Bella se vrátila. A nebyla sama. Stačil mi jen jeden pohled na osobu stojící vedle ní a slzy zasypaly celou mou tvář. Chtěla mi snad ublížit ještě víc? Nestačí jí ta bolest, kterou prožívám teď? To mě tak nenávidí? Hlasitě jsem polkla. Můj pohled se zastavil na muži, kterého přivedla má sokyně s sebou. Můj Edward.
13.01.2012 (15:00) • Puccinka10 • FanFiction na pokračování • komentováno 30× • zobrazeno 3109×
Prolog
Němě jsem seděla na zemi a zírala do oblak. Po tváři mi stékaly chladné kapky deště a spájely se dohromady s opravdovými slzami. Tichounce jsem vzlykla. Poprvé ve svém životě jsem si přála být normální. Mít svou vlastní rodinu, milující matku a hodného otce. Dala bych cokoli za jakéhokoliv sourozence. A ze všeho nejvíc jsem toužila po lásce. Po opravdové lásce, která by mě milovala a pomohla by mi ve chvíli, kdy to nejvíc potřebuju. Nezradila by mě.
Zabořila jsem ruce do měkké, mokré hlíny a hluboce se nadechla. I přestože jsem doufala, že vyjde slunce, neproniknul přes mohutné mraky ani jediný paprsek.
A stejně jsem na tom byla i já. Pomalu jsem už ani nedoufala v to, že můj život bude ještě někdy tak hezký, jako byl před pár měsíci. Že na mě ještě někdy zasvítí slunce. Zdálo se mi, že je to jednoduše nemožné, nesplnitelné. Kapky deště dopadaly na zem a já v nich viděla celý svůj život. Nadšený odchod z domova, potkání spřízněných duší, štěstí. A pak jsem si najednou uvědomila, že padám. I když jsem se snažila nepodlehnout a bojovat jak proti gravitaci, tak proti svému nepříteli, vše bylo marné. Spadla jsem na zem a rozplácla se stejně jako kapka vody. Neměla jsem už žádnou naději.
„Sophie?“ zašeptal někdo moje jméno a já sebou trhla. I na tu dálku jsem věděla, kdo na mě mluví. A nechtěla jsem se otočit. Ať táhne k čertu!
Zamyšleně jsem si lehla do mokré trávy a nechala déšť dělat si, co chce. Když jsem slyšela lehounké kroky, měla jsem chuť vzít do ruky kámen a hodit ho po neodbytné dívce. Jak ráda bych jí ublížila stejně tak, jako ublížila ona mně. Kdybych mohla. Kdyby se to dalo. Zavřela jsem oči, abych udusila v sobě všechen ten žal, všechnu tu nemohoucnost a zlost. Bella si sedla kousek ode mě a nechávala kapky padat na svou tvář. Nic neříkala. Zlatýma očima sledovala každý můj pohyb a já raději odvrátila zrak od té nestvůry. Nenáviděla jsem ji. A jak moc! Všechno, co jsem měla, celý svůj život, mi vzala ona. Kdyby se neobjevila, seděla bych teď nejspíš někde v suchu a teplu s lidmi, upířími lidmi, které miluji. Kéž by to tak šlo! Kéž bych se mohla podívat do očí všem těm, které miluji. Kvůli nestvůře sedící jen pár kroků za mnou, to nešlo. Nedokázala jsem se na svou rodinu podívat bez bolesti. Hlavně na jednoho člena své bývalé rodiny. Všechno zničila! Všechno, co jsem měla, rozbila na malé kousky! Všechno!
„Sophie?“ zeptala se Bella znovu měkkým hlasem a já vstala. Ani jsem se na ni nepodívala. Utíkala jsem, jak nejrychleji to šlo, pryč. Pryč od ní. Nešikovně jsem se hnala na druhou stranu louky a po chvíli jsem se zadýchaná zastavila. Bella už tam nebyla.
Zamyšleně jsem zírala do kaluže vody, která se třpytila přede mnou. Světlé vlasy jsem měla rozcuchané, špinavé od hlíny a mokré od nepřestávajícího deště. I přes to všechno jsem byla neuvěřitelně krásná.
Ale co z toho, když mi to stejně v ničem nepomohlo. Ta neuvěřitelná krása, která mnohým podrazila kolena, mi byla k ničemu. Měla jsem chuť dupnout do kaluže vody, aby se v ní můj odraz ztratil. Kdysi jsem na svou krásu byla hrdá. Mohla jsem mít díky ní všechno, co jsem chtěla. Až do teď. Nenávistně jsem zaryla nehty do smetanově bílé tváře, která i v bolesti byla přenádherná. Odvrátila jsem zrak. Nač? Nač to všechno, když to stejně bylo marné? Proč? Sesypala jsem se k zemi a zabodla pohled do dvojice stojící kousek ode mně. Bella se vrátila.
A nebyla sama.
Stačil mi jen jeden pohled na osobu stojící vedle ní a slzy zasypaly celou mou tvář. Chtěla mi snad ublížit ještě víc? Nestačí jí ta bolest, kterou prožívám teď? To mě tak nenávidí, i když jsem… Hlasitě jsem polkla. Můj pohled se zastavil na muži, kterého přivedla má sokyně s sebou. Můj Edward.
Vlastně už nebyl můj. Tak neuvěřitelně ráda bych na Bellu zakřičela, aby ho pustila, že je můj, ale nemohla jsem. Už dávno mi nepatřily jeho dokonalé rty ani jeho slova. Řekl mi, že pro něj existuje a vždy existovala jen Bella.
Tedy, aspoň tak jsem pochopila význam jeho omluvných, lítostivých slov, které se mi zabodly přímo do srdce a nechaly po sobě obrovskou díru. Už dávno mi nepatřil. A nedokázala jsem bez bolesti vzpomínat na jeho slova. Slíbil mi, svým sametovým hlasem přísahal, že mě nikdy neopustí. Že navždy bude stát při mně. Řekl mi, že mě miluje. Tolikrát mi to dokazoval. Nechtěla jsem vzpomínat na všechny jeho polibky a sliby. Na to všechno, co jedním mávnutí zrušil, když přišla Bella. A co jsem já? Už nic? Všechno je s jejím příchodem pryč? Tolik otázek se mi hromadilo v hlavě, když jsem je spolu poprvé spatřila. Tolik se toho na mě svalilo. A teď… Teď se k tomu přidaly věci další, mnohem hroznější, mnohem děsivější. Pohrdavě jsem se podívala do Belliny ustarané tváře. Nenávist k ní rostla každým pohledem, každým slovem, které se soucitem vyslovila. Předtím aspoň bojovala. Nenáviděla mě stejně jako já ji. A teď? Teď tady byl jen soucit a starost. Měla jsem chuť rozkřičet se. I když bych proti ní dál chtěla bojovat o svého Edwarda, nemohla jsem už jen z pár jednoduchých důvodů.
Edward, stojící vedle ní, se nehýbal. Prosebně koukal do mých smaragdově zelených očí. Pocítila jsem touhu. Chtěla jsem se k němu rozběhnout a obejmout ho. Všechno mu odpustit. Ale i kdybych to udělala, nic by mi to nepomohlo. Další soucit, další bolest. Další lži.
Bella byla stvořená pro něj. Zakroutila jsem hlavou. Nechtěla jsem si to přiznat.
„Zázraku?“ zašeptal naléhavě a já vzlykla. Rychle jsem se postavila ze země a utíkala pryč. Kéž by byl Edward jen mou láskou a Bella jen mou sokyní. Všechno by bylo jednodušší.
Ne.
Osud chtěl, aby to bylo mnohem zamotanější a matoucí. Ale ani v té nejhorší noční můře by mě nenapadlo, kdo vlastně Edward a Bella jsou. Nikdy by mě nenapadlo, čím mi je ve skutečnosti Edward, kterého jsem milovala a miluji. A má sokyně, Bella, je ve skutečnosti také něco, co jsem si celý život přála a měla bych to milovat. Potichu jsem bolestivě vzdychla.
Osud to chtěl jinak…
Doufám že se najde pár lidí, které tahle povídka oslovila, a získám tak pár dobrých čtenářů. :) Je to jen začátek a zatím to asi působí dost o ničem, ale... Myslím že se máte na co těšit... ;) Chtěla bych vás upozornit, že i když je tohle "prolog", je to vlastně konec povídky... :) V první kapitole se vydáme na začátek a uvidíme, jak to všechno bylo... Ráda si v komentářích přečtu vaši kritiku a podobně! :)
Věnujte mi proto nějaký ten komentář. Prosím vás o něj. :) Puccinka10
Autor: Puccinka10 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sametový slib - Prolog :
Naprosto si mě uchvátila! Prosím rychle pokračuj..
Ty vago... Zaujala si mě už prvním slovem!!! Těším se na pokráčko!!!
Bomba! Jsem moc zvědavá o co jde a co se stalo ! :)
Tak vidíš, jaký máš máš úspěch, a to ses bála, že budeš mít málo komentářů.
Táto poviedka ma neskutočne oslovila.... bolo to tak strašne dokonalo napísané
- pútavé, tajomné, zaujímavé.... tie pocity si vystohla geniaálne! moja, ty nebudeš mať len zopár čitateľov! ty ich budeš mať oveľa viac!
- musím ti pochváliť perex, ten je úplne nádherný.... práve teraz mi došlo, že ide aj o perex to je taká vizitka!
- radšej nejdem tipovať, o čom bude poviedka, lebo je fakt tajomná a veľa tajomstiev treba odhaliť....
- naozaj píšeš krásne.-...netusím koľko máš rokov, ale typujem, že ešte veľa nie! tým lepšie! ešte som od teba nič nečítala, ale od teraz rozhodne budem... začínaš sa blížiť k mojim obľúbeným autorkám....a tie už stoja fakt za to!
- takže ja idem čítať dalej a som zvedavá, čo si si prichystala....len tak dalej!!!
To je tak dobre ze jsem se uplne citila jako bych byla ni citila jsem jeji emoce a libilo se mi cist neco tak neskutecne krasne napsaneho..
Tak jsem fakt zvědavá, co bude dál...tedy vlastně i co bylo předtím
Nádhera! Líbí se mi tvůj styl psaní. Čtenář se vžije do děje a popis pocitu tvoji postavy.. Dokonaly!! Nemám co vytknout! Velmi se těším na pokračování.
Jsem zvedavá, kdo Sophie vůbec je. Píšeš, ze je velmi krásná( poloupir?) a Edwardem se asi znala dříve, než poznal Bellu. nenech nás dlouho čekat na odpovědi těchto otazek v podobě dalšího dílu :)))
Jednou za x let někam zabloudím a narazím na toto!
Opravdu máš zajímavý styl psaní, chytlavý, táhne čtenáře dál. Je to takové lehké - nepřeplácané, žádne detajly navíc, co by mě obtěžovali. Dokonce mi ani nevadí, že je tam Edward. Jak to jen zformulovat... Povídka je sama o sobě zajímavá a tvůj styl psaní jí dodává ten pravý šmrnc. Takže nespychni a hezky piš dál.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!