Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 53

18.10.2009 (19:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5723×

Postupně jsme nasedali do aut. Já s Edwardem do Astona, Alice s Jasperem do Porsche a ten zbytek do Mercedesu. Díky upíří zběsilé jízdě jsme byli v Seattlu za necelé dvě hodinky, tedy těsně po setmění.

Alice nás ještě překoukla znaleckým okem, upravila nedostatky a konečně nás pustila do sálu. Díky Edwardovi jsem se na podpatkách nezabila, i když byla cesta namrzlá.

Jen co jsme vešli dovnitř, přivítala nás profesionálka se šampaňským a dost okatě flirtovala s Edwardem. Ten jí dost dobře ignoroval, takže se moje žárlivé pudy zase uklidnily. Edward mi skleničku podal a hned, jak jsem jí držela v ruce, ozval se Emmett. „Edwarde, být tebou, tak jí to nedávám. Víme všichni, jak to dopadá, když se napije,“ vybuchl smíchy, až se po nás všichni otočili.

Koutkem oka jsem koukla po ostatních a všem cukali koutky. I Edwardovi. Škubla jsem mu s rukou, aby věděl, že se dívám, ale on mě na znamení míru políbil.

Potěšeně se usmál, když zjistil, že už se nemračím a i s celou rodinou jsme zamířili ke stolu. Carlisle se někde cestou zastavil s nějakým přítelem a Esme samozřejmě zůstala s ním.

Jak se blížila půlnoc, slavnostní ples už se dal přirovnat k večírku, protože ať byla společnost jakkoliv vážená, začala se uvolňovat. Edward ale nemohl opomenout moje taneční schopnosti a i se svými sourozenci mě vytáhl na parket.

Teď jsem byla Alici opravdu vděčná, že mi na ty stupidní zkoušky nanutila podpatky, protože jsem alespoň získala rovnováhu a jistotu, i když u mě ani upír nikdy neví. Edward byl nadšený, že jeho lekce byly k něčemu a málem mě utancoval. Nohy mě bolely a chtělo se mi strašně spát. Zívla jsem a naštěstí si toho Edward všimnul a nabídl mi, že mě odveze domů, protože zbytek se k odchodu moc neměl. Rozloučili jsme se a šli k autu.

Už cestou jsem usínala, takže Edward nejspíš nechtěl riskovat můj pád a vzal mě do náruče. Rychle mě přenesl do ložnice a posadil na postel, aby mi mohl sundat boty.

Lehce mě hladil po noze od kotníku až ke kolenu. „Myslíš, že se bude Alice moc zlobit, když ty šaty roztrhnu?“ zeptal se se zdviženým obočím.

„To vážně nevím,“ zívla jsem tak, že jsem si málem roztrhla pusu a Edwardovi to přišlo děsně vtipné.

„Radši nebudeme riskovat,“ zvedl se z podřepu a pomohl mi, se postavit na nohy, aby mi svléknul šaty.

Rozepnul zip, a jakmile se jeho studená kůže dotkla té mé na zádech, naskočila mi husí kůže a otřásla jsem se. I přes nával vzrušení, které mi tyto dotyky dopřávaly, jsem znovu zívla. „Potřebuješ spát,“ povzdychl si a v mžiku měl v ruce mojí noční košilku.

Rychle jsem ze sebe shodila spodní prádlo a navlékla jí na sebe. Ještě jsem doběhla do koupelny, abych si mohla vyčistit zuby a odlíčit a pak jsem neodolala pokušení skočit do té měkké postele a zavrtat se do deky vedle Edwarda. Ten si mě přitáhnul a rty mi začal bloudit po krku.

Uvnitř mě se začaly prát dvě touhy. Ta po Edwardovi a po spánku. Vyhrála ta druhá, tak jsem mu to dala najevo. „Edwarde, já chci spát,“ zasténala jsem a deku si přetáhla přes hlavu.

„Ale lásko, přece mi nedáš košem. Jsme sami, jak často se to stává?“ mluvil na mě přes deku a hladil mě po stehně.

„Edwarde,“ zasténala jsem znovu a otočila jsem se k němu čelem, abych ho mohla začít líbat. Zacukaly mu koutky a překulil se nade mě. Byla jsem vzrušená, ale stejně se mi pořád chtělo spát. Nedokázala jsem pochopit, jak se mi i při takovéhle nádherné činnosti můžou zavírat oči, ale stejně jsem nakonec spánku podlehla.

Ráno bylo celkem nepříjemné. Edward se mnou nekomunikoval a Alice měla taky nějaký odměřený výraz, takže Jasper byl na vlně s ní. Emmett s Rosalií byly na lovu a Carlisle v práci, takže se tu se mnou bavila už jen Esme.

Ta mi udělala snídani a přeochotně kolem mě skákala, že prý toho musí využít, než zase odjedu, tak jsem jen mlčky seděla.

Po snídani se mi Edward i Alice dokonce vyhýbali, a když jsem na něj náhodou narazila u něj v pokoji, chtěl se zvednout a odejít, ale to jsem mu nedovolila. Prostě jsem ho celou svou silou chytla za tričko a nehodlala ho pustit. Klidně by mě přepral, ale nesnažil se. „Edward! Můžeš mi říct, co se děje?“ zeptala jsem se zmateně.

„To si mohla říct rovnou, že už tě to v posteli se mnou nebaví a nemusel jsem se v noci tak snažit,“ vyjel na mě ostře, až mi zatrnulo.

„Cože?“ zaraženě jsem se zeptala, protože jsem vůbec nechápala, o čem to mluví.

„Neříkej, že nevíš, o čem mluvím,“ hořce se zasmál.

„No to vážně nevím,“ zakřičela jsem na něj naštvaně.

„Tak si vzpomeň!“ odsekl naštvaně a jediné co jsem si ze včera vybavila, byl ples a Edwardova nevydařená sváděcí mise, ukončená mým spánkem. A pak mi to došlo.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 53: