Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rising moon - 1. kapitola

01.06.2011 (07:00) • Missao • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 3715×

Přiběhli jsme k jednomu místu. Bylo na hranici Forks. Zavřeli jsme oči, a když jsme je otevřeli, stál tam veliký dvoupatrový luxusní dům. Šiniči blýskl svým úsměvem. Misao se zasmála a políbila ho na tvář.

Šli jsme dovnitř, kde to bylo ještě krásnější než venku. Vedle věšáku na bundy byl věšáček se čtyřmi klíči. Jeden pro každého z nás a jeden náhradní. Tyto Klíče mají taky magickou moc. Stačí si pomyslet nějaké místo, otevřít dveře a... jsme tam. Měli jsme tu vybavené pokoje a v každém z nich byly dveře na tento Klíč. I když... Klíče si mohly otevřít jakékoli dveře.

Měla jsem pokoj nahoře a ty dvě hrdličky dole. Přála jsem jim jejich lásku. Můj pokoj byl prostorný. Byly tam posuvné dveře a já jsem hned věděla, čí je to práce. Misao. Šla jsem je otevřít. Byla to obrovská šatna. Větší než můj pokoj. Prohlédla jsem si všechno oblečení. Bylo úžasné. Sestřička ví, co mi sluší.

„Díky, Mis!“ zakřičela jsem z šatny.

„Nemáš zač!“ zakřičela mi na oplátku. Byla ve svém pokoji. Věděla jsem, že má něco v plánu. Chtěla, abych večer nikam nešla. Tipla jsem si, že chtěla jít na nějakou místní diskotéku. Měla jsem jeden celý stojan plný oblečení na nějakou párty. Měla jsem šikovnou mladší sestřičku.

Lehla jsem si do obrovské postele. Dívala jsem se do stropu a nechala jen tak potulovat své myšlenky. Dovedly mě k miminku. Jaké by to bylo mít vlastní děťátko? Jednou, když jsem uviděla paní s kočárkem, ve kterém vezla malé batole, na které se láskyplně usmívala, jsem pocítila silnou touhu po miminku. Maličké, roztomilé, moje miminko. Nad tou představou jsem se málem roplakala. Někdy jsem se cítila tak sama. To byly chvíle, kdy jsem po malém děťátku toužila nejvíc. Bylo velice pravděpodobné, že kitsune jsou plodní. S Misao jsme měly normální cyklus, jako u lidské ženy. Jenže Misao s Šiničim to ještě nezkusili. Netouží mít dítě. Měli jeden druhého. Čekají na tu správnou chvíli.

Šiniči mi před týdnem prozradil, že se chystá požádat Misao o ruku. Byla jsem štěstím bez sebe. Tak moc jsem jim to přála. Řekl, že to chce udělat v den Misainých narozenin, které měly být za týden.

My jsme si narozeniny ustanovili, když vzniklo datum. Misao si narozeniny ustanovila, když potkala Šiničiho. To bylo 15. června roku 250. Od té doby je šťastná. Hrozně moc šťastná. Přemýšlela jsem, jestli taková budu taky, až se zamiluji. Kitsune prožívají lásku jinak než lidé. Silněji a zamilovaněji. Nemůžou být jeden bez druhého. Jednou, když Šiniči šel zařídit náš nový dům a nechal Misao doma - kvůli překvapení -, byla Misao smutná, jako když byla sama. Když se ráno Šiniči vrátil, vrhla se mu okolo krku a odmítala se ho pustit celý den. Jemu to vůbec nevadilo. Taky bez ní nemohl být. Slyšela jsem, jak ke mně do pokoje jde Misao. Sedla jsem si a čekala, až přijde.

„Bello, nechoď dneska večer někam. Půjdeme na jednu diskotéku v Seattlu. Nevadí?“ Hodila po mně svůj psí pohled. Zasmála jsem se.

„Nevadí. Nechceš mi zase dohodit nějakýho kluka, že ne?“ zeptala jsem se.

„Né, jasně že ne. Co si o mně myslíš?“ zeptala se naoko uraženě. Vybuchly jsme do smíchu.

„Dobře, dobře. Možnááá jo, ale jen pro tvoje dobro!“ řekla nevinně. Objala jsem ji.

„Jsi nejlepší mladší sestřička na světě. I přesto, že se mi snažíš dohazovat kluky.“ Zasmály jsme se.

„Tak,“ řekla po chvíli, „jdu nám vybrat oblečení. Jdeme tancovat!“ Zněla velice nadšeně. Postavila se a vběhla mi do šatny. Šla jsem za ní. Stála u stojanu s party oblečením. Když jsem přišla, zvedla pohled z krásného topu, který se na diskotéku dobře hodil.

„Tak. Obleč si tohle tílko, pak tyhle legíny.“ Ukázala na jedny, které měla ve druhé ruce. „A ještě tyhle boty. Teď se jdu obléct já.“ A vyběhla z šatny. Oblékla jsem se do vybraného oblečení a šla se kouknout do zrcadla. Moc mi to slušelo. Zkrásněla jsem se ještě trošku tím, že jsem si dala něco z kitsune. V lidské podobě jsem měla dlouhé, hnědé, vlnité vlasy a čokoládově hnědé oči.

Sešla jsem dolů a viděla sestřičku, jak má na sobě ty samé legíny, podobné tílko a krásné boty. Šiniči měl na sobě tričko, jeansy a tenisky. Moc mu to šlušelo.

„Můžeme jít?“ zeptala jsem se. Misao se na mě podívala a usmála se. Byla spokojená se svým výběrem oblečení.

„Jo. Jdeme.“ Šiniči šel ke dveřím, které otevřel Klíčem. Vstoupili jsme do obrovké garáže, kde byly luxusní auta a na první pohled velice rychlé motorky. Ty jsem milovala já. Misao se zasmála a políbila ho. Šiniči blýskl svým dokonalým úsměvem a přidržel dveře ke krásnému, velice luxusnímu autu. Já jsem vylezla na motorku, dala si na hlavu helmu a oblékla si bundu. Nepotřebovala jsem sice helmu, ale nechceme přitahovat pozornost. S těmi auty a motorkami to bude těžší. Všichni máme rádi luxus. Vyjeli jsme z garáže a já jsem jela za nimi.

Dorazili jsme před jeden klub, který vypadal velice slibně. Už venku byla slyšet hudba. Byly tam už nějaká luxusní auta a nějaké motorky. Vešli jsme a většina kluků - v Šiničiho případě holek - se na nás podívala. Šli jsme k boxům, které byly trochu v rohu. Sedli jsme si, ale Šiniči Misao ihned požádal o tanec. S úsměvem přikývla. Šla jsem taky tančit. Vlnila jsem se do rytmu hudby. Každou chvíli ke mně přišel nějaký kluk a tancoval se mnou. Užívala jsem si to.

Po hodině jsem si všimla dvou velice krásných párů, tančících blízko sebe. Jeden pár tvořila malá černovlasá dívka, která spíše připomínala elfa, a kluk s delšími plavými vlasy. Druhý tvořila velice krásná blondýnka a černovlasý kluk, který vypadal jako kulturista. U jednoho stolu pak seděl krásný kluk s rozcuchanými, bronzovými vlasy a krásná blondýnka. Ten s bronzovými vlasy nevypadal, že ho to tu baví. Ta blondýnka se ho asi snažila svést, protože mu pořád něco šeptala do ucha.

Najednou se ten kluk na mě podíval. Měl krásné, zlaté oči. Velice neobvyklá barva, pomyslela jsem si. Když se setkal s mým pohledem, podívala jsem se jinam a začervenala jsem se. Jenže před očima jsem pořád měla jeho obličej. Nemohla jsem ho vymazat z mysli. Pořád jsem ho viděla, i když jsem se dívala jinam. Měl ten nejkrásnější obličej, který jsem kdy viděla... do háje! To není dobré. Neměl by se mi tak líbit. Vždyť já jsem kitsune a on člověk. Bylo zvláštní o něm myslet jako o člověku. Připadal mi jako smutný anděl... ups! Vždyť byl tak nadpozemsky krásný... ne. Nemohl to být člověk.

Lidí v klubu už ubylo. Bylo tu už asi deset lidí. Šla jsem na toaletu a cestou jsem uviděla, jak se na mě díval. Ta blondýnka byla očividně rozzlobená, že jí nevěnuje pozornost. Na toaletách už nikdo nebyl. Přešla jsem k obrovským zrcadlům a podívala jsem se na sebe. Díky kitsune jsem byla krásná. Použila jsem ještě trochu Moci, abych byla ještě krásnější. Podařilo se mi to. Když jsem vycházela, do někoho jsem vrazila.

„Ou, promiňte.“ Byl to ten kluk.

„Nic se nestalo. Já se omlouvám. Jsem Edward. Edward Cullen. A ty?“ zeptal se. Nevěděla jsem, proč ho to zajímá. Jenže když jsem pohlédla do jeho očí, odpověděla jsem.

„Bella Swanová.“ Zdal se uchvácený. Čím ale? Vždyť tu je s tou blondýnou. Nebo ne? Nemohl nás nikdo vidět. Toalety jsou za stěnou.

„S kým tu jsi?“ Začal hypnotizovat moji dolní čás obličeje.

„Se sestrou a jejím přítelem. A ty?“ Připadalo mi, jako by mi vůbec nevěnoval pozornost. Taky že ne.

„S rodinou.“ Pak se sehnul k mojí tváři a... políbil mě. Bylo to tak dokonale přenádherné.

Doufám, že se vám tato kapča alespoň trošku líbila. Je věnována těm, kteří si tuto povídku čtou. Chcete, abych pokračovala? Má to vůbec cenu? Doufám, že mi odpovíte. Já sama ani nevím, jaké to je.

Autor: Missao (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rising moon - 1. kapitola: