Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozpůlená duše - 3.kapitola

07.08.2009 (11:30) • LoveShy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1609×

3.kapitola

Annie se prodrala hustým křovím, v tom se ale zastavila neboť jí leknutím tuhla krev v žilách. Někdo ji oslovil jménem. Líbezný, hluboký avšak úžasně sametový hlas. Pomalu se zkopněle otočila. Byl to on. Poznala ho po hlasu. Stál asi metr od ní a usmíval se svým pokřiveným úsměvem.
,,E...Edwarde?" řekla nesměle a hlas jí roztomile přeskočil.
,,Teda ty jsi buď odvážná anebo hloupá...nemáš tu někde sestru?"
,,No...ne. Já jen..." zašeptala.
,,Zajímá tě to na louce, že ano?" Odpovědí mu bylo přikývnutí.
Edward se nadechl. Byl v rozpacích. Nevěděl jak začít. A přitom před ním stála dívka, která ho přitahovala. Pozorně zvažoval všechny možné varianty jak jí to jenom říct. Nemohl to na ni jen tak vybalit, utekla by. Ale taky to nechtěl protahovat. Dal se tedy na zlatou střední cestu.
,,Dobře, vysvětlím Ti to. Tuším, že bys to ráda někomu potom řekla, ale..."
,,Nechci to nikomu říkat," zaprotestovala Annie okamžitě.
,,Dobrá tedy..." začal Edward ,,...zpočátku jsem protestoval o tom ti to říct, protože bych neřekl, že mi uvěříš, ale nic jinýho mi nezbývá. Tak tedy...nevím jestli sis někdy všimla očí kohokoliv z mých sourozenců nebo mě. Ale mění barvu, jednou jsou zlatavé, ale jindy..ehm..zčernají. Nebýváme ve škole když svítí slunce a...jsme silnější a rychlejší než ostatní...my jsme..."
Annie se zrychlil dech a srdce jí bušilo na plné obrátky. Věděla co řekne. Bála se, ale ne jeho.
Nadechla se ,,...upíři?" dokončila za něj větu.
,,Ano." hlesl Edward a prohlédl si ji.
Annie kývla. Tušila, že tohle nemůže být obyčejný kluk. Vždycky byl vyjímečný.
,,A ti vlci...to...co to bylo?" zašeptla Annie.
,,Já tě vážně nechci děsit," zaoponoval s úsměvem.
,,Myslím, že to zvládnu," mrkla na něj.
,,Dobrá. Byli to vlkodlaci. Nepřátelský kmen...."
Annie se vyděsila. ,,Nejspíš znáš toho Jacoba a jeho partu..."pokračoval Edward s úsklebkem ,,...tak to byli oni. Ta jejich parta. Ještě Sam, ale ten s námi do školy nechodí."
,,Páni no tohle..." zajíkla se.
,,Nepřál bych Ti přijít s nimi do styku. Hnusní psi," ušklíbl se.
Chvíli bylo ticho. Ani jedem nevěděl co říct, každý byl ztracen ve vlastních myšlenkách
,,Neztratila jsi se tu?" usmál se Edward a pohlédl na temnný les okolo. Annie zčervenala. ,,Jen trochu, ale nechce se mi vracet." Oplatila mu úsměv.
,,Nechceš na chvíli společnost?" usmál se. ,,Tedy jen za předpokladu, že se nebojíš," dokončíl větu.
,,Bojím...ale ne tebe." zakroutila hlavou. Chvíle o které se jí zdávalo, je najednou tady. Myslela, že se zbláznil svět. Bylo tu toho tak moc najednou...

***

Když Gabriella šla už dobrou hodinu rozprostřela se před ní pláž. ,Už jsem nedaleko´ pomyslela si a šla tam, kam ji rozum vedl. Zanedloho už spatřila roztomile malé dřevěné domečky. Když přišla blíž všimla si dvou chlapců, zřejmě byli z Jacobovi party. Když k nim došla zjistila, že si ji se zájmem prohlížejí.
,,Ehm...Ahoj. Nevíte kde je Jacob?" zeptala se trošku rozpačitě. Jeden z chlapců se šibalsky usmál. ,,Jdu se po něm kouknout," usmál se a zmizel v jedné z chýší.
Gabriella čekala, připravovala si co mu asi řekne. Když v tom uslyšela veselé zvučné hlasy.
,,Jacobe konečně sis našel holku? Už bylo na čase."
,,Quile dej pokoj vžyť já ani nevím kdo to může..." Když vyšel ze dveří jeho pohled se zapíchl do Gabrielly, která je se zaujetím pozorovala. ,,Ahoj," pípla.
,,Ahoj." Usmál se Jacob a šťouchl do Quila, který si po chvilce šel sednout za tím druhým chlapcem a Gabriella s Jacobem se vzdálili na doslech.
,,Předpokládám, že jsi nepřišla jen tak..?" protrhl Jacob ticho.
,,No to nepřišla," podívala se na něj rozpačitě Gabriella.
Jacob mlčky posunkem naznačil, že má pokračovat.
,,Ty asi nevíš nic o těch vlcích co pobíhají v lese?" Ztuhl. Ona se nesmí nic dozvědět.
,,Vlci?" udělal překvapenou grimasu.
,,Víš možná si o mě pomyslíš, že moc čtu fantasy a jsem lehce naivní, ale nejsem blbá. V noci v lese. Potkala jsem tam vlka. A říkám ti, že pohled toho vlka byl stejný jako ten tvůj, měli jste stejné oči. Tam na té louce jak jsme vás se sestrou viděli s Cullenovými. Byl jsi tam taky. Byl jsi ten vlk, co stál napravo od toho prostředního."
Jacob se zastavil. Rozmýšlel co říct. Teď ho ta holka dostala. ,,Jsi chytrá, ale nikdo ti to neuvěří."
,,Nechci to nikomu říkat. Je to pravda?"
,,Je." Teď byl Jacob lehce v rozpacích. Sam mu určitě vynadá.
,,Jen by mě ještě zajímalo. V noci v tom lese. Mohl si mě zabít. Ale nic si neudělal, proč?"
,,Měla bys být ráda, že jsi to přežila a ty se ještě ptáš proč," zasmál se Jacob.
,,Jedno je ale jistý. Musím uznat, že jsi nadmíru statečná a nebo ti chybí pud sebezáchovy," spiklenecky zamrkal.
Dali se do řeči. Gabrielle se o tomhle zdálo předešlou noc. Celou dobu se oba smáli a bavili se házením žabiček do mořské hladiny.

******

„Mami, tati, vzbuďte se,“ zatřásl stanem Eliot. „Annie a Gabriell jsou pryč!“
Tom a Janett se v tu chvíli probudili. „Cože to říkáš?“ zamumlal Tom. „Jak jsou pryč?“
„Nikde nejsou, ve stanu, u potoka…už je hledám půlhodiny,“ oznámil Eliot. Rodiče rychle vstali a vydali se je hledat. Chodili jenom okolo tábořiště a volali je, ale nemělo to smysl. Po půlhodině to vzdali a usoudili, že holky se samy vrátí.

***

Edward se vrátil v dobré náladě navečer domů a celá rodina hned samozřejmě vyzvídala.
„Tak co? Řekl jsi jim to?“ optávala se Alice, i když matně věděla, co se dělo. Všichni se na něj nahrnuli, a s tázavými pohledy čekali, co jim poví. „Našel jsem jednom jednu, ta druhá byla pryč,“ začal Edward. „Celé odpoledne jsem jí vysvětloval všechno o nás, a zdá se, že to moc dobře pochopila a ani ji to nešokovalo.“ Carlisle přikývl. „Myslím, že to bylo to nejlepší řešení. Kdybychom to neudělali, tak by dál pátrala a mohla by to říct více lidem.“
„A co ta druhá holka?“ zeptal se Jasper. „Mám na mysli to její dvojče… Ta by to mohla prozradit, vypadala o mnoho zmatenější.“
Edward zakroutil nesouhlasně hlavou. „Tu druhou víc než my, zaujali vlci…“
„Ta druhá šla do La Push,“ přerušila ho Alice. „Nevidím ji…“
„No tak pak je to jasné,“ zhodnotil Edward. „Carlisle…“
„Ano, zavolám Samovi…“ pokýval hlavou Carlisle. „Děkuju Edwarde.“
„Měli bychom je pozvat sem,“ ozvala se Rosalie. „Ráda bych se ujistila, že nic neprozradí.“
„Rose, musíme jim věřit. Stala se nešťastná náhoda, ale teď nemůžeme víc udělat,“ uklidňovala ji Esmé. Rose si jenom povzdechla a odkráčela do svého pokoje. Emmet vyskočil z křesla a letěl hned za ní. V domě bylo napětí.

***

I v La Push se děly věci. Když Gabriell odešla, Jacob se vrátil domů jako omámený. Lehl si na postel a usmíval se. Byl už hodně unavený - předminulou noc nespal, protože měl hlídku a tuto noc byl na mýtině, a pak do rána běhali se Samem u Forks – ale nechtělo se mu spát. Billy na něj zezdola volal, ale Jacob se neozýval. Přišel mu nějaký divný, a tak raději zavolal Samovi. „Haló?“ zvedl telefon mladší bratr Sama. „Ahoj, tady je Billy, dej mi Sama prosím.“ Telefon zašuměl a pak se v něm ozval zvučný hlas Sama Uleyho. „Ano, Bily, co potřebuješ?“ „Ahoj Same, chci se zeptat, jestli nevíš co je s Jakem. Kde jste byli dneska?“
„V noci nastaly menší komplikace, ale dnes ve dne jsme nikde nebyli. Je nějaký problém, Billy?“ oznámil Sam. „Komplikace?“ zajímal se Billy.
„Byli jsme kvůli jistým věcem na mýtině s… Cullenovýma. A viděly nás dvě slečny.“
„Aha,“ odmlčel se Billy a poté mu to došlo. „Viděly vás jako vlky?“ zhrozil se.
„Ano,“ přiznal Sam. „Rozhodli jsme, že to nebudeme dál řešit. Je to to nejlepší řešení. A co se děje s Jacobem? Přijde mi pořád stejný – stejně hyperaktivní a rozjívený,“ podotkl Sam.
„Byl celý den pryč a teď je ve svém pokoji a nemluví se mnou.“
„Den trávil jako člověk, neslyšel jsem ho… Můžeš na moment vydržet? Mám druhý hovor,“ zamumlal Sam. „Jistě,“ oznámil Billy a čekal.
„Sam Uley, kdo volá?“ zvedl Sam druhý hovor a představil se.
„Zdravím, tady Carlisle Cullen.“
„Ano? Vyskytl se nějaký problém?“ opáčil Sam udiveně.
„Týká se to té záležitosti na mýtině. Jedné slečně co nás viděla jsme řekly pravdu. Tedy jen o nás, samozřejmě, ale nevíme, kde je ta druhá. Respektivě, abych to upřesnil - Alice jí neviděla, takže si myslíme, že byla v La Push. Tu slečnu jste prý dost zajímali…“
„O ničem nevím, dneska jsem v La Push nebyl… to jedině Jacob,“ ztichl Sam.
„Jacob? Možná byl přes den s ní…a něco jí řekl…“ hádal Carlisle.
„My jsme se dohodli, že nic neřekneme, ale jak tak koukám, tak asi budeme muset. Víte co? Já se optám Jakea a případně seženeme tu slečnu. Vy najděte tu druhou a pak si dáme vědět co dál,“ navrhl Sam.
„Souhlasím,“ přitakal Carlisle a zavěsil. Všechno to hned pověděl rodině.
Sam mezitím pokračoval v hovoru s Billym. „Jste tu Billy? Mám nové zprávy…“

***

Bylo pozdní odpoledne a schylovalo se k večeru. V tábořišti Mooreových byl velký neklid. Pořád čekali na své dcery, ale ty se za celý den ještě neukázaly. Řekli si, že počkají do šesti a potom je půjdou hledat, dokud bude světlo. Svým dcerám věřili, ale báli se o ně. I Eliot, který neustále provokuje své sestry, byl neklidný. Udělali si oheň a pomalu připravovali večeři. Uběhla pátá hodina, čtvrt, půl, třičtvrtě…šest. Holky nepřišly, a tak se je vydali hledat. Tatínek hledal po cestě, kterou předchozí den přišli. Janette chodila po známých místech, kam chodili pro dříví, pro vodu, nebo kde rostlo plno hub. Eliot volal z plných plic jejich jména. Nepřišly, neozvaly se. Rodiče napadaly strašné myšlenky. Co když se jim něco stalo? Co když je někdo unesl? Co když… Nevěděli co udělat; nemělo cenu už hledat, nemohli sbalit stany, protože holky se mohly každou chvilku vrátit a čekat a nic nedělat se jim také nechtělo… Tom se tedy rozhodl, že ještě počkají do rána – holky si mohly udělat výlet a zdržet se s kamarády. Ale když do rána nedorazí, zavolá na policii svému příteli Charliemu a začne pátrání. Se strachem šli nakonec spát. Ráno zase čekali, ale ani do poledne holky nedorazili. „Charlie? Potřebuju pomoct…“

Autor: LoveShy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozpůlená duše - 3.kapitola: