Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 9

afd-gjlslaůhejfj


Rozbřesk trochu jinak 9Konečně 9. kapitola. Doufám, že vám udělám radost, protže je to krátký a vůbec nic se tu neděje. 10. kapitola bude akčnější a tu sem přidám možná zítra

Celý školní týden proběhl v pohodě. Josh už se neobtěžoval se mnou mluvit a já za to byla upřímně ráda. V pátek odpoledne mě odchytla Rosalie. ,“Bello?“

„Ano Rose. Potřebuješ něco?“ Bylo mi divné, že zrovna ode mě, ale nechala jsem to být.

„Myslela jsem si, jestli bys nechtěla večer někam vyrazit?“

„Jasně Rose, to je skvělý nápad. A už víš kam?“

„Je tu jeden skvělý klub, tak pojeď se mnou a já ti ukážu, kde to je.“ Přikývla jsem a šla k Rosaliinýmu kabrioletu. Do klubu se mi moc nechtělo, ale za to jakou radost udělám Alici, až to uvidí, to stálo.

Edward s Emmettem byly opření o auta a něčemu se smáli. Jak mě zpozoroval Edward, už mi otevíral dveře. „Promiň lásko, ale já dneska jedu s Rose. Potřebujeme něco zařídit, takže vezmeš Emmetta k nám.“ Vypadal zklamaně, tak jsem si ho přitáhla a políbila ho. „Zítra si to vynahradíme. Slibuju.“ Hned se mu tvář rozjasnila. Rose se rozloučila s Emmettem. Bylo to loučení, jako kdyby se neměli vidět nejmíň půl roku.

Rose mi ukázala ten klub a pak mě zavezla domů. Kluci seděli u televize a ani jeden nevypadal, že bychom jim chyběli. „Ahoj lásko, konečně si doma. Víš, jak si mi chyběla?“ vzal mě Edward do náruče a hladově mě políbil.

„Tak mi radši půjdeme a Bello, nezapomeň.“ Ani jsem neřekla ahoj a byli pryč. Edward mě stále hladově líbal a přestal, až když jsem nemohla popadnout dech.

„Na co nemáš zapomenout?“ zeptal se zvědavě.

„To tě ale vůbec nemusí zajímat“ usmála jsem se.

„Bello, nemuč mě.“

„Já tě nemučím, ale možná by sis měl zajít na lov.“ Edwardovi oči už začínaly tmavnout a já si nebyla jistá, jestli to tak v malém a dusném prostředí vydrží.

,,Asi máš pravdu,“ postavil mě na zem. „Na lovu už jsem nabyl 14 dní.“

Zamířila jsem do kuchyně, taky si něco ulovit. Otevřela jsem ledničku, ale ta byla až na pár nepotřebných maličkostí úplně vybílená. „Asi bych měla dojet nakoupit,“ zhodnotila jsem situaci a šla si pro peněženku. Šáhla jsem pro klíčky od mercedesu a rozloučila se s Edwardem.

Supermarket jsem po menším bloudění našla. Koupila jsem jen to, co potřebuju a jela zpátky domů. Edward tam ještě nebyl, tak jsem usoudila, že by nebylo od věci dát si sprchu.

Voda měla uklidňující účinky, že se mi nechtělo vylézt. Zabalila jsem se do ručníku a šla jsem si vybrat nějaké oblečení. „Konečně, už jsem si myslel, že nikdy nevylezeš a budu si pro tebe muset dojít.“ Edward ležel na posteli, ruce za hlavou, oči zavřené.

„Věřím, že ty dveře pro tebe nepředstavují žádnou překážku.“ Došla jsem k němu a políbila jsem ho. Automaticky kolem mě obmotal paže a přitáhl si mě. Byl po lovu, takže jsme mohli trochu experimentovat.

Jeho jazyk si prodral cestu do mých úst a můj jazyk nechtěl zůstat pozadu. Začali se mezi sebou proplétat a tančit vášnivý tanec. Jasně jsem věděla, že tohohle se nikdy nenabažím.

Líbal mě déle, než jsem čekala, ale když jsem se přitiskla víc k němu odtáhl se. Na tváři měl pobavený úsměv. „Poslouchej svoje srdce a dech.“ Moje srdce letělo neuvěřitelnou rychlostí a můj dech na tom nebyl o moc lépe.

„Hlavně, že se dobře bavíš.“ Šla jsem si do šatny vybrat nějaké oblečení.

„Ty jdeš někam s Rosalií?“ zněl překvapeně.

„Neboj, jdeš s námi,“ usmála jsem se.

Přemýšlela jsem, jestli si mám vzít kalhoty nebo šaty. Očima jsem přelétla všechny police a ramínka. Můj zrak upoutaly modré, lesklé šaty do půlky stehen a bez ramínek. Ty šaty mě dostaly na první pohled, ale horší to bude s botama.

Edwardovi jsem hodila černé tričko, protože v černé vypadal neodolatelně.

Musela jsem přiznat, že mi to v těch šatech slušelo. Vlasy jsem si vyčesala nahoru a jeden pramen jsem nechala viset podél obličeje. Riskla jsem i boty na podpatku. Modré, páskové s malými kamínky. „Vypadáš nádherně.“ Edward mi složil poklonu a já se začervenala.

„Ty taky nevypadáš nejhůř.“ Zašklebil se a nabídl mi rámě.

Automaticky zamířil k volvu. „Dneska řídím já.“ Nasedla jsem do mercedesu a nastartovala. Edward si sedl vedle mě a jen mlčky trpěl mou pomalou jízdu.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 9:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!