Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozdílné tváře 4. kapitola

26.08.2013 (21:45) • nikolkrus • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 892×

Edward

Nevím, co to s Alice minulý týden bylo. Zdála se mi poněkud zaskočená. Věděl jsem, že její vidiny jsou nestálé, ale že si spletou budoucnost s něčím, co už se dávno stalo. To jsem nečekal. Možná to bude tím, že Alice vypila zkaženou krev nebo co já vím. Asi zkažená veverka. Já jí říkal, ať jí jen větší zvířata.

„Edwarde, máš jít za Carlislem do pracovny. Chce s tebou mluvit.“ Udělal jsem něco? Nikoho jsem nezabil a nic nerozbil, takže co? Chce mě vyslýchat, proč jsem pořád panic? Na tom nesejde. Asi si pořádně hlídá mysl.

„Díky, Alice, už jdu,“ řekl jsem jí to trošku s rezervou, poněvadž se mi zdála taková zdrcená. Pomalu po schodech, pomalu po chodbě. Tak moc jsem se chtěl vzdálit tomu rozhovoru. Plánuji, že se zmíním i o Alice. Carlisle by jí měl připravit jídelníček, aby neměla zase ujeté halušky.

„Posaď se, musíme si popovídat o tobě a Aly.“ Pomalu se posadil do hlubokého koženého křesla. Ani nepočkal na mé zaklepání nebo aspoň zmínku, že jsem za dveřmi. Holt upír.

„Dobře. Sice nevím, že jsem něco udělal, ale cítím v tobě nějakou prosbu směrem ke mně. Tak ven s tím.“ Nechtěl jsem působit jako ten, co se bojí svého otce. Prostě jsem mu odpověděl taky na úrovni.

„Ano, ohledně vašeho spaní… Víš, Edwarde, to není ani u obyčejných lidí zcela normální. Trochu mě to děsí u tak pobožného mladíka se starými zvyky. Já myslel, že se zvířata počítají taky.“ Aha, tak ne psychiatr, ale starostlivý otčím, celkem mu to jde. I když vím, že spát s holkou v jedné posteli nebylo v našem století nějak uznávané, tak zvířata nebyly zase tak běžné. Spát s nimi ale bylo bráno jako nezbytnost. Že by to bylo zakázané, jsem nepostřehl.

„No, zvířata se nepočítala, ale nebylo to tak běžné jako teď. Teď si to fašírují i ve vaně. Taky jsem o tom přemýšlel, ale to se Aly nelíbilo. Byla nesvá z vody, a tak jsme šli radši do postele. Jinak nevím, z čeho máš obavy? V kabelce ji nosit nebudu.“ Zase takový blázen nejsem.

„Tak jinak.“ Carlisle si promnul obočí a naklonil se na mě blíž. „Edwarde, uvědomuješ si, že být zoofilem se trestá v lidském světě, ale u nás doma taky? K tomu bys ji vlastně i zneužíval, protože má dvanáct let v koňském věku. Chci tě požádat, jako mého nemilejšího syna… Přestaň! Aly máme všichni rádi, ale zase s ní nechceme šoustat ve vaně!“

Jaj, ten trapný moment, když vám řeknou pojem spaní a vy to pochopíte naopak! Panebože, co si o mně teď Carlisle myslí, bych radši neslyšel. Ve zkratce uvažuje, že mi půjde koupit nafukovací panu a všechno možné, abych už nechal Alabamy. O ty Brute, tak to je sek jak prase.

„Carlisle, vím, co sis teď myslel, ale právě mi to došlo,“ chytil jsem se za hlavu a smál se, „pořád se říkalo slovo spaní, mně to došlo jako spát od slova spánek, ne že to bude znamenat sex. A proto se už nemusíš rozhlížet po sex-shopech. Je to ok, protože jsem stále panic a Aly taky.“ Carlisle se začal smát na celé kolo. V momentě přiletěla Alice. Pohlédla na něj a málem dostala infarkt. Myslela, že sem ho zbláznil taky, jak se tam svíjel na zemi a z plných plic se smál. Zkrátka, pohled k nezaplacení.

„Alice, příště až budeš říkat slovo spát, tak si ověř, že z dvojsmyslu to ten druhý nepochopil špatně. Ano, pořád jsem panic a Aly taky.“ Hodil jsem samolibý úsměv. Alice se ale nesmála. Byla stále zaražená.

„Cože? Jak to? Vždyť to bych nedokázal udělat. Co tam přesně bylo?“ Alice myslela na tu vidinu, že se to teprve stát má.

„Ehm, asi omyl. Třeba… Třeba se to nestane. Možná…“ Nevěřila mi, byla přesvědčená, že jakmile se otočí, zmizím s Aly v houští. Má sestra a nevěří svému milému bráškovi! Tak to mě naštvala!

„Třeba určitě, že se to nestane. To si chtěla říct, že ano?!“ Byl jsem trošku dopálený z jejich nejistot vztahujících se ke mně. Já jsem vzorňák, tak možná proto.

„S časem se uvidí.“ Stále byla nejistá. To určitě ta její paličatost.

„Jdu s Aly na palouk… Lonžovat!“ Ani jsem to nedořekl a všichni se zase blbě podívali. Radši jsem slovo lonžovat zařval, aby třeba ta srna v houští nepomlouvala. V této situaci by to bylo i reálné. Vmžiku jsem připnul Aly za ohlávku – byla trošku zaskočená – a už kráčel honem pryč.

„Včera jsi měla problémy nacválat na pravou nohu, tak dneska na tom teda zapracujem.“ Aly zakroutila oči a více se zaměřila na svůj krok. Chápu, že někdo musí být ta zlá úča, ale já jen chci, aby se někdo rozvíjel správně. Moje černá princezna.

„Aly, dneska jsem s sebou vzal foťák, tak zapózuj.“ Odstoupil jsem a klekl si na koleno, abych mohl pořádně zaostřit. Mám v plánu si tu fotku dát do rámečku a poté na zeď. Jenže to vše záleží na modelingové stránce Alabamy a na profi fotografické schopnosti Edwarda Cullena – mě. Asi to vyjde, poněvadž – jsem dobrej. Aly hodila výraz, trošku dotčený, že se směju jí.

„V pohodě, cíťo. Radši se dáme do práce. Jdi,“ mlaskl jsem na ni a ona – jakožto zkušená – se rozešla svižným krokem na kruh. Nechal jsem ji chodit ještě pár minut, následovala pobídka do klusu. Aly opět bezproblémově. A teď nacváláme. „Aly, hop!“ přidal jsem i mávnutí lonží. Naskočila… A dobře! Jsem pyšnej – dejme tomu, táta.

„Ták je hodná. Moc hodná. Šikulka jsi!“ Takhle se má učit. Vidíte to? Sice sobecké, ale mám z toho dobrý pocit.

„Dnešek padla. Běž!“ Odepnul jsem Aly z vodítka a nechal ji proběhnout. V duchu si už ani neumím představit den bez ní. Vždyť dneska ji už vzal Emmett na túru. Ušel s ní deset kilometrů. Všem nám přirostla k srdci. Holka nám za necelé dva týdny vyroste. Její třetí rok musíme pořádně oslavit, Alice měla ňáké návrhy na oslavu. Esmé už připravuje nový recept na dort. A Carlisle… Trošku mě naštval – jí navrhl venkovní stáj s malou ohrádkou – já ji chci doma! Zvykla si chodit na záchod ven, a k čemu? Aby byla venku. To je nefér. Přiznávám, že asi jenom vůči mně.

„Aly, pojď. Jdeme domů.“ 

Autor: nikolkrus, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozdílné tváře 4. kapitola: