Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozpůlená duše - 5.kapitola

21.08.2009 (13:30) • LoveShy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1482×

5.kapitola

,,Svítá. Odnesu tě domů," zašeptal Edward.
,,Ne, musím ji najít. Jak jsi našel mě?!" oponovala Annie.
,,Uslyšel jsem tvoje myšlenky, ale byla jsi nablízku. Jenže teď slyším jenom mysl policistů a jednoho psa," řekl s lehkým oporem ,,A tvoji," pousmál se.
,,Nespravedlnost," zabrumlala si Annie pro sebe.
,,Proto teď říkám, že se půjdeš alespoň vyspat. A navíc. Co by asi řekla tvoje máma kdyby tě nenašla v posteli?" Annie musela uznat, že má pravdu. Kývla. Edward si jí jemně vytáhl na záda. Annie se nadechla a rázem se kolem ní všechno zmlžilo.
Za necelé dvě minuty dorazili k domu Mooreových. Edward obešel, dá-li se tomu tak říct , dům a vyskočil do Anniinina pokoje oknem. Opatrně ji vzal do náruče a položil do postele. Byla opravdu hodně unavená, takže bez rozmyslu skopla boty a přikryla se.
Edward už byl na odchodu, ale najedno ucítil ve své dlani něco hřejivého. Annie.
,,Neodcházej prosím," pousmála se.
,,Dobře, zůstanu s tebou," opětoval jí úsměv, sedl si vedle ní na postel a pořád ji držel za ruku. Nemohl si odpustit ani malý polibek na čelo. Ten už ale Annie nevnímala neboť byla hluboce ponořená ve spánku.

***

Když se Gabriella probudila byla stále tma, tedy alespoň jí to tak připadalo. Později si však uvědomila, že není tma. Jenom je v místnosti bez oken. Ležela na něčem, co by ses snad dalo nazvat pohovkou. Noha ji nepříčetně bolela a krk měla sevřený ostrou bolestí. Určitě bude podchlazená a její plíce si to odskáčou. Poprvé zalitovala toho, že jela stanovat.
Vybavovala si všechno co se jí přihodilo a snažila se vzpomenout na každou věc. Vzpoměla si na kovovou náruč a na to, jak s ní někdo běžel lesem. Ten muž. Chtěl po ní něco co nesměla říct. Kde asi je? Unesl ji? Tisíce otázek se jí ronilo v hlavě, ale ani na jednu odpověď nezanala. V tom se rozletěly dveře a dovnitř vešla vysoká, mohutná postava.
,,Vidím, že slečna se už probrala," usmál se ten muž ošklivým hlasem.
Přes malé množství světla v pokoji mu nešlo vidět do tváře.
,,Kdo jste? Co po mě chcete?!" chtěla říct, ale z úst se jí vydral jenom slabý hlas, který vyděsil i ji samotnou.
,,To není podstatné. Hlavní je to, co ty víš," zase se usmál a Gabrielle se ten člověk protivil čím dál víc. ,,Přesněji to, co ty víš o upírech."
Zakroutila hlavou. ,,Co prosím?" zatvářila se nejnechápavěji jak jen uměla.
,,Notak, nehraj hloupou. Nepomůže to ani jednomu z nás," zašklebil se.
,,Ale já nic nevím!" vydala už zoufale.
,,Vážně? Tak jinak... Nechceš snad aby se něco stalo například..Tvojí sestře?" teď měl navrch.
,,Annie nechte na pokoji!!" vykřikla jak nejvíc to šlo. Ten muž se pobaveně zasmál.
,,Nechám, když mi povíš všechno co víš."
Gabriella se ocitla v začarovaném kruhu.
,,Dobře, jak chceš." hlas toho muže zněl naštvaně.
,,Počkejte..." hlesla Gabriell. Ten muž se s vítězným úsměvem na rtech otočil.
,,Tak mi pověz...víš o rodině upírů?"
,,Ne..," pronesla už zoufale..
Muž se a patě otočil, odešel a bouchl dveřmi...

***

Jacobe je to marné. Prohledali jsme celý les. Nikde není. Snažil se Jacoba utvrdit Jared. Běhali už půl dne a celou noc. Ale po Gabrielle nebylo nikde ani památky. Jacob smutně přešel k vyvrácenému kmeni stromu. Sklopil hlavu ke svým obrovským tlapám. Zanedlouho přiběhli i ostatní vlci. Soucitně se na Jacoba podívali, ale nemohli mu pomoct.
Najednou Quil nastražil uši a zvedl čumák do výšky. Odběhl o kus dál. Cítím člověka. Byla tady. Ostatní přeběhli k němu a podívali se jeho směrem. Ležela tam odhozená větev, ta, která Gabrielle zranila nohu. V hromádce listí byl vyležený obrys lidské postavy. Ale Gabriella nikde.

***

,,Je mi líto Tome." zakroutil policejní náčelník hlavou. ,,Prohledali jsme celý les, ale nikde nebyla. Budeme samozřejmě hledat dál. Ale šance se podstatně snížila. V noci bylo velice zima. Pokud se nedostala ven, tak je její šance na přežití téměř nulová." dodal smutně. Pan Moore i Elliot měli nakrajíčku. Ale nemohli už nic dělat. Oba se vrátili domů a policie se znovu pustila do pátrání.

******

Annie se ráno probudila a Edward stále ležel vedle ní. Při pohledu na něj se jen usmála. Pak si uvědomila že na protější posteli někdo chybí. „Co Gabriela?“ zeptala se a vstala z postele.

„V noci jsme s Jasperem hledali, ale nic…“ zavrtěl hlavou Edward. „Nevzdáváme to a asi se brzy spojím s Blackem.“ Annie se převlékla a šla si sednout zpátky do postele. „Co když se nenajde?“ zašeptala. „Já nevím čemu mám věřit… Kde by mohla být? Co se jí mohlo stát?“ Z oka ji ukápne jedna slza. Edward ji pevně objal a Annie se mu schoulila v náruči. „Jsem si jistý, že je v pořádku,“ snažil se ji ujistit Edward a hladil ji po vlasech.
„Bez ní nejsem nic,“ vzlykla Annie a v pokoj ztichl.

***

Mooreovi byli už na pokraji zoufalství, neměli sílu hledat sami a v policii už také nevkládali moc velké naděje. Bylo pondělí a oni museli do práce, na dovolenou už neměli nárok. Tom pracoval jako hlavní zástupce starosty okresu. Měl celkem náročné povolání, celou pracovní dobu se nezastavil, pořád něco zařizoval. Jenže ten den se nesoustředil na jedinou věc. Zapomněl napsat zprávu, nedošel na poštu a když si udělal na uklidnění kafe, tak se jím celý polil. Janette pracovala v Seattlu jako módní návrhářka a zároveň vedla svůj vlastní butik. Nejčastěji navrhovala šaty, což chtělo dávku soustředění. Nešlo to…pořád myslela na svou ztracenou dceru. Eliot musel do školy, ale šel tam obzvlášť nerad. Chtěl pomáhat, ne celý den tvrdnout ve škole. Annie musela také do školy, ale jen to předstírala. Svou sestru musela najít, ať se dělo co se dělo.

***

Jacob běhal už druhý den nonstop po lesích. Ostatní o něj měli velké starosti. Jacob se odmítal přeměnit v člověka, a tak pokaždé vyslali někoho ze smečky, aby s ním promluvil. Paul, Quil, Embry, Jared a dokonce i Sam ho přesvědčoval, že už to nemá cenu. Našli sice její stopu, ale ta na tom místě mizí, jakoby se propadla do země. Jediný Seth stále pomáhal hledat. Dopoledne ten den, když byli Jake a Seth poblíž La Push se najednou Paul proměnil.
Volal ti Cullen, oznámil mu. Asi kvůli tý holce. A zase byl člověkem. Jacob nečekal ani vteřinu, běžel jak nejvíc mohl, a těsně před domem se proměnil v člověka. Nevšímal si překvapeného Billyho a vytočil číslo na Edwarda. Netrpělivě bouchal prsty do stolku.
„Jacobe, to byla rychlost…“ uznal Edward.
„Víte něco nového?“ naléhal Jacob.
„Ne, právě že ne,“ řekl sklesle Edward. „Myslím, že bychom měli dát síly dohromady. Podle mě není normální, že jen tak zmizela. Jsem tu s její sestrou, mohla by nám pomoct.“
„Asi…asi ano…zkusím přesvědčit zbytek smečky, ale nevím…“ odpoví překvapivě Jake.
„Nějaký problém?“ táže se Edward.
„Myslej si, že to nemá cenu…,“ Jake si zívne a Edward to slyší.
„Zkusím je přesvědčit sám…a ty Jacobe, běž se vyspat, přes den zkusíme pátrat i dál za Forks a na večer nám pomůžete.“
Jacob protestoval. „Nepřichází v úvahu. Já budu hledat, dokud ji nenajdu.“
Edwardovi došlo, že ho nepřesvědčí. „Sejdeme se na mýtině.“
„Hmm..“ zamumlal Jake a zavěsil.

***

Gabriella se vzbudila ráno, kdy v té místnosti nebyla už taková tma. Skrz malé okno u vysokého stropu prosvítal do místnosti paprsek slunce. Rozhlédla se po pokoji v kterém byla. Na cihlové zdi vyselo mnoho obrazů, na zemi byl prošlapaný zelený koberec. U zdi v rohu stála starobylá skříň, vedle ní byly dveře. Ona ležela na zašlém kanapi tmavě zelené barvy, asi tak z 18.století. Naproti ní bylo velké zrcadlo od stropu až k podlaze. Jinak nebylo v místnosti nic. Gabriella byla unavená z té noci venku, pálilo ji v krku a plíce se jí těžce svíraly. Navíc ji hlasitě kručelo v žaludku a v puse měla vyprahlo. Věděla, že potřebuje lékaře, protože necítila nohy. Nemohla pohnout s prsty. Napadlo ji jen dočasné poškození nervů, podchlazení…nebo…poškozená mícha. A když nebude dlouho jíst a pít, taky to nebude dobré. V tu chvilku nechtěla panikařit, její pud sebezáchovy byl sice v některých situacích mírně narušený, ale momentálně byl v pozoru. Gabriell věděla, že ten muž není normální člověk. Nepřekvapovalo jí to – to ta narušená sebezáchova. Znala jen jeden druh nadpřirozených bytostí. Vlkodlaky. Tenhle muž nevypadal jako někdo z La Push. Byl to někdo jiný, to jí bylo jasné. Co by jí mohl udělat? Nevěděla, jakou moc on má. Proč jí drží? Co chce? Pokládala si otázky a snažila se na ně vymyslet odpovědi. Napadlo ji, že by zkusila, jestli jsou ty dveře odemčené. Nevěděla jak se k nim dostane, ale jiná možnost nezbývala. Ruce měla v pořádku, doufala, že jí dobře poslouží. Jednu ruku spustila na zem a opřela se o ni. Za ní hned položila na zem i druhou ruku. Nehybnýma nohama se svezla na špinavý koberec. Okolo ní se snášel k zemi prach a ona si málem kýchla. Snažila se to vydržet a povedlo se jí. Posunula se rukama víc za sebe, aby se došourala ke dveřím. Najednou pod rukou nahmatala několik papírů. Vzala je do ruky a zjistila, že to jsou tři dopisy. Adresované byly doktorovi Carlislemu Cullenovi . Gabriella se zamračila. Vždyť to je otec Edwarda …
V levém horním rohu obálek byla zpáteční adresa. Aro Volturi. Kdo to může být?

Otevřela vrchní dopis a letmo si prohlídla text napsaný starobylým písmem na pergamenu a nejspíš inkoustem. Do oka jí padlo několik slov. Upíři, vlkodlaci, tajemství, prozrazení, Itálie, lidé, smrt. Přeběhl ji mráz po zádech. Odhodila v hrůze dopis a rozvířila ještě víc prachu. Kýchla si a dveře pokoje se náhle otevřely.

Autor: LoveShy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozpůlená duše - 5.kapitola: