Moje povídka Cesta věčnosti skončila, a proto tu máte povídku další, která má název: Sametový hlas. Doufám, že se Vám bude líbit. Budu moc ráda za každý komentář, který k ní napíšete. Díky Adka
21.08.2009 (09:00) • Adka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2196×
Úvod-Autonehoda
Bella:
Zrovna jsme se s mou matkou Renné vraceli domů s Michiganu. Bydleli jsme v Phonixu. Velmi dobře jsme se bavili. S mamkou to bylo vždycky super. Můj otec bydlel v městečku jménem Forks. Bylo to velmi malé a deštivé městečko. Jezdila jsem k němu jednou za čas na prázdniny. Můj otec se jmenuje Charlie Swan a já jsem Isabella Marie Swan. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo pět let. Do té doby jsem právě bydlela ve Phonixu. Už je to dvanáct let a já mám přesto pořád ten rozchod před očima. S mojí matkou si výborně rozumím. Je to moje velká kamarádka. Mám jí opravdu moc ráda. Ten to den, kdy jsme se vraceli se mi, ale zaryje do paměti navždy.
Zrovna jsme vjížděli do velmi ostré zatáčky, když se proti nám vyřítil náklaďák. A moje mamka rychle strhla volant. Bohužel jsme najeli přímo do stromu. Probudila jsem se až v sanitce.
„Co se stalo, kam mě vezete? A kde je má matka?“ Ptala jsem se všech pořád dokola. Naštěstí tam byla moc hodná sestřička.
„Jen se uklidněte, slečno Swanová vezeme vás do Chicagské nemocnice. Měla jste autonehodu. Všechno bude v pořádku. Teď si v klidu lehněte a odpočívejte.“ Poslechla jsem ji a lehla jsem si pořádně na lůžko. Zavřela jsem oči a donutila jsem se k spánku, který jediný mě může osvobodit z reality.
Edward:
V tutéž dobu ve Forks
„Carlisle.“ zašeptal jsem do pokoje. V mžiku byl u mě.
„Už jsem se rozhodl. Chtěl bych se podívat do míst, kde jsem žil svůj normální, lidský život.“ „No jak chceš, Edwarde, jestli si se rozhodl, tak tě tu držet nebudeme.“ Řekl mi Carlisle zahloubaně. „Už jsem si tam zařídil byt. Budu tam asi tak měsíc. Chtěl bych si zavzpomínat.“ „Dobře tedy bude se nám po tobě stýskat. Vrať se brzy. Omluvím tě ve škole.“ „Děkuji ti.“ Odpověděl jsem. Objal jsem ho a šel jsem se rozloučit.
„Tak přeci jenom odjíždíš Ede?“ zeptala se Alice. „Musím Alice. Budeš mi chybět!“ Já vím, taky mi budeš chybět! Jazz, Rosalie a Emmet jsou teď na lovu, povím jím to, až se vrátí. Dolehli ke mně její myšlenky. Díky Alice nikdy ti to nezapomenu!!
Potom jsem šel dolů za Esme. U ní jsem věděl, že to bude nejhorší! Jakmile jsem k ní přišel na metr, padla mi do náručí a vzlykala. Hlavně mi tam na sebe dávej pozor a vrať se nám co nejdřív. Bude se mi stýskat.
„Neboj se mami, všechno bude v pořádku.“ „Já vím, že ano.“ „Ahoj“ zavolal jsem do pokoje, všichni mě slyšeli a odpověděli mi. Sedl jsem si do svého Volva a svojí připravenou tašku s oblečením jsem hodil na zadní sedadla a vyjel jsem směr Chicago.
Autor: Adka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sametový hlas - Úvod - Autonehoda:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!