Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » S láskou, Neznámý - 6. kapitola

02.03.2011 (10:00) • Veruuuu • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3338×

„Dal bych všechno za to, kdybys mi dala šanci. Vím, že je už asi pozdě, ale přece jen... Budu doufat. Brzy ti napíšu znovu, princezno. Snad se konečně shledáme.

S láskou, Neznámý"

6. kapitola

Nevěřícně jsem zírala na písmena v dopise, jež jsem pevně svírala v rukou. Proč mi tohle dělají? Co se to najednou děje? Byla doba, kdy se za mnou neotočil ani jeden kluk, a teď mě chtějí líbat dva. Jeden je u mě, druhý mě na dálku pozoruje a prosí o šanci… Měla by to přece být snadná volba. Mělo by mi být jasné, že Neznámý se mi možná nikdy neukáže, že vlastně není skutečný, existuje přece jen v dopisech… Měla bych vědět, že Edward o mě stojí, dokonce bych si toho měla vážit. Proč to tak necítím? Proč jsem po tom, co mě líbal, utekla jako malá holka?

„Ty vždycky uděláš tu správnou věc,“ zašeptala jsem si sama k sobě ironicky a složila hlavu do dlaní. Co když mě k Neznámému táhne především jeho tajemnost? Co když se zjeví a vůbec se mi nebude líbit? Co když kvůli němu odeženu Edwarda? Což se mi vlastně daří docela dobře.

Tak dost, poručila jsem si v mysli a rozhodla se chvíli nemyslet ani na jednoho. Na žádnou z těch dotěrných otázek si totiž neodpovím bez Neznámého. Celý můj život otočil o 180 stupňů, a to jsem ho ani neviděla. Tedy asi viděla, jen o tom nevím.

Vzpomněla jsem si na tajemné oči v knihovně a na ten kolena-podlamující hlas v kině. Můžou tvořit jednu osobu? Může se za tím ukrývat Neznámý? Zřejmě něco ve mně si myslí, že ano, jinak bych přece tolik nepochybovala. Vysnila jsem si ho jako prince na koni, který mi vlastně píše romantické dopisy, ale co když se za dopisy ukrývá slizký had? Co když si všechno přikrášluje?

Z přemýšlení mě něco vyrušilo. Zvedla jsem hlavu, protože mi připadalo, že za dveřmi je nějaký hluk. Opatrně jsem se zvedla z postele a snažila se neslyšně připlížit k nim. Najednou pod nimi projela obálka. Aniž bych se jí věnovala, trhnutím jsem otevřela dveře. Potřebovala jsem vědět, jestli tam je. Už žádné další otálení, chtěla jsem to vědět hned. Zmateně jsem se rozhlížela po chodbě, protože po nikom nebyla ani stopa. Projela mnou vlna zklamání, zase nejsem ani o krůček blíž. Přede dveřmi však byly položené růže. Sehnula jsem se pro ně a rovnou si vzala i dopis. Příjemná vůně růží na chvíli odpoutala pozornost od dopisu a já jsem se jí nechala unášet. Když jsem k nim přivoněla, měla jsem pocit, že vše okolo zmizelo. Teď jsem si to opravdu přála, aby bylo možné uniknout z téhle situace… Realita však ne a ne zmizet. Když jsem k růžím přivoněla asi po desáté, uvědomila jsem si, že nemůžu utíkat. Musím začít věci řešit. Musím se rozhodnout. Nesmím dál ubližovat Edwardovi.

Bála jsem se otevřít dopis, nevěděla jsem, co mě čeká. Něco mi našeptávalo, abych ho neotvírala, abych nečetla slova, která jsou v něm napsaná, že to všechno bude jenom horší. Podívala jsem se na růže, které již zdobily můj psací stůl, a věděla jsem, že dnes dopis číst nebudu. Možná ani zítra, možná už nikdy. Pokud se chci rozhodnout, musím vnímat jen realitu. Musím dát Edwardovi šanci, kterou si právem zaslouží. Bude však o ni po dnešku ještě stát?

Vytáhla jsem z kapsy mobil a naťukala sms určenou jemu.

„Omlouvám se, B.“

Palec chvíli odmítal zmáčknout tlačítko „odeslat“, ale nakonec jsem ji přece jen poslala. Budou ty dvě slova dost, aby mi odpustil mé dnešní chování? Vždyť on mě políbil a já se k němu zachovala hrozně.

Dnešek byl… Jak to říct jedním slovem? Stalo se toho tolik, že nevím, na co myslet dřív. Pomalu jsem cítila, jak se mi klíží víčka, a tak jsem se rychle převlekla a zamířila do postele. Chvíli jsem se dívala na strop a vychutnávala si čistou mysl. Dlouho to však netrvalo, jelikož jsem začala přemítat nad dnešním polibkem. Nad jeho hebkými rty, které se dotýkaly mých, které mi, byť jen na okamžik, patřily. Na šimrání v břiše, když naše jazyky byly perfektně sladěny, jako by jim to bylo předurčeno splynout v jednom dokonalém polibku…

***

Po celém dnu stráveném na přednáškách, jsem byla ráda, když jsem opět byla ve svém pokoji. Edward se mi neozval, což může znamenat jen jediné: zlobí se. Aby se taky nezlobil… Musela jsem ho zklamat, ani si nedokážu představit tutéž situaci, ale v jeho kůži. Studem bych se propadla. Najednou mi v kapse zavibroval mobil, že by přece jen?

„Prosím?“ otázala jsem se, protože jsem se zase nepodívala, kdo mi volá.

„Bello?“ Skoro jsem nevěřila vlastním uším.

„April?“ vypískla jsem nadšeně.

„Už jsem se lekla, že mám špatné číslo. Dlouho ses mi neozvala, slečno, máš velký vroubek! Hádej, kde právě jsem,“ ozývalo se z telefonu.

„Já vím, promiň mi! Jsem hrozná a to ti toho musím tolik povědět. Řekni mi, že jsi někde poblíž,“ zaprosila jsem.

„To si piš, Bellčo, za chvíli jsem u tebe. Těším se.“

„Za tu Bellču tě neuškrtím jen proto, že jsi to ty. Tak ať už jsi tady,“ říkala jsem zvesela.

„Za minutku,“ odpověděla a položila telefon.

Jenom se mi potvrzuje, jak mě ti dva pomátli. April je tady a to znamená, že půlka problémů je vyřešených. Podívala jsem se na fotku, kterou jsem měla na poličce, bylo nám s April asi 14. Mé rovnátka se na mě leskly už z dáli a April vedle mě vypadala jako modelka první třídy. Přesto, že jsme byly každá jiná, nebo možná právě kvůli tomu, se z nás staly nejlepší kamarádky. Já vždy byla ta tišší a ona ten živel, který všem zvedne náladu a rozproudí jim krev v žilách. Donutila mě vylézt ze své ulity a seznámit se na škole s ostatními, i když jsem tam byla nová. Poznala jsem ji hned po mém příjezdu do Forks, máma ji poslala přivítat novou sousedku za účelem navázání kontaktu, i když jej nepotřebovala, protože kamarádů měla v té době spoustu. Když jsem ji poprvé uviděla, nikdy bych si nepomyslela, jak blízké si jednou budeme.

Styděla jsem se sama za sebe, že mě vůbec nenapadlo jí zavolat, pomohla by mi okamžitě, i když na dálku, protože vysoká škola nás každou poslala na jiný konec státu.

„Ťuk, ťuk, tady zlý vlk a přišel jsem tě sníst,“ ozývalo se za dveřmi. Rozběhla jsem se ke dveřím, div jsem se nepřerazila.

„April!“ zavřískla jsem a už ji mačkala v náruči. Objetí mi opětovala. „Chyběla jsi mi.“

„Ty mně taky, Bells, ani nevíš jak. Musím ti toho tolik říct a ty jistě taky,“ řekla a významně na mě mrkla, když jsme konečně stály tváří v tvář.

„To rozhodně, nechápu, že jsem ti nevolala už dávno. A i když vlka bych dovnitř nepustila, tak tebe ano. Pojď dál, ať na té chodbě nezestárneme,“ dopověděla jsem a po dlouhé době se cítila šťastně. Přesně tohle jsem potřebovala. April vždy ví, jak mi zvednout náladu.

„Ty potvoro, co jsi mi zatajila,“ otočila se na mě a ukazovala mi prstem přímo do obličeje.

„Vzdávám se,“ zvedla jsem ruce do obranného gesta, „já za to nemůžu.“ April nahodila vševědoucí výraz a já se musela začít smát.

„Chceš mi říct, že těm kytkám narostly nohy a přicupitaly k tobě do vázy?“ ptala se vážným tónem, ale já moc dobře věděla, jak se uvnitř směje.

„Přesně tak to bylo,“ snažila jsem se odpovědět s plnou vážností, když povolila masku a začala se smát.

„Isabello Swanová, dlužíte mi velký rozhovor,“ parodovala hlas mého táty. Obě jsme se opět rozesmály a mně připadalo, jako bychom se ani nikdy nerozdělily.

„Ale ne, teď vážně,“ řekla, když jsme se uklidnily. „Od koho je máš?“

„Když já vlastně nevím,“ přiznala jsem.

„To u nich nebyl žádný lístek?“ ptala se udiveně.

„Byl, ale já ho nečetla.“ Nechápavě se na mě dívala a neměla se k odpovědi, čímž mi naznačila, že chce vysvětlení. „Bála jsem se ho otevřít, aby vše nebylo ještě horší.“

„Bello, jeden dopis přece nezmění život, ne?“ položila otázku, na kterou vlastně nechtěla odpověď.  Já ale věděla, že už první dopis mi život změnil, co potom udělá ten další? „Přečti si ho. Jednou toho budeš litovat, jestli to neuděláš,“ dodala a já věděla, co mám udělat.

<< // >>

Tak už jsme na konci, co říkáte na April?

Otevře Bella dopis? A co Edward, myslíte, že je to nadobro ztracené?

Ještě jednou děkuju za všechny komentáře a váš zájem. Bez toho bych asi nepsala. Ve škole toho teď mám hodně, tak vím, že mi dílek trvá dlouho, ale doufám, že vám to vynahradím aspoň takto. :)

Jinak bych opět chtěla poděkovat za hlasy v Nej povídce, i když jsem se nedostala do tabulky. Moc děkuju.

Tak doufám, že se vám dílek líbil a zanecháte mi pod ním vaše dojmy.

Vaše Veruuuu

Autor: Veruuuu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek S láskou, Neznámý - 6. kapitola: