Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sametový hlas- 6.kapitola- Nový známý

21.10.2009 (17:30) • Adka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1748×

6. kapitola-Nový známý

Bella:

Přijela jsem domů v rekordním čase. Táta jako vždycky nebyl doma, takže jsem si vzala z lednice sklenici mléka a vyběhla jsem nahoru do svého pokoje. Otevřela jsem dveře, batoh jsem hodila ke stolu, sklenici jsem si postavila na noční stolek a kecla jsem sebou na moji pohodlnou postel. Zabořila jsem hlavu do polštářů a přemýšlelas jsem o dnešním dni. Byl takový zvláštní. Měla jsem radost, že jsem našla konečně někoho na doučování, i když jsem si spíš přestavovala nějakého hlavouna s brýlemi. Ale tenhle kluk vypadal spíš, jako model. Když jsem se nad ním tak zamýšlela, dospěla jsem k závěru, že se mu ani do toho doučování se mnou moc nechtělo. Jak by taky chtělo. Vždyť nejsem žádná dokonalá barbie, která by se k němu jistě hodila.

„Proboha Bello nad čím už to tady přemýšlíš, ty s ním přeci nic mít nechceš. Slíbila sis, přece, že dáváš všem chlapům vale. Zvláště po tom posledním incidentu, ze kterého ses dostávala půl roku!“ okřikla jsem se docela nahlas. No každopádně hlavní je, že mě pan Cullen, něco naučí.

Přetočila jsem se na posteli a dala jsem si pořádný doušek mléka. Pak jsem přešla k batohu a vyndala jsem si z něho rozvrh. Chvíli jsem si ho přečítala a potom jsem dospěla k závěru, že toho budu muset zřejmě hodně dohnat. Smutně jsem se zadívala z okna. Venku bylo šero. Pomalu se snášeli dolů velké kapky vody. Opět jsem se zamyslela nad dneškem.

„Ach, já jsem málem zapomněla!“ zabědovala jsem a otevřela jsem si svůj laptop. Nabíhal naštěstí hodně rychle, a tak jsem nemusela dlouho čekat. Do telefonního seznamu jsem si zadala jméno Cullen. Nic mi to však neukázalo. Byla jsem z toho docela zoufalá, když mi na stolku zazvonil mobil. Podívala jsem se zaraženě na číslo.

„Prosím?“ ozvala jsem se trochu nejistě do telefonu.

„Ahoj Bello, tady Jacob Black. Kdy si přijedeš pro tatínka? Už se po tobě sháněl!“

„Kdo, že jsi? A kde je můj otec?“ zeptala jsem se vyplašeně. Měla jsem strach, že tatínka někdo unes a chtějí za něho výkupný. Ale hlas v telefonu zněl až moc příjemně, na to aby to byl únosce.

„No já jsem Jacob. Tvůj otec je u nás doma. Dívá se tu na baseball a pije u toho pivo. On ti neřekl, že k nám dneska jede?“

„Ne neřekl mi nic. Kde bydlíte, přijedu si pro něho.“ Řekla jsem pevným hlasem, i když jsem z toho byla pěkně rozladěná.

„Bydlíme v rezervaci La Push poslední domek. Půjdu ti naproti, abys nezabloudila. OK?“

„Dobře počkej na začátku rezervace, naberu tě tam.“

„Tak za chvíli Bello.“ Řekl ten hlas a položil sluchátko. Němě jsem ještě chvíli zírala do protější zdi, než jsem se oblékla a vyšla jsem do temné a chladné noci. Mobil jsem si samozřejmě nezapomněla vzít s sebou, kdybych se ztratila. Nasedla jsem do svého náklaďáčku a vyjela jsem na hlavní silnici. Naštěstí tam byli směrníky na rezervaci, tak jsem se nemusela ani moc snažit.

Za chvíli už jsem sjížděla s autem k rezervaci. Začala jsem se bedlivě rozhlížet okolo. Vůbec jsem neměla tušení, jak Jacob vypadá. Jela jsem krokem, abych ho nepřehlédla. Těsně na konci z lesa, se najednou rozhrnulo k řoví a z něho vyšel chlap. Lekla jsem se a v rychlosti jsem zabrzdila auto. Chlap zvedl smířivě ruce na hlavu a já se pomalu dostávala z šoku. Otevřela jsem dveře a nadechovala jsem se k pěkně vulgárním nadávkám.

„Ahoj ty musíš být Bella. Těší mě. Já jsem Jacob. Jsi v pohodě?“ hleděla jsem na něho s otevřenou pusou. Přede mnou stál mladík pěkně opálený, s nakrátko ostříhanými vlasy, měl tmavě hnědé oči a veliký přátelský úsměv. Pozorohudné na něm však bylo i to, že přes velkou zimu měl na sobě jen krátké šortky. Byl to chlap, jak hora a jeho vypracovaná postava přímo volala do světa.

Hlasitě jsem polkla, když jsem se více zaměřila na jeho postavu a radši jsem se mu podívala do obličeje, který byl roztažen do výsměšné a pobavené grimasy. Rychle jsem sklopila stydlivě oči a nasadila jsem svůj dobře hraný lhostejný výraz.

„Ach ano, jsem Bella.“ řekla jsem tiše. Od Jacoba nebyla znát žádná odezva a tak jsem zvedla svoje oči a střetla jsem se s jeho propalujícím pohledem. Chvíle ticha trvala a já jsem z jeho pohledu začala být nervózní.

„Říkal jsi, že se po mě otec ptal, tak by jsme ho neměli nechat čekat!“ řekla jsem trochu z ostra.

„Jistě, tak jedem.“ Řekl rozhodně a možná až moc chladně. Omluvně jsem k němu vzhlédla a on po mém pohledu jen zatřepal hlavou, jako by se chtěl dostat z nějakého tranzu.

Když jsme nasedli do auta a já jsem pomalu začala startovat svoje autíčko, tak se na mě jemně podíval a chytil mě za ruku. Opětovně jsem se mu podívala do očí, jeho oči měli podivný záblesk.

„Nebojíš se jet sama s neznámím chlapem?“ zeptal se tajemně. Jen jsem polkla a nastartovala jsem auto. On mě však ruku nepouštěl a ani vyškubnout jsem se mu nemohla, držel mě až příliš pevně.

„Pusť!“ křikla jsem.

„Ještě pořád si mě neodpověděla na mojí otázku!“

„Není na co odpovědět. A pochybuju, že už si nějaký chlap!“ To ho rozesmálo.

„Máš pravdu jsem jen o rok starší než ty!“ řekl pobaveně a já jsem se na něho překvapivě podívala on se jen uculoval, jako měsíček.

„Tak jeď, už jsem ti jí pusil.“ Oznámil mi jako by nic. Zatřásla jsem hlavou a pomyslela jsem si něco o blbcovi a pomalinku jsem vyjela. Nechal mě jet dlouho trvalo nám 20 minut, než jsme konečně odbočili k jeho domu.

Vypla jsem motor a naštvaně jsem se na něho otočila. „Říkal si, že je to kousek.“ Obořila jsem se trochu na něj.

„Je to kousek, pokud nejedeš přes vesnici krokem.“ Upozornil mě odměřeně a odešel do domu. Zabouchl dveře a ani mě nepozval dál.

„Nezdvořák jeden.“ Zanadávala jsem potichu a v tu chvíli se z domu ozval jeho smích. Zamračila jsem se a podívala jsem se na hvězdy, kterých bylo na obloze jako naseto. Oči mi padli i na domek přede mnou. A zrovna na druhé patro, kde se na mě zamyšleně, přímo fascinovaně díval Jacob Black. Zašklebila jsem se na něj, i když pochybuju, že to v té tmě viděl. On se, ale začal culit a poslalil mi vzdušnou pusu. Vyplázla jsem na něj jazyk a otočila jsem se na druhou stranu. Bylo z dáli slyšet čvachtání moře. Zasněně jsem zavřela oči a vypravila jsem se, jako v náměsíčnosti, přímo na pláž, která byla pár kroků od domu. Postavila jsem se naproti a dívala jsem se zamyšleně na obzor.

„Krása co?“ ozval se za mnou hlas a kolem ramen mě objali dvě velké ruce. Lekla jsem se tak až jsem poskočila.

„Co to děláš?“ obořila jsem se na Jacoba, který si mě obrátil čelem k sobě a pořád měl položené svoje ruce na ramenou. On se jen usmál.

„Hlídám tě, abys neprovedla nějakou hloupost.“ Řekl tiše a přivřel oči.

„Když mě tak pěkně hlídáš, nemohl by jsi mi říct, kde je můj otec? Potřebovala bych se ho na něco zeptat, dokud je ještě ve střízlivém stavu.“

„To se ti už Bello asi nepovede, ale můžeš se zeptat mě.“ Řekl vyzívavě a mrkl na mě.

„Tak fajn, mohl by jsi mi říct, kde bydlí Cullenovi?“ jeho oči se zúžili do malých škvírek.

„Co po nich chceš, být tebou je nechám na pokoji a nevyhledávám s nimi žádný kontakt.“ Procedil skrz zuby.

„To je moje věc. Mám určitý úkol ze školy, věř mi, že se s nimi nesnažím o žádný užší kontakt. Tak víš, kde je najdu?“ zeptala jsem se s nadějí.

„Jo napíšu ti návod.“ Řekl né moc nadšeně.

„Díky moc.“ Řekla jsem vážně vděčně. On mi věnoval smutný úsměv.

„Tak pojď, myslím, že bychom se měli vrátit. Zítra máme oba dva školu.“ Němě jsem kývla a vracela jsem se zpátky k jejich domu.

Táta už čekal v autě a Jacob mi, ještě rychle nakreslil plánek a vyjeli jsme tentokrát svižně domů. Cestou zpět jsem měla neustále pocit, že nás někdo sleduje. Ale jakmile jsem uviděla svou postel a pomyslela jsem na spaní, tak jsem to rychle vypustila z hlavy.

Autor: Adka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sametový hlas- 6.kapitola- Nový známý: