Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 89

20.01.2010 (15:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5787×

„Di… diamanty?“ dostala jsem ze sebe překvapeně.

„Jo, jsou opravdu nádherné,“ kývnul.

„Edwarde, proč si mi neřekl, že to jsou diamanty?“ vyjela jsem na něj.

„Protože by si mi nedovolila, abych ti ho koupil,“ bránil se.

„No to bych ti teda nedovolila,“ souhlasila jsem.

„Tak vidíš,“ uchechtl se a objal mě kolem pasu. „Tak už se nemrač,“ políbil mě na usmířenou.

„Proč vždycky dostaneš to, co chceš?“ povzdychla jsem si.

„Protože by to potom nebyla žádná zábava,“ zasmál se a zatáhl mě do dalšího obchodu.

Tentokrát to bylo oblečení a já hned podle loga poznala, že se jedná o Luise Vuittona. Jo, Aliciny nákupní lekce se vyplatili a já si alespoň něco trochu zapamatovala.

Myslela jsem, že mi Edward zase vybere spoustu oblečení, ale zajímaly ho spíš boty. Vybral mi jich spoustu od lodiček na vysokém podpatku až po obyčejné tenisky. Dobře, asi moc obyčejné nebyly, ale já na nich nic extra neviděla. Asi po hodině vybírání zaplatil a šli jsme dál.

Samozřejmě, že se naše nákupy nemohly obejít bez spodního prádla, tak mě tam Edward dotlačil. Byl to taky značkový obchod a bylo to na něm znát. Všude byla samá krajka a jiné odvážné modely.

Jako v Londýně mě strčil do kabinky a strkal mi jeden kousek za druhým. Když už mě zkoušení ale vůbec nebavilo, vylezla jsem ven s plnou náručí prádla. Edward se usmíval, a když zaplatil, šli jsme do dalšího butiku.

Tady jsem byla odhodlaná vybírat oblečení pro změnu já Edwardovi. Za začátku jsem ho ještě nechala, aby mi vybral oblečení, ale potom jsem se vzbouřila a strčila jsem ho do kabinky místo sebe. Trochu zaraženě se na mě koukal, ale jakmile jsem mu podala první kalhoty, usmál se na mě a začal zkoušet.

Vybírala jsem mu většinou rifle, ale hodně jsem se vyřádila na tričkách a košilích, a aby se neřeklo, tak i na mikinách. „Lásko, ty jsi větší shopaholik než Alice,“ rýpnul si.

„Tak to teda ne,“ bránila jsem se.

„Ale jo,“ kývnul a táhnul mě do dalšího obchodu.

„Odvolej to,“ šťouchla jsem do něj, i když to necítil.

„Neodvolám,“ zakroutil hlavou s uličnickým úsměvem.

„Odvoláš,“ hádala jsem se.

„No, neodvolám.“

„Tak jak chceš,“ pokrčila rameny a hrála si na uraženou.

To mi vydrželo po celou dobu, co jsme nakupovali nezbytnosti jako pásky ke kalhotám, sluneční brýle, které si prosadil Edward a mě čelenky a sponky do vlasů, čímž si mě snažil usmířit, ale já se tak lehce nedala.

Do hotelu jsme se vrátili za tmy a já byla navíc úplně hotová. Zapadla jsem do sprchy a Edward mi mezitím objednal večeři na pokoj. Když jsem umytá a najedená zapadla do postele, šáhla jsem si pro jahodu, která byla v misce ještě od snídaně. Edward si po chvíli lehnul ke mně a do pusy mi chtěla dát druhou jahodu. „Odvoláš to?“ začala jsem zase.

„Ne-e,“ zakroutil pobaveně hlavou.

„Tak dobrou noc,“ otočila jsem se k němu zády a zhasla. Chvíli na to jsem zavřela oči a okamžitě usnula.

Ráno bylo nějaké divné. Nejen, že jsem vstávala až po desáté, ale vypadalo to, že se dneska nikam nechystáme. Věci, které jsme včera nakoupili, už byly v kufrech a Edward seděl před velkým oknem a koukal ven.

Pomalu jsem vstala a šla k němu. Na naše škádlení z včerejška už jsem zapomněla, tak jsem se mu uvelebila na klíně. „Na co myslíš?“ zašeptala jsem, když nějak nereagoval.

„Na tebe,“ omotal kolem mě ruce. „A na to, že jsem nejšťastnější upír a muž na světě,“ hladil mě něžně po ruce.

„Tak to jsme na tom stejně,“ zamumlala jsem a dala mu pusu na krk.

Lehce mě kolébal na kolenou a do ucha mi broukal mojí ukolébavku, tak nebylo divu, že jsem začala zase usínat. Trochu jsem pocítila, když mě přenesl do postele a pak jsem zabrala úplně.

Moje znovuzrození se konala zhruba o pět hodin později a mohl za to hlad. Hned, jak Edward uslyšel moje žalostné, hladové zasténání, objednal mi jídlo.

Ještě jsem zůstala ležet v posteli a Edward mě pozoroval. „Proč jsme dneska nikam nešli?“ zeptala jsem se.

„Sice jsem ti to nechtěl říkat, ale dneska v noci letíme jinam, tak jsem chtěl, aby ses mohla pořádně vyspat a připravit,“ pokřiveně se usmál a ve mně začala hlodat zvědavost.

„Edwarde, kam poletíme?“ zkusila jsem to.

„Neřeknu ti to, ani kdybys mě mučila,“ zakroutil hlavou, tak jsem vylezla z postele.

„Edwarde, prosím,“ zašeptala jsem a zase se mu uvelebila na klíně.

„Neřeknu, to by potom nebylo už žádné překvapení,“ hladil mě po zádech.

„Prosím,“ zkusila jsem to znovu.

„Bello, nemuč mě. Stejně to ti neřeknu,“ zasmál se. „Nechceš si ještě lehnout?“ odvedl mojí pozornost jinam.

Zaváhala jsem, ale přišlo mi, že jsem spala dostatečně, tak jsem nesouhlasně zakroutila hlavou. „Tak mi alespoň řekni něco bližšího,“ škemrala jsem.

„No… bude to něco jako hlavní „hřeb“ naší cesty,“ usmál se. „Ale už se nesnaž, víc ti neřeknu.“

„Díky. Teď si jdu dát sprchu,“ zvedla jsem se a s čistým oblečením zmizela v koupelně.

Teplá sprcha byla vážně příjemná, tak nebylo divu, že jsem tam vydržela tak dlouho a vylezla jsem, až když se venku stmívalo. Na stole na mě čekala večeře, tak jsem pustila velkou plazmovou televizi a pomalu jsem projížděla všechny programy. Protože jich ale většina byla českých, nechala jsem tam nějaký hudební kanál, kde hráli i anglické písničky.

Když jsem dojedla, Edward si sednul ke mně a hladil mě po zádech. „Lásko, zatím zabal zbytek věcí a já dojde na recepci vyřídit ty zbytečnosti,“ políbil mě a zmizel.

Povzdechla jsem si, ale udělala, co chtěl. Venku jsem si nechala akorát boty a mikinu a ostatní věci jsem nacpala už do tak plných kufrů. Jestli půjdeme nakupovat ještě někde, tak jsem zvědavá, kam to dáme.

Zakroutila jsem hlavou a vrátila se zpátky k televizi. Do ruky jsem si vzala tu misku s ovocem, kterou jsem dostala včera k snídani a dojídala jsem. „Jsem zpátky,“ přiřítil se ke mně Edward a políbil mě.

Dojedla jsem nakousnutou jahodu a usmála se. „To už letíme?“

„Jo za chvilku, ale asi bychom pro jistotu už měli jít,“ chytil mě za ruku a vyšli jsme z pokoje.

Hned za námi nám poslíčci nesli kufry a dali je do auta. Nastoupili jsme a vyrazili na letiště.

Měli jsme to akorát. Jen, co jsme přijeli, hlásili náš let, a protože byla noc, v 1. třídě jsme byli úplně sami. Díky tomu, že jsem spala odpoledne, se mi vůbec spát nechtělo a taky jsem byla nehorázně zvědavá, kam letíme. Ještě jsem se to z Edwarda snažila vydolovat, ale nic mi neřekl a ani nic dalšího nenaznačil.

Ani ne po dvou hodinách jsme přistáli a tentokrát na nás nečekal žádný vymazlený sporťáček, ale dlouhá, černá limuzína. S vyvalenýma očima jsem nasedla a Edward za mnou.

Projížděli jsme neznámým městem, a když jsem se chtěla koukat z okna, Edward mě nenechal, takže jsem vůbec neměla ponětí, kam to jedeme.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 89: