Tak se vám hlásím s dalším dílkem. Zase se pohneme ku předu ve ztahu Edwarda s Bells a myslím, že vám tímhle udělám radost. Jinak, potřebuju se trochu pohnout v čase, takže konec téhle kapitolky a ještě ta příští bude vážně nudná, ale já se jen pořebuju dostat přes tohle nudné období, a pak bude zase akcička. Tak si to užijte a zanechte komentář!!!
15.12.2009 (09:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6542×
„Kruci,“ zaklela jsem potichu, když jsem upadla.
„Jsi v pořádku?“ přiletěl ke mně ve vteřině Edward.
„Asi jsem si udělala něco s kotníkem,“ mávla jsem nad tím rukou a chtěla vstát.
„Chvíli vydrž,“ zadržel mě a vyhrnul mi nohavici nahoru.
„Edwarde, nic to není,“ snažila jsem se znovu zvednout.
„Bello,“ zašeptal mi těsně u obličeje a omámil mě. „Jen mě nech, abych se ti na to kouknul,“
Opatrně mi sundal botu i s ponožkou a něco sledoval. Už to skoro vůbec nebolelo, tak jsem seděla na dešti a čekala, co vykoumá.
Mezitím jsem ještě sledovala, jak déšť dopadá na jeho košili a ta mu pěkně přiléhá na tělo, takže bylo vidět prakticky všechno. Musela jsem si skousnout ret, abych neudělala něco, co by mi Edwarda úplně odcizilo. „Myslím, že sis to jen vyvrtla a za pár dní to bude v pořádku,“ lehce se usmál a obul mi zpátky botu.
Nahodila jsem vítězný úsměv, ale než jsem stihla vstát, držel mě v náručí. „Raději bys to neměla namáhat,“ vysvětlil a upíří rychlostí mě donesl do domu.
„Edwarde, já jsem neochrnula a můžu chodit sama,“ pustila jsem se do něj, když mě posadil na pohovku.
„Tak se teda běž převléknout a já ti uvařím čaj, aby ses zahřála,“ sáhnul mi na vlasy, ze kterých mi kapala voda.
Když jsem se na něj podívala, srdce se mi zajíklo, protože měl obličej jen pár centimetrů od mého. Instinktivně jsem se k němu nahnula blíž a k mému překvapení se neodtáhnul. Pomalu jsem zvedla ruku a přesunula mu jí za krk. Nejistě jsem se k němu přitiskla a pomalu začala ochutnávat jeho rty. Čekala jsem, že mě odstrčí, ale začal mě líbat mnohem vášnivěji.
Po strašně dlouhé době jsem se cítila zase šťastná a dál jsem lačně ochutnávala Edwardovi rty a ani on nebyl pozadu. Když už jsem nemohla popadnout dech, odtrhla jsem se. „Bello,“ zašeptal a svou ruku položil na mou tvář.
„Promiň,“ zašeptala jsem, když jsem si uvědomila, co jsem udělala a sklopila hlavu.
„Ještě nám nech trochu času,“ odpověděl chlácholivě, a když mi nadzvedl bradu, ještě mi dal lehkou pusu.
Zuřivě jsem kývala hlavou na souhlas a vyskočila na nohy. Kotník se mi sice trochu připomněl, ale snažila jsem se, si ho nevšímat. Protože mě oblečení začala studit, vyskákala jsem schody a zapadla do sprchy.
Znovu mi přišla na mysl, jak řekl to nám. Znamená to, že už mi alespoň trochu odpustil? A chce mě zase naplno pustit do svého života?
Tahle myšlenka ve mně zakořenila a pro sebe jsem se usmála. Vypnula jsem vodu, zabalila se do ručníku a vysušila si vlasy. Vylezla jsem z koupelny, abych si došla pro oblečení, ale jelikož se setmělo, vrátila jsem se do koupelny a oblékla si noční košilku. Ještě jsem si pročísla mokré vlasy a šla zpátky do kuchyně za Edwardem.
V kuchyni na stole na mě čekal teplý čaj, tak jsem si sedla ke stolu. „Ukaž mi ještě tu nohu, prosím,“ promluvil za mnou potichu Edward
„Nic s ní nemám. Už to ani nebolí,“ zamítla jsem jeho prosbu.
„Bello,“ napomenul mě a i přes mé protesty mi nohu zvednul ze země.
Protože jsem ale měla krátkou košilku, trochu se mi vyhrnula nahoru a jen jsem cítila, jak jeho pohled putuje po mé noze nahoru. Pak jsem ale slyšela scvaknutí zubů, jak se Edward snažil najít své sebeovládání.
Jeho studená ruka na mé noze způsobila elektrický proud, který procházel celým mým tělem, až jsem se otřásla. Asi si to vysvětlil jinak, protože ruku stáhnul. Chtěla jsem mu něco říct, ale než jsem otevřela pusu, byl pryč, ale pak se zase objevil s něčím v ruce.
Znovu si kleknul a vzal mojí nohu. Ještě jí chvíli zkoumal a pak mi kolem ní začal obmotávat obvaz, který si přinesl. „Edwarde, co to děláš?“
„Prevence, aby sis s tím ještě něco neudělala,“ pokrčil rameny a dodělával svoje dílo. „Neškrtí tě to?“ zeptal se s pochybnostmi.
„Ne,“ zakroutila jsem hlavou.
„Tak v tom případě hotovo,“ usmál se na mě a nohu i pustil.
„Díky,“ zatvářila jsem se kysele a začala usrkávat čaj.
Edward si sednul naproti mně a mlčky mě sledoval. Pozorovala jsem ho taky a začala jsem zívat. Rychle jsem dopila čaj, a než jsem stihla uklidit hrnek, byl pryč a Edward mě bral do náruče. Vykolejeně jsem na něj koukala, když mě položil na postel a dal mi pusu na čelo. „Hezky se vyspi,“ popřál ještě a sednul si do křesla v rohu.
Snažila jsem se usnout, ale i když jsem zavřela oči, cítila jsem na sobě jeho pohled. „Edwarde,“ otevřela jsem oči a posadila se. „Mohl by sis jít ke mně lehnout, prosím,“ zašeptala jsem a Edward se po chvíli váhání zvednul a pomalu šel k posteli.
Posunula jsem se na stranu a konečně si ke mně lehnul. „Děkuju,“ zašeptala jsem a místo odpovědi mi začal broukat ukolébavku, takže jsem usnula téměř okamžitě.
Ráno jsem si chtěla rozmotat obvaz, ale Edward mě k mé smůle včas zastavil. Zkoušela jsem protestovat, ale umlčel mě velmi účinnou zbraní a to svými rty. Sice jen na krátký okamžik, ale i to mě dokonale rozhodilo.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 77:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!