Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sametový hlas - 8. kapitola - Nečekaná událost

My a Twilight SandyL

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Sametový hlas - 8. kapitola - Nečekaná událost Tak ti, kdo ještě čtete tuto povídku jste se konečně dočkali další kapitolky. Ohodnoťete ji prosím. Abych věděla, jestli mám ještě pokračovat. Díky za všechny čtenáře!! Adka

20.11.2009 (12:00) • Adka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1425×

 

8. kapitola - Nečekaná událost

 

Edward:

 

Přesně jak jsem očekával, jakmile jsme dorazili do školy, tak na nás hned vyběhl ředitel. Začal opravdu velmi ošklivě křičet na Bellu, která se při tom naprosto kouzelně červenala a já jsem od ní nemohl odtrhnout oči. Připadala mi tak kouzelná, ale úplně jsem zapomněl ji chránit.

 

Edwarde Cullene, jestli okamžitě Bellu nevysekáš s toho problému, do kterého se dostala i kvůli Tobě, tak tam na tebe vletím a to uvidíš ten fofr! Zakřičela na mě Alice v myšlenkách a já jsem se konečně v tu chvíli probral. Okamžitě jsem se postavil před Bellu a upřel jsem na našeho ředitele psí pohled. Ten jen nevěřícně zamrkal očima a přestal mluvit v půlce věty.

 

„Pane řediteli, odpusťte mi. To já jsem vinen. Slečně Swanové jsem nevysvětlil přesně plánek k našemu domu a ona cestou zabloudila. Nemůže za to! Potrestejte mě.“ Domluvil jsem až příliš přeslazeným hlasem, který si ten hnusák vůbec nezasloužil. V myšlenkách mu úplně přepnulo a já jsem věděl, že máme s Bellou vyhráno!

 

„No tak dobře pane Cullene. Pro tentokrát vám to odpouštím, když se stala taková k politování situace. Ale pro příště choďte prosím včas!“ dodal ještě poslední větu přísným hlasem a odkráčel zpět do ředitelny.

 

Hrdě jsem se otočil na Bellu a věnoval jsem jí jeden ze svých dokonalých úsměvů. Ta na mě ještě chvíli vyděšeně koukala, pak se ale její pohled změnil na nevěřícný a nakonec na naštvaný.

 

„Nemusel si lhát, zvládla bych to sama.“ Nevěřícně jsem na ní koukal.

„Tak to odpusť, že jsem nám oběma zachránil absenci!“ vyštěkl jsem na ní naštvaně. Ta se jenom na mě zamračila a otočila se na podpatku.  Koukal jsem za ní pěkně překvapeně. To se mi ještě nestalo. Zakroutil jsem hlavou. A pomalu jsem se za ní šoural k budově školy. Přepadla mě až Alice, která si mě na chodbě s úsměvem odchytla.

 

„Já to nechápu Alice, každá jiná by byla šťastná, kdybych tohle pro ni udělal. A ona se ke mně zachová, jak k vyvrhelovi.“ Řekl jsem jako v transu. Alice se jen zachichotala.

 

„No to víš, Edwarde, ale Bella není jako žádná jiná!“ řekla a cvrnkla mě do nosu.  A zatáhla mě do učebny, kde jsem měl další hodinu.

 

Bella:

 

Šinula jsem si to rychlým krokem rovnou k zástupkyni, kde jsem si měla vyzvednout svoje papíry. Jak jsem očekávala, jsem opět dostala ještě jednou vyhubováno, že jsem přišla pozdě.

Ale i přesto mi papíry vydala a omluvila mě zameškané hodiny.

