Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 46


Rozbřesk trochu jinak 46Bella se kvůli bezpečnosti stěhuje domů k Emmettovi a Rose. Pro nedostatek jídla jdou s Emmem na nákupy. Podle mě je to dost nezáživný, ale ať se to líbí. A komentujte!!!

Po tváři se mi začaly koulet slzy. Nechápala jsem, co to mám za pitomé reakce, ale možná to bylo tím, že jsem konečně dosáhla všeho, čeho jsem chtěla. Milujícího manžela, skvělé rodiny a blížící se věčnosti. „Prosím neplakej,“ Edward mě znovu objal. „Všechno bude v pořádku, slibuju,“ hladil mě po zádech a snažil se mě uklidnit.

„Asi máte pravdu“ odpověděl nejspíš na něčí myšlenky. Odtáhla jsem se, aby mi to vysvětlil. „Měli bychom jít,“ prohodil tuto obyčejnou větu a všichni jsme přikývli.

Edward mě postrčil k Emmettovi a ten si mě vyhodil na záda. Vyměnili si rychlé pohledy a každý se rozeběhl jiným směrem

Dům Emmetta a Rosalie byl mnohem honosnější než ten náš. Vypadal jako nějaká vila hodně bohaté hollywoodské hvězdy. I vnitřek byl úplně odlišný. Obývák byl hodně prostorný a na kuchyň, jako by se zapomnělo. Při pohledu na ledničku jsem začala pociťovat hlad.

„No super,“ zamumlala jsem, protože lednička byla úplně prázdná. Hlad jsem měla čím dál větší a žádné jídlo tu neměli. „Emmette? Proč tu nemáte žádné jídlo?“ zavolala jsem a hned se objevil u mě.

„To je proto, abychom spolu mohli jet nakupovat,“ usmál se a bylo na něm poznat, že něco chystá.

„Ne! S tebou nakupovat nejedu. To radši budu hlady.“ Úsměv mu ztuhnul na rtech.

„Bello, prosím. Slibuju, že nic nevyvedu,“ smutně se na mě podíval a propaloval mě zlatýma očima. Nemělo to sice takový účinek jako u Edwarda, ale zabralo to. Poraženě jsem si povzdechla a kývla

„Děkuju, děkuju,“ nadšeně vyskočil a vedl mě k autu. Protože byl na mě jeep stále velký, tak mi pomohl nastoupit.

Vyrazili jsme z garáže jako rakety. Emmett si to užíval, ale já moc nadšená nebyla. Oddychla jsem si, když jsme zaparkovali u obchodu.

Emmett vzal košík a šel ke mně, aby mi podtrhl nohy a já mu spadla do náruče. „Okamžitě mě pusť!“ obořila jsem se na něj, ale zakroutil hlavou. Vyděšeně jsem se na něj koukala, protože přešel ke košíku a opatrně mě do něj posadil.

„Tak kam to bude?“ zeptal se a vyjel vstříc nákupům.

Já mu ukazovala, kam má jet a Emmett mě vozil. Lidé na nás vyjeveně koukali, ale já to neřešila. Smáli jsme se a musela jsem, přiznat, že Emmett umí člověka přivést na jiné myšlenky. Regály bral smykem a u každého se zastavil.

Rozhlédla jsem se v domnění, že najdu to, co hledám, ale místo toho jsem spatřila vzdalující se postavu, která mi hodně připomínala Joshe. Otřásla jsem se pod náporem vzpomínek a dobrá nálada byla v tahu. I Emmett byl trochu mimo, ale i přesto se mě neustále snažil rozesmát.

Když jsme byli skoro u konce nakupovacího maratonu, zazvonil mi telefon. Rychle jsem ho vyndala z kapsy. „Edwarde?“ vyhrkla jsem a čekala na odpověď.

„Bello, kde jste?“ zeptal se celkem poplašeně a napjatě.

„V supermarketu, proč?“

„Narazil na vaši stopu a šel po ní. Pak jsme ho ztratili. Dej mi prosím Emmetta.“

„Jasně.“ Rozhlédla jsem se kolem, ale nikdy nebyl. „Emmette!“ zavolala jsem a čekala, odkud vyleze

„Jo?“ ozvalo se mi za zády.

„Máš telefon.“ Než jsem mu mobil stihla podat, vytrhl mi ho z ruky.

„Rose, lásko tolik mi chybíš,“ vyhrknul a já se musela zasmát. Dokázala jsem si představit, co mu asi tak chybí a jak se Edward tváří. „No nazdar,“ z nadšeného tonu zbyl jen otrávený.

Chvíli bylo ticho, ale pak se mu obličej rozzářil. „Jasně, buď bez starostí. Postarám se o ní do nejmenšího detailu,“ zuřivě přikyvoval hlavou. „Neboj, možná ti kousek nechám,“ nahlas se rozesmál a telefon mi vrátil

„Edwarde, kdy se vrátíš?“ zeptala jsem se s nadějí, že snad večer nebudu usínat sama.

„Slibuju, že co nejdřív. Miluju tě.“

„Já vím,“ zašeptala jsem a z oka mi ukápla slza. Zaklapla jsem telefon a s Emmettem jela zaplatit. Pak jsme jeli k autu, kde vyndal nákup i mě.

Bohužel jsem sama usínala a musela jsem přiznat, že jsem se na Edwardovi stala závislá. Strašně mi chyběl. Kde asi je? Z oka mi znovu začala téct slza, tak jsem jí rychle utřela a snažila se myslet na něco jiného. Nebo spíš na někoho. Na mysl mi přišel Josh.

Musela jsem si přiznat, že je celkem pěkný a má i jisté osobní kouzlo, ale Edward je prostě Edward. Stejně by mě zajímalo, jestli v tom obchodě byl opravdu on.

„Bello, vstávej. Edward se vrátil.“ Jakmile jsem uslyšela to jméno, okamžitě jsem se probrala, ale nadšení vystřídal šok.

Nade mnou se skláněl Emmett s umělými upírskými zuby a černým pláštěm, přehozeným přes záda.

„Emmette. Ty blbečku. Víš, jak jsem se lekla?“ zařvala jsem pěkně od plic a on se rozesmál.

„Vstávej, jdeme do školy,“ strhnul ze mě deku a odešel. Hledala jsem svojí tašku, že které jsem včera vytáhla jen noční košilku. Byla položená u dveří do koupelny.

Všechno oblečení jsem musela vyházet, abych našla nějaké kalhoty, ale marně. Asi nejméně odvážný model byla riflová mini a červené tričko na jedno rameno. Povzdechla jsem si. Taky mi mohla zabalit nějaké leginy, když ne kalhoty.

Seběhla jsem dolů na snídani. Emmett se koukal na televizi, ale jak mě uviděl, byl u mě i s upírskými zuby. „Makej, za chvíli máme být ve škole,“ podal mi z lednice krabici džusu.

„Dík. A bude tam i Edward s Rose?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

„Nejspíš ne. Jsou tak neschopný, že nechytí jednoho upírka, který ohrožuje mojí malou, křehkou sestřičku.“ Vypadal komicky, když se zlobil, tak jsem to nevydržela a začala se smát.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 46:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!