Takže, konečně další dílek. Prosím, hlavně mě neukamenujte jo?? Pište komentíky. ČÍM VÍC JICH BUDE, TÍM DŘÍV DÁM POKRÁČKO. Přeju hezké počteníčko....:-)
03.09.2009 (07:30) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6325×
SAMOTA
13.KAPITOLA
Probudila jsem se celá zpocená, proboha, jak se mi mohlo zdát o mně a Cullenovi?! „To byl, ale blbej sen.“ Řekla jsem si, sedla na postel a všimla si na posteli papírku. Vzala jsem ho do ruky a přečetla ho: BYLA JSI BOMBASTICKÁ. MILUJU TĚ E. „A do prdele.“ Tak to nebyl sen. Co budu dělat? Začala mě bolet hlava, došla jsem si dolů pro prášek. Zapila ho. Rodiče ještě nebyli doma. Zazvonil telefon. „Ano?“ „Bello, doufám, že už jsi doma.“ Byl to táta. „Jo, Edward mě…….přivezl.“ „To je dobře, ale stejně si musíme o včerejšku promluvit.“ „Dobře a chci se ti omluvit, sice si moc nepamatuju, co jsem ti řekla, ale stejně se omlouvám.“ „To je dobrý. Volám hlavně proto, že se vrátíme až zítra odpoledne. Prosím tě, neopij se znovu.“ „Neboj, neopiju. Všechny pozdravuj. Ahoj.“ „Budu. Ahoj.“ Položila jsem to. Podívala se na hodiny. Bylo 12. Cože?! Udělala jsem si k obědu topinky, ale jakmile mě uhodila do nosu ta vůně, zvedl se mi žaludek. Rychle jsem je vyhodila do koše. A pak se šla obléknout a hlavně osprchovat. Připravila jsem si věci do školy a šla si číst. Doufala jsem, že knížka mi pomůže zapomenout na včerejší noc. Nepomohlo to. Tak jsem se šla koukat na televizi, zrovna dávali basebalový zápas. To fungovalo. Problém byl, že ani ne po dvouch hodinách skončil. A já už neměla co dělat, tak jsem se tomu poddala. ZÁKLADNÍ OTÁZKA: BAVIT NEBO NEBO NEBAVIT SE S EDWARDEM? NEBAVIT, TO ŽE SES S NIM VYSPALA JEŠTĚ NEZNAMENÁ ŽE MU PADNEŠ DO NÁRUČE. NE, URČITĚ BAVIT, VŽDYŤ TO BYLO ÚŽASNÝ. CO TO KECÁŠ ZA KRAVINY?! MŮŽE TO PŘECE BRÁT JEN JAKO POVYRAŽENÍ……V tom někdo zazvonil. Šla jsem otevřít. Byl to Edward. „Nazdar Edwarde.“ Pozdravila jsem ho chladně. „Ahoj Bells, můžu dál?“ „Jak chceš.“ Vešel. „Posaď se.“ Sedla si a já se posadila naproti němu na křeslo. „Co potřebuješ?“ Zeptala jsem se lhostejně. „Jen jsem se tě chtěl zeptat, nechtěla by jsi se mnou chodit?“ „Uhodl jsi….nechtěla.“ Vyděšeně se na mě podíval. „D-Dobře, dobře, tak tedy, budeme aspoň přátelé?“ „Ne, já se svými přáteli zásadně nespím.“ „A co ti z Port Angeles?!“ Zeptal se naštvaně. „To není podstatný.“ „Takže pro tebe ta noc nic neznamenala?!!“ Zeptal se teď už zuřivě. „Přesně tak. Bylo to jen malé povyražení.“ To co jsem teď říkala bylo dost zlý, až moc, ale musela jsem se ho nějak zbavit. „Já ti ale jen tak pokoj nedám. Po včerejšku ne!!“ „Hmm, teď odejdi.“ Zlostně se na mě podíval a odešel. TOS POSRALA BELLO. Do prdele, copak nemůžu alespoň něco udělat dobře? Začalo se mi dělat špatně. Rychle jsem vyběhla ven a šla se projít do lesa. Ani nevím, jak daleko jsem došla, ale všimla jsem si, že mě někdo sleduje. Přidala jsem do kroku. Když jsem se po chvíli otočila, už byl jen dva kroky ode mě. „Co chceš?!“ Zeptala jsem se toho neznámého muže. „Hádej.“ Začala jsem couvat, byl rychlejší, narazil mě na strom a začal osahávat. „Dej ty svý špinavý pracky pryč, ty úchyle!!“ Dala jsem mu facku a kopla ho do koulí. Začala jsem rychle utíkat, jenomže to, co jsem mu udělala ho asi ještě víc nabudilo, dohnal mě a svalil na zem. Svázal mi ruce nějakým provazem a začal ze mě strhávat hadry. Tak a jsem v háji. Křičela jsem o pomoc. „Pomóóóc, pomóóóc!!“ „Drž hubu ty děvko!!“ Nacpal mi kapesník do pusy, takže jsem nemohla mluvit. A jsem v prdeli, no tak, přece se jen tak nenechám znásilnit. Kopala jsem nohama, z prudka se nadechla a vyplivla kapesník. „Pomóóóc, pomóóóc!!“ Dal mi facku. „Řek jsem, drž hubu!!“ Vytáhl lepicí pásku a zalepil mi ústa. Pořád jsem okolo sebe kopala, nevzdám to, já to přece nevzdám. „Tohle jednoduše vyřešíme.“ Nahmatal klacek a NE!! Vyděšeně jsem se na něj koukla a okamžitě přestala kopat. „Tak už budeš hodná?“ Jen jsem kývla. „To máš velké štěstí.“ Strhl ze mě poslední kusy oblečení a lačně si mě prohlížel. Začaly mi téct slzy. Teď už jsem věděla, že mi nikdo nepomůže. Asi si to zasloužím, za to jak se k ostatním chovám. A pak to přišlo, lehl si na mě a, a……..nemůžu, nee, tohle přece nejde. Teď jsem už brečela. Byl opravdu surovej, až moc, hrozně to bolelo. Začalo se mi dělat mdlo. Po chvíli jsem ztratila vědomí……………............to be continued
Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Samota 13:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!