 

S úlevou jsem vyšla, bohužel, až po zvonění z kanceláře. Musela jsem být proto na chodbách tichá. A to, se špatně hledá učebna. Nakonec jsem ji přece jenom našla. Nádech, výdech. A už jsem klepala na dveře. Nějaký mužský hlas mě vyzval dovnitř a já jsem se vztyčenou hlavou vešla. Třídou to zašumělo a já jsem opatrně přistupovala k učitelovi, kterému mohlo být tak přes čtyřicet. Měl vlasy česané na patku a připadal mi až nechutně slizký a úlisný. Vyzval mě, abych se šla posadit do jediné volné lavice u okna v zadu. Tak jsem tedy šla. Snažila jsem se soustředit na každičký krok, abych hned neupadla a neudělala jsem si ostudu. Zastavila jsem se až u poslední lavice a vzhlédla jsem k mému novému sousedovi. Měl naprosto nádherné karamelové oči a já hned poznala, komu patří. Zašklebila jsem se na Edwarda Cullena a posadila jsem se vedle něj. Edward mi to oplatil milým úsměvem a já jsem si ho snažila dál nevšímat. Během hodiny jsem s ním nepromluvila jediné slovo.

 

Na konci jsem se zvedla a začala jsem si balit. Edward pořád seděl a čmáral si do sešitu. Opět jsem se podívala na batoh, když mě ze zadu objali dvě silné paže a do ucha mi zazněl nádherný hlas.

 

„Ještě pořád jsme se Bello, nedomluvili na tom doučování. Dneska po škole u vás. Nezapomeň na mě dneska čekat s odvozem, měj se.“ Pověděl něžně a zmizel. Celá jsem se klepala, když mě šeptal do ucha. A zachvátil mě takový divný pocit, jako bych už někdy takový hlas slyšela, ale nemohla jsem si vzpomenout kde!

 

Chvíli mě trvalo, než jsem se přesunula na další hodinu, kterou jsem naštěstí s Edwardem neměla. A tak se stalo, že byl najednou konec dne a já jsem se konečně pomalu loudala ze školy. A před školou na mě čekalo velké překvapení.

 

„Ahoj Bello!“ zavolal na mě statný snědý kluk, který seděl na své motorce, která byla fakt moc hezká.

 

„Nazdárek Jacobe!“ odpověděla jsem mu zpátky.  Zatím jsem k němu došla. Hodil po mě jeden z pěkných úsměvů a poklepal za sebe na motorku.

 

„Tvůj táta mě pověřil, abych Tě dovezl k nám. Čeká tam na Tebe u ohně. Dneska máme takovou malou slavnost, a tak jsi zvána!“ řekl s nadšením a hodil po mě americkým úsměvem.

„To je skvělý Jacobe, ale já nemůžu už mám domluvený doučování.“ Řekla jsem se zklamáním v hlase. Jeho tvář posmutněla, ale pak se najednou velmi přísně rozhlédl po okolí.

 

„S kým máš to doučování? Můžu Tě to doučit sám jsem absolvent.“ Přemlouval mě velmi přesvědčivě, málem jsem mu chtěla říct, že souhlasím. Kdyby se tu neobjevil můj domácí učitel.

 

„To je dobrý, jsem taky absolvent. Určitě Bellu zvládnu doučit vše, co potřebuje. A kromě toho mě Bella musí odvést domů. Víš, pse?“ zašeptal Edward ty poslední slova tak, že jsem ani přesně nevěděla, jestli to vůbec řekl. Jacob se začal lehce třást a já jsem najednou věděla, že musím Jacoba poslat domů.

 

„Jacobe, jeď domů. Já se jenom chvíli budu učit, potom Edwarda odvezu domů a přijedu za vámi, slibuju.“ Řekla jsem a Jacob se na mě nerozhodně podíval. Nakonec nastartoval motorku a udělal kolečko kolem nás.

 

„Dej si na mě pozor Cullene a drž se od Belly dál, jinak si Tě najdu a uvidíme, kdo je lepší v boji!“ zařval ještě na něj a odjel. Edward se jen arogantně usmíval a já jsem vážně nechápala.

 

„Vejtaha!“ uniklo mu z úst a já jsem se zamračila a odešla jsem rovnou k autu. Věděla jsem, že jde Edward za mnou a tak jsem nastoupila a čekala jsem, co bude dál....

Autor: Adka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sametový hlas - 8. kapitola - Nečekaná událost:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře