Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 20


Rozbřesk trochu jinak 20Strašně se omlouvám. Přes víkend jsem byla pryč a nemohla jsem na net. Bella jde zpátky do školy a aby nemusela sedět s Edwardem, dá se dohromady se dvěma holkama a v příštím díle pozná celou partičku. Edward se stále snaží přijít na to, co jí provedl, ale nemůže najít rozumný důvod. Ať se to líbí a hlavně komntujte

Cesta probíhala mlčky. Nevím z čeho, ale nějak na mě padla únava, ale než jsem stihla zabrat, byly jsme doma. Zamířila jsem do kuchyně pro večeři. To by ale nebyla Esme, aby mi něco neuvařila.

Po večeři jsem zapadla do koupelny a hned potom do postele. Samozřejmě, že za mnou přišel Edward. Teď na mě bude zkoušet všechny jeho zbraně, ale ať se taky trochu snaží. „Lásko spíš?“ opatrně si lehnul a přitáhl si mě blíž k tělu.

Snažila jsem se dýchat normálně, ale moje srdce mě prozradilo. Zívla jsem a to bylo znamení pro Edwarda, aby mi začal broukat ukolébavku.

V neděli dopoledne šel Edward s Jasperem na lov. Díky Esme jsem měla snídani do postele a pak šla Alice hledat nějaké kufry, aby mi do nich mohla dát mé nové oblečení. Díky bohu to nacpala jenom do jednoho.

K obědu jsem si ohřála těstoviny a hned na to se objevil Edward. „Jak ses vyspala, lásko?“ chtěl mi dát pusu, ale uhnula jsem. Možná doufal, že se sním zase bavím a když nepochodil, přistoupil na mojí hru a taky přestal komunikovat.

Na letiště nás zase odvezl Carlisle s Esme a za námi jela Alice s Jasperem. „Bello, slib mi, že přijedete na Halloweena. Bude u párty.“ Při vzpomínce na tu minulou párty jsem se oklepala, ale proč neudělat Alici radost.

„Dobře, ale jenom když nám vymyslíš nějaký úžasný kostýmy.“

„To se spolehni. Už mám představu.“

Ještě jsem se se všemi objala, Edward mi vzal kufr a šli jsme do letadla.

Zakázala jsem si během letu jakkoliv komunikovat s Edwardem a docela mi k tomu pomáhala i ignorace z jeho strany.

Zase jsme seděli v první třídě a jako vždy jsem nevydržela a usnula. Edward mě musel vzbudit, když jsme měli přistávat.

Náš odjezd domů se trošku prodloužil, protože jsme museli čekat na ten odporný kufr plný krajkového prádla a samých nepotřebných věcí.

Oči se mi klížily únavou a já měla každou chvíli pocit, že mě neudrží. Edward si toho musel všimnout, protože mi obmotal ruku kolem pasu, aby mě mohl podepřít. Nezmohla jsem se protestovat, tak jsem se o něj opřela.

Konečně jsme došli k autu. Posledních 10 metrů jsem měla pocit, že už to nedojdu. Byla jsem mu opravdu vděčná, když mě posadil do auta, protože jsem okamžitě usnula. Trochu jsem procitla, když mě přenášel z auta do postele, ale moc jsem nevnímala.

„Bello, vstávej,“ třásl mi Edward lehce ramenem.

„Proč?“

„Protože je pondělí a jdeme do školy.“

„Nejdu!“

„Už si nebyla minulý týden.“

„Stihnu sprchu? Bez ní nejdu.“ Doufala jsem, že mě nechal spát déle a že na sprchu už nemám čas.

„Máš na ní půl hodinky,“ oznámil mi s vítězným úsměvem.

„Bídáku.“ Poraženě jsem vstala, věnovala jsem mu vražedný pohled a zapadla jsem do koupelny.

K mému překvapení cucfleky skoro zmizely, tak jsem si vzala tričko s větším výstřihem a vyšisované rifle. K snídani jsem si dala cornflaky s mlékem a šla jsem do garáže, kde už čekal Edward.

K jeho překvapení jsem si vzala klíčky od svého auta. S „Uvidíme se ve škole“ jsem se rozloučila a vyjela jsem z garáže. Edward vyrazil hned za mou a celou cestu se za mnou držel.

Na parkovišti 2 místa vedle sebe naštěstí nebyli, takže Edward stál kus ode mě. Bohužel jsem si neuvědomila, že máme každou hodinu společně. Edward už seděl na místě.

Poraženě jsem šla k němu, ale pak jsem si všimla dvou holek a zamířila jsem k nim. Edward jen zíral. „Ahoj. Mohla bych si dneska sednout s vámi?“ pozdravila jsem je.

Chvíli na mě jen koukaly a pak ta jedna promluvila.

„Jasně. Já jsem Jenny a tohle je Anne,“ ukázala na drobnou blondýnku.

„Bella. Těší mě.“ Sedla jsem si vedle. Byla jsem nervózní, protože na mě celou hodinu koukal Edward.

„Nevíš, proč na tebe tak civí?“ naklonila se ke mně Jenny.

„Nevím“ pokrčila jsem nevzrušeně rameny. Zbytek přednášky už byl v klidu.

„Co máš další hodinu?“ zeptala se mě Anne o přestávce.

„Psychologii myslím.“

„Super. Jdeš s námi?“ Ani nečekala na souhlas a čapla mě za ruku. „Takže ty bydlíš na koleji?“

„Ne. Mám byt kousek od univerzity. Vy jste na koleji?“

„Bohužel jo, ale máme tam docela dobrou partu. Sedni si s námi na oběd a poznáš je. Taky tě rádi poznají.“ Přikývla jsem.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 20:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!