Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rodinná tajemství - 4. kapitola

14.02.2010 (07:30) • Esaiel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1090×

Přátelé a nepřátelé

Darja Denali

Seděli jsme potmě v obýváku. Já na sedačce s pokrčenými koleny, které jsem objímala rukama a bradou jsem se o ně opírala. On na židli. Místnost byla potemnělá, ale za okny začínalo pomalu svítat, pokojem navíc občas problikla světla televize, která téměř bezhlučně běžela a omílala jakousi talkshow.

Snažila jsem se nemyslet, nebo alespoň myslet na něco triviálního. Podle mě se mi to dařilo. Zrovna jsou porovnávala rozmnožování Trepky Velké, výhody nepohlavního příčného dělení a pohlavního spájení, kdy si dvě Trepky buněčnými ústy vyměnily zlomky svých malých jader. Edward byl uvolněný. Seděl rozvalený na křesle a ve tváři měl téměř pobožný výraz klidu.

K ránu se vrátil zbytek rodinky. Alice s Jasperem se drželi za ruku. Bylo to poprvé, co jsem je viděla. Emmett s Rosalií se nestyděli a bezostyšně se klidně líbali před zbytkem rodiny. Alici s Jasperem jsem něco takového nikdy udělat neviděla. Nebýt toho zamilovaného pohledu, který jim proudil neustále z očí při pohledu na svou lásku, bych nevěřila, že jsou spolu.

Nemluvili jsme, vlastně nikdo nemluvil. Krom zpívání ptáků bylo ticho. Bylo to zvláštně mystické. Musela jsem se zasmát. Užaslé výrazy jsem nevnímala. Pche, jsi tu s upíry vegetariány, kteří vidí budoucnost, mění emoce, udržují se dál od krve... a ticho ti připadá mystické? Zvláštní? Tak to bys měla rychle přehodnotit.

Ráno, když sluneční paprsky zalily dům tak, že vypadal náhle kouzelněji a opar tajemství se vytratil, si mě Alice vzala zase do parády. Oblékla jsem si, co mi připravila. Tmavomodrá džínová sukně asi do půli stehen a bílé bezramínkové tričko se zlatým lemováním nebylo zrovna to, co bych si na podzim vzala já, ale nic jsem nenamítala.

V zrcadle jsem viděla naprosto dokonale zvlněné vlasy, které ve volných vlnách splývaly a kopírovaly tvary mého těla a jemné nazlátlé stíny, které kontrastovaly se rty obtaženýmy leskem a hned jsem věděla, že Alice, pokud jde o make-up a oblékání, je naprostý génius mezi génii.

Do školy mě hodil Jasper. Tentokrát měl službu on - musel s Alicí na nákupy a ostatní měli volno. Alice nechtěla školu dnes ani vidět a tak si to chudák tenhle milý, trochu rozpačitý upír vytrpěl sám.

Bylo to zvláštní. Nové prostředí, nová škola a noví spolužáci. Už jen to, kolik skupinek bylo před školou, mě dost udivilo. Nakonec tu těch lidí nebude zase až tak málo. Odhodlaně jsem chytila svůj batoh s učebnicemi a pevným krokem vyrazila k vchodu do budovy číslo tři.

„To je ta nová od Cullenů?" „Hele, tu sem ještě neviděl." „...co povídáš? S Cullenovejma?" „Ne! To nemůže být ona!" „Hezká, ne, je hezčí jak Jessica, jo, s tou bych si dal říct." „Seš nechutnej, vždyť je spřízněná s těma podivínama."

Zakroutila jsem hlavou. Mluvili všichni okolo mě a všichni o mně. Nezpomalila jsem, dokud mě něco nesrazilo na zem. Zalehlo mě to a chvíli trvalo, než se ta tíha vytratila.

„Panebože, promiň. Vážně se omlouvám!" mumlala dívka a sbírala ze země kupu papírů. Nikdo jí nepomohl. Nikdo si jí nevšímal. Zavrtěla jsem hlavou nad jejich neohleduplným chováním a zdvihla se, abych jí pomohla. Začala jsem dávat do kupy další potisknuté archy.

„Nic se neděje, doopravdy. Jsem v pořádku. Jmenuju se Darja a ty?" Připadala mi mile plachá. Chtěla jsem ji povzbudit a tak jsem se usmála. Připomínala mi mě samou. Udiveně na mě zírala neschopná slova.

„Já tě nekousnu, chci jen vědět, jak se jmenuješ..." opakuju, ale ona jen otevře ústa a nevyjde z nich žádný zvuk. Je řádně zaražená. Zamrká mi do tváře a chvíli zírá jako omráčená, než se zvedne i s posbíranými složkami, teď zastrčenými v žlutých deskách.

„Dinah," šeptla roztřeseně, ale nepřestávala na mě zírat. Věnovala jsem jí další povzbuzující úsměv a ona se plaše usmála taky.

„Díky, Dinah, konečně někdo, kdo se chová normálně. Doufám, že se ještě uvidíme." Jen přikývla a stejně jako já se vydala svým směrem. Došla jsem do budovy číslo tři, sundala si bílou bundu a vešla do třídy. Litovala jsem toho. V tu ránu všichni ztichli a podívali se na mě. Z toho i učitel poznal, co se děje.

„Á, slečna Denaliová, prosím, sedněte si na volné místo," promluvil po chvíli, když vzhlédl od zkumavky. Otočila jsem se a bohužel. Volné místo - jediné volné místo! - bylo vedle toho frajírka, co by si se mnou „dal říct". Měl blond vlasy, upravené do pravidelných špiček a celkem dobrou postavu, ve tváři ještě chlapečtější rysy.

Zhluboka jsem se nadechla a zamířila do útrob pekelných. Nevěděla jsem přesně jak vypadá ďáblův jícen, ale typický koketní úsměv Mika Newtona byl pro mne nejhorším dílem okamžiku. Ovládala jsem se, abych se neušklíbla. Podařilo se a já se sesunula na židli vedle. Okamžitě se ke mně obrátil.

„Ahoj, já jsem Mike... Newton. Mike Newton. A ty jsi Darja, že? Povídali něco o tom, že má přijít nová holka, ale promiň mi, že přijede anděl, to jsem netušil." Cukruje jak hrdlička a myslí si, že každou novou dostane hladce. Zavřela jsem oči a odvrátila tvář k učebnici. Pokrčil rameny, ale nezastavilo ho to.

„Máma má obchod hned za městem, víš? Prodáváme sportovní potřeby, takže kdybys něco chtěla... Stav se, dáme ti slevu. Vážně, kotě -" Neposlouchala jsem a tak jsem nadskočila, když se učitel ozval.

„Pane Newtone! Můžete nechat svou spolužačku, aby se soustředila, a jít na tabuli nakreslit ten vzorek?" zahřímal a hodil po Mikovi křídou. Ten ji zručně zachytil, ale jen tak tak, že nespadl ze židle. Zatímco šel k tabuli, vrhla na mě vysoká, štíhlá brunetka, dokonalý vzor modelky, zlý pohled. Nechápala jsem to. Ani jsem ji neznala. Asi jí jen něco přelítlo přes nos.

Zbytek hodiny mi dal Mike pokoj, ale o přestávce mi pomáhal sbalit si věci. Nepřišla jsem na slušný způsob jak ho odehnat, dokud se spolusedící té hnědovlasé dívky nezdvihla a nevypískla:

„Venku se hraje fotbal! Miku, oni začali bez tebe!"

V tu chvíli se Mike vyhrnul i s Lauren a ostatními ze třídy, jen pět děvčat zůstalo. Mladá, modelce podobná brunetka stála v jejich čele. Za ní pak jedna černovláska s dokonale svůdnými křivkami a blondýnka s andělskou tváří - tou typicky krásnou. A pak tam byla jedna otočená z okna. Vlasy měly medový odstín s červenými melíry. Poslední dívka se krčila za brunetkou a doufala, že jí není vidět. Všechny byly skvěle oblečené a měly povýšený výraz v tváři.

„Dej od Newtona ruce pryč!" zasyčela na mě brunetka.

„Každý tu ví, že Mike je Jessičin kluk!" souhlasila blondýnka slabým sopránkem.

„A každý tu dodržuje pravidlo, že se s ním nesmí flirtovat ani nic podobného," dosvědčila černovláska.

Takže naše miss Forks se nějak jmenuje. To je mi novinka. Nahlas jsem však jen přikývla, že rozumím. Jessika mi zabodla prst do hrudi a pak vyrazila pryč, následována jejími věrnými nohslednicemi.

„Z toho si nic nedělej. Jsou děsné," ozval se za mnou překvapující hlas. Otočila jsem se na Dinah s úsměvem. Nakonec jsem, ani nevím jak, protrpěla všechny hodiny a na obědě si sedla k Dinah. Na Mikeův otrávený výraz, když se Jessičina partička posadila k jeho stolu, to bylo něco. Škoda, že ho Jessika neviděla...

„Tak jaký byl první den ve škole?" Ušklíbla jsem se na Dinažinu otázku.

„No, nebylo to až tak zlé." Snažila jsem se být zdvořilá.

„Nepovídej," odvětila sarkasticky a obě jsme se pustily do jídla.

Ne, doopravdy to nebylo až tak zlé. Znala jsem horší věci. Člověk si zvykne. I tak jsem byla ráda, když jsem na parkovišti uviděla stát černý mercedes. Rychle jsem se prokličkovala mezi lidmi,a bych se vyhnula kontaktu s Jessikou nebo Mikeem a obdobnými lidmy, jako třeba Tayler, perfektní basketballista zvyklý dostat všechno, co chce, Eric, fotograf pro školní časopis a jeden z mnoha Laureniných nápadníků... A tacím.

K autu jsem téměř doběhla a uvítala Carlislea s širokým úsměvem. Otevřel mi dveře a já naskočila a připoutala se pásem. V rádiu hráli nějakou obvyklou americkou slaďárnu, takže jsem neposlouchala, ale otočila se na svého nového náhradního otce.

„Ani netušíš, jak jsem ráda, že konečně vidím někoho... normálního."

Přes rty se mu mihl široký úsměv a shovívavě se na mě podíval.

„Čím větší kráska, tím větší zájem (nebo u děvčat nezájem) ze strany ostatních. To neznáš?"

Ušklíbla jsem se. Vzal to jako souhlas. Zbytek cesty jsme mlčeli...

shrnutí

předchozí

Autor: Esaiel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rodinná tajemství - 4. kapitola: