Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Renesméiny pocity trošku jinak XI

JacobsJacob

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Renesméiny pocity trošku jinak XITak jsem se konečně dokopala k tomu, napsat další díl. Jen k předchozí kapitole - ness se stala vrahem, protože jsem to potřebovala k dalším dílům povídky:) tak pěkné čtení, a plls komentáře, děkuji!

25.12.2009 (20:15) • Nuougil • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1011×

Rychle jsem se obrátila a chystala se zamířit domů, když v tom mi oči znovu padly na řeku. Vzpomněla jsem si na bezvládné polámané tělo, na jeho poslední výkřik, nepřirozenou bledost pokožky… Znechucením se mi zhoupl žaludek, a já jen s obtížemi udržela jeho obsah uvnitř. Jak jsem to mohla udělat??? Zoufale jsem se otřepala, jako bych tím ze sebe mohla setřást vinnu. Ale to jsem nemohla. Nebylo v mých silách vrátit čas, změnit minulost, zachránit toho krásného neznámého, kterého už jeho rodina možná hledá. Zachránit chlapce, který se už nikdy nevrátí domů. Co z něho najdou? Zohavenou mrtvolu? Nejspíš…

Bezvládně, jako v mrákotách jsem se rozběhla domů. V hlavě se mi stále dokola promítaly ty nejhorší obrázky a já hledala odpovědi na nejpalčivější otázky. Ta nejdůležitější – jak to vysvětlím doma? A mnoho dalších… Jak to vezmou táta a máma? Co Jacob? A Seth? Co si teď o mě asi budou myslet? Nebo Carlisle, který dokonce nikdy nikoho ani nezabil. Esmé, Jasper, Alice, Rose, Emm…

Překvapeně jsem se zarazila, protože najednou jsem už stála přede dveřmi naší vilky. Natáhla jsem ruku, ale ještě než jsem se kliky vůbec stihla dotknout, dveře se rozrazily a v nich stál táta.

„Renesmee!“ vykřikl a objal mě. „Renesmee, nic si z to-“

Rychle jsem ho v duchu zarazila. Tati, prosím, teď ne. Musím si nejdřív promluvit s Carlislem.

Přikývl mi a ustoupil, zatímco já vyrazila za jeho vůni do pracovny. Samozřejmě, že jsem potřebovala mluvit zrovna s ním. Kdo jiný by mi mohl lépe pomoct a poradit?

Rozrazila jsem dveře, aniž bych se zdržovala klepáním a rychle je za sebou zase zabouchla. Pak jsem se vrhla přes pokoj Carlisleovi do náruče. Cítila jsem, jak mě jeho studené paže objaly a já se mu nešťastně rozvzlykala na rameni.

„Renesmee?!?“ zeptal se vyplašeně. „Co se stalo?“

„Ach…“ vydechla jsem pouze, protože jsem nebyla schopná srozumitelně promluvit. Obličej mi smáčel nový příval slz. Poslední dobu jsem tolik plakala. Věděla jsem, že mluvit nedokážu a v podstatě ani nechcu, a tak jsem mu místo toho všechno ukázala svým způsobem. Když jsem skončila, spustila jsem ruku a upřela mu uslzené oči do obličeje, abych viděla jeho reakce. Chvíli se zdálo, že také není schopný promluvit, ale pak se uklidnil a odpověděl mi.

„Renesmee, no tak,“ odvětil klidně. „Nic tak hrozného se nestalo. Ano, je to velmi smutné a špatné, ale tohle do našeho života bohužel patří, i když jsme vegetariáni. To se mohlo stát komukoliv. Přestaň se tím trápit, teď už nic nezměníš.“ Dodal tiše.

Cože? Nemám se trápit tím, že jsem někoho zabila? Mám předstírat, že se nic nestalo? Tak to já prostě nedokážu. Ale možná mi aspoň trochu pomůže, když odcestujeme. Tak, jak se mi tam ze začátku nechtělo, jsem to nyní brala jako vysvobození od minulosti. Navíc, tady by mi tu událost všechno připomínalo. A Carlisle má asi pravdu. Tím, že se budu dál trápit stejně ničemu nepomůžu. Ale stejně… Ach jo, proč se to jenom muselo stát? Setřela jsem si slzy a podívala jsem se na Carlislea.

„Asi bychom měli jít dolů za ostatními, že?“ zeptala jsem se.

Jen němě přikývl a otevřel mi dveře. Povzdechla jsem si. To nejtěžší mě totiž čekalo až teď. Jak to mám povědět mámě? Bude tak zklamaná. Navíc si o mě bude dělat starosti, což si rozhodně nezasloužím. Možná už jim to táta řekl. No, bylo by to tak nejspíš jednodušší.

„Renesmee, holčičko,“ natáhla se pro mě máma s stiskla mě v náručí. „Je mi to tak líto. Nemusíš o tom mluvit, jestli nechceš. Táta nám už stejně všechno řekl,“ vysvětlila.

Pokrčila jsem rameny. Vlastně jsem ani sama nevěděla, jestli o tom chci nebo nechci mluvit. Nejraději ze všeho bych se teď zavrtala do postele a usnula, abych mohla alespoň na chvíli uniknout realitě. Ale na druhou stranu jsem jim potřebovala říct, jak to  bylo, a také jak moc mě to mrzí, a že už to nikdy, nikdy neudělám. Nakonec jsem to vysvětlila alespoň mámě. Dotkla jsem se její tváře a poslala jí všechny ty pocity, Které jsem teď cítila. Potřebovala jsem, aby alespoň ona pochopila, jak se teď cítím. Ostatní prostě budou muset počkat.

Máma se na mě smutně podívala, ale neodpověděla mi. Přesto jsem z jejího výrazu jasně vyčetla, že mi naprosto nic nevyčítá. Neměla jsem však odvahu podívat se na ostatní.

„Nechceš si jít lehnout, Ren?“ zeptal se mě jemně táta.

Beze slova jsem přikývla, už jsem stěží držela víčka. Tyhle poslední dny patřily mezi nejnamáhavější v mé existenci vůbec. Táta mě vzal do náruče, jako když jsem ještě byla malá, o spolu s mámou mě odnesl do chaloupky. Tam, v rodičovské ložnici jsem brzy usnula. Poslední, co jsem vnímala byla máma, která mě hladila po vlasech a tátovo tiché broukání mé ukolébavky. A má poslední myšlenka – UŽ NIKDY NIC TAKOVÉHO NEUDĚLÁM, PŘÍSAHÁM!!!

Autor: Nuougil (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Renesméiny pocity trošku jinak XI:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře