Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Road Trippin - 4. kapitola

3.Maruska - Louka

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Road Trippin - 4. kapitolaDnešní dílek je kratší, ale slibuji, že ten příští bude dlouhý, nebo se o to aspoň pokusím. Takže, tentokrát tu máme pohled Alice. Jaké bylo ráno? Kam povede dál cesta holek? A co se stane dál? Spousta otázek. Chcete znát odpovědi? Tak se pusťte do čtení.

11.01.2011 (11:45) • elibartoskova • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 893×

Alice:

Ráno jsem se probudila a cítila jsem se jako bych vůbec nespala. Všechno mě bolelo. Promnula jsem si ospale oči a zamžourala. Když jsem se konečně rozkoukala, všimla jsem si, že v posteli někdo chybí. Bella to nebyla, protože slastně spala. Vpadala tak nevinně, že jsem se musela pousmát. Stačí! Musím najít Rose! Přestala jsem se rozplývat nad spící Bellou a zaměřila se na ten jediný podstatný detail. Kde je Rose?! Vyskočila jsem na nohy a vyrazila do kuchyně. Doufala jsem, že tam bude a taky byla. Spala na židličce s hlavou položenou na stole. Oddychla jsem si a rozhodla se ji neprobouzet. Otočila jsem se a šla do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a opláchla si obličej ledovou vodou. Pokusila jsem se na sebe do zrcadla usmát, ale musela jsem uznat, že vypadám hrozně. Úsměv jako povadlé zelí. Zamračila jsem se na sebe a odvrátila pohled. Nesnáším zrcadla po ránu.

Šla jsem probudit Bellu. Jemně jsem do ní strčila. Nic. Zatřásla jsem s ní, avšak ona mi pouze odpověděla něco ve smyslu „Nech mě být, mami!" a spala dál. Začala mě rozčilovat, a tak jsem ji nekompromisně shodila z postele. Já vím, možná vám to přijde kruté, ale já s ní potřebovala něco důležitého probrat.

„Co blbneš, Alice?" zeptala se ospale a pomalu se sebrala ze země. Prohnula se v zádech, pořádně rozpažila a hluboce zívla. Pousmála jsem se a protočila oči. Ona se na mě jen nechápavě podívala.

„Poslyš, Bello. Měly bychom odjet co nejdřív, jelikož nechceme potkat toho hajzla. Tedy spíš Rose by ho neměla potkat. Včera večer vypadala, že se nervově zhroutí, a myslím, že k tomu moc nechybělo. Co ty na to?" Bella přikývla.

„Mám ten samý názor, Alice. Pro Rose to bude lepší a nejlepší by bylo, kdybych mohla na tom bídákovi zkusit tátovu novou motorovou pilu."

„Dobrý nápad," přitakala jsem a společně jsme se s Bells zasmály, ale nejspíše jsme tím vzbudily Rose.

„Co to tu provádíte?" koukla na nás nechápavě.

„Rose, co kdybychom rovnou odjely?" zeptala se Bell opatrně. Na Rose bylo vidět, že přemýšlí. Dlouho jí to netrvalo a na Bellinu otázku přikývla a odkráčela do koupelny.

„Fajn. Jdu se oblíknout a pak připravím snídani," prohlásila jsem a zazubila se na Bellu. Vletěla jsem do ložnice a ze své tašky vytáhla sukni a barevné tričko. Doladila jsem to sandálkama a vrhla se na přípravu snídaně. Zavolala jsem na recepci a počkala, až dovezou to, co jsem objednala. Slanina, vajíčka a džus. Mlsně jsem se oblízla a nabrala na vidličku slaninu. Už jsem ji měla u pusy, když mi náhle zmizela.

„Rose!" pronesla jsem se smíchem a naoko káravě se na ni podívala. Pokrčila rameny a usmála se na mě. Hned mi bylo lépe a trošku jsem si oddychla, že to možná zas tak hrozné nebude. Za chvilinku přišla i Bella, a tak jsme se společně daly do snídaně. Rose byla pořádně vyhladovělá, a tak to do sebe nasoukala světelnou rychlostí. Bella jen zakroutila hlavou a napila se džusu.

Když jsme konečně dosnídaly, opět jsem zavolala na recepci a poslíček odvezl tác, ale tentokrát bez snídaně. Daly jsme se do balení věcí. Musím říct, že Rose obdivuji. Tolik toho včera prožila a dokáže se stále smát. Já bych se nejspíše sesypala. Z mých myšlenkových pochodů mě vyrušilo až šťouchnutí do ramene.

„Co je?" zeptala jsem se nechápavě a otočila se na Bellu, která stála za mnou a tvářila se zvláštně.

„Můžeš mi říct, co to jako strkáš do tašky?" ukázala na mě prstem. Koukla jsem se do svých rukou a zjistila, že v rukou nic nemám. Asi jsem se moc zamyslela. Rozpačitě jsem se na holky usmála, zapnula tašku a rychle vyšla z ložnice. Bella a Rose šly těsně za mnou. Zamkly jsem pokoj, přivolaly jsme si výtah a sjely s ním až dolů k recepci.

„Dámy, vy už odjíždíte? To je ale škoda. Doufám, že se vám tu líbilo. Že ano?" konstatoval ohyzdný recepční. Neměla jsem sílu mu odpovídat a Rose podle výrazu teprve ne, ale Bella to vyřešila velice... chytře. Vztyčila prostředníček a šla dál a nezastavovala se. Uchichtla jsem se. Chtěla bych vidět jeho obličej, ale nechtěla jsem se otáčet, protože bych zkazila dojem této situace. Skousla jsem si ret, abych se nesmála. Došly jsme až k autu a Bella odemkla kufr, do kterého jsme si naházely tašky. Rozhlédla jsem se nenápadně po parkovišti. Ten hajzl nikde nebyl. Mírně jsem si oddychla. Rozhodla jsem se, že budu řídit, a tak jsem obsadila místo řidiče. Bella si sedla vedle mě a Rose si sedla dozadu. Chvilinku jsme se motaly ulicemi San Franciska, ale nakonec jsme se dostaly ven a už jsme jely dál.

„Chcete se ještě stavit v Sacramentu?" optala jsem se.

„Ne!" vykřikla Rose a pak dodala: „Pojedeme radši rovnou do Oregonu."

Nikdo se jí neptal na její důvody, protože myslím, že všichni v tomhle autě zhruba věděli, proč chce jet rovnou. Bála se, že zase někomu naletí, nebo se to, co prožila včera ona, stane některé z nás. Tedy aspoň myslím. Rose nebyla uječená fiflena, ale hrdinka. I když trpěla, schovávala si to v sobě a nechtěla nás tím tížit. Měla můj obdiv.

„Možná na to není správný čas, ale nepřemýšlela si o tom, že bys podala žalobu?" zeptala se Bella Rose. Podívala jsem se do zrcátka a viděla, že Rose je na rozpacích. Těkala očima sem a tam, ruce měla založené v klínu a kousala si spodní ret.

„Rose, Bella má pravdu. Měla bys."

„Ale já nechci." Její odpověď nám vyrazila dech.

„Cože? Nechceš? Proč?" koktala jsem jedno slova za druhým.

„Prostě nechci. Nechci už znovu rozebírat, jak jsem se přitom cítila a tak," řekla Rose s přivřenýma očima. Po její vysvětlení jsem to trochu chápala. Bella vypadala, že horečnatě přemýšlí, a tak jsem ji nechala a radši se věnovala řízení.

„Pojedeme do Portlandu a z Portlandu do Seatlu!" vykřikla Bella, jako by jí osvítilo. Nechápavě jsem se na ni podívala. Ona ukázala prstem na mapu a poklepala si na čelo. Přikývla jsem na znamení, že chápu, a podívala se do zpětného zrcátka. Rose seděla a potichu se koukala z okénka u auta, ale to za naším autem mě celkem vyděsilo. Za námi jelo auto, které se nápadně podobalo autu Jacoba Blacka. Taková opráskaná kára. Mám to říct Belle? Chvíli jsem přemýšlela. Třeba odbočí, utěšovala jsem se, ale když jsme minuly odbočku a auto jelo stále za námi, začala se mě zmocňovat panika.

„Bello? Myslím, že by ses měla kouknou do zpětného zrcátka," upozornila jsem ji. Bella koukla do zpětného zrcátka a zbledla jako stěna.

„Já ti to říkala," řekla šeptem. Její bílá pleť a ten zastřený šepot mě vyděsily. Na sucho jsem polkla.

„Bello, děsíš mě. Co budeme dělat?" koukla jsem po ní zoufale. Bellin obličej měl neutrální výraz, avšak ta bělost nezmizela. Připomínala mi tu reklamu na prací prášek. Ty šaty jsou nové? Ne, jsou vyprané v Pervolu! Klidně by se mě někdo mohl zeptat na to samé. Je ta Bella nová? Ne, je vypraná v Pervolu. Ironicky jsem se pousmála. Nebo jsem se aspoň o něco takového pokusila. Raději jsem nasadila výraz zoufalství, které mě přemáhalo, a koukala na silnici před sebou.

„Budeme je jednoduše ignorovat."

„Jseš si jistá?"

„Naprosto," máchla Bella rukama a hluboce se nadechla. Také jsem se hluboce nadechla a modlila se, aby to nebyl Jacob a to auto co nejdříve zmizelo.

Autor: elibartoskova (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Road Trippin - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře