Hon na upíra pokračuje, ale konce se v tomhle díle ještě nedočkáte. Bella neudrží na uzdě svojí vášeň a Edward bude zrovna při ruce. Ať se to líbí a komenty!!!
25.09.2009 (11:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5684×
„No co je?“ zeptal se a rozhodil rukama v obraném gestu.
„Nic“ zakroutila jsem hlavou a stále se smála. „Jen že bychom měli jít,“ hlavou jsem kývla směrem ke garáži.
„Tak zvedněte svoji urozenost a následujte mě.“ Poslechla jsem Emmetta a šla za ním.
Až ve škole na mě dolehl strach a úzkost. Stýskalo se mi po Edwardovi a to i za cenu, že se se mnou bavila Jenny.
Bylo to jako ve Forks. Buď Edward, nebo kamarádi. Ani jedno nemohlo společně fungovat. A když ano, nikdy to nevydrželo délel, než pár hodin.
Pomalu jsem se loudala k jeepu a doufala, že už tam Emmett bude, protože končil dřív, než já. S Jenny jsem se už rozloučila a měla jsem celé odpoledne jenom pro sebe. Pořád jsem si udržovala naději, že až přijedu, Edward tam bude a společně pojedeme domů.
Už jsem chtěla nasednout, když mým periferním viděním projel stříbrný záblesk. Otočila jsem se a o stříbrné Volvo se opíral jeho majitel. Jakmile si mě všimnul, obličej se mu rozzářil a krásně se usmál.
„Edwarde!“ vykřikla jsem a rozeběhla se k němu. Chytil mě do náruče a zatočil se se mnou. „Tolik si mi chyběl,“ šeptala jsem mu do ucha a přitom ho pusinkovala na krku, tváři, a když jsem se dostala ke rtům, nenechal mě ani se nadechnout a začal mě vášnivě líbat.
Vnímala jsem jenom jeho rty, ale postupně mi docházelo, že nás pár lidí sleduje. Odtrhla jsem se od něj, abych se mohla nadechnout a Edward mě postavil na zem. „Pojď,“ vzal mě za ruku a vedl ke dveřím u spolujezdce.
Vychutnávala jsem si rychlou jízdu, jako kdyby to mělo být naposled, ale to jsem si nechtěla připouštět. Očima jsem rentgenovala Edwardův obličej a vypracovanou hruď. Ani jsem si neuvědomovala, jak moc mi jeho tělo chybělo.
Když jsme byli u domu, nevydržela jsem to a musela ho pohladit. To byla ale zásadní chyba, protože jsem chtěla víc.
Naklonila jsem se, abych ho mohla políbit. Potom jsem si klekla a rukama mu jezdila po hrudi. „Bello?“zeptal se překvapeně.
„Hm,“ zamručela jsem mezi polibky a chtěla využít toho, že se nemusí dívat na cestu.
Pomalu jsem mu přelezla na klín tak, abych na něm seděla obkročmo a mohla mu kukat do očí. Opatrně jsem ho políbila na rty a pokračovala dolů po krku. Začal zrychleně dýchat a bylo cítit, jak se napjal. „Po tobě jde upír a ty máš takovéhle chutě?“
„Je vidět, že mě ještě neznáš. Měl by sis zvykat.“ Snažila jsem se znít bezstarostně, ale zmínka o upírovi mě dokonale rozhodila.
Políbila jsem Edwarda znovu na rty a snažila se přijít na jiné myšlenky, když zastavil a ruce mi obmotal kolem pasu. „Jsme doma,“ pošeptal mi do ucha a možná doufal, že toho nechám a vystoupím. Doufal marně.
„To nevadí,“ zašeptala jsem a znovu ho políbila.
Rukama jsem mu sjela po hrudi až k pásku, abych ho mohla rozepnout. Povedlo se, tak jsem rozepnula i knoflík a zip.
Mezitím mi strhnul sukni a kalhotky. Stále jsme se hladově líbali a rukama si hladili těla. Boxerky jsem mu táhla tak napůl, hlavně abychom mohli splynout.
Chytil mě za boky, aby mě nadzvednul a spojil naše těla. Energie prostupovala celým mým tělem až do konečků prstů. Užívala jsem si tuhle společnou chvíli a mile ráda jsem zapomněla na realitu. Naše vzdechy naplňovaly interiér auta a každá molekula byla nabita vzrušením a touhou.
I v tomhle stísněném prostoru jsme oba dosáhli vrcholu. Zůstala jsem na Edwardovi sedět a zklidňovala svůj dech. „Nemůžeme jet domů?“ zašeptala jsem s nadějí v hlase.
„Nevezmu tě tam, dokaď tu bude běhat,“ odpověděl mi taky šeptem.
„Takže budeš muset ještě odejít?“ objala jsem ho kolem krku a nehodlala ho pustit. Kývnul hlavou
„Dneska naposled. Slibuju.“
„Proč tu nemůžeš zůstat se mnou?“ víc jsem se k němu přitiskla.
„Bello, pochop. Chci mít jistotu, že se opravdu nevrátí.“ Otřásla jsem se.
Edward mě ze sebe sundal. „Měli bychom jít,“ zapínal si pásek.
„Asi máš pravdu, ale já nemám v čem,“ zvedla jsem z podlahy roztrhanou sukni a kalhotky.
„Promiň, ale to ty sama. Pro něco ti dojdu,“ zabouchl dveře a už byl pryč.
Přinesl mi skoro stejnou sukni, jako byla tamta „Díky,“ oblékla jsem se a šla dovnitř.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 47:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!