Bella s Edwardem jdou na nákupy a jedna malá holčička spustí sled událostí, které se nebudou vyvíjet podle Belliných představ, ale nebojte se, všechno dopadne dobře. Akorát, že Belle trochu pocuchám nervy.
25.08.2009 (15:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5885×
Dostala jsem chuť na zmrzlinu. Zvedla jsem se ze země, oblékla jsem si župan a v mrazáku jsem našla zbytek čokoládové. Provokativně jsem jí slízávala ze lžičky. „Neprovokuj!“
„Já neprovokuju.“ Zrak mi padl na kuchařku. „A co jsi chtěl vlastně vařit?“ Zvedla jsem jí z kuchyňské linky.
„Nic, nemáme suroviny,“ pokrčil rameny.
„Jedeme nakupovat?“ zeptala jsem se.
„Asi jo. A měli bychom koupit nový stůl na další aktivity. Tenhle moc nevydržel.“ Přišel ke mně a na prstě se mu houpalo moje spodní prádlo.
„Fajn, jedeme nakupovat. Ale obleč se, takhle tě totiž nepustím.“ Vzala jsem si prádlo a vyběhla jsem schody, abych se taky mohla obléct.
Vzala jsem si tričko, rifle a kolem pasu jsem si uvázala mikinu. Když jsem vycházela ze šatny, srazila jsem se s Edwardem. Byla to trošku rána, ale nic se mi nestalo. „Jsi v pořádku?“ zeptal se vyděšeně.
„Jo, neboj. Můžeme?“ usmála jsem se a chytla ho za ruku.
Nasedli jsme do Volva, a jelikož Edward vyrazil jeho rychlostí, byly jsme před obchodním centrem za chvíli. Pomohl mi z auta a ruku v ruce jsme se vydali vstříc nákupům.
Nákupy jídla s Edwardem byli horší, než nákupy oblečení s Alicí. Do košíku házel úplně všechno a bylo mu jedno, co na to říkám. Když tam hodil špenát, došla mi trpělivost. „Nezdá se ti, že jsme spolu dost dlouho na to, abys věděl, že špenát nejím?“ Konečně se na chvíli zastavil.
„Promiň, ale po včerejší noci a dnešním ránu jsem zapomněl.“ Sebrala jsem všechnu sílu a strčila jsem ho do ramene.
Po tom, co jsem sehnala všechno, jsme šli ke kase. Můj zrak spočinul na krásné asi tříleté holčičce. Měla vlnité zlaté vlásky pod ramena, a když si všimla, že se na ni dívám, zářivě se usmála.
Věděla jsem, že mít dítě nikdy nebudu a nějak zvlášť mě to netrápilo. Ale co kdybych si z Edwarda udělala srandu? Mohla bych si jen tak v lékárně koupit těhotenský test. Jenom abych třeba zkusila, jaké to je. Zatřásla jsem hlavou, abych ty myšlenky vypudila, ale nepovedlo se. „Bello, jsi v pořádku?“ Edward mi třásl s rukou.
„Jo, jen mě něco napadlo.“ Nahodil frustrovaný výraz. „Uhodl jsi, neřeknu ti to,“ zasmála jsem se a podala prodavačce kartu. „Běž napřed. Jen si pro něco skočím a sejdeme se v autě.“ Kývnul hlavou a políbil mě.
Zrovna šla kolem skupinka holek. Mě pohledem zabili a Edwarda svlékali. Jen se uchechtl.
Snažila jsem se co nejrychleji najít lékárnu. Povedlo se a pro mé štěstí tam nikdo nebyl. „Dobrý den. Jaké máte přání?“ zeptala se mě docela milá prodavačka. Znejistěla jsem.
„Já… jeden těhotenský test prosím.“ Krev se mi začala hrnout do tváří, tak jsem sklopila hlavu.
,,Jistě. 3 dolary.“ Vytáhla jsem peněženku a zaplatila jsem.
Vyšla jsem z lékárny a hlavou mi začala vrtat otázka, co řeknu Edwardovi. Cestou jsem narazila na zeleninu a ovoce, tak jsem si koupila jablko.
Edward seděl v autě a klepal do volantu. „Ahoj,“ pozdravila jsem ho a posadila se do auta.
„Ahoj,“ přitáhl si mě a políbil. „Kde jsi byla tak dlouho?“ Tahle otázka se dala čekat.
„Dostala jsem chuť na jablko,“ ukázala jsem nakousnuté ovoce a ještě jednou jsem si kousla.
„Dojedeme se podívat na ten stůl?“ zeptal se, když jsme vyjeli.
„Určitě. Začínají na mě přicházet chutě.“ Usmál se.
„To ještě nemáš dost?“
„Víš, co se říká?“ Nadzvednul obočí. „Že usmiřovací sex je nejlepší. Takže ne.“ Upřela jsem pohled na silnici, protože jsem se začínala červenat.
„S tím musím souhlasit,“ připustil po chvíli a už parkoval před nábytkem.
Stolů tu měli požehnaně, ale jen jeden byl ten pravý. Byl kulatý a vypadal docela bitelně. „Lásko, co tenhle?“ Už jsem nechtěla nic prohlížet, tak jsem kývla. Stejně se mi líbil nejvíc.
Edward zaplatil, nadiktoval adresu, aby nám stůl mohli přivézt domů, a konečně jsme šli pryč. „Nechceš se projít?“ zeptal se u auta. Usmála jsem se a přikývla.
Edward zaparkoval v centru a šli jsme do nějakého parku. Jelikož mi zakručelo v břiše, šli jsme do restaurace a já si dala oběd.
Zbytek odpoledne jsme se ruku v ruce procházeli a povídali si o všem možném. Když se začalo stmívat, Edward si sedl na lavičku a mě si posadil na klín. Kolébal mě ze strany na stranu a já začala zívat. „Pojedeme domů. Musíš být unavená.“ Nechtělo se mi, ale zvedla jsem se.
V autě jsme byli za chvíli. Měli jsme stále propletené ruce, i když mě trochu zábly. Edward se skoro nevěnoval řízení.
Doma mě z auta donesl rovnou do postele a pomohl mi, se dostat z bot a kalhot. Okamžitě jsem vytuhla.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 27:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!