Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Renesméiny pocity trošku jinak VIII

1.panika + Monickaa-New Moon

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Renesméiny pocity trošku jinak VIIIOpět se omlouvám, že to takhle trvalo, ale prostě absolutně nemám čas na psaní. Nevím kdy bude další díl, tak si tenhle užijte... Jinak moc děkuju za komentáře, a pro příště se pokusím psát ty dílky delší:)

26.09.2009 (09:30) • Nuougil • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1233×

Les kolem mě ubíhal pouze jako rozmazaná tmavá kulisa. Cítila jsem, jak mi příjemně čerstvý vzduch proudí do plic, vyzařuje do celého těla. Na nic jiného jsem se nesoustředila. Vítr mi však pomáhal pročistit hlavu a mě se jako obvykle při běhu zmocňovala euforie, která odtlačila nepříjemné události do pozadí mé mysli. Ústa se mi roztáhla do širokého úsměvu, jak jsem v letu pozorovala krásu temného lesa. Bylo to odlišnější, krásnější než přes den. Mech, který splašeně ubíhal pod mýma nohama, nyní vypadal jako černý samet, jen místy protkaný stříbřitou září měsíčního světla, probleskujícího mezi černočernými stromy. Ty se tyčily vysoko nad mojí hlavou. Někomu by možná mohly připadat hrozivé, ale mě přišli spíše jako moje ochranné stráže. Tohle jsou lesy mého domova. Jak bych se zde mohla cítit nepříjemně? Nemohla… Přestala jsem rozjímat a soustředila se jen na zvuk řeky, což bylo jediné, co se v nočním tichu dalo slyšet. Zaposlouchala jsem se do jejího hukotu, vnímala jednotlivé vlnky, které narážely do vyčnívajících kamenů…

Ze soustředění mě vytrhl jiný, mnohem méně příjemný zvuk, a to hluk projetí automobilu. Překvapeně jsem se zarazila, Vlastně jsem si vůbec neuvědomila, že jsem už jen pár metrů od silnice. Sakra! Vždyť nechybělo moc a vběhla jsem přímo tam. Ještěže je tma, takže s největší pravděpodobností nikdo nic neviděl, ale stejně. No jo, tma. Kolik vlastně může být hodin? Dvě, tři ráno? Opravdu skvělej čas na návštěvu. Snad se Seth nebude zlobit, a snad bude doma…

Za těchto úvah jsem už krokem mířila k domku Clearwaterovích. Byla jsem tam jen jednou, když mě Seth pozval na návštěvu. Přesto jsem si ho dokonale pamatovala. Pousmála jsem se, když se v šeru přede mnou náhle objevil známý, snížený domeček s rudou střechou. Závěsy v oknech byly zatažené, a tak jsem zaváhala. Nechtělo se mi zvonit – nerada bych probudila celý dům, hlavně jestli tam Seth ani není. Váhavě jsem se koukla na dveře. To je asi trochu trapný, přijít tam takhle v noci si popovídat… Možná bude lepší jít domů… Než jsem se však stihla otočit, dveře se najednou otevřely a v nich stál můj nejlepší přítel.

„Sethe!“ zajásala jsem. „Promiň, že jdu zrovna takhle v noci, vůbec jsem si neuvědomila, kolik je, vážně…“ omlouvala jsem se rychle, a zároveň cítila, jak se mi do tváří hrne červená barva. Rozpačitě jsem sklopila oči. Opravdu jsem se teď cítila poněkud hloupě. Co kdyby u sebe třeba někoho měl? Možná dokonce má! Ach ne, prosím, ať je tady sám!

„Renesmee, jsem tak rád, že se zase vidíme!“ usmál se a k mé velké úlevě to znělo upřímně. „Už jsem si začínal myslet, že odjedete bez rozloučení.“

„To bych ti přece nemohla udělat,“ zasmála jsem se, konečně uvolněně. Vzápětí mi ale něco došlo. „Počkat, ty už to víš?“ zarazila jsem se překvapeně. „Od Jacoba?“ vybuchla jsem rozčileně.

„No, víš… Jake už vlastně balí věci…“ zamumlal a rozpačitě se koukl stranou.

Zavrávorala jsem, najednou neschopná slova. Cože?!!! Jacob jede taky? No to snad není možný! Panebože, já se ho doopravdy nikdy nezbavím. Ne, ne, ne, NE! Oči se mi začaly plnit slzami. Hněvivě jsem je rukou setřela. Kdo ví proč jsem brečela pokaždé, když jsem byla příliš rozzlobená. To bylo pokořující, ale teď mi to bylo jedno. Copak mě vážně bude celou existenci pronásledovat při každém mém kroku? Budu ho mít pořád za zadkem? Ne! Tohle rozhodně nedovolím. Zůstane doma v La Push, usoudila jsem nekompromisně.

„Renesmee,“ začal Seth podezřele chlácholivým hlasem. „Zdál se být velmi nadšený… Myslím že už se těší,“ dodal tiše.

„No jasně. Paráda,“ zaúpěla jsem zoufale. „Hele, nechceš se jít projít?“ navrhla jsem mu a ukázala na les rozkládající se jen kousek za námi. Konečně, nepřišla jsem sem kvůli tomu, abychom rozebírali Jacoba, a já se nutně potřebovala uklidnit. Procházka se zdála jako poměrně dobrý nápad.

„Proč ne,“ přikývl s úsměvem.

Vydali jsme se společně do lesa a já mu vyprávěla vše, co mě trápilo. Připadala jsem si trochu jako ve zpovědnici, ale se Sethem se tak snadno povídalo. Vůbec mě nepřerušoval, což mi dokonale vyhovovalo. Vlastně jediné chvíle, kdy mluvil, bylo když mě utěšoval. Při zmínce o Lucasovi jsem totiž opět prolívala slzy. Když jsem mu však dopověděla poslední části toho spletitého příběhu, zjistila jsem, že se mi hodně ulevilo. Taková zpověď asi vážně neuškodí, pousmála jsem se v duchu.

„No a teď musíme odletět do Amazonie,“ dopověděla jsem tiše. Seděli jsme vedle sebe na kládě, která se nacházela uprostřed malé mýtinky. Překvapeně jsem si uvědomila, že ani nevím jak jsme se tu ocitli. Nevadilo mi to. Opírala jsem se zády o jeho horké rameno, oči upřené na hvězdy. Ticho černé noci se prodlužovalo, dokud ho Seth tiše nepřerušil.

„To je mi moc líto Renesmee, vážně…“ zašeptal.

„Ty se nemáš za co omlouvat, to přece víš,“ odpověděla jsem tiše a setřela si nové slzy.

Zvedl mi bradu a chvíli se mi díval do očí. „Neplakej,“ zaprosil a stiskl mi ruku. Oplácela jsem mu pohled, dlouze se vpíjela do jeho obličeje. Najednou jsem se rozhodla. Snad za to mohla dnešní noc, možná jeho soucit, nebo zármutek na Lucasovou smrtí. Nevím. Ale bez zaváhání jsem se natáhla a přitiskla své rty na jeho. Překvapeně zamrkal, ale polibek mi ochotně oplatil. Přitiskla jsem se k němu blíž a pod blednoucími hvězdami jsme si společně užívali tuhle chvíli.

 

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/renesmeiny-pocity-trosku-jinak-vii/ -Předchozí kapitola

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/renesmeiny-pocity-trosku-jinak-ix/ - Nová kapitola

 

Autor: Nuougil (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Renesméiny pocity trošku jinak VIII:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře