosto parádní věc.

„Renesmee?“ Trhla jsem sebou, když se zdola ozval mámin tichý hlas. Až do té chvíle jsem si vůbec neuvědomovala, že už několik minut stojím na schodech a koukám se z okna. Asi vypadám jako idiot.

„Jasně, už jdu!“ Zavolala jsem a rychle seběhla dolů. V kuchyňce byla jen máma a trošku pobaveně se na mě dívala. Okamžitě jsem zrudla a sklonila hlavu, aby mi nemohla vidět do obličeje. Snažila jsem si nevšímat jejího zvonivého zachichotání a klidně promluvila. „Chtěla jsi se mnou ještě o něčem mluvit, ne?“ připomněla jsem jí.

„No jo, vidíš, málem bych na to zapomněla,“ usmála se. „Pamatuješ si na Amazoňanky?“ začala.

Přikývla jsem. „Kachiri, Senna a Zafrina,“ dodala jsem.

„Tak,“ souhlasila. „Když tady u nás byly, slíbili jsme jim, že je přijedeme navštívit. A Carlisle s Edwardem usoudili, že teď je na to vhodný čas.“ Vysvětlila.

Cože? Cesta do Amazonie? Jak? Proč? Proč zrovna teď, čtrnáct dní před závěrečnými zkouškami? Kromě toho nám chybí poslední rok k ukončení studia! A Carlisle si tam našel skvělou práci… Tak proč zrovna teď odjíždět? Určitě k tomu máme jiný důvod… Ale jaký? Proti návštěvě bych celkem nic nenamítala – i když netuším o čem se s nimi budu bavit – ale Harvard jsem prostě dodělat chtěla. Ostatním na tom asi moc nezáleží, konečně když nepočítám mamku, měli všichni už několik desítek škol vystudovaných. Jenže pro mě byla tohle moje první a já ji prostě chtěla dokončit. Za ten rok se snad nic radikálně nezmění… Nebo že by snad ano? Jsou k tomu ještě nějaké jiné důvody?

„Proč?“ zeptala jsem se. „Proč máme teď odjet do Amazonie? Nemůžeme počkat do příštího roku? Chci dokončit školu!“ zaprotestovala jsem. Škola mě totiž docela bavila. Seznámila jsem se tam se spoustou lidí, našla si kamarádky… Nechci to ukončovat…

„Je mi to líto, Renesmee. Vím že se ti na Harvardu líbilo, vždyť mě taky. Ale máme k tomu dostatečné důvody,“ odvětila tiše.

No jasně, jak jinak. „Jaké?“ povzdechla jsem si.

„Alice viděla, že poblíž oblasti kde bydlíme, bylo stvořeno… nesmrtelné dítě.“

Vykulila jsem oči a zalapala po dechu. „Cože? Ale jak to někdo mohl udělat?!?“

„To nevím. Čas od času se to prý ale stává. Samozřejmě se do toho chystají vložit Volturiovy. Mají přijít za osm dní…“ Odmlčela se.

Přikývla jsem. „Ale jak do toho zapadáme my? Proč bychom kvůli tomu měli odcházet?“

„Jen pro jistotu, nikdo z nás si moc nepřeje se s nimi setkat. Tak jsme usoudili, že je vhodná doba na malý výlet,“ usmála se.

Skvěle… „Aha. Dobře… Kdy odlétáme?“ zeptala jsem se.

„Za čtyři dny.“

„Ok. Mami, ráda bych šla ještě navštívit Setha, než odjedeme. Můžu jít?“

„Samozřejmě.“ Přikývla a políbila mě na rozloučenou do vlasů.

Zamávala jsem jí a pak vyrazila do lesa co nejrychleji jsem dokázala, směrem La Push.

 


 

První kapitola -

http://www.stmivani.eu/36-jednodilne-povidky/renesmeiny-pocity-trosku-jinak/


Předchozí kapitola -

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/renesmeiny-pocity-trosku-jinak-vi/

 

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/renesmeiny-pocity-trosku-jinak-viii/ Další kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Renesméiny pocity trošku jinak VII:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!