Tak jsem ze sebe dostala další dílek. Vztah mezi Bellou a Edem se začíná pomalu, ale jistě vracet do normálu, tak si o užijte. Taky se chci omluvit, leze na mě asi chřipka, takže nevím, jak budu psát. Vážně mi není moc dobře, ale budu se snažit síhat všechny povídky, tak vydržte.
04.12.2009 (20:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6517×
Očima hypnotizoval můj podbřišek a oči mu nebezpečně zčernaly. Uvědomila jsem si, co se děje a moje nálada se zvedla o 200%.
Celá šťastná jsem k němu přiskočila a objala ho. Později jsem si uvědomila, co dělám, tak jsem ho rychle pustila. „Promiň. Já jen…“ mávla jsem rukou a utíkala nahoru do koupelny, abych se vážně přesvědčila.
Sáhla jsem pro krabičku s tampony a stres se najednou odplavil. Většinou jsem byla otrávená, když jsem měla své dny, ale teď jsem za ně byla nevyslovitelně vděčná.
Usoudila jsem, že by mi bodla sprcha, tak jsem ze sebe shodila noční košilku a nechala na sebe dopadat kapičky teplé vody.
Vylézt mě donutil až hlad a tajně jsem doufala, že když nejsem těhotná, můj žaludek už se zklidnil a budu schopná sníst alespoň suchý rohlík. V ručníku jsem došla do šatny, abych se oblékla a šla se najíst. Edward nikde nebyl, ale podle toho, jak mu zčernaly oči, šel nejspíše na lov.
Pro jistotu jsem si uvařila jen černý čaj a z kuchyně vzala rohlík. Doploužila jsem se do obýváku k televizi a zapadla do sedačky. Pro jistotu jsem se zabalila do deky a nohy pokrčila.
„Řekneš mi, co se stalo?“ ozvalo se z ničeho nic za mnou, až jsem nadskočila. „Nechtěl jsem tě vylekat,“ omluvil se a sednul si do křesla naproti mně.
„Nemusíš to řešit, už je to v pořádku,“ snažila jsem se mu naznačit, aby to neřešil.
„Bello, vážně mi to nechceš říct?“ zeptal se znovu, ale bylo vidět, že by to rád věděl.
Nejistě jsem se na něj podívala a Edward mě uvěznil ve svém pohledu. Doslova mě omráčil a já mu byla schopná říct všechno, na co by se mě zeptal. „Řekni mi to!“ naposled na mě zatlačil a uhnul pohledem.
„Budeš se zlobit,“ zašeptala jsem se sklopenou hlavou.
„Nebudu, jen mi to řekni.“
„Já… myslela jsem si, že jsem těhotná,“ zašeptala jsem a nervózně po něm těkala očima. Seděl klidně a pozoroval mě.
„Předpokládám, že by to nebylo moje, ale jak si na to přišla?“
„Já nevím. Nejdřív mi volala Renée, a pak jsem zvracela a nedostala jsem to,“ vysvětlila jsem potichu a už jenom čekala na výbuch.
Když mlčel, začala mnou prostupovat panika, že to hle na něj už bylo moc a nechá mě tu samotnou, protože si ho nezasloužím. Nohy jsem si přitiskla víc k tělu a po tváři mi začaly téct slzy. „Prosím, neplakej,“ sedl si ke mně a váhavě mě objal. Využila jsem situace a přitiskla se k němu jako klíště.
„Promiň, úplně jsem to pohnojila,“ dostala jsem za sebe mezi vzlyky.
„Já vím,“ povzdechl si a teď už jsem jenom čekala, kdy mě odstrčí. Neodstrčil.
Místo toho si mě ještě víc přitáhnul na klín a chlácholivě mě kolébal. Vzlykala jsem mu do ramene a pomalu se mi zavíraly oči, takže vzlyky utichaly. Edward asi vycítil příchod spánku, protože ze mě oparně stáhnul deku a přenesl mě do ložnice, kde mě položil do postele a oči se mi zavřely úplně.
Ráno bylo normální, až na to, že mi Edward přinesl snídani do postele a zeptal se, jestli ještě něco nepotřebuju. Jen jsem zakroutila hlavou a pustila se do snídaně. „Víš, napadlo mě, že by možná nebylo od věci zaletět do Forks. Podle Aliciných myšlenek by tě Esme ráda viděla a Charlieho si taky dlouho neviděla,“ začal, když jsem si kousla do rohlíku.
„Nejsem si jistá, jestli bych se dokázala celou dobu přetvařovat, že je všechno v nejlepším pořádku,“ vyjádřila jsem své obavy.
„Myslím, že už sice něco vědí, nebo tuší, ale slibuju, že se o tom nikdo ani nezmíní,“ snažil se mě přesvědčit.
„Edwarde, já vážně nevím. S Charliem bych to asi nějak zahrála, ale hrát komedii před Esme a ostatními, to bude asi značný problém,“ přesvědčovala jsem ho o opaku.
„Rozmysli si to,“ poradil mi a odnesl nedojedenou snídani, kterou jsem odstrčila.
Tímhle nápadem mi nasadil do hlavy pořádného brouka. Když jsem nad tím začala přemýšlet, viděla jsem mnoho pozitiv. Edward se bude muset chovat a tvářit normálně. To znamenalo spoustu dotyků a polibků, aby nám to sežrali. Ale na druhou stranu, já si vážně nebyla jistá. Pořád jsem cítila, jako kdybych na čele měla napsáno „děvka“ a všichni to vidí. Možná by to udělalo radost Edwardovi, že bych se rozptýlila a přestala všechno tak řešit. Navíc jsem Alici slíbila nákupy a Charlieho jsem neviděla vážně dlouho, takže mi nezbývalo nic jiného, než s Edwardovým nápadem souhlasit. Třeba to nebude tak hrozné.
Abych mu řekla, jak jsem se rozhodla, vyhrabala jsem se z postele a šla mu to říct. Na schodech jsem se ale zarazila, protože s někým nejspíš někomu volal. „Chtěl bych potvrdit tu rezervaci na jméno Edward Cullen,“ říkal někomu a odmlčel se. „Ano, na letišti ve 21:25. Díky, nashledanou,“ hovor ukončil a já stála bez hnutí za rohem.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 73:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!