Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 1

10.07.2009 (10:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 11786×

Po našem rozhovoru o mém prodlouženém lidství jsem se dozvěděla ještě spoustu zajímavých věcí, jako že s námi na Dartmouth nastoupí ještě Emmett a Rosalie. Na ostrově nás čeká ještě asi měsíc, týden ve Forks a týden do začátku semestru. Rozdávali jsme si to každou noc, takže jsme stihli rozbít další 2 postele, pár skříní a dokonce stůl v kuchyni. Z Aliciny výbavy toho taky moc nezbylo, takže jsme se vraceli s poloprázdnými kufry.

Let z Brazílie do Seattlu byl dlouhý, ale na letišti nás čekala celá rodinka. „Bello, budeme muset okamžitě vyrazit na nákupy,“ přivítala mě nadšeně Alice.

„Stýskalo se mi“ objala mě Esme.

„Tak co Bello, přežil dům, nebo zbyly jenom ruiny?“ dobíral si mě Emmett a putovala jsem z náruče do náruče. Zívla jsem.

„Jsi unavená. Pojedeme domů.“ Edward mě podepřel a vedl do auta. Ihned jsem usnula, a když jsem se vzbudila, byla tma. Nikdo vedle mě neležel. Slezla jsem z postele a šla očíhnout kuchyň, jestli mi koupily něco k jídlu. V ledničce byly nějaké jogurty a pár dalších potravin. Vytáhla jsem jahodový jogurt a nasypala do něj cornflaky, co jsem našla ve skříni. Sedla jsem si ke stolu, když bouchly dveře, až jsem nadskočila. „Bello, jak to že nespíš?“ objevil se v kuchyni Edward a dal mi pusu na čelo.

„Měla jsem hlad a nemůžu se dočkat, až uvidím Charlieho.“

„Alice už mu volala. Bude tě čekat na oběd, já přijdu později.“ Zívla jsem.

„Opravdu si nechceš jít ještě lehnout?“

„A půjdeš se mnou? Udělala jsem psí oči.

„Dobře, ale žádná destrukce.“ Nesl mě v náručí do postele.

„Edwarde, jenom jednou. Prosím.“

„No ještě aby vícekrát.“ Položil mě na postel a lehl si vedle mě.

Pomalu jsem přesouvala prsty ke knoflíčkům na jeho košili. Jeden knoflíček, druhý knoflíček, pokračovala jsem, když mě nezastavil.

„Ale paní Cullenová.“

„Ale pane Cullene,“ řekla jsem škemrajícím hlasem.

„Tohle jste neměla dělat,“ řekl a na prostředníčku pravé ruky se mu houpala pouta. Než jsem stihla zaprotestovat, už jsem měla ruce přivázané k posteli. Co bych za to teď dala být nesmrtelná.

Začal mě okamžitě svlékat a každý kousíček mé kůže zlíbal svými studenými rty. Naskočila mi husí kůže a pokaždé, když jsem se zachvěla, se zasmál. Byl tak něžný, že se to nedalo vydržet. Taky mě štvalo, že je oblečený a já mám na sobě jen saténové šortky od pyžama. „Edwarde, pust mě. Já už jsem si to rozmyslela,“ škemrala jsem, ale v duchu jsem spřádala plány, jak za tohle zaplatí.

„Vydrž.“ Políbil mě a zmizel. Když se objevil ve dveřích, v jedné ruce měl šlehačku a v druhé jahody. Šlehačkou mi udělal kolem pupíku kytičku a do něj dal jahodu. Totéž udělala s mými bradavkami. Na bříško taky něco nakreslil a dozdobil jahodami. Napadlo mě, že by mě mohl ještě vyfotit a pověsit do obýváku vedle televize. „Můžeš mi říct na co to je, když nejíš?“

„No vidíš, to mě nenapadlo. Tak já zase půjdu. Dobrou noc.“

„Edwarde, prosím. Sundej to ze mě,“ zaprosila jsem znovu.

„Když tak hezky prosíš,“ sklonil se ke mně a dal mi pusu. Odtáhl se dřív, než jsem se stihla přisát.

„Ale paní Cullenová, takhle tu budete věčnost.“ Vzal si mezi zuby jahodu, nabral šlehačku a blížil se k mým rtům. Jasně, tak on mě bude ve 2 ráno krmit jahodami se šlehačkou. Když mi předával jahodu, naše rty se spojily. Takhle to pokračovalo, dokud na mě nevyplácel všechny jahody. Zívla jsem. „Ale Bello, snad by si nechtěla spát. Já jsem ještě neskončil,“ řekl sladce.

„Ale já jo!“ sykla jsem nasupeně.

„Ty jsi tak rozkošná, když se zlobíš.“ Konečně mi odvázal ruce, ale pochopil můj záměr vstát. „Kam pak, kam pak?“ Na tváři mu hrál šibalský úsměv.

„Jdu si dát sprchu.“ Oznámila jsem jednoduše.

„Tak to ani náhodou. Nebudu riskovat, že se zabarikáduješ v koupelně.“

„Neměl sis začínat.“ Odsekla jsem.

„Tak já si začal. Ty mi začneš rozepínat košili a já za to můžu? Skvěle. To se ti …“ nenechala jsem ho domluvit a hladově se na něj vrhla. Trhla jsem s košilí tak silně, až knoflíčky upadaly. Sama jsem se divila, kde se ve mně ta síla vzala.

„A máš to.,“ zašeptala jsem mezi polibky, ale okamžitě jsem byla bez spodní části pyžama.

„Myslím, že tys to odnesla víc.“ Začala jsem mu nedočkavě rozepínat pásek u kalhot, potom knoflík a zip. Kalhoty a boxerky jsem stáhla najednou. Ani nevím, jak se to stalo, ale bylo to pěkně divoké. Když jsem dosahovala vrcholu, přistihla jsem se, jak pěkně hlasitě křičím. Odpojili jsme se od sebe. „Teda to bylo něco. Myslím, že ty pouta budu používat častěji,“ pochválil mě za můj výkon Edward.

„To se opovaž. Jako by nestačila, že jsme oba od šlehačky, takže já si jdu dát sprchu,“ vystřelila jsem z postele, abych byla v koupelně první. Sice mi to bylo platný jak mrtvýmu kabát, ale Edward byl gentleman se vším všudy.

Vlezla jsem do sprchy. Pustila jsem si hodně teplou vodu, takže když se kolem mě obmotaly studené ruce, měla jsem málem infarkt. Vypnula jsem vodu a vykroutila jsem se mu. „Ne, jsem unavená.“ Zabalila jsem se do ručníku a vyšla z koupelny. Sebrala jsem své pyžamo a oblékla se. Ještě než jsem stihla usnout, můj zrak sklouzl na budík. 5:00 a já se cítím, jako kdybych nespala nejmíň 2 noci. Usnula jsem okamžitě.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 1: