Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 96

12.02.2010 (20:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6827×

Se ztrátou Mika jsem se vyrovnala až překvapivě rychle, takže se skoro všechno vrátilo do normálu. A když říkám skoro, tak myslím skoro. Edward totiž svůj názor na sex nezměnil, ani když jsem se ho snažila různými způsoby přesvědčit. Chodila jsem před ním nahá a nenechal se ani vydírat v podobě tiché domácnosti, tak jsem to nakonec vzdala.

S Jenny jsem se znovu bavila a někdy jsme spolu vyrazily i na nákupy. Na Joshe jsme obě úplně zanevřely a snažily se ho ignorovat, což bohužel tak dobře nešlo. Jakmile se někde objevil, srdce se mi rozběhlo neuvěřitelně rychle a ruce se mi začaly potit. Edward mě ale naštěstí dokázal uklidnit.

I Jenny si nakonec našla kluka. Nebo přesněji, on si našel jí. Byl to druhák, jmenoval se Chase a byl hrozně milý a fajn, takže o ní jsem starosti mít nemusela.

Jediné, co mi nedalo spát, byly moji rodiče. Snažila jsem se vymyslet dobrou výmluvu, ale nic mě nenapadlo. Když řeknu, že jsme přerušili školu a budeme cestovat, volat mi můžou kdykoliv. Celá nervózní jsem se se svými obavami svěřila Edwardovi. Přesněji řečeno, on to ze mě vypáčil a nabízelo se jediné řešení. Nafingovat naší smrt tak, že z nás nic nezůstane, takže nejlepší bude požár a nejspíš autonehoda. Moc se mi to nezamlouvalo, ale nechtěla jsem dát najevo svoje obavy, protože Edward by mě ještě začal přesvědčovat, abych si tu přeměnu rozmyslela, a to jsem za žádnou cenu nechtěla, tak jsem byla zticha.

Poslední dva měsíce utekly jako nic a já se chtě nechtě musela rozloučit, protože se všichni dozvěděli, že příští semestr už nenastoupíme.

„Bello, uletí nám letadlo,“ popoháněl mě Edward, když jsme měli letět do Forks. Takhle nikdy nevyváděl, ale moc jsem to neřešila.

„Vždyť jdu,“ zamručela jsem, nasedla do auta a vyrazili jsme.

Na letišti jsme byli za chvíli a k mému překvapení Edward vytáhl z kufru tašku a přehodil si jí přes rameno. „Co v tom je?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Pár věcí. Doklady a dárky z Francie,“ usmál se, ale nevěřila jsem mu.

Edward vyzvedl letenky a po odbavení jsme nasedli do letadla. Zdálo si mi, že letíme nějak dlouho a taky, že ano. „Edwarde, my neletíme do Forks?“ vyvalila jsem na něj oči.

„Nech se překvapit,“ políbil mě a tím utvrdil moje mínění, že letíme někam jinam.

„Vítejte v Londýně,“ ozval se hlas kapitána a přistáli jsme.

„Slíbil jsem ti přeci, že se sem ještě vrátíme,“ usmál se a já úplně mimo kývla.

V garážích jsme si půjčili auto, ale protože Volvo neměli, zvítězil mercedes. Myslela jsem, že pojedeme do hotelu, ale zastavili jsme u Londýnského oka. Bylo nádherně osvícené a točilo se.  S překvapeným úsměvem jsem se na Edwarda otočila a on mě odměnil pokřiveným úsměvem. „Slíbil jsem ti to,“ vysvětlil, vystoupil z auta a otevřel mi dveře.

Venku na nás čekal nějaký muž a pak už jsme se mohli kochat nádherným výhledem. „Bello, vážně si to nechceš ještě rozmyslet?“ začal Edward s poslední dobou oblíbeným tématem.

„Edwarde,“ zasténala jsem a hlavu si opřela o jeho hruď. „Musíš všechno kazit?“

„Já tě jen prosím, aby sis to rozmyslela.“

„Ale já si to rozmyslela a dál na svém rozhodnutí nic měnit nebudu.“

Chtěl ještě něco říct, ale já ho umlčela polibkem. Tentokrát nebyl tak zdrženlivý. Rukama mi jezdil po těle a já už za chvíli nemohla popadnout dech. „Miluju tě, tak to nekaž,“ vydechla jsem a svojí roztěkanou pozornost přesunula na noční, osvětlený Londýn.

„Zůstaneme tu nebo poletíme hned zpátky domů?“ otočila jsem se na něj, když jsme se vraceli k autu.

„Půjdeme do hotelu a domů poletíme zítra dopoledne,“ usmál se a pomohl mi nastoupit do auta.

Poznala jsem ten stejný hotel, ve kterém jsme byli i v únoru a začala jsem zase trochu doufat, že by Edward mohl pustit svůj strach k vodě. Povzdechla jsem si, protože jsem věděla, že tyhle naděje jsou plané.

Měli jsme dokonce i stejný pokoj jako minule, tak jsem rovnou zamířila do koupelny. Z tašky, ve které měli být původně věci pro Cullenovi, jsem vytáhla svoje prádlo a noční košilku, tak jsem si jí hned oblékla. Na to, že jí vybíral Edward, byla odvážná až dost a moje naděje zase vzklíčili.

Edward ležel na posteli, tak jsem si k němu přilehla a políbila na dobrou noc. On si mě k sobě víc přitiskl a překulil se nade mě.

Zalapala jsme po dechu, když rukou zajel pod mou košilku a dobýval se dál. „Co to děláš?“ vydechla jsem, když se rty přesunul na můj krk.

„Plním tvoje poslední lidské přání,“ povzdechl si a začal mě zase líbat.

Líbal mě stále vášnivěji, když se ozval trhavý zvuk a já před ním ležela jen v kalhotkách. Už jsem si byla 100% jistá, že necouvne, tak jsem mu vysvlékla tričko a ještě víc se k němu přitiskla.

On mě mezitím zbavil kalhotek a hladově, ale přesto velmi opatrně si hrál s mým vzrušeným tělem. Vzdychala jsem, sténala a roztřesenýma rukama se mu snažila rozepnout pásek u kalhot, což se mi vůbec nedařilo, tak mi pomohl a sám si je stáhnul.

Prsty jsem objížděla jeho svalnaté tělo a věděla jsem, že tohohle se nikdy nenabažím, ani kdybych měla žít tisíc let.

Už jsem to nemohla vydržet, tak jsem mu stáhla boxerky a on roztrhl moje kalhotky a velmi opatrně do mě vnikl. Prohnula jsem se v zádech a vychutnávala si tenhle nádherný okamžik a přála si, aby nikdy neskončil.

Vychutnávala jsem si ten pocit, že jsme jedno tělo, dokud se ve mně nezačal pohybovat a moje narůstající vzrušení mi nedovolilo normálně přemýšlet. Potom už jsem si jenom uvědomovala jeho přírazy, moje tlučení srdce a náš zrychlený dech, když jsme se blížili k vrcholu.

Vykřikla jsem blahem a zpocená zůstala ležet v polštářích. Edward si lehnul vedle mě a objal mě. „Děkuju,“ zašeptala jsem se zavřenýma očima a úsměvem na tváři.

„Miluju tě,“ pohladil mě po tváři.

„Já tebe,“ vydechla jsem a oči už neotevřela, protože mě navštívil spánek.

Do Forks jsme přijeli hned druhý den navečer a po předání dárků jsme se odebrali k Edwardovi do pokoje.

Lehla jsem si na postel a čekala, až mě začne spalovat oheň, ale nic se nedělo. „Edwarde,“ povzdechla jsem si a stiskla mu ruku.

„Rozmysli si to, prosím. Co Charlie a Renée?“ snažil se mě přemluvit, ale já se nedala.

„To už jsme probrali,“ připomněla jsem mu rozhovor s Carlislem, že po přeměně zajde za Charliem a řekne mu, že jsme si chtěli udělat prázdniny, ale vybourali jsme se a aut začalo hořet, takže ani jeden z nás neměl šanci přežít.

„Miluju tě,“ zašeptal a než jsem stihla odpovědět, jeho zuby prokously mojí krční tepnu.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 96: